Gordonlord komentáře u knih

Hellboyův origin.

Kdyby se nejednalo o vysvětlení (alespoň částečné) původu hlavního hrdiny, zůstal by pouze velice jednoduchý příběh se zápletkou jako z šestákových dobrodružných sešitů z úsvitu minulého století, křížených s prvními příběhy Conana, avšak bez jeho atmosféry.

O tu se zde stará snad jen kresba. Ta je zásadní, originální a ve své podstatě již legendární. Bez ní by to bylo bezduché "hack and slash" s hororovým nádechem, podle výše popsané šablony.

1 01.12.2023

Rahan je v podstatě takový pravěkký Conan.

Na to, že se jedná o dětské čtení, jsou příběhy občas dost surové a kruté. Což by v dnešní podrážděné době už určitě neprošlo. Vždy se jedná o jednoduchá dobrodružství, spočívající v tom, že Rahan překoná nějaký problém tím, že pochopí, jak fungují fyzikální zákony, nebo příroda obecně.

Částečně poučné, jednoduché a syrové dobrodružství o poznávání světa z doby kamenné. Nebylo to špatné, ani nijak strhující čtení. Nicméně na některé momenty jsem si vzpomněl, protože Rahanaovy příběhy jsem kdysi čítával jako malý kluk.

3 30.11.2023

Série chytla druhý dech, v podobě Falliona - Gabornova syna, který zde začíná od píky rozjíždět svůj vlastní příběh. Démonští duchové zvaní "lokus", kteří napadají své hostitele a nutí je dělat zlé věci, zde zůstávají. Stejně tak jako sbírání odkazů od jiných lidí a další serepetičky, které tuhle sérii dělají tak unikátní.

Občas je tu dobrý nápad, občas se to nudně vleče. Ke konci zřejmě nastal nějaký time-jump, kterého jsem si ani nevšiml a trochu mi to zamotalo vnímání děje. Ale jinak to bylo nevzrušující, ale zábavné fantasy ze světa Runovládců. Na další už těžko sbírám sílu, ale pořád to ještě není špatné.

1 28.11.2023

Stále jsou tady ony zajímavé postavy a natahování linek jejich osudů. Stále jsou zde zajímavé zápletky. Ale chybí gradace, spád, tempo a zajímavým momentům chybí dobré rozpracování, nápad a vyvrcholení.

Celé je to už natažené jako guma a nic nového tenhle díl nepřináší. Pár dobrých nápadů do dějových linek zhaslo jako plamínek pod vědrem vody díky nedostatku nápadů na jejich dotažení.

Celkově nevím co k tomu napsat. Od první knihy celková kvalita stále klesá dolů a veškeré tempo vyprávění se zpomaluje do té míry, že se skoro nic neděje. Už se do čtení hodně nutím.

1 19.11.2023

Jestliže lze první knihu série Runovládci, nazvanou "Suma Všech Lidí" přirovnat k lahodnému vínu (a to podle mého lze), tak aktuální díl série "Jediná pravá vládkyně" je už jen zkyslým mlékem.

Dobře napsané postavy se zajímavým vývojem charakterů a příběhem jsou zde i nadále a celé se to čte poměrně dobře. Ale tahle kniha připomíná spíše "filler" epizodu z libovolného stodílného seriálu. Nemá žádný konec a v podstatě nic se v ní nestane. Všechny postavy zde po celou dobu stojí na jednom místě.

Proč mají všichni spisovatelé takovou snahu grafomansky zabít všechna svá díla a natáhnout jednoduchý, ve své podstatě krátký příběh na rozlohu nekonečné, mnohasvazkové epopeje, ve které se reálně v podstatě nic nestane ?

Do dalšího dílu se mi teda fakt hodně nechce...

1 27.10.2023

Tohle už bylo lepší než utahaný, nezáživný druhý díl, který byl až po okraj přecpaný vatou.
Poloviční rozsah knihy, rychlejší spád děje a opět skvělá práce s mytologií světa. Safira - žena Raj Athena - opatřena tisíci odkazy krásy a její působení na muže, plus ne tak úplně využitá dějová linka prosťáčka Wagitta, který pobil devět ničitelů a díky tomu si zasloužil jeden odkaz rozumu, byly dohromady zářnými body této knihy.
Gaborn stále zůstává v roli pochybovačného bývalého Krále Země a jeho linka se nikam moc nehýbe. Ale bylo to fajn čtení.

1 25.10.2023

Pořád je to zajímavý příběh. Takový datadisk k Sumě všech lidí. Ale co tuhle knihu totálně zabilo, je zase, opět nejhorší virus všech spisovatelů ever - grafomanství.

