asakz

Příspěvky

Tajný život stromůTajný život stromůPeter Wohlleben

Krásná kniha o těch trochu tajemných, tichých a mnohdy velmi starých bytostech jménem stromy. O jejich fascinujícím životě, který často uniká našemu příliš hektickému a příliš účelovému vidění světa.

04.02.2019


Martin EdenMartin EdenJack London

Je to vlastně velmi smutná kniha. Na počátku jsem měl očekávání románu plného nespoutaného života proloženého bystrými filosofickými úvahami. Místo toho jsem však dostal smutné svědectví tvrdého životního zápasu, který je korunován dosažením cíle, jenž se však ukazuje být falešným a není doprovázen uspokojením a štěstím. Je to krutý žert života, který asi zná kdekdo z nás - člověk dostává to, po čem tak horoucně toužil, přesně v momentě a situaci, kdy to už pro něj nemá nejmenší cenu. A to vše na pozadí nekonečného pinožení, hlouposti, pokrytectví a bolestného boje o přežití okoložijících "bližních" lidských jepic. Přesto však kniha nevyznívá vyloženě depresivně, a to díky hlubokému pochopení pro ty malé, zoufalé lidské bytosti a nadhledu, který zanechává v duši spíše pocit smíření nežli zášť k nesmyslnému žití.

29.04.2017


Zahradníkův rokZahradníkův rokKarel Čapek

Pokud jste zanícenými zahrádkáři jako já, nemůže vás tato kniha nenadchnout. Vtipná (tím druhem nadčasového humoru, který ocení stejně váš pubescentní potomek jako vaše babička), neuvěřitelně jazykově bohatá a neustále platná ve svých postřezích, nejen co se zahradničení týče.

11. června


Průmysl lži: Propaganda, konspirace a dezinformační válkaPrůmysl lži: Propaganda, konspirace a dezinformační válkaAlexandra Alvarová

Udělit hodnocení a sepsat nějaký ucelený komentář k této knize bude opravdu těžké. Asi každému, kdo má mozek k myšlení, musí už dnes být nad slunce jasné, že v našem světě probíhají velmi podivné, nepřehledné a zřejmě zásadní změny, jejichž součástí je mimo jiné i ovlivňování mas někým, kdo používá média, politiky, internet, ale i skutečné akce, aniž by sám byl zřetelně vidět a byly zřejmé jeho cíle. A stejně jako není zřetelné, kdo tento "někdo" je, není jasné ani to, kolik těchto entit je a jaké jsou mezi nimi vztahy, aliance či nepřátelství. Říkejme tomu hybridní válka. Paní Alvarová se ve své knize zaměřuje na jedinou takovou "šedou eminenci", totiž Rusko a jmenovitě Putina (ačkoliv člověk by řekl, že Putin bude zřejmě jen viditelnou tváří širší zájmové skupiny) a tvrdí, že Rusové mají v této hybridní válce značnou převahu nad západními demokraciemi. Tato jednostrannost je podle mne první slabinou této knihy - je mi opravdu zatěžko uvěřit, že západní tajné služby, zejména americká CIA a NSA, byly natolik naivní a bezbranné, aby nechaly věci dojít bez jakékoliv protireakce tak daleko, jak paní Alvarová píše. Ostatně to, že západní propaganda, financovaná korporacemi, není žádné neviňátko, ilustruje sama autorka (i když jen jakoby mimochodem) na kauze tabákového průmyslu. Obávám se proto, že situace bude poněkud složitější než zlý Putin vs hodný zbytek demokratického světa (pominu okrajové autorčiny narážky na to, že nějakou propagandu podobného druhu zřejmě financuje i Čína). Kdyby toto byla jediná slabá stránka knihy, hodnotil bych výše - bohužel však není. Zdá se mi, že autorka sama podléhá přesně těm nešvarům, které kritizuje - stereotypnímu vidění světa, nekontrolovaným emocím a šíření neověřených informací. Jak jinak by se mohla vysmívat naivitě maminky, která se na fóru ptá na možnou souvislost mezi nočním svícením a výskytem rakoviny? Jednoduchý dotaz do Googlu nám vrátí kvanta článků o vztahu mezi nočním svícením a hladinou melatoninu a možném vztahu ke zdravotním potížím včetně rakoviny - a pardon, nejsou to informace z trolích továren, ledaže by trolové už publikovali i na Harvardu. Jak jinak by mohla posměšně tvrdit o jistém článku na Protiproudu, že nazývá 16 uprchlíků hordami, když tento článek pojednává o masové migraci do Itálie, kde slovo "hordy" není zas tak nadnesené (autorka si článek zřejmě vůbec neotevřela a domnívala se, že pojednává o České republice). A co už opravdu nemohu snést, je její nadřazený blahosklonně shovívavý postoj k naivním Čechům, kteří se bojí všeho cizího a nenávidí cizince. Je zajímavé, jak často k tomuto nebo podobnému pohrdlivému postoji dospívají čeští expati (extrémním příkladem byl krátce po revoluci jistý Ross Hedvicek). Paní Alvarová, i kdybyste snad měla pravdu (osobně a na základě svých zkušeností ovšem nevěřím, že co Čech to xenofob), mohlo by vám jako zkušené propagandistce dojít, že tento způsob určité dehonestace vaší cílové skupiny je značně kontraproduktivní. Ale abych jen nehaněl - nerad bych, aby můj komentář vyzněl tak, že knihu nemá cenu kupovat a číst. Pominu-li výše zmíněné kixy, obsahuje zajisté spoustu zajímavých informací pro přemýšlivého člověka a jistě má velký potenciál dodat vašim úvahám o současné politické a společenské situaci západního světa další rozměr.

