Khagan1389 komentáře u knih

O Válce v Bosně existuje již několik komiksů (vydaných i u nás) jmenuji například Šíbr nebo Goražde od maltského autora Joe Sacca, či Otažbina od Niny Bunjevac. Komiks Fax ze Sarajeva je však trochu jiný, sledujeme zde konkrétní rodinu a konkrétní hrdiny, kteří se ničím neprovinili a i přesto jsou vystaveni naprosto otřesným podmínkám pro život a bezprostřednímu nebezpečí během občanské války v Bosně.

Velkými plusy jsou zajímavý příběh a fotografie s vysvětlivkami na konci knihy, které čtenáře ještě více seznámí s rodinou hlavního hrdiny. Co se týče kresby, tak ta mi přišla průměrná, žádná velká umělecká pastva pro oči se nekoná. Velkým mínusem taky vidím to, že se kniha snaží zásadně očernit Srby a vnutit čtenáři názor o zlých Srbech a dobrých Muslimech. Ke knize tedy prosím přistupujte s odstupem, není zcela objektivní. Na druhou stranu rozumím tomu, že to není žádná naučná četba, ale komiks překreslený podle faxů (které psal člověk, na kterého těžce doléhala válka). Ovšem poznámka o neobjektivnosti tohoto komiksu je zcela na místě.

1 06.04.2017

Poměrně zvláštní, zcela odlišné pohádky. Tématicky jsou podobné těm našim, ale napsané jsou zcela jiným způsobem. Kniha má nádherné ilustrace, které doprovází pohádky touto celou útlou knížkou. Prvkem který mě nejvíce šokoval je brutalita v některých pohádkách (viz dole mého komentáře). Nevím tedy jestli je to zrovna nejvhodnější knížka pro děti, ovšem není pochyb o tom že je to krásné dílo s krásnými pohádkami, které nepostrádají i vtipné zakončení typu: I já tam byl, jedl, pil, pivo po bradě mi teklo, do žaludku nenateklo, nebo Od té doby oba staroušci žili v dostatku a babka už nemusela na peci sázet okurky.

Uvádím zde několik úseků z této knihy pro lepší ilustraci například toho zdali je to vhodná kniha pro děti:

- Pojď, Elenko, pojď se koupat. V téhle řece mléko teče, druhá řeka kypí krví.
Ale zajíc říká:
Nechoď, Elenko. V první řece kypí krev, v druhé mléko teče.
Elenka zajíčka poslechla a koupat se nešla. Rozezlená čarodějnice utrhla zajíčkovi druhou nohu.
…
Čarodějnice mu utrhla třetí a pak i čtvrtou nohu. Nakonec mu zakroutila krček a zajíček umřel.

- Ach měsíci, měsíčku, řekni mi, co tatínek s maminkou v nebi dělají ?

- Tvých dvanáct bratrů mě zabilo, kosami na kusy mě rozsekali. To naše nejmilejší dcerka Osika jim prozradila, jak mě mají přivolat.

- Jen jdi cestou pro vodu s měděnými vědry, se zlatým vahadlem. Své dcerce krev jsi vypila, její maso snědla.

06.04.2017

Bez debat je toto dílo cennější než tomu odpovídá mé hodnocení. Nejspíše nejsem ani kompetentní hodnotit poezii, ale Tanečnice na dlani mě absolutně neoslovila. Z mého pohledu je to velmi těžká a nezáživná poezie, která mi absolutně nic neříká. Při čtení jsem i uvažoval zdali by autor sám dokázal popsat o čem tu vlastně vůbec píše. Z makedonské poezie mě daleko více než Slavko Janevski zaujal Pando Kolevski, kterého bych k četbě doporučil daleko více.

Několik zajímavých veršů z této sbírky.

A tak – cesta mě nese, kam mě oči vedou.
Ponech si oprátku jako svou sváteční kravatu,
Protiví se mi, odpusť, sladká ódo s nápovědou
V operačním sále s hejny básní v kómatu.

Hubu ti rozbiju,
Nech mě být jednou,
Strašlivé jaro, jež jsi mě přepadlo.

- Srdce
Uchovej legendu o něm.
Cestuje s větrnými mlýny.
Namoč je do ohně úmyslů,
Nakrm je trápeními,
Rozlom je vedví jako bílý koláč.
Jednu půlku zahrab s první láskou,
Druhou uzamkni do klece z mlhy.

06.04.2017

Moc hezké indické pohádky se skvělou pointou. Nejvíce se mi líbila povídka splněná přání. Kniha je i bohatě ilustrovaná, moc příjemné čtení před spaním.

2 04.04.2017

Některé momenty této knihy jsou skutečně krásné a zajímavé (popis židovské menšiny v Sarajevu, o dělbě strachu, o hotelu Europa...), jiné mě však absolutně neoslovily a při jejich čtení jsem zíval nudou (Literatura a válka, Bosenská rozprava o metodě atd...). Kniha je pro mě kvalitou nevyvážená a proto dávám tři hvězdičky.

03.04.2017

Vrcholné dílo srbské potažmo černohorské literatury. I přesto že se na první pohled jeví jako strohý příběh, obsahuje spoustu podobenství a odkazů černohorské kultury. Svým způsobem jako je pro nás Jirásek, tak Černohorci mají Njegoše.