Zbytečně roztahané, fůra zbytečného textu, kdyby se to pořádně proškrtalo, čtenář by o nic nepřišel a ze čtení by se nestala úmorná a zdlouhavá nuda, kterou Vlčí Bratrstvo bohužel je.

Jinak po proškrtání by z toho samozřejmě byl slušně napsaný, dobrý příběh, rozvíjející děj první knihy. I když už bez tolika svěžích nápadů a bez evidentní radosti ze psaní.

1 22.10.2023

Konečně opravdu pořádné, kvalitně napsané, klasické, výpravné a heroické fantasy ze staré školy a navíc, jako bonus, i s originálními prvky !

Těmi zde jsou "odkazy" - vlastnosti, které si runovládci mohou brát od ostatních lidí. S tímhle se tady skvěle pracuje a pomáhá to ozvláštnit a opepřit zápletku.

Máme tady i uzurpátora, co chce ovládnout svět, oloupit co nejvíce lidí o jejich odkazy a stát se tak "Sumou všech lidí". A samozřejmě hrdinu, který ho musí zastavit, jeho lásku, kterou musí zachránit a starého bylinkáře Binnesmanna, který hrdinu zásobuje svojí moudrostí.

Všechny složky toho nejklasičtějšího klišé jsou tu pohromadě. Ale ve spojení se zajímavými postavami, skvěle napsaným příběhem a originálním kořením, které nijak neruší tradiční atmosféru, vytváří perfektní fantasy, které je za mne jedním z pilířů žánru.

Z mého pohledu absolutní hodnocení uteklo jen díky lehkému vydechnutí v okamžiku, kdy má děj gradovat k velkému finále. To se nepovedlo na 100 procent, ale jinak sálám nadšením !

2 13.10.2023

Bezmyšlenkovité porno. Bez nápadu a čehokoliv, co by stálo za řeč. Přitom literární plocha může i s něčím takovým dobře pracovat. Zde nebyla ani sebemenší snaha.

Nemám v literatuře problém s absurdním násilím. Mám problém, když je kniha o ničem.

Tady se naprosto všechno točí jen a jen kolem toho, že lidé pěstují a konzumují další lidské bytosti, k tomuto účelu chované. Autorka si zřejmě myslela, že touhle "šokantní" premisou utáhne úplně celou knihu a proto ji čtenáři cpe do ksichtu pod tlakem po celou dobu četby.

Zásadní chyba.

Všechno se tady tak sebestředně točí kolem toho, že všichni požírají lidi, až je to absurdní. O ničem jiném nikdo nemluví, o ničem jiném tu nic není. Totálně mrtvý, neživý svět knihy "Znamenitá mrtvola" má jen tohle.

Zkusme si namátkou představit, že místo lidského masa by se zde na jatkách poráželo a konzumovalo hovězí nebo vepřové maso. Jaký dojem z knihy zbyde ? Co vůbec z téhle knihy pak zbyde? - Nic !

Není tu žádný zajímavý příběh, jediná linka, která by teoreticky stála za pozornost je vztah hlavního hrdiny s konzumním kusem. Ale jinak to žádný příběh nemá. Ani zajímavé postavy. A jak hlavní, tak vedlejší načaté a nedořešené příběhové linky jsou dost odfláknuté a působí "stock" dojmem.

Premisa měla obrovský potenciál a nekonečné možnosti zajímavého rozvíjení děje, zápletek a mytologie, které čtenáře chtě nechtě budou napadat na každém řádku. Škoda že vůbec nic z toho nenapadalo autorku při psaní.

Od Howarda jsem čekal mnohem víc.

Rozdíl oproti Conanovi je zde nejen v charakteru hlavní postavy. Solomon je pobožný, puritánský, ženám a zábavě se na rozdíl od Conana vyhýbá. Nadto Solomon není dokonalý. Dělá chyby a nezvládne vždy všechno perfektně.

Povídky jsou ve stylu standartních dobrodružných příběhů neohroženého hrdiny, cestujícího světem (převážně Afrikou) a pomáhajícího lidem v boji proti zlu přirozenému i mýtickému.

Ale nic platné to není. Povídky jsou fakt dost bez nápadu, některé nemají ani smysl. Je vidět, že pro Howarda byl Solomon Kane spíše odpadkovým košem nápadů, které se nehodily pro Conana.

Jednu hvězdičku dávám za občasný slušný nápad a lehké závany tajemné, mysteriózní atmosféry, s příměsí obskurity a hororu, která v kombinaci s přímočarým heroickým příběhem tolik zdobila Conanovy povídky a která zde přece jenom občas probleskne šedí nepovedené nudy.

