braunerova komentáře u knih

Skutečný historický román, selská kronika vesnice Sabolas. První díl trilogie popisuje 500 let každodenní dřiny nevolníků, střídání lepších a horších období, hladomorů, epidemií, selských bouří, masakrů a rabování. Autor se narodil v Lyonu a promítl do vyprávění vzpomínky na svoje předky, kteří zde po staletí žili. V knize nejsou hlavní postavy, jen historie několika rozvětvených rodin vyprávěná s reportážní stručností.

2 22.04.2023

Autor se seznámil se starým holandským námořníkem v noclehárně Armády spásy. Věčně opilý Hubert de Vries vyprávěl dobře a lhal ještě lépe. Plavil se na plachetnicích po celém světě. Některé v románu uvedené historky sám zažil, jiné pochytil od kamarádů. Je to zvláštní kniha, začátek nic moc, ale některé příběhy jsou opravdu silné a dojemné. Zajímavá byla pověst o kapitánu Van der Deckenovi, jehož lodi duchů se začalo říkat Bludný Holanďan.

"Bůh může konec konců konat jenom dobro, ďábel jenom zlo. Volit mezi těma dvěma může jenom člověk."

3 18.04.2023

Tak tahle detektivka se moc nepovedla. Začátek byl zajímavý, pak už to byla neskutečná nuda. Kniha poputuje do knihobudky.

2 15.04.2023

Nevím, jak dlouhá je křížová cesta v Jeruzalémě, ale cesta Jakoba Wassermanna na Golgotu měří přesně 30 stránek formátu A5. Účetní rada Siebold z moci svého úřadu rozhoduje o osudech jiných, jejich utrpení je mu však lhostejné. Jeho svědomí je čisté. Za války pouze plnil rozkazy a nyní koná svou povinnost.

"Krvavé milníky stojí na cestách,
a tam, kam vedou, je hrůza a strach;
však tomu, kdo vztyčil je, platí prokletí
duchů všech krvavých obětí.
Milníky nové staví každé chvíle,
nedbaje cesty a nedbaje cíle."

2 13.04.2023

Zkoumání záhady jménem Kašpar Hauser probíhá dodnes. Opakované testy DNA nepotvrdily, ale ani nevyvrátily, příbuzenství s bádenským velkovévodou, jemuž byl Kašpar nápadně podobný. Již za jeho života ho mnozí považovali za prohnaného podvodníka, jiní za oběť intrik a další za nástroj bílé magie. J.W. použil skutečné událostí, hypotézy a literární invenci a vytvořil psychologický a sociální obraz evropské maloměšťácké společnosti 19.století. Svět, ve kterém vládne přetvářka, závist, lež, podlost a omezenost. Napsal román, ve kterém není kladných hrdinů, kde profesor Daumer, nejlepší ze všech, předvádí návštěvám Kašpara jako cvičenou opici. Silný čtenářský zážitek, ale depresivní čtení.

"Nad tebou, Kašpare, bdí Bůh. Nemůže ti býti nic odepřeno, neboť jsi zaplatil kupní cenu za štěstí, již my ostatní musíme zapravovati denně v drobných penězích. A zaplatit musí každý, všechno musí býti zaplaceno, to je smysl života."

4 09.04.2023

Takhle si představuji historické romány. Článek o Jindřichu Roubíku z Hlavatec má na wikipedii 9 řádků, Václav Písař mu věnoval 700 stránek. Podrobný popis událostí v českém království v letech 1462 až 1479 a plno historických osobností, těch slavných i těch méně známých, jako byl králův šašek Jan Paleček nebo doktor Pavel Žídek. Mám vydání z roku 1974, ale není to vůbec černobílé. Musím upozornit na spoustu latinských citátů, v té době úřední řeči Evropy.

