Gambit12 komentáře u knih

Kniha je koláží v minulosti publikovaných textů Jiřího Weigla za období šesti let, textů názorově konzistentních, tematicky seřazených do šesti kapitol, ve kterých autor s pro něj typickou věcnou argumentací reflektuje různé fenomény doby nikoliv jako navzájem nesouvisející jednotliviny, ale jako dílčí charakteristiky jedné a též vnitřní krize západní civilizace včetně dnes velmi aktuálního problému zneužívání historie k parciálním zájmům určitých postav současného politického a mediálního mainstreamu, kterému Jiří Weigl věnuje celou kapitolu s názvem K historii přistupujme s úctou. Za velmi přínosnou považuji rovněž kapitolu Blízký východ si zasluhuje naši pozornost, ve které Weigl jako arabista správně upozorňuje na nesprávný, ale v české společnosti značně rozšířený postoj k migraci z muslimských zemí a podotýká, že migranti z oněch oblastí jsou podobně jako my oběťmi (nikoliv agresory) stejné multikulturní agendy západních elit a novodobého sekulárního náboženství lidských práv, jako pokračovatelů arogantního koloniálního etnocentrismu, v souladu s tvrzením, že multikulturalismus není společnou existencí různých kultur vedle sebe, ale kulturou sám o sobě.

1 08.07.2022

Sborník textů, vyznačující se především realistickým pohledem, což je vzácné v době plejády emotivních prohlášení a naivně idealistických postojů západních elit (které v současnosti bolestně postrádají osobnosti světové diplomacie typu Henryho Kissingera) k celé situaci na Ukrajině, nejen na momentální dění, ale převážně na důsledky, které tato tragická situace bude mít pro Evropu a pro celkové geopolitické uspořádání, rovněž na náklady této války, které nevyhnutelně pro naši zemi vyvstanou, s celkovým apelem na nutnost co nejrychlejšího zastavení bojů a organizaci mírových jednání.

2 02.07.2022

Tato kniha je důležitá především z důvodu naprostého nedostatku do češtiny přeložené literatury, zabývající se právě obdobím 60. let v západních kulisách a jejich vlivem na politickou kulturu a vývoj ve společnosti, přičemž už několik desetiletí na Západě probíhá a ještě bude probíhat sklizeň jedovatého ovoce, jehož sazenice byly zasazeny právě v 60. letech. Název je mírně zavádějící, jelikož samotný rok 1968 zaujímá v knize pouze jednu kapitolu, ale kniha sama je o to významnější, že se věnuje aspektům a ideologickému, společenskému a kulturnímu pozadí se zaměřením na německé prostředí, které předznamenávaly události 60. let a jejich vyvrcholení v roce 1968 se všemi důsledky, kterým je západní civilizace vlivem svých feminizovaných a neurotických intelektuálních elit, které jsou produktem právě 60. let, v současnosti nucena čelit.
Za klíčovou považuji zejména první kapitolu s názvem Nástin německé mentality, která v souladu s tvrzením německého historika Golo Manna, který postuloval tři základní faktory německých dějin, a to polohu ve středu Evropy, luterský protestantismus a existenci říše, tyto faktory podrobně analyzuje. Charakteristické prvky německého myšlení podle autora představují tzv. sekulární zbožnost (Weltfrömmigkeit), ze které pramení německá potřeba vymýtit ze zbožštěného světa veškeré nedostatky a špatnosti a tíhnutí německého myšlení k utopii dokonalého společenského řádu, ve spojení s německou niterností (Innerlichkeit), jakožto specificky německého projevu zápasu čistého ducha se zkaženým světem. Tyto myšlenkové koncepce předurčují Němce k víře ve vrchnost, nesmírné úctě před úřadem a byrokracií a pasivnímu podrobení se daným poměrům. Stát se stává pro německého člověka daným stavem a splněním jeho existence, přičemž strach z porušení daných norem je hluboce zakořeněn v německé mentalitě, a když v Německu není k dispozici diktátor, tak se Němci koří alespoň před mocnými institucemi, soudy a úřady. V této souvislosti je kuriózní v knize citovaný výrok Lenina, který prohlásil, že kdyby v Německu byla revoluce a němečtí revolucionáři dostali rozkaz obsadit nádraží, tak si napřed koupí lístek na vlak.