1 27.09.2023

Příběh je úplná slátanina bez valného nápadu a za další zmínku nestojí. Sympatická je osobitá kresba Káji Saudka, která ovšem není moc propracovaná a nezvládne tedy nulový dojem zachránit.

Mimozemská civilizace je objevena. Něco ve vesmíru staví a lidstvo neví co. Proto je vyslána posádka na jednosměrnou cestu do kosmu, za účelem zjistit plány emzáků.

Ze začátku mě příběh bavil, byl jsem zvědavý, o co mimozemšťanům jde, co se vlastně děje a co posádka objeví. Ale od poloviny knihy, kdy jsou karty v podstatě rozdány, se všechno už jen vleče. Fůra načatých dějových linek je zbytečná a nedojde svého uzavření a spousta z nich nemá pro příběh žádný přínos. Vcelku fádní a nezajímavá pointa je zde natahována a zbytečně komplikována.

Díky comicsové formě a dobré kresbě tenhle příběh rychle uteče a proto nemá šanci čtenáře vyloženě otrávit. Nicméně je to docela nezajímavý průměr, který si hraje na sofistikované veledílo.

2 24.09.2023

Je vidět, že se Šlechta pokusil o takový ten současný, ležérní, dospělý a realistický přístup k fantasy. No - nepovedlo se to na celé čáře.

Příběh i postavy jsou nemastné a neslané až hanba. Občas se něco děje, ale je to zmatečné a kostrbatě popsané, takže se čtenář snadno ztrácí. Orientaci v ději nepřispívá ani takový ten rádoby "cool" způsob vyprávění, kdy autor vůbec nic nevysvětluje a prostě čtenáře hodí do světa přetékajícího neznámými pojmy, událostmi a postavami.

Jako příjemné oživení by mohla sloužit ilustrovaná encyklopedie, která rozšiřuje a do detailu vybarvuje mytologii Šlechtova světa a jeho postav. Ale protože mě nedokázal zaujmout příběh samotný ani jeho postavy, je mi detailnější mytologie víte u čeho...

Navíc se to celé strašně pomalu vleče, skoro nic se neděje a jak jsem již popsal výše, není to čím vyvážit. Kde je ten Gordon o kterém se celou dobu mluví ? Ano, je to jasné od samého začátku a "překvapivá" pointa ke konci již opravdu nepřekvapí.

Nicméně závěrečné rozuzlení je nakonec docela slušné, i když z poloviny mě vlastně ani nezajímalo. Zato finální bitva je velmi dobře, rychle, úsečně popsaná, což je k dobru věci. Vyzní tak jako rychlé, rozhodné souboje ze starých westernů. To mělo švih, napětí a atmosféru. Ale bohužel už to nedovede zachránit dojem z toho kýblu hovadin, co tomuhle vcelku povedenému konci předcházel.

2 22.09.2023

Neuvěřitelný odpad.

Autorka zde opět přemílá stejnou osu jako v první knize. Opět nový mocný vladař, kterého Feyre nejdřív nenávidí, pak ale zjišťuje, že vlastně není tak špatný, až se do sebe nakonec zamilují. Přesně to samé přes kopírák, co v první knize s Tamlinem. Co na tom, že tahle zápletka je nejhlubší dno všech harlekýnek ever. Postavy, příběh a další zápletky to mohou vynahradit.


Jenže ! Ono tady už nic dalšího není. Hlavní hrdinka je v knize středobod celého vesmíru. Všechny postavy jen řeší její citečky a vyjadřují se k tomu, jak kolem sebe s vladařem vílího dvora tančí. Jedinou náplní knihy je dost přímočaré, kýčovité a nenápadité budování jejího vztahu s Rhysanderem. Na začátku knihy naprosto přesně víte, co se bude dít, jak k tomu dojde a kdy se to stane. A ono to taky přesně tak proběhne. Ostatní postavy zde nemají žádnou svoji linku, žádný prostor. I mytologie světa zůstává dokonale nevyužita a stává se tak jen tupou kulisou pro zoufalou náhražku příběhu ve stylu "musíme získat knihu, musíme získat žezlo a pak tím zachráníme svět".

Autorka umí tvořit věty, má skvělý sloh a dobře a srozumitelně se po ní čte. Její schopnost psát a svět, který vytvořila, měli potenciál. Ale rozhodla se to všechno zahodit jen proto, aby mohla čtenáře na téměř sedmi set stranách ubíjet jen a pouze nejprovařenějším kýčem všech romanťáren pro nezralé holčičky.