"V Lusitánii došel až na konec země, stanul na Finis terrae. Dál se rozlévá do nedohledna moře, do nekonečna, neznámo až kam.
Snad se na konci světa otevírá propast pekel? hádal Oldřich.
Nikdo ze smrtelníků nezná odpověď, pravil pan Lev. Slyšel jsem o statečných kapitánech, kteří chtějí plout stále dál a dál, až tam, kde slunce se noří pod hladinu vod."

4 06.04.2023

Předně musím říct, že autorka umí vtáhnout čtenáře do děje, přečetl jsem za dva dny. Historie výroby holandského porcelánu byla zajímavá, nechybí kvalifikovaný doslov a seznam zdrojů. Přesto po dočtení byl můj dojem poněkud rozpačitý. Předně autorka pojala Katrin jako moderní emancipovanou ženu, což u vesničanky, která pomalu neuměla ani číst a psát, působilo hodně nevěrohodně. Korunu tomu nasadilo povídání s přítelkyní o tom, že na svatbu v 17 letech byly příliš mladé. Mluvit takto v 17.století, to je tedy opravdu kiks. Dále příběh je plný dramatických událostí, ty se ale vždycky rychle a jaksi sami vyřeší. Řadím knihu spíše do kategorie románů pro ženy.

2 02.04.2023

Drsný příběh plný násilí a bez špetky sentimentu se odehrává v 9.století na Orknejích. Autor vytvořil mix ze severských ság, historických faktů a literní fikce, ke kterému napsal překladatel Ivan Růžička výborný doslov. Thorlief Uhložravec, jeho žena Signy a synové Kol Kokrháč a Skallagrim jsou fiktivní postavy, do kterých autor promítl všechny dobré i špatné vlastnosti tehdejšího severského člověka. Byla to surová doba a suroví byli i lidé, pokud chtěli přežít.

"Gauk řekl: Hle, co mám. Geira, moje žena je mrtvá a mrtvá je i moje stará kráva, leč nyní mám mladší ženu a lepší hovado. Věci jsou zřídka kdy tak špatné, jak se zdají."

5 27.03.2023

Náročné čtení. Události popisované v románu jsou výsledkem autorovi fantazie, navíc podané formou fantaskních představ a obrazů, kdy nelze rozlišit skutečnost od snů. O středověkých pirátech z Helgolandu a Fríska se mnoho faktů nedochovalo. Nazývali je Vitaliány, ale oni sami si říkali Bratři Šalmy, přátelé boží a nepřátelé celého světa. Román je o posledním roku života magistra Wikbolda, člena tohoto bratrstva, po popravě jejich vůdce Klause Störtebeckera v roce 1401. O životě Wikbolda, absolventa Oxfordu a mistra sedmi svobodných umění, se mnoho neví. Alexandr Zimák v knize Hanza píše, že skoro jistě se jednalo magistra Wichbolda, který přednášel na Karlově univerzitě a v roce 1375 byl jejím rektorem.
Autor byl synem námořníka a stejně jako Wikbold vyrostl v Hamburku.

"Item 1402 byli lapeni Hamburčan Wikbolt a Godke Michel. A byli souzeni na pobřežní louce a sťati a na kůl naraženi, jakož se podle práva děje námořním lupičům."
Vendské kroniky

V roce 1915 napsal Hans Leip báseň Lili Marleen, která se za 2.světové války stala osudovou písní vojáků wehrmachtu a později i spojenců. To už byl ale její autor po smrti.

2 18.03.2023

Sluneční koně jsou první částí 6 dílné epopeje o francouzské kolonizaci Alžírska, která začíná výpravou v roce 1830 a končí evakuací Černých nohou v roce 1962. V prvním dílu autor podrobně popisuje důvody, které vedly k vojenskému konfliktu, plavbu expedičního sboru a dobytí města Alžír takřka den po dni. Vedle celé řady historických osobností vystupuje v románu i prostý voják Bouychou, který vyjadřuje odmítavé postoje autora ke kolonizaci. Kniha se blíží literatuře faktu. Z hlediska historie zajímavé, ale jinak průměrné čtení.

