Katli
komentáře u knih
Takové maličkosti
Claire Keegan
Na téhle knížce byl nejlepší doslov. A tím možná říkám vše. Tam se totiž něco konečně dozvíte o tématu Magdaleniných prádelen, na něž lákají mnohé anotace. Ale knížečka je tak útlá, že to dění v nich jen tušíte.
Vysvětlení možná dá vyjádření autorky: matka mě učila, že když jdu k řezníkovi a vybírám kus hovězí pečeně, měl by mít tukové mramorování. A dobrou prózu vnímám stejně - mramorovanou tím, co se nezdá být nutné říct.
A za mě je tu řečeno málo, takže nechápu to nadšení kolem, že mnozí v souvislosti s autorkou zmiňují Čechova nebo Dickense. A že knihu lze prý právem zařadit po bok Vánoční koledy nebo Vánoční vzpomínky (Capote), jako jen tím, že je to o Vánocích a hrdina řeší, co je morálně správně?
Nutno nechat, že hlavní hrdina je sympaťák s dobrým srdcem, ale nemáte šanci toho s ním moc prožít (protože mramorování). Autorka si hraje s mnohoznačnými motivy (hejna vran hledající mršiny, kočka ohryzávající vraní mrtvolku), ale nemyslím, že tohle každý čtenář ocení. Ale ono asi bylo snazší stavět to na pocitech než téma nějak věrohodněji podat formou obsáhlejšího příběhu.
Pro mě velké zklamání proti očekávání na základě anotací i nominaci na Man Bookerovu cenu.
Vzplanutí
Jiří Březina
Moje třetí kniha, po jejímž přečtení mohu s klidem říci, že Jiří Březina pro mě bude asi vždy sázkou na jistotu, když chci dobrý, nepřekombinovaný příběh. Jde o detektivku, kde možná tušíte, ale stejně se dostaví nějaké překvapení.
Přináší téma vzplanutí, fenomén oblíbený i u záhadologů. Jsou zde dvě dějové linky, dva případy.
Mizení
Jiří Březina
Vyšetřovatel, který je sympatický, vyšetřovatel, který nemá žádnou podivínskou vlastnost a není ničím výstřední. Skoro by se dalo říct, to se přece nenosí. Ale ono to může fungovat.
Logicky poskládaný příběh, jehož části do sebe zapadají chytře, čím více stránek přečtete.
Moc se mi líbilo i stylisticky, autor si hezky hraje s jazykem, některé slovní obraty jsem si vyloženě užívala:
“pachatel nemá právo dýchat stejný vzduch jako ostatní, pokud tedy není filtrován přes mříže.
Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
Být přistěhovalcem, uprchlíkem je vlastně bezvýchodná situace ve všech směrech. Nejdřív ty děsivé zážitky z útěku během nesmyslné války, pak život v nové zemi a věčné doufání a sny, jaké to bude, až se vrátíte domů. Jenže kde je to doma, když roky žijete jinde a místní vás za místní nepovažují, a tam doma, odkud odejdete, jste taky cizák… všechny tyto těžko uvědomitelné (dokud je asi nezažijete) pocity a situace skvěle popisuje na jednotlivých osudech několika Řeků přišedších do Československa tato kniha.
O tom, že tu v ČSSR byla tak početná řecká komunita, jsem netušila, a nahlédla jsem díky knize i do novodobých řeckých dějin, které jsem neznala. Třeba že 28. říjen je pro Řeky významný svátek, i když z jiných důvodů, než my slavíme ten český.
Postavy jsou uvěřitelné, je to taková rodinná sága, i když v komornějším provedení, než známe třeba od Morštajnové či Lednické, ale přesně jejich čtenářům se tato kniha bude líbit. Setkáváme se s několika generacemi, od války až po rok 2008.
Pán krkavců
Christopher Skaife
Nenápadná knížečka na mě pokukovala v Levných knihách a nelituji. Začnu trochu zeširoka. Po letní návštěvě Londýna a obhlídce Toweru jsem chtěla víc proniknout do zajímavostí tohoto unikátního povolání a světa krkavců. V jednom z posledním dílů Crown se člověk dozví o opravdu kuriózních pracovních pozicích, že si nelze nevzpomenout na tuto knihu. Nechá vás proniknout do úplně jiného “vesmíru”, světa, kde se řeší, aby se krkavci nezaletěli, aby je člověk nenaštval tím, že udělá něco v jiném pořadí, než jsou zvyklí.
Fascinující povídání dlouholetého pána krkavců a ještě mnohem víc fascinující sonda do života a zvyklostí těchto jedinečných ptáků. Moc doporučuji, něco se dozvíte o historii a ještě je to odpočinkové čtení.
Josef Mareš - Moje případy z 1. oddělení
Martin Moravec
Výborné otázky zkušeného novináře otvírají dveře tam, kam by vás to nenapadlo. A pan Mareš má odpovědi, bohaté na zážitky, historky nejen s věhlasnými devadesátkovými zločinci. Krásný vhled do fungování policie, vyšetřování vražd, fungování se soudy i advokáty. Řeč přijde i na TV seriály Devadesátky a Případy 1. oddělení. Parádní kniha, která dost vypovídá i o naší společnosti.
Těla
Klára Vlasáková
Postrádala jsem jakoukoli snahu dát čtenáři šanci, aby pochopil jednání postav. Jsou nějaký (rozuměj divný) na základě nějakých prožitků, ale tady se řeší jen to, co dělají teď, bez šance jim porozumět, oblíbit si je, budou vám prostě jedno.
Co opravdu ale musím pochválit, je autorčin styl, jak skládá slova, věty, má to spád a čte se to jedna radost. Jenže
Čekala jsem syrový příběh o přijímání svého těla, které se mění, stárne, ale ve výsledku to bylo v tomto směru zkratkovité. Šedesátnice Marie tak trochu neví co se sebou, od mlada evidentně narušená, ale vůbec nevíte, proč je tak divná, její linka je navíc divně (ne)ukončená, nejasná a nevysvětlená. A pak je tu dcera, která svoji matku jen bere na vědomí tak nějak z povinnosti.
Vlastně mě pobuřuje, jak na přebalu vypadá kniha plná vyzrálých úvah a zajímavých postřehů, ale ve výsledku je to příběh o nekomunikaci mezi matkou a dcerou, kde nemůžete fandit ani jedné straně, protože ta jejich traumata vám nikdo neukáže. Přitom to téma bylo tak slibné.
Sedm manželů Evelyn Hugo
Taylor Jenkins Reid
Trocha sebestřednosti, trocha hvězdného prachu z Hollywoodu. Do knihy jsem se pustila ze zvědavosti, jak dobrá může být rádoby biografie fiktivní hollywoodské celebrity. A jak moc se podaří udržet příběh nenudný, 7 manželství přece musí sklouznout ke stereotypu a splývat. A ne, pamatovala jsem si jednotlivé manželské etudy, velmi dobře čtenáře drží v napětí i linka s Monique, která se má dozvědět tajemství - co je to něco za něco? S napětím prostě čekáte, dokud se to nedozvíte. Jen ten starý Hollywood byl příliš jen v náznacích, mohlo být zajímavěji uchopené a tím přínosnější. Moje první audiokniha a paní Zawadská nezklamala.