Aurora_7 komentáře u knih

Díl je poměrně zdlouhavý a je mi líto, co autorka provedla s Tamlinem. Byť některým krokům hlavní hrdinky rozumím, zůstává pro mě celkem naivní a přelétavou lidsko/vílí ženou. Svět a postavy mě baví, ale přiznám se, že poznávání světa jsem si více užila v jedničce skrz jednotlivé kouzelné tvory .

Jak se na umírání dívá pár, který prožil život naplno? A jak se jeden z nich následně vyrovnává s odchodem své životní lásky? Přiznám se, že jsem se u některých částí neubránila slzám (asistovaná sebevražda Marylin, vzpomínání a truchlení Irva po její smrti). Je to opravdu silný zážitek, který rozhodně stojí za přečtení.

Autor v knize nic necituje, protože má údajně dost rádoby vědců, kteří jen opisují jeden od druhého a člověk se nedozví nic nového. A to vám prosím pěkně píše člověk, který se ve své knize opakuje poměrně často a ještě si troufá nazvat knihu "co jste vždycky chtěli vědět o psychologii..", přestože není psycholog, ale vystudovaný pedagog. Evidentně mu uniká smysl zdrojů, když má takto přehnaně negativní názor na citace. Kniha opravdu nic nového nepřináší a pokud s psychologií začínáte, ani se nedozvíte kam pokračovat, protože zdroje k dispozici nejsou :)

(SPOILER) Kniha přichází s velmi uvěřitelným vysvětlením Fermiho paradoxu: Vesmír je temný les. Každá civilizace je ozbrojený lovec, který se krade podrostem jako stín, opatrně odhrnuje větve před sebou a našlapuje jako kočka. Musí dávat pozor, protože lovců jako on je plný les. Každá civilizace žije v neustálé hrůzné z toho, že na sebe upozorní a bude vyhubena.

Kromě mediátora, který tuto hypotézu potvrdil "kouzlem", mě ještě zaujal mediátor s myšlenkou mentální pečetě, která umožní implantaci teze, které daná osoba bezmezně uvěří. A stránky, které se věnovaly představení světa budoucnosti, se četly skoro samy.

Musím říct, že cca prvních 200 stran pro mě ale bylo náročnějších, zatímco zbytek knihy překonal i první díl.

Tahle útlá knížečka pro mě byla zajímavá tím, jak ukazuje vzájemnost terapeutického vztahu. Člověk, který měl „léčit“, se postupně ocitá v roli toho, kdo se musí sám podívat na svůj život a možná ho trochu přehodnotit. Ať už kvůli Agathe, sekretářce nebo sousedovi. Vadily mi sice pasáže, kde terapeut překračuje hranici a sleduje svou klientku, ale celkově pro mě byla kniha čtivá a podnětná.

Z psychologického hlediska příběh ukazuje, jak nás často ovládají automatické myšlenky typu: „všechno jsem pokazila“ nebo „kdybych bývala…“. Půlnoční knihovna se pak stává místem experimentů – Nora si může ověřit, jak by tyto scénáře vypadaly v realitě. A zjišťuje, že ani vysněné verze života nejsou dokonalé, každý má svá „ale“. Nakonec nejde o nalezení ideální varianty, ale o přijetí vlastního života se všemi nedokonalostmi.

Příběh je sice předvídatelný a místy působí moralisticky, přesto bych četbu doporučila.

Pokud hledáte oddychovku na pláž, tohle je kniha pro vás. Je poměrně cynická, což oceňuji, ale nemusí to sedět každému. Nakonec to ale bude sladce růžový konec, a to zase nebavilo mě. Byť to podle názvu ani jinak nejde :)

Dobrý nápad a milé zpracování povídek, které pravděpodobně nenadchne ale ani neurazí. Plný počet nakonec dávám především za myšlenku, že paní knihovnice není "jasnovidka", která přesně ví, jakou knihu vám vybrat, ale vy sami si z knihy vezmete, co potřebujete :)

Kniha mě zaujala svým originálním nápadem - kavárna, ve které se můžete za určitých podmínek vrátit do minulosti a čtyři příběhy lidí, kteří se o to (i přes neúprosná pravidla) pokusili. Hvězdičku dolů dávám především za poslední příběh, který mě opravdu neoslovil a taky věřím, že by to celé mohlo být přeci jen trošku propracovanější. Poslední tři příběhy jsou totiž poměrně propletené, ale ten první do nich příliš nezapadá, byť se o to autor nakonec snaží.

