Akoby si kameň jedla

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Bosna, roky deväťdesiate. Vojna, etnická nenávisť, smrť, masové exekúcie, koncentračné tábory. Desiatky reportérov a televíznych štábov z celého sveta vyrážajú na Balkán, aby mohli podať svedectvo o zverstvách páchaných v rozpadajúcej sa Juhoslávií. Z médií presakujú znepokojujúce obrazy, zaznievajú hlasy katov i obetí, slová expertov i politikov. Každá vojna sa však jedného dňa končí. Novinári odchádzajú, experti miznú v informačnom šume, pozornosť médií sa obracia k iným vojnám, k iným nešťastiam. Čo sa deje v krajine, ktorou štyri roky zmietala vojna? Ako sa so stratou blízkych vyrovnávajú tí, čo prežili? Čo cítia a o čom premýšľajú? Kde hľadajú svojich mŕtvych? A ako ich nachádzajú? To sú otázky, na ktoré sa pokúša priniesť odpoveď kniha poľského reportéra Wojciecha Tochmana, ktorý sa o osudy ľudí žijúcich v Bosne zaujímal nielen počas vojny, ale aj po nej. V roku 1999 sa vracia na miesto činu, pozoruje pri práci antropologičku Ewu Klonowskú, ktorá zbiera a skladá pozostatky ľudských tiel vykopaných z masovch hrobov a na základe DNA identifikuje obete. Rozpráva sa s tými, čo prežili a z rozprávania o kostiach, ktoré patria ich blízkym, rekonštruuje vojnové osudy jednotlivcov i celých rodín, živých aj mŕtvych. Prostým jazykom rozpráva o veciach tragických, neskutočných, strašných. Jeho svedectvo núti zamyslieť sa nad hrôzami vojny, dvojznačnosťou ľudskej prirodzenosti a hlbokou ľudskou potrebou pochovať a oplakať svojich mŕtvych....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/253477/big_akoby-si-kamen-jedla-tdo-253477.png 4.6267
Žánr:
Literatura světová, Literatura faktu, Literatura naučná

Vydáno: , Absynt
Originální název:

Jakbyś kamień jadła, 2002


více info...
Nahrávám...

Komentáře (61)

Kniha Akoby si kameň jedla

verculka
27.09.2022

Je opravdu těžké pochopit jak může jeden člověk ublížit druhému..soused sousedící, svému učiteli, žákovi .... Tohle asi nikdy nepochopim. Jedná se o silnou knihu, která ve mně bude rezonovat dlouho. Určitě si ale musím o válce v Jugoslávii přečíst víc. Občas jsem nevěděla kdo je Srb, moslim, kdo proti komu kde bojuje. Je mi hanba, táto válka probíhala v čase mých tinezerskych let a opravdu o ni moc nevím ...

sgjoli
21.08.2022

Tohle je jedna z těch knih, kdy hvězdičkové hodnocení pro mne nedokáže vyjádřit hodnotu líbilo/nelíbilo. Spíš to pro mne tentokrát znamená, jak moc na mne kniha zapůsobila, co se obsahu týká, dopadu na mé znalosti, uvědomění si některých věcí, co mi kniha předala atd. Reportážní literatura je dost specifický druh čtení a nedá se hodnotit jako "běžná" beletrie. Nicméně předem již uvádím, že tento titul hodnotím 5 hvězdami, protože toho předal fakt hodně.
Jako bys jedla kámen je kniha, která v krátkých kapitolách přibližuje události a dojmy, které autor zaznamenal po příjezdu do Srbska/Bosny poté, co zde skončila válka, která tu zuřila v první polovině 90. let 20. století. Pro mne je to téma, které si jen matně vybavuji z dobových televizních zpráv - jako dítě jsem to trochu registrovala, ale právě proto, že jsem byla dítě, tak jsem z toho tolik moudrá tehdy v devadesátkách přeci jen nebyla.
Autor dává výrazný prostor přeživším lidem ze zasažené oblasti. Nechá je promlouvat o událostech, co zažili. O lidech, o které přišli. O utrpení, které viděli nebo sami zakusili. O emocích, které v nich uzrávají potom, co již konflikt skončil. V tom náhledu, co tu čtenář na dané téma získává, je pro mne kniha dost obohacující a důležitá.
Zároveň tu je naznačena práce cizinců, co do oblasti Srbska a Bosny přijeli - jejich úkoly, které dostali, aby v zasažené zemi pomohli. Což je zajímavá, byť dost smutná a tragická okolnost sama pro sebe. Hlavně je tu ukázána práce doktorky Ewy K., která měla za úkol pomáhat exhumovat oběti masakrů a pomáhat identifikovat jednotlivé zemřelé lidi, aby měli jejich pozůstalí možnost najít a pohřbít své milované a posunout se dál.
Kniha je hodně silná, smutná a pokud je válka v Srbsku a v Bosně za začátku 90. let pro vás téma neznámé, určitě se tu máte možnost dozvědět nové věci a rozšířit si tak povědomí o tomto konfliktu.


