klodnerovic komentáře u knih

Myšlenka - chlapík, který má všeho dost a vyřeší to tím, že uteče do lesa - dobrá, provedení slabší. Proto ...

1 18.05.2017

Řekla bych, že ze slabého originálu se podařilo udělat ještě slabší překlad a že někdo strašně odflákl svoji práci. Jak tiráž obvykle nestuduji, tentokrát mi to nedalo. Skutečnost, že ze slova korektora vypadlo písmenko t, mluví za vše. Nešlo o první ani poslední chybu (v knize jich je plno), ale o poslední, kterou jsem objevila. Po přečtení knihy na rubu titulní strany. Uf. Jak knihy z knihovny opatruji jako oko v hlavě, v případě této jsem přemýšlela nad tím, jestli ji "náhodu" nezapomenout na dovolené. Těžký batoh, slabá kniha...

08.05.2024

Tak to byl balzám na duši. Čtivé a poučné. A laskavé. Absenci morálky u zvířat navzdory.

16.04.2024

Náročné na čtení, ale zajímavé. A syrové. Jako - v případě MŠ - vždy.

09.12.2023

Jednoduchý, ale milý příběh. Půvabné ilustrace.

15.08.2023

Skvěle zpracovaná kniha! Co do obsahu i do provedení! Desky v barvách obecního znaku -"detail", ale působivý, dvousloupcové uspořádání textu - zásadní záležitost, přispívá k vyšší přehlednosti, rozbíjí masu textu, čtení rychleji ubíhá, fotky - další zásadní záležitost. Je jich tak akorát, jsou (v drtivé většině případů) dostatečně velké, i bez lupy je poznat, co, kdo na nich je, a jsou opatřené srozumitelnými popisky. Jazykové stránce také není co vytknout. Jedinou chybku jsem zaregistrovala v přílohách, v přehledu duchovních - pan farář Husák se nejmenuje Pavel, ale Marek.
Závěrem jedna citace a krátký komentář:
"V roce 1954 byl zaveden obecní rozhlas a od roku 1957 byly v hostinci U Šimků na č. 1 promítány jednou měsíčně filmy. Od konce padesátých let se pak v kulturním životě Sulkovce začíná stále více uplatňovat fenomén televizního vysílání s jeho zábavními funkcemi, tedy s typickými estrádami, koncerty populárních zpěváků a pozdějšími televizními seriály. Začalo to prvním televizním přijímačem, který zakoupil místní národní výbor v roce 1959. Ve staré škole ho mohla volně využívat veřejnost." (s. 86) - V Sulkovci zkrátka byli a jsou pokrokoví. Neznám mnoho dalších obcí, kde by MNV pro občany obce pořídil telku, na kterou mohli chodit společně koukat :-).

12.07.2023

Důmyslné. Překvapivé. Dojemné.
A to překvápko ve sklepě!

17.01.2023

Na Prázdniny blbce č. 13 trpaslíci a spol. nemají, přesto jde o docela fajn knížku. Jde o knížku, která hraje více na strunu fantazie a absurdna. Prázdniny blbce č. 13 byly více ze života, ale vztyčné body se najdou. Hlavním hrdinou je opět kluk, opět jde o prázdninový příběh, ve kterém nechybí děda, babička - i když tentokrát jde jen o "skoro babi", neboli o sousedu, a "sígr" ze sousedství. Jen stromy nahradili trpaslíci. Sedm "pohádkových" a jeden, co se narodil ze dvou kapek vody a je tak trochu smutný, neb jeho druzi o něj nestojí, protože by jich nebylo sedm, ale osm a to podle "posvátné" knihy nejde. Děti se u knihy zasmějí, dospělí zrovna tak, ale dost možná se i zamyslí nad tím, jak je možné, že někdo "zmagoří" tak, jak sedm trpaslíků v této Kratochvílově knížce. Kritika církve je zřejmá - Patera největší sígr široko daleko udělá průšvih, jde se se pomodlit do kostela a pak "hřeší" vesele dál, děda do kostela nechodí, za kostel považuje širý svět, nebe nad hlavou. Proč ne, ale proč v knížce pro děti a ještě jen v náznacích? Nejsem si jistá, zda to děti pochopí. A ještě jedna drobná "výtka" - jména trpaslíků. Jakože chápu, ale v trpaslících jsem díky tomu měla parádní zmatek :D.