3 12.03.2023

Klasický dobrodružný příběh, ve kterém chybí oblíbené haggardovské prvky - ztracená civilizace a domorodí čarodějové. První část útlé knížky, která popisuje lov africké zvěře a honbu za slonovinou, mě moc nebavila. Druhá část "Válka malé ruky" byla výborná. Nejvíc mě překvapil tenhle 150 let starý vtip:

"Naštěstí jsem si zachoval přítomnost ducha, jako onen muž, který, když vypukl v jeho domě oheň, vyhodil svou tchyni z okna a žíněnku snesl po schodech."

2 05.03.2023

Skvělá kniha. Slova z anotace "román demaskuje" se naštěstí ukázala být jen komunistickou propagandou. Autor se osobností slavného mořeplavce zabýval s přestávkami 20 let a vytvořil úžasný psychologický portrét, dílo plné filosofických myšlenek, které se mi ještě dlouho budou honit v hlavě. Jeho Cristobal Colon je fantastický snílek, posedlý západní cestou do Indie na základě chybné Toscanelliho mapy. Bloudí po Španělsku jako smutný rytíř de la Mancha, bez peněz a zahrnován posměchem. Přesto nakonec na základě pouhých domněnek získá chudý italský námořník lodě s mužstvem a neslýchané pravomoci. To bylo skutečné bláznovství hodné dona Quichota. A nebo zázrak Boží.

"Stěží zažil někdy nějaký smrtelník povznešenější okamžik než Kolumbus v té chvíli, kdy na Guanahani vystoupil na pevnou zemi. Stěží také bylo kdy Te Deum předehrou tak krvavých tragédií, pronásledování a pobíjení lidí jako Te Deum, které 12.října 1492 zpívala posádka těch tří admirálských lodí."

J.W. byl velký humanista. Tehdejší posedlost zlatem nazýval duševním morem Evropy, vášnivě odsuzoval genocidu domorodců. Přesto byl schopen posoudit tehdejší události v kontextu doby:

"Rozumět něčemu, to nebylo ctižádostí a směrnicí té doby. Na chápání něčeho vůbec nezáleželo. Tehdejší lidé nemohli nebo nechtěli "rozumět" ani jednotlivcům jakožto svým bližním, ani jiné přírodě, jinému zákonu nebo jinému světu."

3 04.03.2023

Čech Chirini líčí své zážitky z náborového střediska v Marseille, v pevnosti Sidi-Bel-Abbes a z výcviku v Saidě v Alžírsku. Legie po Velké válce je v morálním rozkladu. Legionáři jsou permanentně opilí a jejich zájem se soustředí na to, jak se někde zašít a vyhnout se výcviku. Chirini a jeho kamarádi neustále vymýšlí jak dezertovat nebo předstírat nemoc a opustit legii. Lékaři v nemocnici nikoho neléčí, jen čekají, kdo umře a kdo přežije. V tomto duchu se táhne celý děj knihy. Netuším, nakolik je to pravda a nakolik výmysly zapáleného marxisty, kterým autor po celý život byl, ale za chvíli mě to přestalo bavit.

4 25.02.2023

Hrdina románu je intelektuál, který odmítá krutý carský režim, ale vidí i bídu chudých dělníků ve Francii. Vydržel jsem přečíst jen pár stránek, zbytek jsem prolistoval.