03.04.2017

Pro mě dosti nezajímavá kniha o válce v Bosně, kterých je na českém trhu kupodivu dost a většina z nich se mi líbí mnohem více. Největší problém vidím až v přehnané intelektualitě, která se vyskytuje v daných esejích, které mě ale absolutně nezaujaly a tak jsem to po dvou a půl z nich vzdal a raději přečetl autorův deník z obklíčeného Sarajeva. Nemohu dát jinak než dvě hvězdy a to díky závažnosti a zajímavosti tématu, který je ale v této publikaci absolutně nezáživný.

01.04.2017

Poměrně dobré čtení se zajímavým příběhem (respektive příběhy). Jeden z příběhů se odehrává během Občanské války v Bosně během 90.letech, kdy se jednotka bosenských Chorvatů stahuje před nepřátely, někam hluboko do hor. Druhý příběh je pro českého čtenáře snad ještě originálnější a zajímavější (neboť není moc jiné literatury v češtině která by toto období popisovala), sleduje jednotku chorvatských domobranců a ustašovské fanatiky, kteří je nutí stát se ponížený stroji na zabíjení. Poté tu máme ještě řadu legend a popisy uvažování chorvatských vesničanů. Všechno to tak nějak do sebe příjemně zapadá a tvoří dohromady celkem zajímavou knihu a téma, které na českém trhu dlouho chybělo.

2 27.03.2017

Velmi krásná kniha s nádhernými hrdiny (kteří jsou co se týče po psychologické stránce, bravurně popsaní) a pohádkovým feelingem (ačkoliv se o pohádku, ani trochu nejedná). Je psaná velmi poutavým stylem a vyprávěna nevšední a originální formou. Krásné čtení, které nemohu jinak než doporučit.

4 27.03.2017

Hodně těžké čtení, ne stylem psaní ale tématem, ačkoliv si myslím že se až příliš věnuje pouze jedné straně a opět ukazuje bosenské Muslimy jako ty největší chudáčky, kteří by ani mouše neublížili, pravda je však jinde a druhou stranu má tendenci očerňovat,aIe i tak se ale jedná o zajímavé čtení.

1 17.03.2017

Cestopis který je poplatný své době. Dnes působí zastarale, především díky způsobu jak je napsán (nikoliv kvůli poměrům v Afganistanu, které se nijak výrazně nemění už staletí). Kniha mě až zase tak moc neoslovila a to mám cestopisy rád.

14.03.2017

Krásná kniha, velmi zajímavě graficky zpracovaná, krásné mapky. Největší pro mě problém je ten že výčet těchto „zemí“ je daleko větší a v knize chybí a skoro ke každé z těchto „zemí“ mě napadla nějaká otázka na kterou v knize odpověď nenajdu, škoda...

2 07.03.2017

Má druhá kniha od andorského spisovatele Antonia Morella, která mě dokázala opět velice zaujmout a udržet mou pozornost až do konce, i přesto že se nejedná vůbec o knihu pro každého. Boris Skosyrev byl jistě zajímavá a záhadná postava, jeho dobrodružství je něco nad čím zůstává rozum stát. Po přečtení této knihy mám sám velkou chuť Andorru navštívit a zkusit si trochu zapátrat, kde že se ten Boris vlastně vzal... Komu se zalíbí tato kniha, mohu jen a jen doporučit druhou knihu od tohoto autora: Protivný sníh.

02.03.2017

Pro někoho se může jednat o těžkopádné čtení, ale já jsem dokázal přečíst knihu během dvou večerů bez žádných svízel. Jak již bylo zde řečeno, kniha pojednává o nádherném vztahu vnuka a babičky, oba vyrůstali za zcela odlišných okolností a v jiných kulturních podmínkách, no a pak je tu také sníh. Ve vyprávění babičky je vidět životní zkušenost a zejména tradice jistě krásného státu Andorra. Čtenář se tak může dozvědět některé informace o tradicích nad nimiž mu bude rozum stát.
Nádherná a atmosferická kniha kterou doporučuji přečíst někdy v období leden-únor v blízkosti okna, aby měl čtenář výhled na padající sníh.

02.03.2017

Krásná a útlá kniha, která popisuje vnímání lásky, bolesti a tradice v Afghánistánu. Autor zvolil velmi zajímavý způsob vyprávění typu: představ si že jsi ten a ten a děláš to a to... Mohu jen doporučit.

02.03.2017

Pěkná sbírka básní makedonského básníka Pando Kolevského, jenž značnou část svého života pobýval i v Rumunsku nebo v Praze, ke všem těmto místům si vytvořil pouto, které zde přebásnil. Dalšími Tématy jsou láska k mamince, ke své rodné Makedonii, historie Makedonie, podzim a melancholie.

Nejkrásnější báseň je z mého pohledu na konci sbírky s názvem Epitaf:
Až umřu
odneste mě na marách radosti
do mé Makedonie
Tam chci mít hrob
Okolo mého hrobu
ať bělají se jen břízy
až přiletí motýl mého dětství
a bude chtít vědět co nás teď dělí
....

1 21.02.2017