Svět Charlese Dickense

14.10.2023

Nad psacím stolem visí mi obraz puzzle s imitací malby Charlese Dickense, který sedí se zavřenýma očima ve své pracovně, zatímco po celé místnosti poletují náčrtky jeho nejznámějších literárních postav a postaviček. Skvělé uctění literárního velikána a imaginace Nenapodobitelného Boze. S nadcházejícím podzimem jsem si chtěl přečíst ne dílo svého oblíbence, nýbrž něco o něm samotném.

A tak jsem po několika letech otevřel knihu Anguse Wilsona. Ačkoli v češtině jiná kniha o Dickensovi nevyšla a obsah této může mít pár mezer, sama o sobě je prací naprosto brilantní. Navrch je obohacena bohatým obrazovým doprovodem, ať už se jedná o barevné obrazy Dickensovy současnosti, nebo černobílé skici ilustrátorů jeho děl, které jsou nepostradatelnou součástí Charlesových knih.

Nejedná se o čistou biografii jako takovou. Angus Wilson předkládá čtenáři erudovaný rozbor Dickensova génia. A často taky celkem subjektivní. Což není vyloženě na škodu, protože tam, kde už se Wilson pouští do osobních domněnek či názorů nebo dokonce spekulací, dává to čtenáři otevřeně najevo a nesnaží se svůj názor podsunout. Stejně to platí při jeho vlastních výkladech obsahu Dickensových děl.

Kniha je psána poutavým a dobře čtivým i srozumitelným způsobem. Dodává nové pohledy na Charlese Dickense, který byl kromě velkolepého spisovatele také konkrétním člověkem se všemi silnými i slabými stránkami. Mnohdy jeho traumata a zážitky našly odraz v díle a Wilson ukazuje jakým způsobem. Stejně tak vytahuje detaily, které v dickensových příbězích dnešním čtenářům unikají, a zároveň nuance, které nemohly vidět čtenáři 19. století, s nimiž si Dickens tak pečlivě tvořil těsné pouto.

Ze Světa Charlese Dickense tak vystupuje jednak Charlie coby člověk se všemi svými klady i zápory, tak věhlasný autor a veřejná osobnost. Vzájemné rozbroje této dvojakosti Dickensovy osobnosti se vzájemně ovlivňovaly, narážely a třely se o sebe. Zároveň nemohly fungovat jedna bez druhé. Jak se to projevovalo na venek i v soukromí, jak se traumata a mysl promítala do jednotlivých děl, to už je na obsahu této opravdu povedené knihy. Jestliže jsem zmínil, že práce Anguse Wilsona zasluhuje snad nějakou výtku, pak částečně vězí ve výkladech Dickensova díla. Tam nejvíc vyplyne, že se často jedná o ryze Wilsonovy osobní pocity, přestože se snaží o objektivní literární kritiku (jak nebezpečná disciplína). Zároveň z toho je znát, že napříč dekádami i staletím, obměňuje se oblíbenost konkrétních Dickensových děl. Což je myslím samo o sobě velkým úspěchem jejich autora.

A protože Dickens v sobě má ohromnou imaginaci a symboliku, dovolím si roztáhlý komentář stočit zpět k obrazu zmíněnému na začátku. Knihu Anguse Wilsona totiž příznačně uzavírá skica z časopisu Judy věnovaná Dickensovi po jeho smrti. Tentokrát je židle prázdná a obraz rámují postavy z Dickensových knih, zatímco na stole leží rozpracované a nikdy nedokončené stránky Edwina Drooda. Obraz, který zmiňuji na začátku, se jmenuje Dickens' Dream. Maloval jej Robert W. Buss. Zemřel dřív, než jej stihl dokončit. Stejně jako Dickens nedopsal Edwina Drooda.

Přesto po sobě zanechal uměleckou stopu, která má ozvuky i po 150 letech od jeho předčasném odchodu. Angus Wilson nabízí čtenářům jeden z pohledů na génia viktoriánské literatury. A stojí za to, aby byla v knihovně, nebo alespoň znalosti, každého, kdo prožívá Vánoce se Scroogem, roní slzu nad smrtí malé Nell, podléhá soucitu nad Malou Dorritkou či Oliverem Twistem, směje se veselým příhodám Pana Pickwicka doprovázeného Samem Wellerem nebo se děsí Uriáše Heepa, Quilpa či Fagina.