Cusco komentáře u knih

"Květnové povstání českého lidu bylo ozbrojené povstání českého lidu proti německým okupantům během druhé světové války na území Česka, které proběhlo 1. - 11. květen 1945." (Wikipedie)

------------- Když tuto historickou skutečnost zjistil přítel, který se narodil v Jižní Americe, tak řekl: "Vy jste nebojovali od začátku války, jako Poláci? Bojovali jste nečestným způsobem jen posledních 8. dnů války?!"

Vzpomínala jsem na příslušníky československého letectva v jednotkách britské RAF, na československé výsadkáře (atentát na R. Heydricha), na všechny vojáky, partyzány a hrdiny bojující proti německému nacismu.
Cizinci to ale šlo těžko vysvětlit..

Josef Škvorecký: Čechy trapné Čechy čí

"Jako přelud objevily se mi
Čechy Nejdivnější ze všech zemí

Země kubofuturistických tvarů
Země ulic přiožralých k jaru

Země jazzbandů a dancingů a swingu
Země hamounů udavačů a pinglů

Zem exentrické mládeže a blbých starců
Zem velkých bojů hubou Zem krevních dárců

Zem plováren a štíhlých dívčích hrdel
Zem lásek mravně závadných Zem..."

(Josef Škvorecký: Dívka z Chicaga a jiné hříchy mládí,
1981, strana 12, báseň Čechy trapné Čechy čí)

-----------------------------------------------------------
Souhlasím s názorem, že nejde o vrcholné básnické dílo.

2 15.08.2018

"Básně z let 1940 - 1945 nejsou vrcholným básnickým dílem, jsou cenným svědectvím o válečné době, mládí a jazzu z pera tehdy dvacetiletého začínajícího autora.
Básnickou sbírku Dívka z Chicaga vydáváme u příležitosti autorova příjezdu do Československa po jednadvaceti letech."

(Josef Škvorecký: Dívka z Chicaga a jiné hříchy mládí, úvod napsal: Václav Krištof, 1981)

2 15.08.2018

"V Berlíně se potloukal osamělý Paclt (1813 - 1887) několik měsíců. Ale přece jen se i tam dočkal několika světlých chvilek. Ta radost, když se tam v roce 1869 setkal s panem J. V. Fričem (1829 - 1890; byl český spisovatel, novinář a politik, z Berlína stále vedl svůj boj proti Rakousku, "utlačovatelům" českého národa). Dva bojovníci, vyhnanci, dva upřímní Češi, oba bouřiváci." ... ... strana 47

"V Africe se Čeněk Paclt poznal s českým cestovatelem MUDr. Emilem Holubem (1847 - 1902)." ... ... strana 58

(D. Šajner: Zpívající digger, rok 1950, vydal: Práce, vydavatelství a nakladatelství ROH, v Praze).

Příběh cestovatele s velkou vlasteneckou duší, který se na svých cestách po celém světě setkal i s krajany. Čeněk Paclt. Je dobře, že se na něj nezapomnělo. :)

Část historie:

Když se Karel IV., „otec vlasti“ a podle velké televizní ankety z roku 2005 „Největší Čech“, stal v roce 1346 německým a také českým králem,
nastoupily klimatické změny vyznačující se dlouhou zimou a takřka žádným létem, během něhož se na polích prakticky nic neurodilo.
Oblohu začala zatemňovat až miliardová hejna kobylek známá dosud jen z biblických podobenství. Kam hmyz dorazil, ničil vše, co lidé vypěstovali.
Střední Evropu sužovaly povodně.
A v roce 1347, kdy byl Karlův titul stvrzen mimo jiné korunovací, do Evropy vstoupila další rána starozákonních rozměrů: „černá smrt“. Morová nákaza, kterou na starý kontinent podle historiků zavlekli námořníci z janovských flotil.

Za viníky byli brzy označeni Židé. Byli obviněni, že tráví studně křesťanů. Německá města zachvátila vlna pogromů. A tehdy nastává nejtemnější kapitola v kariéře „největšího Čecha“, o níž se v oslavných biografiích zpravidla nepíše.

