DorianGreene komentáře u knih

Skvostný pohled do zemí ve stínu půlměsíce. Tato kniha mi přiblížila obraz Osmanské říše v raném novověku mnohem více než většina odborných publikací. Pro mě osobně nejlepší Waltariho kniha.

1 08.03.2013

David Jan Žák napravil pokřivený obraz, který o Králi Šumavy vytvořil stejnojmenný propagandistický snímek. Navíc film představil jako Krále Šumavy pašeráka Franze Nowotného. Podle historických pramenů a svědectví pamětníků byl skutečným Králem Šumavy Josef Hasil, rodák ze Zábrdí u Prachatic, který nejprve v uniformě Sboru národní bezpečnosti a později jako agent-chodec převedl desítky lidí za hranice. Kniha s rysy špionážního thrilleru má švih, až novinářský spád, barvitě popisuje syrovou atmosféru Šumavy na přelomu 40. a 50. let.

7 08.03.2013

Nejgeniálnější satira, která ve 20. století vznikla. Neskutečně vtipně napsaná obžaloba buranství, maloměšťáctví, pokrytectví a dalších rysů, které jsou stejné jak v New Orleans, tak v Česku. Škoda, že John Kennedy Toole už nemohl kvůli omezenosti tehdejších nakladatelů stvořit podobných mistrovských děl mnohem více...

6 08.03.2013

Velice zajímavá záležitost postavená na reálném základu a pečlivém badatelském výzkumu. Doporučuji číst velice pozorně, zvlášť vzpomínání bohyně Irmy Gabrhelové a Baglárky, a všímat si drobných detailů. Za to vás čeká odměna v podobě nečekaného rozuzlení a objasnění spousty zdánlivě nesouvisejících momentů. Aspirant na Magnesii literu 2012.

3 08.03.2013

Zklamání... Boletus Arcanus byl sice totální úlet, ale byla to stále nevyzpytatelná "urbanovština", která svým způsobem okouzlila. Praga Piccola není klasickým románem, ani memoáry, ani historickou sondou.... prostě jen všední knihou, od které jsem měl asi příliš velká očekávání...

2 08.03.2013

V knize Lord Mord Urban nejen dovedl k dokonalosti svůj přesný jazyk, tentokrát plný ideálně využitých archaismů, ale dokázal napsat kvalitní historický román, který se na českém trhu dlouho neobjevil. Ze stránek přímo kape dekadentní atmosféra českého fin de siecle, ponurost staré Prahy (konkrétně Josefova, ve kterém v té době vrcholila asanace), ale i vztahy mezi Čechy, Němci a Židy. Za nejlepší pasáže knihy považuji kapitoly, ve kterých se hlavní postava elegantního dandyho ocitá v pražských nevěstincích. V nich čtenář nenásilnou formou poznává každodenní život marginálních vrstev tehdejší společnosti. Takto podrobně a barevně vykreslit mentalitu určité epochy se leckdy nepodaří ani profesionálním historikům. Tentokrát se Urbanovi vydařil i nečekaný závěr, který bývá v jeho jiných knihách menší slabinou. Lorda Morda jsem přečetl jedním dechem za jediný den a všem ho jednoznačně doporučuji. Navíc pro ctitele Jiřího Karáska ze Lvovic, Oscara Wilda, Karla Hlaváčka, J. K. Huysmanse a ponurých obrazů Jakuba Schikanedera je tato kniha skoro povinností.

4 08.03.2013

S knihou 2666 je to podobné jako s Kunderovou Nesmrtelností. Jedním dechem ji dočtete, postavy, osudy i místa se vám propojí a vy máte chuť jít do toho znovu. Už jste poučeni, všechny dobře znáte a najednou si ještě víc užíváte souvislosti, náznaky, aluze. Abych nepěl jen chvalozpěvy - i když se v páté kapitole kruh částečně uzavře, čekal jsem přece jen ještě hutnější zakončení. Ale možná se to všechno ještě změní, až knihu podruhé dočtu. Právě finišuji s první kapitolou o čtveřici literárních vědců pátrajících po osudech spisovatele Archimboldiho. Právě tato část popisující každodenní život kritiků, jejich milostné vztahy a přátelství patří k nejsilnější kapitole románu. Roberto Bolaňo je každopádně zjevení v současné světové literatuře. 2666 vykazuje hodně podobné rysy jako knihy Umberta Eca - zvlášť Foucaltovo kyvadlo. Na rozdíl od Eca nevyžaduje Bolaňo vysokou čtenáři erudici a humanitní vzdělání, ale "jen" absolutně pozorné čtení. Od skvělého zážitku může část lidí odradit jen rozsah a váha knihy.

5 08.03.2013

Pár dní po rozhovoru s Jiřím Hájíčkem jsem projížděl kolem temelínských chladicích věží. Zamrazilo mě. Vybavil jsem si osudy Hany, Petra, Oliny, pana Tušla a dalších postav z jeho románu Rybí krev, které mají reálné předobrazy v místních obyvatelích. V lidech, kteří prožili dětství a nejlepší léta v Březí, Křtěnově, Podhájí nebo zatopené části Purkarce. Tato zaniklá místa už nejsou v mapách. Vytlačila je stavba jaderné elektrárny. Přežily obě velké války i sovětskou okupaci. Jejich zkázu započali komunisté, dokonala ji demokratická vláda. Přitom dnes už se ví, že vysídlení tamních obcí nebylo z pohledu samotných energetiků nutné. Díky novému Hájíčkovu románu pozná spousta mladých tuto dnes už skoro pozapomenutou část novodobých jihočeských dějin. O vyhlazených Lidicích a Ležácích se děti učí ve škole. Po dvou knihách novináře Antonína Pelíška mají teď další pomník i zmizelé jihočeské obce. A navíc v podobě výborného románu, který není ekologickou moralitou ani „protiatomovým pamfletem“.

9 08.03.2013