(SPOILER) Bála jsem se fyziky, které je v knize poměrně hodně, ale naštěstí nevadí, pokud člověk něčemu stoprocentně neporozumí :) Ve finále to dává smysl a i přes jistou náročnost jsem knihu měla problém odložit.
-------Trisolarané, jejichž planeta je odsouzena k zániku, plánují kolonizovat Zemi, a část lidí s nimi začne spolupracovat, protože ztratili víru v lidstvo. Mezitím Trisolarané vysílají na Zemi sofony – dvourozměrné superčástice složené z rozvinutých protonů, které dokážou sledovat Zemi v reálném čase a zasahovat do fyzikálních experimentů. Tím způsobují, že fundamentální fyzikální konstanty se jeví jako nestabilní, což vede vědce k pochybnostem o vědeckých zákonech. Díky sofonům mohou Trisolarané lidstvo špehovat a sabotovat jeho technologický rozvoj, zatímco se pomalu připravují na cestu k Zemi.
Perfektní a těším se na druhý díl.

Yalom patří mezi mé oblíbené autory a terapeuty, ale tahle kniha pro mě byla bohužel zklamáním. Přitom nápad je originální – prolínají se zde kapitoly věnované Schopenhauerovu životu s příběhem skupinové terapie. Z toho si odnáším i několik zajímavých postřehů o skupinové dynamice a psychoterapeutickém procesu.

Hlavní problém jsem ale cítila jinde. Jedna z členek skupiny byla v minulosti obětí hlavního mužského protagonisty, který zneužil vztahu mezi učitelem a studentkou. Když tato žena vyjádří přání, aby sdílel její bolest, on jí odpoví ve smyslu, že jí určitě potěší, protože přišel o kariéru, i když měl doktorát s vyznamenáním a vynikající hodnocení od studentů. Ostatní členové skupiny na to reagují slovy typu: „Není to žádný ďábel, je zlomený – copak to nevidíš?“ Jiná žena ve skupině později poznamená, že jí bolelo, když svou zkušenost s ním popisovala, ale „vždyť už je to patnáct let, takové věci přece časem vychladnou“ – a že je teď spíš zbytečně zlá.

Tato linie příběhu podle mě ukazuje, jak snadno může být trauma z minulosti zlehčováno – skrýváno za soucit s pachatelem, za čas, který měl „vše zahojit“, nebo za očekávání odpuštění. Ano, odpuštění může být důležitý krok pro mnohé, ale způsob, jakým je zde prezentováno, pro mě překročil určitou hranici. Opravdu doufám, že se k této knize nedostane někdo, kdo sám zažil zneužití ze strany autority – mohla by mu spíš ublížit než pomoci.

Kniha představuje celkem pět kapitol (ovládnutí času, organizace práce, motivace, dosahování cílů a klid a sebevědomí).
Každá kapitola obsahuje několik metod a strategií, které jsou doplněné o příklady z praxe autorky a o pracovní listy.
Zpracování je přehledné, nezahlcující.

Doporučila bych tedy jak lidem, kteří chtějí s těmito tématy ve svém životě pracovat, tak odborníkům (psycholog, terapeut, kouč), kteří metody mohou využít ve své praxi.

Jen upozorním, že byť jsou jednotlivé metody velmi jednoduché, bývají založené na pravidelnosti - pokud si z toho nebude chtít udělat návyk, nebude to dávat smysl :).

Milý příběh o hledání sýru jako metafoře pro změnu. Čtení zabere tak půl hodinky a pro někoho může být nápomocné.

Vyzdvihla bych některé myšlenky:

"Někdy to, čeho se bojíme, není tak strašné jako to, co si představujeme"
"Co byste udělali, kdybyste se nebáli?"
"Jít do neznáma je lepší, než zůstat tam, kde nic není"
"Můžeme se změně bránit a věřit, že nám uškodí a nebo ji můžeme přivítat"
"Změny se stávají. Předvídejte je, Vnímejte je. Na změnu reagujte rychle. Radujte se ze změny a buďte se připraveni znovu změnit".
Občas je důelžité umět se sám sobě zasmát.

Ale kniha se předmluvou i závěrečným povídání tváří jako "life changing", což úplně není :). Ale jako u všeho záleží, jak s tím naložíte.