Vážně se tímhle komentářem nechci nikoho dotknout, první kniha měla dobré momenty (které zde byly bohužel již kompletně eliminovány), ale tohle je čistý a nefalšovaný odpad. A pokud je vám víc než 14 let a byli jste stejně jako já nalákáni vysokým hodnocením této knihy snad ve všech myslitelných žebříčcích nejlepších fantasy knih, tak ruce pryč, tenhle škvár spalte a přečtěte si radši leporelo. Má to větší hodnotu a zhruba stejně zajímavý příběh.

(SPOILER) Solidní příběh ze světa Warhammeru.

Tradičnímu klišé se to vyhnulo příběhové lince, kdy čistý a zbožný rytíř Kurt hnutím okolností a zdařilou manipulací vychytralého přisluhovače temných sil Jakoba - který se s ním spřátelí - pomalu propadá temným silám a obrací se na stranu zla.

Sledujeme zde rovněž obvinění z čarodějnictví jeho dívky Uršuly, kterou se na jedné straně snaží očistit lovec čarodějnic Marius, protože odhalí její nevinu, ale na druhé straně chce zabít Kurta proto, že s jeho rodinou má nevyřízené účty. A Kurt s tou Mariovou také...

V podstatě se jedná o komorní drama, kde máme čtyři, pět postav a všechny se vyvíjí nějakým směrem. Celé je to samozřejmě psané brakovou formou, takže přechod ke zlu, práce s charaktery, motivacemi a příběhem je taková ta "levná práce na zakázku", ale oceňuji, že se o nějakou autor snažil a dal tak celému dílu život.

Závěrečných cca 100 stran, kdy Kurt propadá zlu, lovec čarodějnic Marius se nemůže rozhodnout, zda chce pomstu či spravedlnost, Uršula se snaží spasit duši svého milého Kurta a Ruprecht se snaží Maria přesvědčit, aby uvažoval a nenechal se vést zlobou...to bylo fakt skvěle vypointované a já napětím ani nedýchal.

Navíc to celé dopadne v podstatě špatně, což je také osvěžující. Vadí mi, že je konec otevřený a čtení dalšího dílu nutnost. Dále mi vadí obvyklé, zdlouhavé popisy naprosto zbytečných nesmyslů, na úkor úplného závěru, kdy je všechno zase popsané děsně rychle, jako by si autor uvědomil, že už mu zbývají jen dvě stránky a honem rychle musí všechno uzavřít. Tohle se u "frančízových novel na objednávku" podobného ražení opakuje neustále zas a znova a vadí mi to čím dál tím víc víc.

Jinak to byla skvělá zábava, klasický dobrý průměr novelek ze světa nějaké frančízy, který má k propracované a kvalitní fantasy literatuře daleko, ale nápadem, zábavností a provedením po těch čtyřech hvězdách skoro pošilhává.

1 09.09.2023

Chci dobré napínavé čtení - beru do ruky Darcy Coates.

Zase to fungovalo. Třetí příběh o strašidelném domě, do kterého jsem se začetl a zase mě to bavilo. Tentokrát mi scházelo opravdové mrazení a strach o životy postav, protože vím, jak mírumilovně Darcy píše a také vím, že vše dopadne dobře. To trochu snižuje hloubku napětí.

Příjemným plusem je krátký rozsah knihy - jednoduché téma nezačalo nudit a hororové klišé tak bylo vlastně dobře podáno. Oceňuji, že pro každou knihu ze série Strašidelné domy si najde nové nápady, aby to nepřipomínalo ty předchozí knihy.

Skvěle odvedené řemeslo, i když konec knihy mohl být dramatičtější a potenciál byl také možná větší. I tak pořád výživný nadprůměr.

1 02.09.2023

V pubertě jsem měl Terryho Pratchetta rád. Jeho humor bez vtipu mě nikdy nerozesmál, ale celková nálada jeho knih ve mě kouzlila takovou hřejivou pohodu. V dospělosti mi jeho knihy přišly už jen trapné.

No - a tohle je o hodně horší Pratchett. Pokusy o humor končí vždy příšernou trapností. V lepším případě se jen minou účinkem a nelogičnost násilně vroubené "humorné" situace vyhodí postavy z jejich charakterové role a totálně bagatelizuje příběh, který jinak není špatný a má i docela potenciál.

Princ Charlie se musí starat o svůj lid a pro jeho dobro před ním musí vypadat jako tyran a ještě se nechat vyhostit. Ve finále je pouze součástí plánu sveho zavražděného otce na záchranu své země.

