engelbert komentáře u knih
Obával jsem se, že se v knize coby laik ztratím. Nestalo se tak, dozvěděl jsem se jak vznikla dendrochronologie, čím se zabývá, k čemu je dobrá, jaké se používají postupy.
Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že autorův popis horního toku Lužnice pro vodáky je naprosto přesný.
Při četbě jsem měl podobné pocity, jako když jsem si četl poprvé Bradfordova Černošského pánaboha a pány Izraelity. Starozákonní příběh z velmi neobvyklého pohledu.
Hrozně těžko jsem se do knihy začítal. Vypadalo to trochu jako zárodek hnutí šířícího nenávist vůči všem. A vlastně to tak i dopadlo. Jenom doufám, že to není temná věštba. Moc naděje jsem tu nezískal.
Vlastně jsem si doplňoval představu, kdo to ten Magor vlastně je. Z jeho textů, zde zveřejněných, je patrné, že to byla osobnost, kterou lze těžko podezřívat z přílišných kompromisů. Jeho články o výstavách a autorech moderního umění mě bavily, škoda, že nemohl v jejich publikaci pokračovat. Zajímavé bylo jeho hodnocení míry kolaborace s režimem, které bylo mírnější, než bych od něj čekal.
Začátek knihy mi připomenul moji základní vojenskou službu, kde armáda na venek dělala ramena a uvnitř to byla bída materiální i lidská. Hlavní rozdíl jsem viděl v tom, že autor se výcviku účastnil dobrovolně. Pak už šlo do tuhého, mně válka v armádě nepotkala. Proces zmoudření hrdiny v armádním prostředí mi připadá jako malý zázrak, vypovídající o mimořádném charakteru, inteligenci a štěstí. Je děsivé, že na krutosti obrovského rozsahu už nemusíme vzpomínat v druhé světové válce. Celkově mě kniha zaujala, tváří se ovšem jako sebezpytný deník. Žádná postava se tu nevyvíjí, kromě vypravěče, pouze přicházejí a odcházejí. Skvěle popsáno jak se v armádě spěchá, aby se pak čekalo.
Je to tedy dost působivý popis situace. Ti neodbytní ďáblíci v hlavě a ta spoušť všude kolem.
Dá se říct, že jsem vrstevníkem hlavního hrdiny. Bavilo mě tedy porovnávat své prožitky ze školního dětství s autorovými. Zásadní rozdíl a hendikep však byl dán samotným prostředím, kde my jsme si tu mohli poslouchat a snít Pink Floyd? Nemám staršího sourozence a nikdy mě nenapadlo, jaký silný formativní vliv mohou mít. Bohužel jsem se nedozvěděl, co měla sestra tak zásadního proti Mothers of Invention, že jimi strašila svého bratra.
Vše podstatné k události, srozumitelně, v jedné knize. Dokonce i s informací o doposud neprobádaných pramenech a tendenčních výkladech minulosti.
Tahle knížka je pro mně poněkud neuchopitelná. Nejsem znalcem ruských a sovětských reálií a tak nedokážu rozeznat, zda se jedná o beletristicky zpracovanou literaturu faktu, nebo autorovu fikci. V každém případě jsem se dočetl to, co jsem o Rusku očekával. Vypravěčka mě štvala tím, že každého měla hned prokouknutého až do morku kosti.
Knížku jsem potkal v jedné knihobudce a ihned jsem si uvědomil, že o Etruscích vlastně nic nevím. Teď, po přečtení, je to trochu lepší. Budu muset přehodnotit ze školy usazený názor, že na zrodu evropské civilizace mají hlavní zásluhu antické Řecko a Řím. Autor vysvětluje pravděpodobné důvody, proč Římu záleželo na tom, aby se na Etrusky zapomnělo. Kniha není nová a dnes by již se svou obrazovou výbavou těžko obstála. Kniha, spíš než o etruské historii, píše o propásnutých příležitostech něco dalšího objevit.
Moc se mi líbilo, jak autor v roce 1996 předpověděl rozvoj malých pivovarů v České republice
Nenapadlo mě, že jde napsat tak zevrubnou zprávu o jednom důležitém protestu. Začátek, kdy autor promlouvá o účastnících demonstrace, jejich vztazích, jejich názorech, jejich pochybnostech, se mi zdál hrozně zdlouhavý, ale pak jsem pochopil, že je to nezbytné k pochopení jejich vnitřní motivací. Pro mně je to ukázka toho, kam až USA dovedla antikomunistická hysterie - do zbytečné, nepochopitelné války. Velmi oceňuji srovnání emocí těch v první řadě na obou stranách.
Začal jsem až druhým dílem, chvíli mi tak trvalo, než jsem zjistil oč tu běží. Pokud bych měl vypíchnout nějaký základní pocit z této knihy, bude to zpocená zadnice od soustavného sezení při jednáních, schůzích, setkáních a komisích, ze kterých prakticky děj sestává. Dlouho jsem to měl za ekvilibristiku konspirátorských nadšenců, zvýrazněnou pochybami o zdroji finanční nezávislosti celé KFR. Toto bylo nakonec vysvětleno, konec mě i bavil. Ale cesta k němu byla jako dlouhá, zbytečná, nezáživná firemní porada.
Začetl jsem se rychle a snadno, ale sen o velikosti českého království dostával povážlivé trhliny, když bylo stále více patrné, že stát je veden pochybným způsobem. Přípravy na válku tak zabírají podstatnou část knihy, aby nakonec vše dopadlo jaksi šejdrem.
Jako lehké čtení kniha nenudí. Na mně působila poněkud schematicky. Hodný pokrokový otrokář, jako hlavní hrdina, aby měl kdo svým životním postojem kritizovat lehkovážný neproduktivní otrokářský systém.
(SPOILER) Zajímavý náhled do japonské mentality a firemní kultury. Ani po přečtení knihy nemám jasno, do jaké míry se jedná o kulturně rasové předsudky, osobní nevraživost nebo jen naprosté nepochopení a netolerance. Příběh oplýval situacemi, které mě přiměly přemýšlet, jak bych se v nich asi zachoval sám. Byl jsem zklamán, když při opakovaném kopírování tlusté složky, hrdinka nezkusila šéfovi předložit jako výsledek své práce originál. Což je jen další sebeprojekce do hlavní postavy.
Celkem duchaplné a vtipné psaní o smrti, která je naší jedinou jistotou. Má cenu se jí obávat? A pak už nebude opravdu nic? Nebo se na věčnosti tísní miliardy odumřelých živých bytostí?
Hlavní hrdinka mi připadala velmi dlouho hloupá, neviděla neslyšela. Velmi oceňuji sice zdlouhavou, ale pro účely pochopení problému nezbytnou, rozvleklou část, kde sledujeme všudypřítomnou propagandu, udavačství a kariérismus v Říši. Po zdlouhavém začátku nastala jízda, která byla (alespoň pro mně) emociálně velmi silná.