A když Židy vybili o Velikonocích 1350 obyvatelé Chebu, král jejich vraždění oficiální listinou pardonoval.

("Temné stránky otce vlasti: Karel IV. a masakry Židů", Vladimír Ševela, Týdeník ECHO 31. 3. 2016)

"Božena Němcová (*4. 2. 1820 Vídeň, rozená Barbora Panklová;
†21. 1. 1862 Praha), vynikající česká spisovatelka. Její kniha "Babička" se stala u nás nejznámější knihou. Vyšla po prvé v Praze r. 1855.

Na začátku svých knih uvádějí někdy spisovatelé heslo nebo myšlenku - říkáme jí moto - , která jim tanula na mysli, když knihu psali. Také Božena Němcová nadepsala své knize takovou myšlenku, výňatek z knihy německého spisovatele Gutzkowa, že nejsou chudí lidé tak ubozí, jak si myslíme, poněvadž i chudý život může býti rájem.
Božena Němcová uvedla tuto myšlenku tak (německy), jak ji napsal sám spisovatel Gutzkow.

Daraus siehst du, daß die Armen nicht
so ganz elend sind, wie wir uns denken,
sie haben wirklich mehr Paradies, als
wir uns einbilden und selbst besitzen!

(Gutzkow, Ritter vom Geiste)

---------------------------------
„Z toho vidíš, že chudí nejsou
tak docela ubozí, jak si myslíme;
jsou opravdu blaženější,
než si představujeme a než my sami jsme.“

Karl Ferdinand Gutzkow (1811–1878)"


(Úvod, kniha: B. Němcová: Babička, vydal: Státní nakladatelství v Praze [vydavatel oficiálně přetiskl název na: Školní nakladatelství v Praze], rok 1935)

V knížce jsou informace pro poučení i pousmání, například:

- achkať - slovensky, vzdychati
- Bar-Kochbá (Šim'on bar Kochba / Koziba) - syn hvězdy, vůdce židovského povstání 132 až 35 př. n. l.
- cinobr - rumělka, červená barva
- deshabillé (dezabijé) - francouzsky, spodní nebo noční ženský šat (negližé)
- email - francouzsky, smalt
- filoteknie - láska k dětem
- galgan - slovensky, hulvát
- hampejs - nevěstinec
- chamraď - uschlé haluzky po zemi v lese; nebo opovržlivý výrok o lidech
- Indočína - Zadní Indie (poloostrov v jihovýchodní Asii)
- Ječmínek - hrdina národní pověsti moravské, který prý osvobodí Moravu z nebezpečí
- karmín - barva jasně červená
- lučba - chemie
- mignon (miňon) - francouzsky, miláček, milostník
- náčinek - kompresa, kus měkké tkaniny, jež složená přikládá se buď mokrá a studená, nebo suchá a teplá na tělo
- porculán - pálený výrobek hrnčířský, sklovitý, průsvitný, z hmot křemenitých a kaolinu, vynález čínský
- rumělka - ruda rtuťnatá
- sobotáles - dříve plat, jejž v sobotu žáci kantorovi nosili
- šmejd - špatné zboží; dříve název drobného zboží, jako: tkaniček, knoflíků apod.
- trabant - tělesná stráž vojevůdce; průvodce
- vermillon (-jon) - červená barva; rumělka; ruměnec
- zora - ranní červánky
- žejdlík - stará míra, 0,34 litru

Nic horšího jsem nikdy nečetla.

Autora nemám ráda a jen se sebezapřením jsem prolistovala jeho malou knížku (V. Klause nesnáším, přesto tento druh politické kritiky je mi cizí):

"Václav Klaus neumí hrát tenis! Nechodí do kolen, krčí loket, nehraje míč před sebou, nechodí pod míč a při servisu nedělá osmičku! Bartoška schválně prohrává, aby se nezvýšilo zdravotní a sociální pojištění!"

