GLaDOS_cz
komentáře u knih
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
J. R. R. Tolkien
Naprosto odpočinkové čtení, které je pečlivě citlivě napsáno. Mohlo by se zdát, že kniha je určená především pro děti, ale obsahuje náznaky většího celku a ve chvíly, kdy se zdá, že by měl děj skončit se odehraje ta nejduležitější část.
Jedinou výtku bych měl ke zmínce o vánocích, pro svět, který je naprosto mimo ten náš to působí pro mě nepatřičně, přišly mi zajímavé také náznaky ve vyprávění, které skoro jakoby naznačovali, že svět má s tím naším nějakou spojitost.
"Svět není v těch vašich knihách, je tam venku." - vcelku ironické, nemyslíte? :)
Hadí královna
Josh Reynolds
Líbil se mi děj, postavy i záporácká linka. Ale kniha má pár nedostatků, zaprvé si myslím, že autor příliš nerespektuje originální tvůrce, Gotreka udělal příliš ukecaného a Felixe příliš filosofického, hlavně v jedné scéně působil Felixův monolog až trapně. Dále se mi nelíbilo, jaké retrospektivní dobrodružství naši dvojici autor naložil a vysloveně vymýšlel hovadiny, co se měli odehrát v zemi jižních knížectví.
Celkově ale kniha je vcelku zábavná, řekl bych, že je na stejné úrovni se zabíječem orků, kde se Nathan taky nejdříve hledal.
Thanquolova zkáza
C. L. Werner
Poslední díl trilogie je zároveň tím nejnadupanějším, Thanquol tu ze sebe (kromě jiného) vypouští pravého Skavena, trpasličí protagonisti jsou zajímavý, ikdyž v té změti jmén těžce zapamatovatelní, kdo je kdo. Jednají rozumně a logicky, líbila se mi vsůvka do logiky jejich zpátečnického myšlení, hezky ukázaný paradox. Také se zde objevují mé oblíbené postavy z Warhammeru a to především Ikit Spár a jeho šílené vynálezy.
Thanquol je skutečně tím nejlepším a zároveň nejhorším z jeho rasy, pokud bych měl ignorovat oficiální lore a End Times, pak by on měl být ztělesněním rohaté.
Chrám hada
C. L. Werner
Tento díl mě opravdu moc nezaujal, přišel mi zbytečný. Nejzajímavější postavy jsou mimo děj nebo jsou rovnou zabiti na začátku. Ačkoliv se mi líbil popis vnímání slanů a Thanquol je zde ve skvělé formě.
Zabíječ elfů
Nathan Long
Tento díl je zatím tím nejlepším dílem od Longa, který jsem četl. Děj je jedna velká jízda i přesto, že se odehravá z větší části na moři. Náhled do fungování kruté společnosti temných elfů, kde všechnu nepříjemnou práci dělají otroci jsem si užil a příběh pěkně graduje v epický konflikt biblických rozměrů.
Každá část Gotrekovo pobytu na černé arše má co nabídnout a díky své rozmanitosti nezačne nudit. První kapitola v Marienburgu také měla své darebácké kouzlo a část pod mořem měla správnou tísnivou atmosféru. Příchod staré nemesis mi ovšem přišel trochu vynucený a pro děj neduležitý, na druhou stranu věděl, jak ostatním znepříjemnit jejich den.
Zabíječ lidí
Nathan Long
Tento díl se oproti předchozímu vydařil, byl mnohem záživnější, rychleji se četl a naši hrdinové se vrátily do centra Říše, přesněji do průmyslového města Nuln, který je mi dost známý. V knize se objevuje celá plejáda starých známých postav, což rozhodně potěší. nepotěší samotný závěr knihy, který je trochu zvláštní.
Přijde mi, že Nathan sám občas zapomene, co se dvojici stalo. V minulém díle zapomněl, že Felix sebou měl tahat pytel zlata, zde v rozmezí několika hodin až dnů felix obdrží tolik zranění, že by neměl být schopen vstát a přežít bez krevní infůze. U Gotreka to tak nevadí, toho jsme totiž viděli rozchodit horší zranění.
Zabíječ orků
Nathan Long
Po obrovském nadšení z Kingovo Zabíječe jsem se obával pokračovat v sérii od jiného autora, Nathan se mi zalíbil v knize o Ulrice a tak jsem obavu překonal a pustil se do čtení.
Začátek působí velmi slibně, Gotrek a Felix se po dvaceti letech vracejí do Říše, dozvídají se, že svět je na pokraji zničení a Gotrek deprimovaný svou neschopností zemřít chce najít toho nejmocnějšího démona, který by ho dokázal porazit. Ještě předtím ale musí Gotrek srovnat jednu zášť a splnit starý slib.
Nathanův styl psaní není špatný, ale Kingovi se nevyrovná. Už na začátku knihy lze vidět absence dostatečného popisování postav a měl jsem tak problém rozlišovat trpaslíky. Například bretonský kapitán lodi je popsán, jako muž s kloboukem a typickým knírem, co si z toho mám představit, opravdu nevím, francouzský pedo-knírek jako Poirot?
Dalším otravným aspektem jsou příliš rozepsané souboje, především ten poslední, který se táhl několik stránek. Klidně by se dalo jednu či dvě stránky přeskočit a čtenář by nic nepoznal.
Svět Warhammeru je mi sice dobře znám, ovšem i přesto se mi u Kinga líbilo, že jeho Zabíječ fungoval také jako průvodce světem, často popisoval aspekty světa, historii a jiné mystické aspekty. Tím se také dobře budovala chmurná atmosféra světa. To mi zde opravdu chybělo.
Celkově je kniha celistvá a čte se přece jen dobře až na občasné nedostatky nebo úmorně dlouhý boj.
Z krve zrozená
Nathan Long
Tuto knihu jsem si velice užil, Ulriku můžete poznat ještě jako člověka v Zabíječi od Williama Kinga. Zde její příběh pokračuje v nemrtvé podobě. Ulrika se učí od své mentorky, jak přežít jako nedobrovolná upírka a přitom na sebe neupoutat pozornost lidského světa. Děj o snaze zatajit existenci upírského sesterstva a hledání zabijáka upírů vyústí v řadu neštastných a tragických rozhodnutí.
Závěrečný souboj nebyl špatný, ovšem musím zde vytknout jeho zdhlouhavost, táhne se přes stránky tak dlouho, že působí nekonečně. Vlastně je dokonce trochu zmatený právě kvůli jeho popisování, měl jsem pocit že po odstavci už v ději uběhlo pár minut, ve skutečnosti jde ale o vteřiny, vteřiny, co se táhnou po odstavcích.
Samotný závěr knihy je vrcholem celého příběhu.