capricorn__ komentáře u knih

Nevím, jestli tuto knihu hodnotím jako jednu z nejlepších o reinkarnaci (ať už do minulosti či budoucnosti), ale každopádně mě bavila a já ji přečetl za pár dní. Nevím, jestli to, že se mi nelíbil styl psaní a některé použité obraty, přičíst autorovi samotnému nebo překladateli. Pořád ale nevím, jak se na téma vytváření budoucích životů dívám, názor jsem si bohužel nevytvořil. Minulým životům věřím stoprocentně, ale těm z budoucnosti, které autor uvedl? Nevím, něco mi na tom nesedělo. Každopádně to byla příjemná četba.

28.02.2021

Já jsem četl ještě o něco rozšířenější verzi v angličtině, která sahá až někam do roku 2017, ale ta tu (pochopitelně) není... Sám sebe beru za obrovského fanouška Madonny, je jen málo hudebních umělců, kteří by mě fascinovali tolik, jako ona. Myslím si, že hlavní věc, která ji (pro mě) dělá tak zajímavou, je, jak s každým albem přijde s úplně jiným stylem a často dokonce i žánrem, tématikou a do všeho se umí obout tak přesvědčivě. Od večírků a taneční parket, přes lásku a erotiku, po náboženství a politiku. Madonna je jedinečný a velice komplikovaný člověk, o kterém je těžké si vytvořit jednoznačný obrázek. Měl jsem šanci přečíst si o ní ještě další dvě knihy, ale tato je tou nejlepší. Lucy O'Brien totiž nepíše o Madonně jako o bezchybné ikoně, královně popu, ale ukazuje, jaká je ve skutečnosti zač a nebojí se popsat ty stránky života, které (Madonna jakožto člověk, který potřebuje mít kontrolu nad vším) kontrolovat nedokáže a ve kterých bohužel mnohdy i selhává. Podle knížky mi připadá jako velice osamělý člověk, zjevně za to může absence matky. Nejsem takový ten fanoušek, který bere jako modlu všechno, co vypustí z úst, sám dobře vím, že Madonna má svoje chvilky, kdy byla k nevydržení (a i je - viz ten její vzkaz ve vaně na začátku epidemie) a sice autorka psala, že určité její kroky měly člověka probudit, já si o nich myslím své a věřím, že se jen chtěla zviditelnit, protože už nevěděla co. Nejvíce jsem se s ní dokázal ztotožnit v 90. letech, konkrétně album "Ray of Light" řadím k mým nejoblíbenějším ze všech. (Škoda, že Madonně tahle spirituální stránka vydržela jen na chvíli a dvojnásobná škoda, že jsem v té době nebyl ani na světě.) Věřím, že to není naposledy, co jsem tuto knihu otevřel - jak jsem řekl, Madonna mě fascinuje a do jisté míry inspiruje (má takový ten hlas, co vás nutí "jít makat"), stačí si poslechnout její interview, to, jak mluví a vyjadřuje se a člověk zjistí, že to není jen nějaká hloupá popová hvězdička. (Proto mě občas zaráží to, jak se chová.) Líbí se mi, že (na rozdíl třeba od Celien Dion či Cher) napsala a vyprodukovala drtivou většinu svých písní a neměla na všechno lidi - její hudba je autentická a upřímná, to oceňuju asi nejvíc.

11.01.2021

Kabala mě zajímá už několik let především kvůli nahlížení na svět, ale až nyní jsem se k ní dostal. Ke knížce jako takové bych řekl, že není úplně vhodná pro někoho, kdo o kabale skoro nic neví - nedoporučoval bych ji někomu, kdo kabalu alespoň trochu nezná. Autor sice všechno popisuje velice jasně a přehledně, ale se spoustou "cizích slov". Já o kabale zjevně nevěděl dostatek, protože jsem občas při čtení tápal a ztrácel se - i tak jsem ale pochopil hlavní myšlenky a myslím, že teď mám o kabale lepší představu. Rozhodně bych si o ní chtěl ještě přečíst něco dalšího.