Přece jen se daly v knize najít střípky k zamyšlení:

".. jeden z našich ministrů má vlastní poradenskou daňovou školu, on školí Čechy, své spoluobčany v pracovní době, to mě by zajímalo, když jde do té školy co jeho ministerstvo? Kdo tam je v té kanceláři? My ho platíme jako ministra, on tam není a za extra peníze školí soukromé podnikatele.
.. .. já nevidím možnost, jak tu nestydatost zarazit. Ta (možnost) by zřejmě měla vyplývat z vlastní sebekázně. Z takové té masarykovské sebekázně, ze slušnosti, že nebudu brát, co není moje."

"Masarykovu republiku rozbili a teprve v budoucnosti uvidíme, jak to bylo špatné pro nás pro všechny."

----------------------------------------------------------------------
Pane Čech, klid.
Poctiví lidé s morálkou a čistým svědomím (stejně tak, jako lidé bez morálky) byli a jsou v každé době společnosti.
Podívejte se na sebe: sebevědomý narcis a v roce 2015 jste měl skandál, když se prozradilo, že jste nabízel ženám divadelní roli za jejich sexuální služby.

Jo, a lidé zvládnou rozdělení Československa. Společná historie a blízký vztah nám stejně navždy zůstane.

3 15.02.2018

Sbírka "Tři žerty" obsahuje tři Puškinovy básně:
Hrabě Nulin, Domek v Kolomně a Gabrieliáda.

"Pasionál abatyše Kunhuty" je soubor pěti duchovních textů.
Jeden z nich je tzv. Kunhutina modlitba.

Antologie - kolektiv autorů:
Franz Kafka, Hermann Hesse, Stefan Zweig, Franz Werfel, Thomas Mann, Heinrich Böll, Günter Grass, Bertolt Brecht, Heinrich Mann, Arnold Zweig, Robert Musil, Stefan Heym, Hans Fallada, Anna Seghers, Ulrich Becher, Alfred Döblin, Wolfgang Borchert, Louis Fürnberg, Leonhard Frank, Günther Weisenborn, Hugo von Hofmannsthal, Franz Carl Weiskopf, Siegfried Lenz, Friedrich Wolf, Erwin Strittmatter, Willi Bredel, Klabund (p), Bodo Uhse.

Originální název:
"Kafjčko a wsse co ge sladkého: sto předpisů, kterak se wsseliké nápoge, i to co ge k přikausnutj připrawowati magj / sepsáno a podáno od Mag. Dobr. Rettigowé, w Praze: Jar. Pospjssil, 1845, 86 s." :)

"Matka si kulku zasloužila, řekl při návštěvě Česka kluk, který utekl z tábora smrti v KLDR! ... ... „Na popravu své matky jsem se díval, aniž bych zavřel oči nebo odvrátil hlavu. Když ji zasáhly kulky, byl jsem rád. Byla pro mě člověk, kterého jsem na světě nejvíc nenáviděl,“ prozradil severokorejský uprchlík Sin Tong-hjok na konferenci v Praze. ..."

(zdroj: BLESK zprávy, 3. října 2014 ● 12:39)

------------------------------------------------------------------
"... Výjimku tvořily veřejné popravy, které sloužily jako výchovný a odstrašující prostředek pro ostatní. Sám Sin byl svědkem popravy své matky a bratra, kteří se pokusili o útěk. ..."

(zdroj: 18. SRPNA 2013 7:00 LIDOVKY.CZ, Zprávy, Kultura)

------------------------------------------------------------------
"... Sin Tong-hjuk, jemuž se podařilo uprchnout z pracovního tábora v KLDR, přiznal, že některé pasáže jeho knihy nejsou pravdivé. Údajně byly příliš bolestné, tak je raději upravil. Ukončí kvůli tomu své aktivity za prosazování lidských práv. ... ...

Dvaatřicetiletý uprchlík nyní na svém facebookovém účtu přiznal, že ne vše v knize je pravda. Odůvodnil to tím, že chtěl část své minulosti utajit sám před sebou. ... ...

Sin údajně vysvětlil, že některé zážitky z tábora „byly příliš bolestné“ na to, aby se k nim vracel. „Rozhodl jsem se proto učinit kompromis, změnil jsem některé detaily, o nichž jsem se domníval, že nejsou důležité. Nechtěl jsem říci přesně, jak to bylo, abych znovu neprobudil tu prožitou bolest,“ sdělil Hardenovi. ... ...