Kniha nabízí 20+ příběhů jednorázových hodinových konzultací, které Yalom absolvoval.
Upřímně přiznává to, co se nepodařilo nebo jaké jsou limity, ale také vyzdvihuje to, co se povedlo a čím pacientům pomohl.

Kniha je velmi čtivá a vyvstává z ní primárně tento citát: "The more I relieve of myself, the more people reveal back to me". Toho dosahuje pomocí obrácených rolí, kdy nechává pacienty pokládat otázky jemu samotnému.

Doporučila bych především těm, kteří si zamilovali tvorbu autora stejně jako já :).

První třetinu knihy jsem přečetla jedním dechem, podobně jako tu poslední. K prostřední části jsem se ale nutila, Sabina a Franz mě příliš neoslovili. Řekla bych, že některé fiolozoficko-historicko-sémantické části mi přišly nadprůměrně dobře zpracované, ale jiné mi naopak vůbec nesedly.

Sdílím ale jeden silný úryvek, který mi v hlavě hrál ještě dlouho po přečtení celé knihy a na kterém je, dle mého názoru, kniha postavená:

"Člověk žije všechno hned napoprvé a bez přípravy. Jako kdyby herec hrál představení bez jakékoliv zkoušky .. Život se proto vždycky podobá skice. Ale ani "skica" není přesné slovo, protože skica je vždycky náčtrtkem něčeho, kdežto skica, jíž je náš život, je skicou k ničemu, náčrtkem bez obrazu. Einmal ist keinmal. Co se uděje jen jednou, jako by se nestalo nikdy. Smí-li člověk žít jen jeden život, jako by nežil vůbec."

Kniha je velmi čtivě napsaná (příznivá struktura, plno příkladů formou příběhů z terapie s různými páry, jednoduchý jazyk), ale má tendenci se opakovat. Je vhodná primárně pro laiky, ale určitě umožní vhled do párové terapie i psychologům nebo terapeutům, kteří párovou terapii nepraktikují a nebo s ní teprve začínají.

Knihu bych rozdělila na dvě části. Jedna se věnuje myšlenkám filozofů, ze kterých Yalom vychází a ta druhá, poněkud praktičtěji, existenciální terapii v praxi (síla vztahu, hledání smyslu, práce se zjevnou i skrytou úzkostí ze smrti, princip "teď a tady", čtivé příklady z praxe). Pro mě osobně byla hodnotnější ta druhá, byť samozřejmě nepopírám důležitost některých myšlenek.

Doporučila bych četbu zvážit, pokud jste nábožensky či spirituálně založení - existenciální terapie jde (ze své podstaty) proti tomu. Vyhýbá se víře a předpokládá, že život obecně vznikl z náhodných událostí a i když toužíme po přetrvání našeho bytí, jsme koneční tvorové. Náboženství či jiné formy spirituality jsou "berličkou", která se pokoušejí muka naší konečnosti zmírnit. Ne každému se tak kniha dobře číst, já ale zastávám stejný pohled.

Jako psycholožku mě tohle opravdu bolelo číst. Tolik zobecňování a tolik negativních stereotypů na jednom místě. Nechápu, jak něco takového mohl napsat psycholog. Přiznám se ale, že se mi to nepodařilo dočíst.

Pokud již máte nějaké zkušenosti s dětmi, doporučila bych ve třetí části knihy (Indikace) přímo vyhledat konkrétní "potíž" (např. obezita, SPU, suicidalita). U každé je totiž přehled doporučených technik, které si podle stran můžete v knize vyhledat a seznámit se s nimi. Osobně jsem knihu četla celou, ale zpětně se k ní budu vracet už jen tímto způsobem.

Knihu je třeba číst s vědomím, že je určena primárně psychologům a terapeutům, kteří se chtějí dovzdělat v základech KBT terapie (zaměřené především na depresivní a úzkostné pacienty). Byť knihou prostupuje čtivý příklad z praxe (klientky Sally), který dokresluje teoretickou část, pořád se jedná o náročnější četbu. Také je třeba brát v potaz, že se knihou dere důraz na strukturu a terapeut je více direktivní. Autorka považuje prostor pro klienta za rovněž důležitý, ale dostáváme se k němu strukturovanou cestou. Pro mě osobně byla kniha opravdu užitečná, ale určitě to není pro každého.