Hebrey komentáře u knih
Docela zajímavé, pro mne neznámé pohádky. Ačkoliv nejsou pohádky lidové, ale vymyšlené autorkou, nechybí v nich ponaučení, drobné, pro děti vhodné, dobrodružství a v některých ani klasické pohádkové postavy.
Tuto knihu jsme měli po tátovi. Mám dojem, že titulní Sněhurku jsme četli nejčastěji a já jsem dlouho měla nejraději Parmovu verzi (s už Disneyovskými obrázky :) ).
Kniha je naprosto úžasným svědectvím. Nenásilně a nevtíravě předává zprávu o věcech, které autor zažil a věřím, že v ničem nepřehání, spíše naopak. Mám nad čím přemýšlet, protože mnohé se z ní čloěk může naučit. Ani ne tak z toho, co píše sám Olson, ale ze způsobu myšlení a toho, jak věci vidí samotní Motiloni.
Musím se přidet k těm, kdo zde už přede mnou vyjádřili, že kniha je zajisté čtivá a námět velice dobrý. Nicméně se s ním jistě dalo udělat mnohem více. Zajímavé je pojetí opravdu výhradně z pohledu hlavního hrdiny, tedy žádné vyprávění toho, co s dělo někde bokem, takže příběh čtenář prožívá autenticky tak, jako on. Děj nabírá postupně na čtivosti a místy je poměrně napínavý. Chybí mu však věrohodnost a je nakonec zůstává takový nedotažený.
Musím se přiznat, že jsem od sovětské detektivky neočekávala žádný ohromný literární ani krimi zážitek. O to víc mě asi mile překvapila. Příběh byl věrohodný, i napínavý, téma i prostředí svým způsobem neobvyklé oproti dnes běžným detektivkám. Celý dojem snad kazily jen některé formulace a obraty, které působily poněkud naivně nebo spíše tak, jakoby se autor snažil trochu "chodit kolem horké kaše", těžko říci, zda je tak autor napsal sám, může za ně překlad, nebo cenzura, ale na druhou stranu možná dodávaly i na autenticitě, protože v sovětském prostředí se asi o drogách a zločinu nemluvilo až tak na plno. ... a pak možná bylo na škodu příliš velké množství postav a zápletky, které byly skvělé, ale možná jich bylo také až moc. Jinak ovšem skvělá kniha.
Nebylo to špatné, ale od knihy na jejíž obálce se skví jméno Arthur Hailey, jsem asi čekala víc. Samotný únos a konečné osvobození zajatců byly rozhodně napínavé a tyto pasáže se i rychleji a lépe četly. Bohužel postrádaly ony i další úseky na přesvědčivosti, některé detaily vůbec jakoby nedávaly smysl . Navíc jsou proložené nudnými popisy různých jednání a toho, co si kdo dal k večeři, než vůbec začal jednat.
Pěkná knížka. Jednoduchý, ale docela překvapivě promyšlený příběh.
Kdybych měla knihu posuzovat po literární stránce, asi bych pět hvězdiček dát nemohla. Ale nebylo by to fér. Toto není román, jehož autor si zaplatil za to, aby se stal bestsellerem. Kniha je i víc než jen obyčejný životopis, je to silné osobní svědectví, skutečný a mnohdy bolestný příběh autora knihy. Neprožila jsem ani setinu z toho, co Giňa vypráví, přesto se mě jeho svědectví dotklo a leccos jsem si z něj mohla vzít. Přeji knize, aby i nadále plnila své poslání, protože pro ně byla napsána. ... proto těch pět hvězd.
Velmi zajímavá příručka. Ačkoliv nejsem nějakou skalní vyznavačou aromaterepie, musím přiznat, že jsem v knize našla dost praktických a pro mne i použitelných rad a tipů.
MIlé čtení, trošičku jiné, než ty, které jsme ze série už přečetli. Dcerce se knížka líbila.
Nerada označuji knihy jako "odpad", ale tady jsem nějak nenašla relevantnější hodnocení. Do čtení jsem se sice pouště la s tím, že to nebude nic extra a knihu zvolila jen proto, že autor napsal více než 20 knih a tedy se mi hodila do výzvy. Jenže tohle bylo jen propagandistické plácání navíc postavené na historických nepřesnostech a polopravdách. Nic jiného jsem od F. Kubky zatím nečetla a věřím, že jiná jeho díla jsou mnohem kvalitnější. Toto se mu však nevydařilo.
Kdysi dávno jsem ji jako jednu za mála knih povinné četby přečetla. Bylo to docela zajímavé čtivo, ale je fakt, že já té poezii zase tak moc nerozumím.
Dcerka ji dostala půjčenou ze školky na procvičení vyprávění podle obrázků. Obrázky jsou docela hezké a příběh je prostě Červená karkulka. Jen nevím, zda není přeci jen verze vyprávění pro prťata v "leporelovém" věku trochu složitější. Ačkoliv, u pohádek to asi nevadí :)
Knihu jsem četla dcerce. Jí se samozřejmě líbila - statečné holčičky - zachránkyně, víly, království, to u holčiček obvykle vede. Pro děti je knížka určitě dobrá a ty menší jistě zaujme. Z mého dospěláckého pohledu tam byly znát stopy Narnie, která je také často považovaná za dětskou literaturu, i když tento příběh ani zdaleka nedosáhne jejích kvalit. Nevadí ani tak jednoduchost, ale především mu chybí něco originálního.
Z mého pohledu je to asi jedna z nejlepších knih na dané téma. Ačkoliv popisuje události u více méně "historické", to co se děje dnes, na ně jednoznačně navazuje. Autor nabízí velmi široký pohled na problematiku islámského terorismu, podloženou (snad) dostatečně věrohodně. Nebojí se vedle muslimských vlád a zemí kritizovat ani Západ, USA nevyjímaje, za jejich "přispění" k popisovaným událostem. Snad bych vytkla jen takový ten typicky americký sloh přeskakující z jednoho na druhé, který poněkud komlikuje orientaci v textu.
Nevím, čím to bylo, ale mne kniha zese tak moc nenadchla.