B612 komentáře u knih

Napsal sám život. Život je tvrdý, a pokud nemáme zázemí, jsme na všechno sami, máme málo informací a dost omezené možnosti, není obtížné rozhodnout se chybně. Vzhledem k prvotním informacím ze života Oxany se nedivím, že její rozhodnutí byla někdy zcela lichá a dost riskantní. Když vezmu v úvahu, v jakém politickém systému vyrůstala a kolik informací měla o zemích, kde se vyskytovala, kolik "volnosti" jí její majitelé dávali, divím se, že se jí podařilo se z toho kolotoče dostat ven. Ne každý má tak velké štěstí. Což v závěru knihy (nikoli jejího života) i sama dost uvědoměle sděluje. Proti tomuto je kniha "Bez dcerky neodejdu" slabý odvar, kde bych spíše čekala hodnocení typu: nezodpovědné jednání matky a přílišná naivita. U Oxany tento dojem opravdu nemám. Na knize hodnotím pozitivně jednak sílu sdělit syrové informace co nejobjektivněji, dodatečnou snahu rozklíčovat jednotlivé události a porozumět jim, podělit se o své emoce, a chuť varovat ostatní. Je obtížné žít život se zklamáním a pocitem, jak jsou lidé krutí a systém "prohnilý", a zároveň najít tolik důvěry a lásky v tytéž lidi, aby požádala o pomoc a ještě pro nás napsala něco, co by nejraději vymazala z vlastní paměti. Jednoznačně úžasná, psycho hororová a zároveň smutně realistická kniha.

Jakmile jsem Frankla otevřela, nešlo to zavřít. V té knize jsem strávila celý víkend. Naštěstí jsem si vybrala 2dny, kdy to opravdu bylo možné. Čtení této knihy nelze přerušit. Je jako vlak, který nezastavíte. Jen čtete a čtete, dokud je co. I následný fiktivní rozhovor, který je součástí knihy (Synchronizace v Březince) je koncert dynamických úvah. Kniha je o utrpení, hledání smyslu života, o pevné vůli, ale i o bolesti, strachu a beznaději tak velké, že se z ní rodí nová naděje. Kdy konečně pochopíme, že bolest, strach, bezmoc a beznaděj patří neodmyslitelně do našeho života? Frankl to ví a chápe. Učí nás, že i extrémně nenormální životní situace jsou prostě normální, protože realitu jinak nelze přijmout. Čtivěji to napsat nešlo.

7 21.01.2018

Koupila jsem ji své 16 leté neteři jako vyžádaný dárek. Knihu jsem si pročetla a spolu s manželem a 13 letým synem jsme se smáli tomu, že na celé stránce bylo mnohokrát napsáno jen několik nic neříkajících hesel (například o tom, že holení je soukromá záležitost a jen vlastní rozhodnutí). Velmi absurdní čtení. Bohužel je celá kniha o ničem, je vidět autorčina emočně nezralá a nevyrovnaná osobnost, její "deníček emocí" nemohu nazvat poezií. Považuji za omyl, že byla tato kniha vydána. Klobouk dolů českému překladateli - překládal to muž. Muselo to pro něho být velmi náročné.
V hodnocení bych dala minus pět bodů, což bohužel nejde.

Přečteno za 2 hodiny. Úžasně přímé myšlení a jednání, bezelstnost a logičnost, to je Malý princ. Jednoznačně kniha, která pobaví a nezevšední.

4 21.01.2018

Jedna událost, dvě knihy. Nejprve jsem přečetla Kladivo na čarodějnice, asi po týdnu Zpověď inkvizitora. Zatímco Kaplického knihu jsem četla s láskou a zoufalstvím nad hrůzami, které se děly nevinným lidem, Zpověď inkvizitora jsem četla se strašným pocitem v břiše a černými myšlenkami. Největší hrůzu jsem neměla z činů, ale z myšlenek. Kladivo je jednoznačně mnohem jemnější čtení. Zpověď je tvrdá a náročná kniha. Znovu ji číst nebudu, přestože je dobrá. Nemám na ni žaludek. Jsem ale ráda, že jsem ji přečetla.