06.01.2021

Mě knížka docela bavila kvůli stylu psaní, ale nevrátil bych se k ní a nejspíš nikomu ani nedoporučoval. Jak jsem se dočetl v medailonku, autorka má s podobnými případy zkušenost a zabývá se jimi, a to se v knize odrazilo. Jen mě trochu překvapilo, že i přesto nešla příliš do hloubky a dějem se probírala jako někdo, kdo si je nejistý, jestli takový případ rozepisuje správně. Nevím, třeba to je proto, že kniha je určena pro mladé? Podle mě knížce ublížila retrospektivní kompozice, daleko lépe by fungovala chronologická, kdy by čtenář mohl sledovat, jak se mění přemýšlení hlavních postav. Takhle máte za každou stránkou: "Jo, tohle jsem podělala, takhle jsem to neměla dělat. Já vím, jsem mizerná, nesnáším se." A my, čtenáři, tohle dobře víme. Mně spíš tedy zajímalo, jak se člověk mění, než jak probíhá samotná scéna. Proto mě kniha příliš nezaujala: zaobírala se něčím, co jsem věděl už od začátku a příliš mě neobohatila.

26.12.2020

Mně se kniha moc, opravdu moc líbila - Peter May vytvořil mimořádnou atmosféru. Připadalo mi, že čtu detektivku, která je promíchaná s jakýmsi cestopisem a milostným románem, což mě zaujalo, protože mám rád knihu s několika žánry, ale... Pak někdy ke konci knihy se všechny tyhle tři žánry, které se dokonale hodily do prostředí orientální Číny, úplně vytratily, na scénu přišlo jakési zvláštní sci-fi, které mi celý dojem z knihy zkazilo a do "Pána Ohně" se absolutně nehodilo. A za to bohužel víc než jednu hvězdu dát nemůžu.

16.12.2020

Knížku jsem četl, když mi bylo čerstvých 17 s tím, že jsem chtěl okusit žánr, který - alespoň podle všech eshopů s knihami - má být perfektně střižený pro moji věkovou kategorii. "Jeden z nás lže" mě příšerně nebavila. V té době už jsem za sebou měl pár (zdařilých či nezdařilých) detektivek, takže jsem autorčin záměr prokoukl už během prvních padesáti stran. Ale tak dobře - vím, jak to skončí, tak mě třeba překvapí postavy nebo styl psaní? Ne. Bohužel ani jedno. K hlavním postavám mám jen to, že autorka nemohla být méně originálnější, než šlo... Chci říct, tolik archetypů, které jsou v každém puberťáckém filmu?Problémový kluk, nafintěná holka, nerd... Problém je, že tyto postavy obvykle nemají hloubku, jsou předvídatelné, co se jejich životního příběhu, myšlení i příštího chování týče. (K tomu všemu jsou strašně nereálné, protože já nikdy nepoznal nikoho, kdo by odpovídal těmto typům postav.) Knížku jsem dočetl na sílu, protože takhle jsem v té době prostě četl knížky - byl pro mě hřích odložit nedočtenou knížku, ale vůbec jsem si ji neužil.

Četl jsem knihu "O Duších 1-4", ale ta na Databázi není, takže hodnotím tuto knihu, která byla součástí té větší.

Na knížce se mi nejvíce líbí, že je jedno, jestli vůbec věříte tomu, o čem autor píše, knížka - alespoň u mě, zarytého skeptika - pozměnila pohled na život, filozofii a vnímání našeho smyslu na Zemi. Některé pasáže mi připadaly trochu přetažené za vlasy a fakt mě zajímá, jestli to dotyční ve stavu hypnózy opravdu řekli (ale třeba mám špatnou představivost, nevím), ale kniha mě moc bavila a odnesu si z ní hodně dobrých myšlenek. Jen se na ni dívám spíš jako na filozofickou knihu než duchovní, ale to je asi jedno. :) Účel splnila. :)

23.11.2020

Detektivka není nutně špatně napsaná, mně se nápad celkem líbí - Samuel Bjork taky umí poutavě psát, první dva díly nasadily laťku poměrně vysoko, jenže co se mi nelíbí, je "vývoj" hlavních postav. Pokud někdo píše knižní sérii, čtenáři budou čekat, že hlavní postavy se nějak - jakkoliv - změní. Ať už k lepšímu nebo k horšímu, na tom vlastně nezáleží, člověk by po třetí knížce, která je napsaná s odstupem několika let, který se odrazil i v tom knižním světě, neměl mít pocit, že postavy jsou úplně stejné, nepřemýšlí jinak a se svými problémy nakládají stejně. To se mi nelíbilo...

24.10.2020