Bustedka
27.03.2022

Je to kniha drsná. Příběhy žen, jak hledají a doufají, že v masových hrobech najdou své syny a muže.
Prvně ale doporučuju si něco o válce na Balkáne pro jistotu něco přečíst, ať nejste moc ztraceni v tom, kdo byl proti komu, o co šlo, apod. Občas bylo těžké rozeznat, kdo je muslim, kdo Srb.
Jinak k tématu doporučuju přednášku Vladimíra Dzury, vyšetřovatele, pod Deep talks live na YouTube.

Dani25
28.02.2022

Čítalo sa mi to ťažko o to viac, čo sa teraz deje na našej východnej hranici. Ľudia sú bohužiaľ nepoučiteľní. :(

katallinka
30.01.2022

Neskutečně drsné čtení. Myslela jsem, že jsem už o podobných hrůzách četla dost, ale tohle bylo asi nejhorší. Po 10 stránkách jsem většinou musela přestat, bylo mi z toho špatně. Nicméně rozhodně čtivé a zajímavé. Jsem velmi ráda, že se ke mně kniha dostala a já se mohla dozvědět o hrůzách, které se děly v době, kdy jsem se narodila. To co Ewa dělala pro pozůstalé je hodno obdivu.

knedlik
11.12.2021

Tohle je těžké čtení, a přece se ta kniha čte sama. Člověk ji číst nechce, a přece se od ní nemůže odtrhnout.
"Akoby si kameň jedla" reflektuje nejen válečné období v Bosně, se všemi válečnými zvěrstvy, utrpením, mučením, rozvrácením rodin, vztahů,... , ale hlavně zničené, rozervané a prázdné životy lidí, kteří ji přežili. Životy lidí, kteří se nemají kam vrátit, kteří přišli o všechno. Životy v bídě, hladu a apatii. Životy vyplněné čekáním na to, zda při exhumacích masových hrobů náhodou nenajdou alespoň kousek šatů vlastního dítěte...

" - Mubina, neplač. Těš sa. Ja by som bol šťastný, keby som vedel, že sa náš Kiram odpálil granátom.
- Áno, dobré je vedieť. Dušu to odrazu menej bolí.
- Náš Kiram zostal v Potočari. Toľko viem. Vošiel do haly."

Drsné čtení o (ne)lidských krutostech a ranách, které nejdou zahojit. Psané strohým stylem umocňující celkový dojem. Po knize "Všem sráčům navzdory" je jakousi mojí druhou, jinou sondou do Jugoslávských dějin devadesátých let minulého století, do dějin poválečných s "novým uspořádáním" Bosny a jeho nefungováním. Zároveň jsem vděčná i za vhled do problematiky vyšetřování válečných zločinů, podávání svědectví, způsob exhumačních a identifikačních prací - problematiky, o které se příliš nemluví.

"Doktorka Ewa neverí, že Boh existuje. Ale vie, že rodiny, pre ktorých to robí, veria. Bude Boží súd a Zmŕtvychvstanie.
- Chcela by som, - vraví, - aby stáli pred svojím Alahom na svojich nohách, nie na cudzích. A mali na krku svoju lebku. Aby nejako vyzerali, keď vstanú z mŕtvych."

Zdekat
26.11.2021

Emotivní popis genocidy v Bosně s řadou osobních svědectví. Obava z válečných hrůz a s nimi související strach o holý život se nás pořád ještě týkají, nemusí jít jen o vzdálenou minulost nebo místa v jiných částech světa. Soubor velmi autentických reportáží, které vznikly bezprostředně po ukončení bojů před téměř třemi dekádami.

simecef
26.09.2021

Před četbou doporučuji Urbanovu reportážní mozaiku Všem sráčům navzdory. Jako bys jedla kámen jde víc pod povrch. Srebrenicu zná celý svět, Potočari a Sokolac už moc ne. Ale právě v těch malých vesničkách, mimo dohled televizních kamer a vojáků OSN, se možná děly ještě větší hrůzy.

1