ctibor7273 komentáře u knih

Je pěkné čtivé povídání o kmenech kočovných Sámů a cestování po Laponsku. Vyprávění má příjemnou deníkovou formu a velmi přerozeně čtenáře seznamuje s každodenním životem pastevců sobů ve Švédské části Laponska z pohledu několika místních rodin. Chvílemi mi přišlo vyprávění manželů Bernatzikových až příliš idylické, ale jinak je plné zajímavých postřehů, které mě nejednou donutili si udělat poznámky. V závěru knihy se nachází výběr několika sámských pohádek. Kdo se tématem více zabývá, může mu kniha připadat trochu banální. Jako úvod do studia nebo vzbuzení zájmu o hlubší poznání sámské kultury bych ji však doporučil.

1 18.08.2020

Komiksová kniha, kterou bych si asi nekoupil, ale která se mi dílem náhody dostala do ruky za pomoc nakladatelství Argo na Startovači. Nakonec jsem opravdu rád, že ji mám, protože je to šmrncovní špionské vyprávění ala James Bond s vtipnými motivy na témata soužití zvířat s lidmi. Skvěle jsem si u toho odpočinul.

02.06.2020

Dle mého je tento svazek ještě povedenější než první, a to byla už od počátku laťka nasazená velmi vysoko. Dcera pána mrazu v tomto svazku pak vyniká nad zbylé dva příběhy. Není tak výpravná jako ostatní, ale dokáže doslova uchvátit atmosférou.

6 04.05.2020

Je to super. Dostal jsem přesně to, co jsem očekával, pravdu o tom, jak to na Žítkové chodilo. Pokud se toužíte podívat za oponu fikce paní Tučkové,určitě nesmíte minout tuto publikaci.

1 01.05.2020

Málo v kterých knihách jsem našel tolik nahé pravdy o životě jako v sérii Terryho Pratchetta o Toničce Bolavé. Nikdy jsem nepovažoval jeho knihy za pouze vtipnou fantasy, neboť pod slupkou opravdu vytříbeného smyslu pro humor a promyšlené fantastiky se toho dalo najít bez přehnané dramatičnosti hodně o lidské povaze. Jeho knihy ač napěchované až po okraje stran vším veselým a zábavným, co k Zeměploše vždy patřilo, měly pro mě také všudypřítomnou hořkosladkou atmosféru z nastaveného zrcadla našemu světu. Při čtení Pastýřské koruny jsem měl tento pocit asi nejsilnější, umocněný nejspíše vědomím, že jde o poslední knihu, poslední příběh a rozloučení. Všechno má svůj konec. Věděl to pan Pratchett, ví to Tonička a víme to i my, ačkoliv se nám to těžko připouští.

17 16.01.2020

Skvělé povídky s nevšedním náměty a nečekanými zvraty. Ne vždy také končí dobře a plynoucí ponaučení je často jiné, než člověk původně čekal.

1 03.01.2020

Snad jsem ještě nečetl originálnější knihu, než je tato. Oproti spíše vědeckému pohledu na Les Mytág je Lavondyss více pocitová, upřímná, bezprostřední a o to bolavější. Vychází přímo z příběhu lidského bytí. Čím hlouběji kráčíme do lesa, tím hlouběji se noříme do svého nitra, až se krajina kolem stane zcela neznámou, i když je ryze naše. Jsem rád, že jsem se k Ryhopu dostal až teď, kdy mi nabité znalosti dovolí užít si řadu odkazů, které do knihy Robert Holdstock vložil. Jsem rád, že jsem se k Ryhopu dostal až teď, kdy mohu pozorovat les s určitým odstupem. Kdybych jej objevil dříve, podlehl bych hloubení a nenávratně se v něm ztratil. Dnes je snazší odolat jeho volání. Ale přesvědčivě to tvrdit nemohu. Možná ještě přijde čas, kdy si les vezme i mě.

8 24.05.2019

Dlouho jsem nečetl nic tak originálního, znepokojivého a zároveň lákavého a svůdného. Les mě doslova volal, kniha nutila číst a já obdivoval každou stránku, každý mýtus, každou zmínku každou myšlenku a propojení. Je to velmi chytrý román! Mnohovrstevná chytrá kniha, s pěkným ústředním příběhem jako kvítkem na vašem oblíbeném stromu, ale jeho kořeny jdou hlouběji, tam dolů; hluboko do temnot napříč časem i prostorem a vinou se kolem věcí, na které svět nahoře již dávno zapomněl. Ale ony tu stále jsou.

9 03.05.2019

Konečně je po lovu. Přišlo období dešťů a Ernest s Jeho malou chudinkou a Karlem zanechávají Tátu v Africe.
Říkal jsem si: „Seš už dost velkej, zkus si přečíst třeba něco od Hemingwaye.“ Tak jsem to udělal a přiznám se, že se mi nečetla lehko. A to už jsem řadu tulácké, lovecké a literatury člověk versus příroda přečetl docela dost. Vášeň z lovu jakou pociťoval autor a vlastně i hlavní hrdina se na mě nepřenesla. Možná jsou na vině ti nosorožci, které mám fakt rád živé a ne na ořechové destičce. Možná to bylo přehnané očekávání. Možná jsem s touto knihou neměl začít jako první a nedříve autora poznat skrze jiná díla, abych pak lépe rozuměl jeho vášním, pocitům a myšlenkám. Třeba by mi pak byli bližší.
Možná jsem k tomu měl přistoupit jako k deníku člověka své doby, což je zdůrazněno i v předmluvě. Těžko říct. Chybělo mi tam víc Afriky jako takové. Myšlenky v závěru knihy však stojí za to a byl z nich opravdu cítit horký vítr savany, i když v trochu filosofickém podání.

7 14.02.2019

„Nejlepší knihy jsou takové, které člověku říkají, co už sám ví.“

Jsem rád, že to mám za sebou a jsem ještě radši, že jsem to slyšel jako audioknihu a nemusel ji číst. Popisovaný příběh by mě bolel tím víc, čím pomaleji bych ukusoval řádky a stránky tištěné knihy. Lavíroval jsem, zda by se měla zakázat nebo naopak, zda by měla být naprostou povinností; může být stejně hrůzně inspirativní jako odstrašující. Je však neskonale nadčasová a díky Orwellovi za to, že je. Proto je dobré, že po ní může kdokoliv sáhnout a číst ji, když bude chtít a u toho by to mělo také zůstat. Vnitřek autorovy hlavy skrze jeho román nabírá děsivějších obrazů než celá tvorba H. P. Lowecrafta slisovaná do kapky laudana a rozmíchaná ve vašem absintu.

I když vždy je nějaká naděje… (snad)
„Takový svět, jaký jsi právě popsal, nebudete moci vytvořit. To je sen. Je to nemožné. Je nemožné vybudovat civilizaci na strachu, nenávisti a krutosti. Nebyla by schopná života. Rozpadla by se. Spáchala by sebevraždu.“

13 23.01.2019

Skvělá kniha!
Trochu jiný Orwell než jsme zvyklí ale stále Orwell. Pokud nás London občas zavede mezi tuláky a hobboes Ameriky, Orwell stejně dobře ukazuje, jak se dá žít na dně ve dvou slavných městech starého kontinentu. Ukázka nejen toho, jak se dá vyjít s málem a vydělat ještě míň, ale i jak se o takových věcech dá psát s jakousi lehkostí a optimismem.

6 22.01.2019