3 20.02.2023

Román plný rasizmu, oslavy britského kolonialismu a filosofických úvah o úskalích lásky. Zcela chybí prvky, které Haggarda tak proslavily - hledání ztracené rasy, nadpřirozeno, stateční domorodci. Možná je to tím, že Jess je 6 román z 58, tedy takřka prvotina. Možná to pramenilo z frustrace nad rozpadem Jihoafrické republiky. Haggard se zúčastnil anexe Transvaalu v roce 1877 a byl to on, kdo v Pretorii vztyčil britskou vlajku. Muselo pro něj být velkým zklamáním, když o několik let později svobodomyslní Búrové povstali a porazili mnohem silnější červenokabátníky. V knize vykresluje Búry v nejhorším barvách, jejich největším zločinem ovšem je, že nechápou dobrodiní britského impéria. Kafrové a Hotentoti jsou pro něj podřadné rasy.
V románu Haggard zmiňuje řadu historických osobností - prezidenta Transvaalu Paula Krugera, Theophila Shepstona, státního tajemníka hraběte z Carnarvonu, britského premiéra Gladstona a další, aniž by je nějak uvedl, neboť očekával, že jeho čtenáři budou vědět, kdo tito lidé byli a co udělali.

3 18.02.2023

Haggard byl výborný spisovatel, navíc v Jižní Africe mezi Búry a Zuly mnoho let žil. Jeho Allan Quatermain není žádný superhrdina, je to člověk tvrdohlavý, který často dělá špatná rozhodnutí. Naštěstí má vedle sebe čaroděje Indabo-Zimbi.

"Byl to podivný muž, tento černošský čaroděj, a v jeho řeči bylo více moudrosti než ve výkladech učených ateistů - těchto duševních ničitelů, kteří ve jménu pokroku a lidskosti loupí lidem naději a učí, že nemáme duše, že není po smrti žádného věčného života."

4 13.02.2023

Na dnešní dobu přeci jen už poněkud naivní, ale jako oddechovka dobrý.

2 11.02.2023

Památné bitvy našich dějin jsou vyprávěné v duchu českého vlastenectví se silným protiválečným étosem, historik by měl k takto uváděným faktům hodně připomínek. V kapitole o vpádu pasovských třeba autor "zapoměl" na šlechetný čin Petra Voka, který prodal rožmberský stříbrný poklad, aby mohl za císaře Rudolfa vyplatit žoldáky kvartýrující v Českých Budějovicích. Na druhé straně V.K. byl výborný spisovatel. Vývoj našeho válečnictví je doprovázen krásnými obrázky Mikoláše Alše a citacemi z dobových písemností. Vyprávění o René Descartovi byla dojemné, i když se jednalo o autorovu fikci. Moje prvorepublikové vydání má 36 kapitol a příběhy našich legionářů na bojištích Velké války a proti bolševikům v Rusku zaslouží 5*. Vše ostatní už napsal jadran.

"My, vojáci revolučního vojska, utvořeného daleko od hranic naší vlasti, rozbíjíme navždy pouta, jež nás vázala k Habsbkurkům a k říši rakouské ..."
přísaha české brigády v Darney

6 05.02.2023

Rušný románový obraz? Ani náhodou. Ve skutečnosti nekonečné společenské tlachání, které jsem vydržel číst jen několik stránek. Kniha pojednává o státním tajemníkovi Johnu C. Calhounovi, který se v roce 1845 snažil za pomoci diplomacie a krásných žen vyřešit spor mezi Anglií a Spojenými státy o hranice Oregonu. Slogan „54–40 nebo válka“ odkazoval na hraniční souřadnice území Oregonu.

Velké zklamání, nedočteno. Čekal jsem beletrizovanou faktografii, dostalo se mi detektivního thrilleru. Kniha je plná vražedných úkladů, intrik, spiknutí a konspiračních teorií. Champollionova výprava je podrobně popsána na francouzské wikipedii a o ničem takovém tam přitom není ani zmínka. Champolliona a Roselliniho provázel tým 12 Francouzů a Italů, francouzskou vládu zastupoval Charles Lenormant. Toho autor nahradil tajemnou lady Redgrave.
Navíc Ch.Jacq je sice egyptolog, jeho literární schopnosti mě ale příliš nepřesvědčily. Vzrušující události jsou popisované školometsky bez jakékoli vášně, za mě nuda a šeď. O tom, jak Champollion rozluštil hieroglyfy, není v knize ani slovo.

2 29.01.2023