certchlup komentáře u knih
S detektivkou toho opravdu kniha nemá mnoho společného. Spíš se jedná o kulinářské fantazie Angličana, jak si představuje francouzský styl života.
Nepříliš uvěřitelný příběh, hodně přitažené za vlasy, ale opět dobře řemeslně napsané.
Nevím jaké národnosti je jadran, podle délky komentářů by zřejmě sám rád někdy něco napsal, ale zjevně na to nemá. Překladové knihy vydávané v Českém cestovateli si sice neberou servítky a někdy je to až za hranou, ale Hakvoort toho už tolik napsal a témata knih jsou tak rozmanité a mnohdy nemají mezi sebou žádnou návaznost, že v případě knihy Finští sokoli znalý čtenář až žasne, jak toho mohl tolik zjistit. Původ zdrojů a pramenů není možné zjistit, protože žádný poznámkový aparát v knize není. Trochu mi vadí ilustrace vytvořené přes počítačovou hru Il-2 Šturmovik nebo ve stylu této hry. Dávám přednost autentickým fotografiím.
Mělo to zůstat zajímavou studií (článkem), na knihu je to málo a je to dost násilně natahováno různými ilustrativními fotografiemi a exkurzemi do obecných dějin. Samotného textu k tématu je tak málo, že se to dá v klidu přečíst za půl hodiny.
(SPOILER) Opravdu nevím, co knize vytknout dřív. Nechutné popisy mrtvol, duševně nemocný vrah/vražedkyně, zdlouhavé a rádoby napínavé honičky a prohledávání budov a prostorů, kde ale nemůže být čtenář napnutý a jen přeskočí na konec kapitoly, jestli se něco skutečně stane nebo jde jen o další nastavovanou kaši. Asi nejhorší je absence napětí, protože vrah je jasný už zhruba od poloviny knihy. Dalších 200 stran je pak jen o tom, kdo všechno bude ještě zavražděn a jestli to vražedkyně/vrah přežije. Škoda papíru a mého času.
Možná by neškodilo trochu více kritického přístupu. Čekal jsem nestranný věcný přístup k tématu a dočkal jsem se jen další hagiografie. Proč témata a postavy v čs. dějinách mají buď vyloženě kladné nebo vyloženě negativní hodnocení? Dějiny nejsou černobílé a lidé se nedělí na zlé a dobré. Je bohužel znát, že autor studoval v 60. letech.
Už se to nějak stává pravidlem, že o tématu knihy je zhruba jen asi 10 % textu. Jinak samé obecné a všeobecně známé informace, které byly už xkrát publikovány. Zvlášť nepochopitelné je 30 stran o Saint-Exupérym. Žádné nové fotografie. Autor zcela nepochopitelně ignoruje prameny ve francouzském jazyce, ani si nezajel do vojenského archivu v Paříži. Pak je zcela vedlejší, že to není ani dobře napsané.
Autorovi nelze upřít pracovitost a pečlivost, rovněž kvalita fotografií je bonusem knihy. Jen škoda, že knihu nerealizoval ve spolupráci s někým, kdo umí psát a vyprávět. Zcela převzal komunisticko-lampasáckou dobovou terminologii, včetně hrozné stylistiky zaplevelené všemožnými zkratkami. Místy to vypadá, že text přímo opisoval z dokumentů a zapomněl tam dát uvozovky. Opravdu mě z toho bolely oči. Škoda, ale alespoň někdo toto téma zpracoval.
Až na pár fotografií vlastně bezcenná publikace. U nehod nejsou data, jména, hodnosti, okolnosti, výsledky vyšetřování. Autor evidentně byl v archivu, ale je pro mě nepochopitelné, že z toho prakticky nic nevytěžil.
Samé možná, pravděpodobně, asi, vše nasvědčuje... Určitě záslužná práce psát o tak mimořádném člověku, ale když se o něm vlastně dohromady nic neví, jen to, že velel Třem králům, Němci ho zatkli a popravili...pak je otázka, jestli to stojí za to psát o něm knihu.
Ještě lepší než první díl. Klein už je uvěřitelnější a Koschella je ještě o něco sympatičtější. Má to větší spád, než přechozí díl. Jen bych upozornil na skutečnost, že slovo "workoholik" se tehdy nemohlo objevovat v přímé řeči. Rovněž- těžko mohl ve městě Glatz existovat tým policejních techniků. Možná, že neexistoval nikde v celém Německu. Ty se postupně vytvářely až mnohem později. Beletrie je to ovšem skvělá.
Neskutečná hagiografie. Kult osobnosti jak vyšitý. To si Havel nezaslouží. To je horší než pomluvy v Rudém právu.
Naprosto zásadní kniha, dodnes z ní čerpají všichni "odborníci" na prvorepublikové vojenské letectvo.
Konečně anglicky píšící autor, co ovládá i francouzštinu. Je to znát na kvalitě. Má nadhled, nemá předsudky, neutápí se ve stereotypech obvyklých u namyšleného anglického blba. Nepíše pouze o "svých" ale především o Francouzech, což by se mohlo zdát zamozřejmé, ale zdaleka tak tomu u anglické literatury není a nebylo. Příjemná a převratná změna k lepšímu. Jasných pět hvězdiček!
Knihy J.-L. Bannaleca pro mne vždy přestavovaly dokonalý průměr. Nic mi tam zásadně nevadilo, ale ani mě to nedokázalo strhnout. Teď už to ale po deseti knihách na víceméně stejné téma začíná u mě dost drhnout. Část textu v místním dialektu francouzštiny, popisy jídel, restaurací, krajiny...už to začíná být dost nudné. Alespoň, že ještě pořád důvody k vraždám jsou tak praktické. Když nejsou nápady, tak se obvykle sklouzne k duševně narušenému pachateli, k čemuž se Bannalec stále ještě nesnížil.
Kniha trpí všemi neduhy odborného textu, což se dá u dizertace čekat. Stejné informace a postřehy se v textu minimálně dvacetkrát zopakují, to samé platí o neskutečném množství statistických údajů. První hvězdička je za pracovitost, druhá za neotřelé a svým způsobem nové, nepříliš probádané téma.
Ze začátku trochu ukecané, spousta zbytečné popisné vaty. Druhá polovina knihy už měla spád. Dobrý nápad. Je znát, že autor je historik.
Autentické, uvěřitelné, věcné. Období na strojích P-47 je dostatečně známé z ostatní literatury, ale tato kniha přináší nové informace ze Zemkeho života před a po. Zvláště popis z Ruska roku 1941 a popis průběhu zajetí od listopadu 1944 je mimořádně zajímavý.