5 08.06.2022

Během čtení této publikace jsem si několikrát připomenul více jak 30 let starý výrok Václava Klause, ještě jako federálního ministra financí, který se vztahuje k tehdy budoucímu směřování polistopadového vývoje a který je zároveň implicitně přítomen i v celé publikaci: "Vzniká zde něco nového, s čím lidé nepočítali a mnoho z nich to neskousne. Totiž, že druhý má najednou víc, to bude nejtěžší na celé revoluci."
Hlavní charakteristikou parlamentních voleb 2021, je a bude, jak v textu pojednává Václav Klaus (a jak nasvědčují přinejmenším volební programy všech relevantních politických stran a hnutí, které zde analyzují Ivo Strejček a Filip Šebesta) nedostatek klíčových témat, místo nichž se budou hrát témata zástupná, témata "moralistická a moralizující", mediálně snadná, v podstatě však zoufale prázdná. Budou tedy letošní volby o něčem? Respektive o čem by měly být, ale nebudou? Tyto otázky by si měl položit každý volič.
Autoři se ovšem neomezují jen na kritiku politických stran, jejich programové vyprázdněnosti a fatálního nedostatku politických osobností, za mnohem vážnější problém považují stav současné společenské situace, tedy jak správně podotýkají "stranu poptávky" v souladu s fundamentálním zákonem trhu, kde není reálná poptávka, těžko bude existovat kvalitní nabídka, což je v konečném důsledku příčinou vymizení politického obsahu voleb a zároveň dobou mediální exhibice nekompetentních a deluzionálních politických představitelů. Václav Klaus a ostatní spoluautoři této knihy si nicméně dělají naději, že i přes neradostný stav společnosti by letošní volby, přestože obsahově pramálo důležité (nebo právě proto), mohly být počátkem změny ....

6 11.09.2021

Šlachta, Šlachta šlape jim na perka, brání se, brání, pražská galerka ... To je asi to hlavní zamýšlené sdělení knihy, jakožto pomyslného manifestu Šlachtovy volební kampaně. Některé pasáže byly velmi čtivé (kauza Nagyová nebo zatčení Tomáše Pitra ve Švýcarsku), některé zase méně. Jedno se nicméně Robertu Šlachtovi upřít nedá, je to buldozer (nebo spíš kombajn?) s neuvěřitelným zápřahem a výkonem a osobně jsem, jako mnoho dalších, velice zvědavý na pokračování jeho kariéry.

4 19.07.2021

(SPOILER) Četl jsem několik recenzí na knihu, mimo jiné tu z pera J. X. Doležala, která vyšla před několika měsíci v deníku Forum24. Vzhledem k extrémnímu politickému aktivismu zmíněného média a komicky svéráznému chování jeho vedení i zaměstnanců, počínaje šéfredaktorem, který se může mimo jiné "pyšnit" řízením pod vlivem alkoholu, konfliktem s policií, předstíráním amnézie, napadáním svědeckých výpovědí atd., až po autora samotné recenze Doležala, někdejšího šiřitele toxikománie, který demonstrativně odešel z Reflexu na protest proti údajnému zesměšňování Grety Thunberg, bylo víceméně předem jasné, jak bude recenze publikovaná v tomto velmi nedůvěryhodném médiu vypadat.
Jediné, s čím v oné recenzi mohu souhlasit, je jistá chaotičnost, v jaké byla kniha napsána. Jedná se o sborník textů, které už byly mnohdy publikovány v různých médiích a pro mě nebyly tak úplně nové. Každý text je ostatně opatřen datem, kdy byl prvně publikován.
Kniha je rozdělena do čtyřech částí. První část, sestávající především z textů Hany Lipovské se věnuje ekonomickým aspektům koronakrize, druhá obsahuje komentáře popisující nejrůznější společensko-politické fenomény, od odstranění sochy maršála Koněva až po polské prezidentské volby. Třetí část je vlastně vzpomínkou Jany Bobošíkové na dvacet let starou krizi v České televizi a skládá se z textů z její předchozí knihy Nebudu mlčet, kterou jsem nečetl, takže pro mě byla tato část asi nejzajímavější s přihlédnutím ke stavu, v jakém se Česká televize nachází nyní. Jak nedávno podotkl režisér Jiří Strach, který se před dvaceti lety účastnil demonstrací proti tehdejšímu vedení, nešlo o žádný konflikt dobra proti zlu, ale o mocenský boj.
Čtvrtá část je anketou hledající odpovědi na tři otázky týkající se poskytnutí nedostatkové zdravotní péče, oslav 75. výročí druhé světové války a zkoumání ekonomických východisek ze současné pandemické krize, na kterou odpovídá řada osobností z různých oborů. Nejedná se tedy v podstatě o autorský text.
Za normálních okolností bych asi hodnotil třemi hvězdami, ale kvůli neustálým osobním útokům, kterým jsou autorky podrobovány, což v případě Jany Bobošíkové možná lze pochopit, jelikož pro mnoho lidí je bývalá televizní krize stále neukončenou záležitostí, ale tlak, kterému je vystavena Hana Lipovská, je z mnoha důvodů ukázkou nechutného hyenismu. I s přihlédnutím k těmto okolnostem nakonec hodnotím čtyřmi hvězdami.