Chaotickým a ne moc poutavým stylem je zde tak popsaný v podstatě zajímavý příběh, který měl vážně potenciál. Ale celé to nakonec bohužel dopadlo, jako když se vám rozvaří nedodělané, trapné brambory.

1 30.08.2023

Netypická kniha o Heavy Metalu.

Na rozdíl od většiny rockových biografií (Guns´n´Roses, AC DC, Black Sabbath atd...) není kniha z 95% o tom, jak v osmdesátkách pařili, kalili a užívali si největší slávy, aby vám potom na posledních pár stránkách shrnuli nudnou historii z posledních třiceti let, kdy se u nich vlastně nic nedělo.

Halford zde dost brousí do událostí i několika málo posledních let (počátků a zlaté éry si samozřejmě čtenář také dost užije), které jsou často srovnatelně zajímavé jako staré historky.

Vyprávění je děleno do kapitol, kdy Halford vypráví o producentech, členech kapely, názorech a zážitcích s televizí, rádiem, streamováním hudby, fanoušky, hotely, cestováním, nemocemi, hádkami v kapele...témat je spousta. V žádné necítím ani náznak machrování a dokonce i obyčejná témata jsou podaná sympaticky, čtivě a s osobitým humorem.

Osvěžující, příjemný koncept rockové knihy pro fandu, který už nekonečně omílaných biografií o pařbách v 80´s přečetl hafo ...

7 26.08.2023

Sérii o Jestřábovi a Rybářce jsem četl jako patnáctiletý puberťák, hltající klasickou fantasy plnými doušky, a mám na ni nádherné vzpomínky. Po více než dvaceti letech jsem se rozhodl přečíst si i poslední díl. Čekal jsem velkou nostalgii - to je něco, co mám opravdu rád.

Nostalgii má evidentně opravdu rád i pan Green. Už od začátku nekonečně omílá, jak jsou Jestřáb a Rybářka nedostižní, nepřemožitelní a jaké jsou to legendární legendy z mýtů a ...legend. A jak všechny jejich skutky jsou legendární. V rámci nostalgie nám zde Green servíruje i plejádu postav (zřejmě - už mi paměť po tolika letech tak dobře neslouží) z minulých knih a k tomu kompletní rodinku Jestřába a Rybářky, včetně všech jejich synů, dcer a vnoučat. Všichni jsou samozřejmě taky dokonalí, nejlepší ve svém oboru, nepřemožitelní a nedostižní, prostě také bezchybné, legendární legendy.

Ufff, tyvole...

Nadužívání slova "legenda" zde přesáhlo pomyslnou čáru trapnosti.

Stejně tak přesáhl pomyslnou čáru snesitelnosti počet postav. Drtivou většinu rozsahu knihy zaplňuje nekonečná představovačka nekonečného množství postav, kdy každá samostatně má dobrý potenciál zaujmout - to Green umí - psát přehledně a poutavě, takovým svěžím stylem. Zde je bohužel onen styl brzďěn neskutečnou roztahaností, kdy prvních 500 stran nám neustále, zdlouhavě a v moři úplně zbytečné vaty představuje obludné množství postav, které se v posledních, uspěchaných 50-ti stranách knihy mihnou v rychlém kameu, aby se jakože jejich příběhový kruh nějak uzavřel. Jenže co z toho - bylo jich tolik a každá z postav dostala tak omezený prostor, že mě prostě tak nějak vyvrcholení jejich osudu v uspěchaném, a do minimálního, krátkého prostoru narvaném finále nedokázalo zaujmout.

Vůbec všechny situace, kdy je zapojen "humor", nebo dojemné chvíle, jsou tak hrozně neprožité, toporné, těžko uvěřitelné - prostě celkově špatně a neumětelsky napsané, že se oba tyto prvky nejen většinou míjí účinkem, ale působí opět trapně.

Jeden příklad za všechny - velká láska princezny Catherinne a králova šampiona, zmařena politickou nutností, kdy Catherine musela z donucení uzavřít sňatek s princem Rupertem, byl vyřešen tak hrozně příhodně.... Šampion pokrčí rameny, řekne to se stává, a protože Rupert princeznu jednou zachrání, tak se do něj hned zamiluje a milostný trojuhelník je vyřešen. Ježiši. To je řemeslo jak z dětského leporela.

Nostalgie se tedy moc nekonala. Spíš zhnusení, otrava a většinu času nuda. Takhle si to vážně nepamatuji. V patnácti letech jsem byl touhle sérií uhranut a nadšen. Přece to nebylo takhle strašně blbbý.... že ne ? ....Že ne, ...prosím ?

2 21.08.2023