V knize se dále uvádí, že udal matku a bratra za přípravu útěku, aby pro sebe získal jídlo, a že pak musel přihlížet jejich popravě. Podle listu u ní ale nebyl. ..."

(zdroj: iDNES.cz, Zprávy, 18. ledna 2015 17:18)

------------------------------------------------------------------
Je jisté, že si tento člověk prožil obrovské utrpení, psychické i fyzické.
Věřím, že některé zážitky z tábora byly příliš bolestné na to,
aby se k nim pan Sin Tong-hjuk ve svém vyprávění vracel.
Přesto si myslím, že u těch nejtrýznivějších vzpomínek je lepší mlčet,
než lhát a upravovat je...

"Velmi pozdě přikročil Erben k sebrání svých tištěných neb dosud neuveřejněných básní.
Poprvé vydal je r. 1853 u Jaroslava Pospíšila pod názvem KYTICE Z POVĚSTÍ NÁRODNÍCH, a to v době nejžalostnějšího úpadku naší literatury. ... ... došlo na druhé vydání její teprve po dlouhých osmi letech.

Do vydání toho, jež vyšlo r. 1861 u Jaroslava Pospíšila, jako první v úpravě zvětšené a ozdobené iniciálkami, přijal Erben k dřívějším jedenácti pověstem ještě balladu Lilie a připojil dále ve zvláštním oddílu Písně, sedmnácte to drobnějších svých básní ... ...
Následkem toho změnil Erben také název knihy. tento zní nyní nadále: KYTICE Z BÁSNÍ KARLA JAROMÍRA ERBENA.

Ještě déle trvalo, nežli došlo ke třetímu vydání, ba tak dlouho, že se ho básnk již nedočkal. Vyšlo teprve plných deset let po vydání druhém, v máji r. 1871, tedy půl leta po smrti Erbenově. Přes to, že to vydání pohrobní, bylo přece autorem ještě k tisku připravováno. ... ... Proto asi označeno na titulu jako rozmnožené vydání. Dlužno tedy teprve vydání toto pokládati za definitivní.

Čtvrté, páté a šesté vydání vyšlo u Jaroslava pospíšila v letech 1874, 1880, 1884,
sedmé a dosud poslední pak u Al. Hynka r. 1893.

Před tím, a to r. 1891, vydána Kytice jako premie Umělecké besedy péčí jejího literárnho a výtvarného odboru v nádherné úpravě, ilustrována od předních našich umělců.

Naše, již tedy deváté vydání KYTICE Z POVĚSTÍ NÁRODNÍCH, omezující se jen na oddíl Pověsti, z r. 1901."


(Úvod, kniha: Karel Jaromír Erben: Kytice z pověstí národních, literárně historický úvod napsal Ladislav Quis, rok 1901)

Zazděná

"Všickni se lidé rozplakali,
když mladou paní zazdívali;
pán zasmušilý v okně stál,
sám jediný on neplakal.

Přilítla s nebe holubice,
snesla se k paní do temnice:
zvala jí, zvala k veselí,
a dvě pak odtud letěly.

Přilítla z pekla černá vrána,
i navštívila v okně pána;
zvala ho, zvala k veselí,
a dvě pak odtud letěly."

(Příloha III.: Zazděná - píseň ve sbírce balad, Karel Jaromír Erben: Kytice z pověstí národních, literárně historický úvod napsal Ladislav Quis, rok 1901)

Roky utíkají a z deseti párů zbyly už jen dva..

"V roce 2015 stanul před soudem v Německu 93letý bývalý nacista Oskar Gröning, známý jako osvětimský účetní, kvůli obvinění ze spoluúčasti na vraždě 300 000 maďarských Židů během druhé světové války. Ti, kdo přežili, byli předvoláni, aby vypověděli své příběhy. Holokaust je pronásleduje dodnes a tohle byla jejich poslední šance dosáhnout spravedlnosti.
Jedna žena, která přežila Osvětim, však všechny šokovala. Eva Korová u soudu Gröninga objala a činy, které spáchal, mu odpustila. V dubnu loňského roku jejich fotografie v objetí zaplavily média.
Dokument "Dívka, která odpustila nacistům" vypráví příběh o pozoruhodné skupině lidí, kteří přežili Osvětim a které rozdělil historický soudní proces, a také o pozoruhodné cestě, jež umožnila této dívence odpustit nacistům." (National Geographic)

(Dívka, která odpustila nacistům, TV dokumentární film, The Girl Who Forgave the Nazis, rok 2016, 48 min.)

