DarkLady
komentáře u knih
Základy metafyziky mravů
Immanuel Kant
Masakr!
Každou větu, každý odstavec jsem četla 5x a stejně si nejsem jistá, zda jsem jednotlivé části pochopila tak, jak bych je pochopit měla...
Proto vůbec není divný, že jsem se do Kanta zamilovala.
Ehm.
Zamilovaný muž
Karl Ove Knausgård
Byla jsem nucena ji na chvíli odložit, ale nelituji - alespoň mohu rovnou sáhnout po třetím díle, který zrovna vyšel.
Knausgard je jako droga. Nemůžete přestat. Ta kniha má takový rytmus, který vás přinutí uvědomit si, z čeho se skládá váš vlastní život. Vlastně vás uklidní, že váš prostý nudný život je stejný jako životy tisíců dalších.
Pan Amanuensis na venku
František Jaromír Rubeš
Jemný a inteligentní vtip. Připomíná mi poněkud Eichendorffovu novellu z roku 1826, Ze života darmošlapa. A také je skvělou ukázkou toho, že v Čechách vše funguje jen na základě známostí; od nepaměti a stále...
V podvečer pětilisté růže
Václav Beneš Třebízský
Abych se vyhnula tapetování, odkazuji čtenáře na první dva odstavečky mého komentáře u Královny Dagmar.
A nyní k samotnému románu. U Třebízského jeden nikdy neví, o čem že to autor vlastně píše. Už jsem přečetla tři romány od Třebízského a mám pocit, že píše tak nějak pořád stejně. Hlavní osu poznáte sice hned, ale smysl, proč bylo dílo napsáno a co že tím chtěl vlastně říct, vám stejně unikne. Nicméně zcela nově jsem zaznamenala, že pan Třebízský ve svých knihách, ač vlastenčil až stydno, přeci jen vyjadřuje loajalitu Habsburskému panovnickému domu. A teď babo raď, jestli to mělo politické důvody nebo zda to bylo jeho vlastni přesvědčení. Jeho dílům to totiž dává lehký schizofrenický odstín. Místama klouže až k devótnosti za každou cenu... Pan Třebízský napsal Trnovou korunu z doby třicetileté války - jsem zvědavá, jak se s tou svojí náklonností vládnoucímu panovnickému rodu vyrovná tam.
Komediant
Vítězslav Hálek
Jednou větou: nechápu, proč tento román zapadl, proč se o něm na školách neučí, a pokud přece, jen jako by se jednalo o kdovíjakou okrajovku. A proč román? Novela je výstižnější.
Nikdy, už coby žáček školou povinný, jsem nechápala ten humbuk kolem Nerudy. Nerudu každý vyzdvihuje, strká dopředu, jako by se o kdovíjak jedinečného veleducha jednalo. A co Hálek, ptala jsem se já? Hálka pohřbili, aby Neruda mohl více vyniknout? Každý ho zná coby básníka. A je to velká škoda. Není to totiž vůbec pravdivé. Hálek je mistrem poetické zkratky. Na co jeden spisovatel potřebuje odstavec, to Hálek vypoví v jedné větě tak přesně a jasně, že to před očima jasněji vykresleno míti nemůžete. Ehm… Omlouvám se za tu češtinu, četla jsem vydání z roku 1926 a tehdy se ještě v knihách psalo češtinou, která hladila na duši…
Nikde se mi nepodařilo najít jinou kritiku než "povídky šly Hálkovi lépe". Přečetla jsem Komedianta. A stojím pevně na hodnocení, které jsem mu přisoudila. Jsou tam momenty tak legrační, jsou tam momenty tak brutálně pravdivé… a ano, jsou tam momenty i poněkud naivní. Ale rozhodně si nemyslím, že by kvůli třem - více jsem jich nenapočítala - momentům měla zapadnout novela tak kvalitní. Jednak se ptám: kolik literatury z té doby má malá česká kotlina a kolik celá Evropa, že si můžeme dovolit nechat upadnout kvalitní práci? A dále se ptám: kolik blbostí se vyskytuje v novodobých románech, které i přes svou stupiditu sklízejí nejlepší hodnocení; a přece po nich do deseti let nikdo ani neštěkne? A poslední má otázka: kdo dnes ví, zda Hálek některou ze tři naivit nemyslel spíš jako parodii? Osobně se k tomu přikláním, protože pak dává celá konstrukce Komedianta tak nějak větší smysl.