7 27.02.2021

(SPOILER) "Krtek je agent hluboko v zázemí protivníka a říká se mu tak, protože se zavrtává hluboko do tkáně západního imperialismu. Většinu anglických krtků naverboval Karla před válkou a pocházejí z vyšší buržoazie, dokonce jsou mezi nimi i šlechtici znechucení svým původem, ze kterých se stali tajní fanatici, mnohem větší fanatici než z jejich soudruhů z dělnické třídy, kteří bývají nedbalí."

Jeden musí z kola ven je pátý ze sedmi románů, v nichž vystupuje postava George Smileyho, a první díl tzv. Karlovy trilogie, ve které se Smiley utkává s Karlou, šéfem Moskevského centra, což je Le Carrého fiktivní verze KGB.
Autor bravurně vystihuje paranoiu studené války, vztah mezi britskou a sovětskou a částečně i americkou tajnou službou a měnící se postavení bývalého Britského impéria ve světě, které se stalo už „jen ostrovem, jehož hlas nedolehne ani přes vodu“, stejně jako hloubku, složitost a psychologii postav. Zrada je zde ústředním motivem, zrada země, přátelství, lásky, důvěry. V protikladu zde stojí Smileyho vize "změkčilého západního liberála“ pro kterého není nic tak cenné, aby kvůli tomu stálo za to zničit jinou lidskou bytost proti vizi vyššího dobra, kde i zrada může být volba estetická stejně jako morální, bez ohledu na obětování i těch nejlepších přátel na oltář nějakého ideálu. Motivy zrady je rovněž třeba chápat v dobovém kontextu studené války a poválečné velmi tragické situace Británie a pomyslná hranice mezi dobrem a zlem se stává velmi mlhavou. „Vychovali vás pro Impérium, pro vládu nad oceány.“
Vyzdvihl bych rovněž britský ironický humor a některé perly například citát Fitzgeralda v kontextu absolutního cynismu: „Umělec je člověk, který dokáže zastávat dva zcela protichůdné názory a přesto fungovat“, kterážto pravda se skutečně v čase nemění. Některé pasáže knihy mě upřímně rozesmály, například tradiční ruský názor na Gruzínce nebo ty, kde se objevovala postava Rickiho Tarra, který svým sarkasmem dokázal vytočit snad všechny s výjimkou Smileyho.
Chápu že pro někoho může být děj knihy složitý z důvodu užívání špionážního žargonu (lampáři, maminy,...), výskytu anglických idiomů nebo častého vracení se do minulosti prostřednictvím Smileyho brilantní paměti. Ten, kdo shlédl filmovou verzi z roku 2011, která je oproti knize velmi stručná a okleštěná, se bude přece jen v ději orientovat asi o trochu lépe. Já osobně za mnohem kvalitnější považuji šestidílný seriál z produkce BBC z roku 1979, který se o mnoho víc drží předlohy, ale rozhodně ho nedoporučuji sledovat před čtením knihy.