Jan Neruda: Pro strach židovský - citace z politické studie z roku 1869,
strana 246 - 266, kniha Studie krátké a kratší II., rok 1927:

"Evropskou společností lidskou zašplouchala nyní nová vlna myšlenková, ... Míníme starou otázku židovskou, jež nyní nově povznesl velký skladatel a ještě větší Němec a liberalista Richard Wagner. ... Wagnerův spis Das Judentum in der Musik
(Židovský nádor v muzice) mluví na jednom místě o "neuvědomělém pocitu, jaký se v lidu jeví co nejvnitřnější nechuť k židovské bytosti", a na druhém místě praví:
"Výjimečné postavení Židů volalo k spravedlnosti naší, jakmile v nás samých vzbudil se pud po vlastní společenské svobodě. Když jsme bojovali pro emancipaci Židů, byli jsme vlastně spíš bojovníky pro princip, než pro daný případ" ... " při všem mluvení a rozepisování se pro emancipaci Židů cítili jsme přece vždy, jakmile jsme opravdu a činně se se Židy setkali, jenom odpuzování". ...

Co se mé osobnosti týče, k nenávisti k Židům nemohu se právě tak přiznat, jako se musím přiznat k politickému i národnímu, ale nuznému nepřátelství k nim. Docela přesně dovedu udat, kdy nepřátelství to počalo, bylo to, když jsem umně poznal nesmiřitelně jízlivý, hluboký jich a činný antagonismus proti naší národnosti české a veškerým našim snahám národním a politickým.
Jakmile jsem poznání tohoto došel, stal jsem se, přiznávám se, nesmírně chud ve
vnitřku svém, byl jsem oloupen o celý svět ideálů. Odkázav víru nejen v součinnost a vzájemnou lásku trpících, nýbrž i víru v nepodmíněnou všeobecnou humanitu a svobodomyslnost v říši poezie, ucítil jsem ledový chlad nepřátelského rozpočtu.
Snad, ba nejspíš, odpoví mne některý Žid úšklebkem svým pověstným; kvůli tomu, co ještě později říci chci, přec musím upřímně vyslovit své politování, že jsem ztratil ideálního toho svého názoru o židovstvu. ...

Dvě jsou věci, na které při otázce židovské vždy zase připadnouti musíme: za prvé, že jsou Židé zcela svým, určitě vyvoleným národem, za druhé, že jsou nám Čechům národem zcela cizím. ...
Židé žijí všude co národ cizí, u nás co nejcizejší. Vědomí cizosti té není jen u nás, kde má ráz již hotového národního nepřátelství, nýbrž všude. Výtečný jeden pozrovatel německý praví:
"Němec může se státi spíše Židem než Žid Němcem. Jsou a zůstanou bodákem vraženým do našeho masa. Nemůžeme obžalovat bodák ten; avšak nikdo se nemůže divit, vzkřikneme-li při bolesti, kterou nám způsobuje, a pozorujeme-li
se strachem, jak po každém léčitelském pokusu hnisání dále se šíří."



------------------------------------------------------------------ Bez komentáře..

"Má drahá česká zem,
v níž sem já byl zrozen
a v ní byl vychován,
od matky pěstován.
Ta mě k srdci svýmu
pnula mateřskýmu.
[: Jí buď život můj věčně věnován. :]

Česká země drahá
snýst ti růže blaha
za sladkou tvoji řeč
uchopit já chci meč.
Svou krev i život svůj
dám rád za domov můj.
[: Tobě žití mé povždy odevzdám." :]

(strana 88, "I dejž to Pánbů, holenkové" (název 1. strany,
rozdílný od názvu na přebalu knihy), rok 1952)