To nejlepší pro jeho slávu
Oswald Chambers
Víte, co je fascinující? To množství překlepů! Snad na každé stránce dva nebo tři překlepy a chyby. Kniha vyšla 2x ve stejném nakladatelství. To nemají korektora? Opravdu to rušilo při čtení. Navíc to byl velmi těžký text, myslím, že částečně i překladem dost těžkopádný.
Samotná kniha super! V každé knihovně křesťana by měla být, rozhodně.
S Pánem Bohem zazděná. Průvodce pro poustevnice
neznámý - neuveden
Po dlouhé době duchovní četba, ze které jsem si odnesla hromadu výpisků. Konečně kniha, která mi dala jednoduchým způsobem pochopit, proč je askeze stále aktuální a proč aktuální bude až do konce časů. Po dlouhé době kniha, která vysvětlila velice přístupným způsobem prostou pravdu, o které sice někteří tvrdí, ze ji znají, ale skutečně jí žije jen velmi malé množství…
Život protopopa Avvakuma
Avvakum Petrov
"Bůh, kdekoliv chce, přemáhá řád přírody."
"Vždyť zlý duch není sedlák, nebojí se klacku."
"Nebojím se nikoho, jedině Krista se bojím."
Záhady Udolfa I
Ann Radcliffe
Byl to boj... starou literaturu mám ráda, ale...
Nebudu to protahovat: neskutečná nuda! Než se dostanete k samotnému hradu, čeká nás 60 % pláče, omdlévání, lekání, nekonečného cestování s popisem krajin a dojmů. Děsná nuda. Fakt.
Když už se dostaneme k Udolfu, začne se něco málo dít. Pořád pláčeme, děsíme se a chováme se logicky. A omdléváme. Řekla bych, že jsme přímo rekordmani v omdlévání.
Víte vy co? Jako přijde vám normální, když objevíte ve své ložnici dveře, že se jdete podívat, kam že teda jako vedou? Tak to vám přijde úplně špatně...
A víte, že hlavní omdlévačka má psa? Já jen, že autorka na něj soustavně zapomíná.
A na konci, když objeví služebnou zamčenou v nějaké místnosti a nechá jí tam až do odpoledne příštího dne, to je taky moc roztomilý...
A abych nezapomněla: ten tajemný obraz za závojem vůbec není obraz. Je to zakrytý výklenek, ve kterém je... ale to se dozvíte až na úplném konci knihy nebo si googlete obrázky. Já vám jen prozradím, že to je děsná blbost.
Všechno bude fajn
Lenka Lanczová
Dnešní mladí čtou After, Stmívání etc. Moje generace měla Lanczovou. Bylo krátce po revoluci, tak co by taky mělo vycházet... Tato konkrétní kniha byla jedinou svého druhu (jako dívčí romány, však si rozumíme...), kterou jsem přečetla. Už tomu bude 20 let... no, já byla spíš do Foglara, časem do Zeměplochy etc. I po těch letech si ale pamatuji dvě scény z této knihy; což je na takový brak úspěch, uznejte. Dávám za tři, každá doba měla svoje; přiznávám bez mučení, že všechny tři hvězdy jsou odrazem mého sentimentu a ne kvality díla...
Česká politika 1848 - 1918
Miloslav Martínek
Čtení této knihy by mělo být povinné!
Varování: čtení této knihy fyzicky bolí!
Dům mrtvých
Steven Erikson (p)
Odvážím se vstoupit na tenký led: Psí řetěz byl spolehlivě nejnudnější část knihy...
Tři mušketýři - díl 1.
Alexandre Dumas, st.
Četla se dobře, oči klouzaly pořádcích, stránky šustily jedna za druhou. A ty nádherné ilustrace! Nicméně, je to opravdu jen zábavná kniha, taková limonáda, řekla bych.
Nalžovský
Žofie Podlipská (p)
Kdo dnes rekne, proc musela tato perla zapadnout?
Dej dila je genialni, dnes se vydavaji mnohem prisernejsi skvary. A ze ten konec je happy end k neuvereni? Vazeni, vzpamatujte se: uz v uvodu pise autorka, ze to je na prani dcery. Puvodni konec byl urcite jiny a v knize jsou na dvou mistech nicim nezakryvane okamziky, kde autorka sama naznacuje pozdejsi zasah a upravu deje.
Mne spis vadila osobnost Isabelly. Ta byla naprosto nesnesitelna. Nemohu verit, ze nekomu takovemu dala autorka vladu nad svym idealnim svetem...