fanous21
komentáře u knih
Cesta do šíra
Arthur Schnitzler
Obraz vídeňské společnosti na přelomu století. Schnitzlerovi se poměrně dobře daří vykreslit vztah či nevztah k židovské otázce, jakožto k židům obecně včetně antisemitických nálad tehdejší doby a společnosti. Tou je samozřejmě společnost vyšší, ona smetánka topící se ve své unylosti, předsudcích, avšak v mladé krvi rovněž probouzející se touha vyjít vstříc novým zítřkům, odpoutat se od oné strnulosti, vykročit do nového století s optimismem. Děj knihy plyne pomalu, protaganistou je hudebník Jiří, 27letý mladík bojující sám se sebou, svým vztahem k ženám, k duchu doby, svým přátelům, konvencím, prostě se vším. Autor popisuje jeden rok jeho života, někdy až zbytečně podrobně s ohlédnutím na dramatickou složku příběhu, avšak o to plastičtěji z jeho vyprávění vystupuje tehdejší doba a vídeňská společnost. O dramatickou linku též není nouze, nicméně ducha doby a podobné téma, domnívám se, dokázal Schnitzler postihnout lépe ve svých dramatech, v próze pak jistě S. Zweig.
Židé na cestě
Joseph Roth
Joseph Roth psát umí! V této ani ne 100stránkové brožurce předkládá čtenáři svůj pohled na problematiku "putujících židů" z Východu na Západ, včetně Západu zaoceáního. Nejbrilantnější částí je bezesporu hned úvodní stať, zamyšlení se nad skutečností co obnáší býti židem v Evropě 20./30. let 20. století (alespoň odtušuji, neboť ani překladatel ani editor z nakladatelství Academia nepokládali za hodno Rothův spis časově zařadit). Následuje oddíl "žid a město", na které navazují jednotlivá nejvýznamnější města Evropy, v nichž židé žili (Vídeň, Berlín, Paříž), a také země Spojených států amerických a Ruska. Nelze si nepovšimnout Rothovy náklonnosti k našemu "bratru na věčné časy", zvláště v úvahách, jež ze všech výše zmíněných případech vychází jediní pozitivně. Pro druhé vydání dopsal autor novou předmluvu reagující na hrozivý vývoj v Německu, který brožuru uzavírá.
Dovolil bych si uvést dvě citace:
"Židé vyvraceli přísloví, které říká, že když se dva perou, třetí se směje. Židé byli stále ten třetí, jenž neměl žádný důvod ke smíchu." (str. 19)
"Nemůže existovat žádná evropská, a také žádná evropsko-křesťanská, morálka, dokud trvá zásada "nevměšování". Proč si tedy evropské státy osobovaly právo šířit civilizaci a morálku ve vzdálených světadílech? Proč ne v Evropě? Staletá civilizace jednoho evropského národa ještě zdaleka nedokazuje, že skrze záhadnou kletbu osudu nebude opět barbarská." (s. 97)
Loď bláznů
Sebastian Brant
Místy zcela vynikající poetika plísnící lidská bláznovství druhu všelikého. Ač vydání Academie z roku 2007 obsahuje zhruba polovinu Brantova textu, je čtenáři předloženo to nejlepší. Zde malá ochutnávka:
Bez užitku projde bloud země vzdálené,
však nic si neosvojí k vlastní hanbě své.
Tak může přec i husa ven si vyletět,
domů zas jak husa navrací se zpět.
------------------------------------------
Dvě věci vždy jsou zřejmé všem
a třetí je přímo příkladem:
město, které v kopci leží
a hňup, ať stojí, sedí, leží -
těm skrýt se věru nepodaří...
------------------------------------
Čtyři věci nikdo nikde nenasytí:
ženu, peklo, svět a oheň, když se vznítí...
Tramvaj do stanice Touha / Kočka na rozpálené plechové střeše / Noc s leguánem
Tennessee Williams (p)
Tramvaj za 5
Kočka za 5
Loeguán za 4
Démon alkohol
Jack London
Dosti otevřené čtivo... o otevřených lahvích a hlavně vyprázdňovaných lahvích. Čistokrevná úkázka rčení "špatná společnost kazí mravy".
Hlad
Knut Hamsun (p)
"Sytý hladovému nevěří..." Hamsunův Hlad však toto tvrzení přinejmenším podkopává...
Svetlo kríža v tieni kríža
Gereon Goldmann
Souhlas s Balumbou. Při četbě Goldmannových řádek člověk naplno pochopí význam slova NEUVĚŘITELNÉ... že to není, když fotbalista dá gól z 25 metrů nebo rádoby-tv-kuchaři připraví podařený žvanec..., nýbrž když moc modlitby dokáže změnit v podstatě nezměnitelné a když se Boží milosrdenství pne nad lidskými nízkostmi.
Evropa před zrcadlem
Josep Fontana
Evropa před Fontanovým notně pokřiveným zrcadlem. Zavádějící tvrzení vytržená z kontextu, někdy polopravdivá, jindy pololživá z některých kapitol knihy připomínají časopis Epocha neboli něco na způsob historického Blesku. Bída.
Pravda někdy bolí
David Lodge
Nezarmoutí, nepotěší, hodna výpůjčky z knihovny, protože v té vaší bude leda, i přes svou tenkost, zabírat místo.