Úžasná kniha pro ty, kteří chtějí děti ne proto, že se to od nich očekává, ale proto, že chtějí být obklopeni úžasnými a pozoruhodnými tvory, ze kterých se postupně stávají příjemní lidé pro dlouhodobé vztahy. K této knize jsem se dostala přes neméně úžasnou knihu o výchově "Jak žít a nezbláznit se od L.Pekařové". Obě vycházejí z téhož a vzájemně se doplňují. K těmto knihám doporučuji i kurz "Respektovat a být respektován", kde kniha ožívá a je uváděna do praxe příjemným způsobem, a také přednášky Dr.Pekařové, které jsou dnes i na DVD a Youtube. V každém případě, kniha se dá opravdu číst mnoho let, při každém dalším čtení objevíte nové a nové informace a možnosti.

2 21.01.2018

Po mnoha letech jsem se vrátila k tomuto autorovi, jako dítě jsem ho hltala. Jako dospělá - matka jsem žasla nad tím, jak výchovné knihy a zároveň úžasně dobrodružné a čtivé dokázal tento autor psát. Nemohu než doporučit, byť tento román je slabší, než ostatní autorovy knihy.

Kniha se mi do rukou dostala náhodou, sama bych si ji nevybrala. Nejprve mne znechutil dopis autorky, kterým žádá čtenáře, aby knihu šířil dál. I přes to jsem si ji přečetla do konce. Nejprve mi připadala jako lehce primitivní příběh: vesničané žijící bez civilizace... Poté mi vzdáleně připomínala "Cestu hrdiny", což je projekt zážitkové terapie. Bohužel, tato kniha byla bez hlubších myšlenek a zcela nepropracovaná. Jako kniha napomáhající osobnimu rozvoji se jen tváří. Úkoly mi připadaly zcela mimo. Možná pro zmatené náctileté, aby si srovnali myšlenky na papír. Vtipná mi připadala poznámka o brčku v limonádě u Medy a postel s nebesy, lázně s osobním masérem a už ani nevím co všechno...uá, život v divočině bez civilizace musí být jiný, než jsem si myslela z první části knihy, když tohle všechno Agnes zná.
Jediné plus na celé knize vidím v tom, že celá blbost (jinak to nazvat neumím) byla velmi čtivě zpracovaná. Určitě autorka ke psaní talent má. Jen ty nápady, o čem to bude, jsou smutné.

Knihu jsem si otevřela jako historický román (vedeno takto v knihovně). Kromě toho, že je na pozadí jen velmi z dálky zachycena zásadní historická událost, v příběhu žádnou historii nenacházím. Jen půjčená jména rytířů a panovníka, aby pohádka vypadala realističtěji. Ve skutečnosti se příběh nezabývá ani honem na kacíře, ani politikou té doby a historickými událostmi, ani vyobrazením života v té době. Je to jen nějaký příběh o někom, kdo ztratil rodinu za pohnutých okolností, zamiloval se a měl první milostné zkušenosti, našel dobré a zlé lidi (takové lidi v realitě nepotkáme, jen v pohádkách). No, příběh by se četl příjemně, kdyby nebyl tak povrchní a bezduchý. Něco mezi pohádkou (s přílišnou sexualitou) a příběhem pro náctileté, kde mi chyběla hloubka příběhu a alespoň náznak nějakého ponaučení. Pokud chci číst knihu s historickou tématikou, chci se něco dozvědět o té dané době a zemi, případně osobnostech. To, že měl Žižka pásku přes oko a Hus kázal česky ví průměrný 10letý kluk. Tato kniha mne ničím neobohatila, jen mne připravila o můj čas, což mne mrzí. Jistě to není kniha, kterou bych doporučila. Pokud by mladá autorka více zpracovala historická fakta namísto stále stejně popisovaných milostných scén (kterých bylo v příběhu mnoho se stále stejným popisem - buďto úžasné, nebo nesnesitelné soulože - ani zde nebyla zlatá střední cesta), možná by na mne kniha nepůsobila jako deníček 15 letého naivního dítěte.