11.05.2022

Kdybych si byla jistá tím, že čím víc budu poezii číst, tím víc jí budu rozumět, asi bych jí víc četla, ale ... Osud je výbor básní z různých Ortenových sbírek, což je parádně záludné. Když přijde čtenář, že shání knihu Ohnice a ta je zrovna půjčená, můžu nabídnout Osud, ale s tím, že nevím, jestli tam budou zrovna ty básně, které si chce/má přečíst. Ale to odbíhám od tématu. Ohnice se mi asi líbily víc. Tento výbor nabízí poněkud smutné čtení. Smrt se po čtenáři natahuje když ne z každé druhé, tak z každé třetí básně. Doslov ovšem ledasco vysvětluje. Ortenova povaha musela být složitá.
Přesto jsem ráda, že jsem po knize sáhla. Poezie se čte tak nějak jinak, pomaleji, což je, když na to člověk dnešní uspěchané doby přistoupí, příjemná změna. Oproti čtení románů a uspěchanosti jako takové.

30.10.2021

Mám neodbtný dojem, že tento příběh jsem už slyšela/viděla. Spíš viděla. Coby film. Je to možný?

Když jsem si četla o čem Slečna selka je, říkala jsem si "Jé, to bude podobné Evženovi". Nebylo - spíš mi to připomínalo Pýchu a předsudek - ale bylo to miloučké. Kdybych toho kolibříka měla k něčemu přirovnat, asi by to bylo presso. Malé, bez zbytečností jako je mléko, ale dobré. Prostě chuťovka.

16.03.2021

Některé básničky byly skvělé, některé mě moc neoslovily, ale … deset hvězdiček za ilustrace ;-)

Špatné načasování, neoslovilo mě. Snad po druhy raz :-).

S nálepkou román pro ženy absolutně nesouhlasím. Je to spíš román pro muže. Nebo ještě jinak, přesněji, o román o mužích. I když, ženy zde rozhodně nehrají druhé housle. Nebýt jich, jejich síly, jejich lásky, jejich pochopení, oni muži, hlavní i nehlavní, kladní i záporní hrdinové, by byli namydlení, neb by a) nebyli a b) (tím pádem) by nebylo co řešit. Takže, vivat ženám! Nebýt jich, nebylo by Slunečnic. Slunečnic, které připomínají lesk a bídu (výtvarného) umění, van Gogha a dávají vzpomenout na kdysi zhlédnutý film Philadelphia. Dodala bych, že šlo o milé počtení, ale až takový fanda oxymór nejsem, takže jinak - pokud vám nevadí, že musíte nad tím, co čtete, trochu přemýšlet, a nejste úzkoprsí, přečtěte si ;-).

Fantaskní příběh o těžkostech, s kterými se potýkají (nejenom) chlapci. A to fantasticky fantaskní. Chvílemi trochu krutý až morbidní, ale dobrý. Inspiraci, kterou jsem v Pinocchiovi hledala, jsem nenašla, ale ono fantastično mě fakt bavilo. A taky mě bavilo, s ohledem na práci, to, že kapitoly jsou fakt krátké.

Odpusťte mi, následující slova píši pro své budoucí já. Až tě, Klodnerová, budou zase žádat o tip na text, který by mohl recitovat náctiletý kluk (asi tak čtrnáctiletý a starší), sáhni po Saroyanovi, ideálně po tomto ;-).

Teta Poldi je nečitelná. Teda, teta Poldi. Kniha jako taková se číst dala. Chvílemi to sice šlo ztuha, chvílemi mi unikaly souvislosti, dost často jsem nedávala tu přemíru italštiny, ale bavila mě všechna ta neotřelá slovní spojení a "a o tom teta Poldi něco věděla". To mě bavilo hodně. Ale tetu Poldi jsem prostě nepřečetla. Asi bych ji potřebovala poznat lépe. A s ní i její minulost. Třeba bych pak pochopila i to její věčné namaste. Třeba :-).

Chvílemi těžká opakovačka, ale ... jinak jsem měla pravdu. Druhé setkání se Sophii Millsovou bylo o moc lepší než to první! Teda alespoň pro mě. Vždycky se totiž radši potkám s emocionálně nestálým jedincem než s karikaturou (lidské bytosti), co si myslí, že k životu nepotřebuje víc než úspěch v práci. To, že bylo tak trochu (víc) přeslazené, mi v nejmenším nevadilo. A nepřekvapilo mě to. Četla jsem jedničku a mám mozek :D.

Sophie Millsová mě dost dlouho štvala. Vlastně až do chvíle ... no, vy, kdo jste knihu četli, tušíte, a vy, kdo se na ni teprve chystáte, to třeba zjistíte ... ale ani to mě neodradí od toho, abych si přečetla druhý díl. Něco mi totiž říká, že bude o moc lepší.

Souhlasím. S Magrivou i s Dixinkou. Hlubokomyslné, srozumitelné, ale zatížené opakováním myšlenek.