Hebrey komentáře u knih
Ach jo! Vysvětlí mi někdo konečně, proč jsou křesťanské knížky, včetně těch, které jsou určené běžným věřícím, tak hrozně špatně přeložené a o korektuře se jim sotva zdá? Téhle je taková škoda! Téma je samozřejmě úzce cíleneé na křesťany. Nevěřící člověk, nebo nekřesťan by asi sotva pochopili, o co tu jde. Určitě mi něco dala, ale tuším, že mohla i víc ..., kdyby se to dalo číst.
Neotřelý a velmi zajímavý pohled na některé události našich dějin.
Z celé série nutno říci, že byla tato knížka lepší o to, že příběh je přeci jen malilinko jiný.
Ten stařičký film jsem viděla, možná i víc než jednou. Kniha mě oproti němu zklamala. Jako romantický snímek, navíc z dob, kdy byl natočen to jde. Ale kniha je tak nějak o ničem a zdlouhavé popisy všeho možného, počínaje krajinou a konče dušeními rozpoloženími, ve stylu impersionismu "příběhu" moc nedodaly. Jediný impresionistický znak, který se panu Mrštíkovi opravdu vydařil, je personifikace Svědomí a celý její poslední dialog.
Psát životopis člověka, který žil v 1. století, díky čemuž se o něm, krom biblických textů, dochovalo jen málo zpráv, asi není příliš lehké. Na mnoha místech je více méně jasné, že si autor situaci a hlavně mnohé detaily, myšlenky, nálady jednotlivých osob a další věci, prostě domýšlí a dokresluje. Nutno ale uznat, že tak dělá s ohromnou citlivostí pro dobu a oblast, kdy a kde se Pavel pohyboval. Pavla tak velmi zdařile představuje nikoliv jako nějakého nadpřirozeného světce, ale jako člověka se všemi jeho dobrými i špatnými vlastnostmi a emocemi.
Pohádky jsou poněkud neobvyklé, ale to neznamená, že jsou špatné. Naopak, jako koneckonců ve většině pohádek, je v nich dost moudrosti a ponaučení.
Tuhle drobnou nenápadnou knížečku jsem dostala asi předs dvěma lety na jedné akci, a ačkoliv mne tématika nenechává úplně bez zájmu, knihu jsem dlouho ignorovala. Nějak jsem jí ani neprolistovala, takže jsem asi čekala, že to bude stručné a strohé pojednání. To jsem se tedy vážně pletla a kniha mne překvapila více než příjemně. Už samo o sobě zachovalé a takto detailní svědectví z téhle doby a navíc poměrně citlivé události, považuji za vzácnost. Navíc, Poggio Bracciolini nebyl jen nějaký chlapík z davu, ale ve své době poměrně důležitá osobnost. V Husově procesu měl navíc být původně na straně žalobců, ale v Kostnicí záhy pochopil, kam Hus svým učením směřuje. Na mne jeho svědectví velice silně zapůsobilo, stejně tak jako citace přímo Husových výroků. Z "učebnicového" dějepisu toho člověk o této události ví. V Poggiově vyprávění ji vidítě "v barvách" a uvědomujete si, že to nebylo jen, odvedli, uvěznili, odsoudili a upálili, že v porcesu se ve skutečnosti utkala láska, moudrost a pokora s nevraživostí, sobectvím, nenasytností a nenávistí. Musím říci, že i když to nepomohlo a byli v menšině, překvapilo mne kolik knížat i arcibiskupů pochopilo, že Hus měl od kacířství daleko. Ti kteří hlasovali pro upálení, to z velké části dělali z prospěchážských důvodů, ze strachu o svou pozici či zisk, nebo proto, aby se zalíbili nebo že nesnesli konfrontaci s pravdou, která se jich osobně týkala. Dnes se sice neupaluje a obecně trest smrti není ve většině světa běžný. Dnešní vlády a soudní stolce už nějaké nařčení z kacířství naštěstí nezajímá. Přesto se námi opovrhovaný středověk tolik podobal dnešní době, lidé se svou záští a zlobou se totiž moc nezměnili. Zkrátka, scénář je stále stejný, jen herci a kulisy se mění.