Druhá světová v barvě
Alexandr Brummer
Mohlo by to být lepší... proč? a) jasně vymezit, že se jedná o Druhou světovou z drtivé části vojenského charakteru, civilní rozměr života chybí až na výjimky zcela; b) strukturovat samotné popisky na vlastní "příběh" a do oddělené části vložit technické či parametrické vlastnosti, popisky, charakteristiky daných zbraní, jednotek (brigád), původu atp., protože jinak je text rozbředlý..., některé detaily byly natolik podrobné a roztahané, že se z četby stával technistický manuál. Samotné fotografie jsou vesměs povedené, takže pro milovníky výčtu dat a popisků vojenských či bojových údajů je kniha více než vhodná.
101 hororů, které musíte vidět, než umřete
Steven Jay Schneider
Další kusovka z této 101/1001 řady. Výběr filmů zdařilý. Publikování originálních dobových plakátů chvályhodné. Synopse jednotlivých přispěvovatelů velmi pestré - od těch velmi povedených, až po ty na facku: považte, některé z příspěvků jsou v podstatě převyprávěný děj (naštěstí značná menšina), nebo určitá část (větší polovina); ovšem přispěvovatel RH to je k popukání: filmy z 30. let nesou "jasné poselství antikolonialismu, dekolonialismu, antirasismu, feminismu" a do toho čtenáři vyjeví "perfektní" výkladovou psychoanalýzu, co filmem chtěl autor (scénarista?, režisér?, autor předlohy?) říct a co neřekl "tak vám řeknu já, všeználek"... no běs.
Evangelium sv. Lukáše
Paul-Gerhard Müller
Opravdu nemálo perikop je v tomto komentáři v podstatě pouze převyprávěno. Odhlédnu-li od této podivnosti, jedná se o standardní komentář MSK.
To bych zvládl taky : umění moderny v komiksech
Petr Kovář
Toto mě nadmíru bavilo! Znamenitý nápad, nápadité zpracování ve formě komiksových koláží, stručné texty pod "komiksem", které jsou navíc leckdy mile či velmi vtipné. Nechal bych si líbit i objemnější svazek, ale i tak si dokážu představit, že těch samotných 50 stran dalo autorům zabrat. Vynikající!
Pražský tanec smrti
Olga Von Barényiová
První kniha tak za 20 let, kterou jsem (úmyslně) nedočetl. Vpravdě bída snad po všech stránkách (sic!). Literárně chudé, ba bídné, záměrně útržkovitý "děj-neděj" je fragmentarizován až v podstatě na drť, nestojí zde kámen na kameni. Otázka autenticity? Když čtu úvod, kde se autorka kasá, že všechny postavy jsou reálné, jejich životy a děje též, takže mám pocit, že kniha bude jakýmsi doku-dramatem, avšak následně čtu de facto proněmeckou agitku, kde všichni všehochuťoví Němci jsou beránci a zralí v oběť rukou pekelníků Čechů řezníků, doku-drama se nekoná, naopak přechází v čechobijnou černočerno-bílobílou agitku. Jistě, jaro 45 byl děs, následné měsíce také, ale tato kniha z péra člověka, kterého prasklá struna němectví odsoudila ke klapkám na oči, je pro mě nečitelný paskvil. A ještě poznámka k literárnímu rozměru - zároveň čtu povídky O'Connorové, ježto jsou zcela a diametrálně odlišným literárním vesmírem...
Doupě latinářů
Ivan Wernisch
Začátek byl slibný, nápaditý, vtipný... skorem by se dalo říci přepálený, neboť čtenáře poetu navnadil až příliš, avšak co následovalo, slabším bylo, a to víc a víc a konec už zcela nezajímavý... asi jako tyto moje komentáře.
Srbská trilogie I. 1914
Stevan Jakov Jakovljevič
S politováním dvě hvězdičky, možná dvě a půl. Zdá se mi, jako by autor nevěděl, jak vyprávění uchopit. Nejedná se o deníkové záznamy, psychologie postav a situací naprosto nulová; vyprávění se tak omezuje na veskrze suchopárné předkládání prožitých událostí, které se z pozice poddůstojníka prostě musí nutně opakovat, repetitivnost je tak po chvíli notně otravná. Dvě stovky stran se tak táhnou jako páteční šichta nebo srbské vojsko od čerta k ďáblu. Dialogy jsou také toporné, opět neukotvené - jde tedy o záznam či o fikci nebo někde mezi? A pak tu máme cenu knihy (přes 500 Kč!), překlad - upachtěný, místy věty nedávají smysl, v neposlední řadě korektura - chyby jsou takřka na každé stránce knihy. Takže kolem a kolem, druhý ani třetí díl nemám v hledáčku, raději se poohlédnu po Ohni či Jungerovi. Bohužel.
Básně a prózy (1949–1955)
Egon Bondy (p)
Egon a jeho tvorba jsou pro mě novinkou. Výbory České knižnice mám moc rád a ani tento nezklamal. (Velmi)Raná tvorba EB je vcelku solidní všehochutí, asi jako sama autorova postava. Román "2000" jest takovou novelkou, jež se spíše blíží filozofickému pamfletu a mladickému až blouznění, jež je šmrncnutý hormony, surrealismem a adolescentismem. Básnické sbírky ujdou, veršů sice pomálu, ale leckteré jsou zábavné a trefné aj poučné. Nejvíce mě oslovilo finále "Zbytky eposu", jakoby jiný Bondy než na předcházejících 400 stranách. Každopádně celá bichle /krom komentářů/ přečtena na záchodě během necelých 3 týdnů, takže četba opravdu odsýpá. Doporučeno.