jprst komentáře u knih
Žádná sláva, mí potomci nad touto knihou vrhali ty pohledy, jejichž obsah asi znám, ale do slušné řeči bych ho tlumočit nechtěl.
Příběhy, s námětem podobným tomuto, příliš nemusím. Román jsem četl spíše proto, že jsem od tohoto autora znal pouze jedinou knihu (Solvejžina píseň), ale zjistil jsem, že se to přečíst dá a dokonce se zájmem.
V roce 1973 autor vydal volné pokračování Solvejžina příběhu, jehož námětem byl manželský život Solvejgy s Jussim (Solveig ja Jussi). Tento román už však v českém překladu vydán nebyl.
Tento příběh autor publikoval již v roce 1972 na pokračování v časopise Květy pod pseudonymem Pavel Dejl. Jedno ze slabších autorových děl.
Knihu vydal Pavel Hejcman pod jménem Miroslava Neumanna, jehož jméno používal v době, kdy sám nesměl publikovat.
Příběh sám ale patří k těm slabším z autorova košíčku.
Skutečným autorem knihy je Pavel Hejcman (nar. 1927), jméno Miroslava Neumanna používal s jeho svolením v době, kdy sám nesměl publikovat.
Špionážní thrillery autor opravdu umí. I tento je čtivý, napínavý a překvapivý.
Dodnes oblíbené téma: Kam zmizely po II. světové válce některé špičky nacistického Německa? Dnes už nežijí, ale co jejich potomci? Už mají jiné názory?
Jedno z méně povedených autorových děl a při čtení ztráta času.
Druhá část volného čtyřdílného cyklu o radu bankéřské rodiny Boussardelových. Za tuto část obdržel autor cenu Prix Goncourt. A zajímavá je i skutečnost, že tuto část napsal nejdřív (v roce 1939) a pak teprve následovala část první ( v roce 1944).
Dodnes jsem nepřišel na to, kdo má na svědomí starého rejdaře, a to jsem četl opravdu pozorně.
Román se stal i předlohou pro americký film v éře němého filmu.
Ačkoliv autor neuvádí žádná jména, lze ze symbolů a náznaků pochopit, které autory tehdejší doby zmiňuje. Jen nechápu, proč se s vydáním této knihy u nás čekalo až do roku 1982.
Po přečtení mě napadla otázka, co bylo důvodem vydání této knihy. 1) Nebylo do čeho píchnout ? nebo 2) Nebyl splněn plán při vydávání sovětských autorů ? Rozhodně to ale nebyla snaha vydat něco zajímavého pro čtenáře.
K dokreslení názoru na autora je asi vhodné si to přečíst, ale jinak - ztráta času.
Knihu jsem přečetl docela svižně, nechybí jí napětí a švih, ale je potřeba brát s rezervou autorovo černobílé politické vidění, které podsouvá čtenáři takřka od samého začátku.
čtenářsky hodně náročné, nejsem však zvyklý nechávat knihy nedočtené, ale byla to dřina a navíc to zklamalo mé očekávání.
Charles Dickens trochu jinak než v učebnicích literatury, hlavně zajímavější a poutavější.
Dobře, že jsme měli v zahraničním obchodě takové borce. Obchodní úspěchy nic moc, ale jak mohli zatopit nepřátelským tajným službám, tak se překonávali.
Vzhledem k tomu, že autor příběh prošpikoval komunistickou ideologií, ostatně jako drtivou většinu svých děl, zanikl docela zajímavý a svižný děj. Ještě, že bylo jasné, kdo je kladný a kdo záporný.