Knížku, pokud ji seženete, vřele doporučuji.
Musím přiznat, že mě kniha ničím nenadchla. Nečekala jsem sice velký zázrak, ale snad alespoň něco jako historický román. Tohle ale bylo něco mezi románem, životopisem, dokumentem... nevím.
Před pár lety jsme byli na dovolené v téměř neznámé slovenské vesničce Beretka. Naše hostitelka byla zároveň správkyní tamního skanzenu a tedy i jedné z částí Pohádkového království. Knížku jsem dostali jako dárek před odjezdem, ale pročetla jsem se k ní až teď. Šneček Krasko mi okamžitě přirostl k srdci, a i když už dávno nejsem v pohádkovém věku, tyto jsou velmi pěkně napsané, vše zajímavě promyšlené a lidové pověsti daného kraje dobře zakomponované do šnečkova příběhu. (Až vlastně na Databázi jsem zjistila, že existuje i česká verze z Moravského krasu. Tak třeba ji někde jednou seženu a poputuji se šnečkem dále :) )
Žel jsem knihu nakonec spíš prolisotvala. Téma i pojetí toho, co chce autor říci, jsou velice dobré a myslím, že je to věc, kterou potřebuje hodně lidí slyšet. Problém je nešvar některých anglofonních autorů křesťanské literatury, který se naneštěstí objevuje i v této knize, a to je sklon často přeskakovat z jedné myšlenky na druhou a používání zdlouhavých až nepřehledných souvětí, což ještě mnohdy završí nekvalitní překlad. Díky tomu přestane být text srozumítelný.
Nádherná publikace s krásnými fotografiemi, jen myslím, že z rady pro cestovatele tam asi budou jen pro těch pár dobrodruhů, kteří se dostanou kamkoliv chtějí a ne pro normální pozemšťany.
Básničky jsou pěkné, jen možná pro dětský věk poněkud ponuré.
Zajímavé příběhy, nicméně je fakt, že kulturně asi hodně vzdálené a navíc jeden druhému hodně podobné.
Drobná nenápadná knížka může pomoci jako průvodce, ale i jako základní pohled do historie a současnosti Etiopie. Na to, jak se snaží být stručná, je naproto skvěle napsaná. Nechybí v ní nic důežitého. Přiblížila mi zemi, kterou sice dokáže na mapě najít asi každý, ale málo kdo o ní víme něco víc.
Samotný příběh fiktivních postav, Ráchel, Zeva, Josela, Karla, Václava a dalších je nesmírně dojemný a čtivý. Zpočátku jsem se sice nemohla rozečíst, ale jak události nabíraly spád, začetla jsem se. Přesto příběhu chybí věrohodnost, a tento nedostatek ještě podtruhuje fakt, že se autorka až příliš "zakousla" do detailního výkladu dějin, událostí, zvyků a popisu města, které zjevně zase tak dobře neznala a ty které se jí nepodařilo nikde vyhledat, si prostě vymyslela. Jde o fikci, takže nějaký ten detail není důležitý, ale skutečné dějiny se z prstu vycucat nedají.
Bylo zajímavého nahlédnout do názorů jednoho z českých velikánů. Musím přiznat, že snad až na nápadný a neskrývaný antisemitismus, který byl ovšem poplatný jeho době, mne Palacký překvapil názory poměrně pokrokovými a nadčasový.
Nechci hodnotit úplně negativně, protože hodně věcí, které mi vadily byly nejspíš dány dobou, kdy knížka vznikla. V té době mohly možná zaujmout a sklidit obdiv nebo alespoň souhlas. Z pohledu člověka 21. století je to spíš soubor rasistických statí - ačkoliv, i dnes je dost takových lidí, kteří by názory autora sdíleli.
Kniha je přečtitelná, ale film je lepší. Můj šálek kávy asi není ani filmová ani knižní podoba, ale ve filmu tak nějak víc vyniká humor, který mi v knize připajde slabší.
Nějak jsem nebyla schopná se začíst. Nezaujala. Ale možná se k ní jednou vrátím a uvidím.