Něco shnilého je ve státech amerických. Peklo je prázdné a ďáblové jsou mezi námi. Ale dost bylo klasika. Spojené státy americké letos čeká možná nejdůležitější volba v dějinách, volba, ke které se upíná naděje nejen stále ještě svobodomyslného amerického lidu, ale všech svobodných národů celého světa. Jsme totiž přímými svědky útoku na západní civilizaci, na její svobodu a demokracii, na její samotnou podstatu. Sochy velikánů Západu jsou bořeny, historie přepisována, v souvislosti se současnou pandemií kolem sebe opět vidíme strach, slyšíme šepot, propagandistické slogany nám vštěpují tu jedinou a nezpochybnitelnou pravdu.
Pomyslné vzdálené výstřely už dolehly i k nám, do naší české kotliny. Před několika měsíci byla v Praze poškozena socha Winstona Churchilla. "Byl to rasista". Tato slova, která po slavném fultonském projevu kdysi hojně tiskl nástroj sovětské propagandy, deník Pravda a zazněla i ze Stalinových úst, se objevila na jeho pomníku v Praze, příznačně vyvedena v odstínu rudé.
Abychom pochopili příčiny této války, musíme se vydat časem a prostorem zpět do padesátých let, do poválečných Spojených států amerických, spolu s Václavem Klausem a autory této knihy. Do časů "zbité či blažené generace" a Allena Ginsberga. Do let šedesátých, kdy Tom Hayden pokládal základní kámen revoluce, a barikád pařížského jara. Teprve potom můžeme pochopit současný stav věcí a pojmenovat nepřítele, proti kterému stojíme. Který nemá svou vlast, ale věří, že mu patří celý svět.
Ale už dost patosu. Kniha je poměrně tenká a jak řekl jeden z autorů, Milan Knížák na jejím oficiálním křtu: "Kniha je sice malá, ale plná zajímavých myšlenek, na rozdíl od některých obrovských a prázdných knih". Musím mu dát za pravdu, ale kdybych měl přece jen najít nedostatek, tak je to příspěvek jednoho z autorů (nebudu jmenovat), který je veden v až moc útočném a vulgárním stylu, což by ve výsledku mohlo být ke škodě. Ale přimhuřuji oko, řečeno s Klausem, a hodnotím plným počtem, hlavně za neocenitelný společenský přínos těm z nás, kteří máme rádi svobodu a demokracii. A kteří stojíme vzpřímení, stojíme hrdí a poklekáme pouze před všemohoucím Bohem (D.Trump pod památníkem Mount Rushmore). Ne před maniaky, jejichž hlavní zbraní je strach a útlak.

14 10.10.2020

Encyklopedie akčního filmu v podání ultrapacifistů. Celá kniha je prezentována jako takové malé guilty pleasure. A nejen ve smyslu umělecké kvality samotných akčních filmů, ale (a to je o to smutnější) i jejich obsahem. U Drsného Harryho například nechybí ujištění, že bychom jeho činy v reálném světě odsuzovali, ale ve filmu nám nevadí. A koneckonců k filmu Černý jestřáb sestřelen se sami autoři bohužel vyjádřili i veřejně.

7 01.12.2019

(SPOILER) Od této knihy jsem měl poměrně velká očekávání, nicméně výsledným dojmem je mírné zklamání. Nikoliv příběhem, ale postavou samotného hlavního protagonisty Revana.
Základním problémem s Revanem je, že při hraní KOTORu tuto postavu formuje sám hráč, promítá do ní své pocity, názory i svůj morální kodex a ve výsledku právě hráč rozhodne o tom, jestli se postava přikloní na světlou či temnou stranu Síly. V knize je Revan jednoznačně na straně světla, ačkoliv je sice trochu osvícenější a méně dogmatický, než zbytek řádu Jedi, není v jeho povaze ani stopy po minulosti hrdiny Mandalorianských válek a bývalého Temného pána ze Sithu. Výjimkou budiž způsob, jakým se vypořádá s Darth Nyriss.
Ano, dle oficiální verze (teď už součásti Legends) se Revan obrátí zpět na světlou stranu Síly a stane se zachráncem Republiky, přesto jsem očekával, že bude povahově přece jen blíže Anakinu Skywalkerovi než Obi-Wan Kenobimu.
Co ovšem musím v příběhu vyzdvihnout, je postava Scourge, která exceluje právě tam, kde Revan selhává. Scourgeova dějová linka mě bavila o moc víc, než Revanova, což rovněž není úplně plusem u knihy, jejíž hlavní postavou je právě Revan.
I přes všechnu moji kritiku hlavní postavy se jedná o nadprůměrné dílo, nicméně jsem si jist, že ti, kteří dohrávali KOTOR na světlé straně Síly budou knihou nadšeni více než já.

1 16.12.2017