28.12.2018


Kámen mudrcůKámen mudrcůJohanes Anker Larsen

Skoro se neodvažuji psát komentář k tomuto veledílu. Život ve všech svých podobách, krásných i krutých, vystupuje z pera autora v příběhu několika postaviček zastupujících různé typy lidí, na nichž může pozorný čtenář pozorovat zákonitosti a záludnosti světa od pohlavního pudu až po sofistikované duševno a duchovno, jež přesahuje veškerá slova. Kniha je skutečně transformativní a každý, kdo hledá ... lásku, smysl života, pravdu, Boha, cokoliv ..., by si ji měl přečíst, protože v ní zaručeně pro sebe něco najde. Opravdu mne nenapadá žádná další kniha, která by měla srovnatelnou hloubku.

05.12.2017


Hmyz je docela jinýHmyz je docela jinýMarcel Safír

I tato kniha je docela jiná. Není to naučná kniha o hmyzu, ale sbírka fotografií, unikátních pozorování a úvah jednoho svérázného a v tom nejlepším slova smyslu prostého milovníka hmyzí říše. Jestliže jsem snad trochu váhal, zda knihu ohodnotit plným počtem hvězdiček, zcela rozhodnul nesmírně poetický doslov Miloslava Nevrlého, který dokresluje citlivou a těžkými životními zkušenostmi dozrálou osobnost Marcela Safíra. Přiznávám, při čtení doslovu mne přepadla nesplnitelná touha vyrazit též do panenské přírody, daleko od ruchu města ve společnosti někoho jako byl Marcel Safír. Čtěte a važte si jako já tohoto úžasného světa...

04.10.2018


Buď, kde jsiBuď, kde jsiŠtěpán Smolen

Knihu jsem původně pořídil na základě recenzí jako dárek. Posléze jsem však zapochyboval o jeho vhodnosti a tak skončila na dlouhou dobu opuštěna na dně zásuvky. Až do doby koronavirové pandemie, kdy jsem ji vzal na milost, přiznávám, že s určitou počáteční nechutí plynoucí zřejmě z mého nepříliš vřelého vztahu ke křesťanství, zvláště pak tomu institucionalizovanému. Zde jsem však zažil opravdu příjemné překvapení - příběh je proložený jemným civilním humorem postrádajícím křečovitost, s níž jsem se setkal v jiných dílech křesťanských autorů. Moudra v něm obsažená jsou sdělována nenásilně a, pokud mohu soudit, poukazují na velkou vnitřní vyzrálost a nadhled autora. A zejména dvě závěrečné kapitoly pak, řekl bych, obsahují skutečnou tresť a jádro křesťanství a pohladí čtenáře po vyprahlé duši. Děkuji.

28.03.2020


HastrmanHastrmanMiloš Urban

Asi nemá cenu komentovat děj této knihy. Má v sobě cosi hlubšího, co přesahuje popis konkrétních událostí či nějaký prvoplánový účel (jako např. ekologický manifest). Asi by mne v životě nenapadlo tuto knihu číst, kdyby mi nebyla doporučena ... ve snu. A stejně jako sen, tato kniha zanechala hlubokou stopu v mé duši.

09.08.2020


Musela jsem zemřítMusela jsem zemřítAnita Moorjani

Tahle kniha je prostě klenot. Tak jednoduchá a tak krásná. Přestože je autorka zajisté velmi inteligentní a vzdělaná, ubránila se pokušení vytvářet komplikované teorie, postupy či doktríny. Místo toho se drží toho, co je podstatné, i když je to velmi prosté. A tak dostáváme knihu, která obsahuje jak čtivý a poutavý příběh jednoho lidského osudu, tak silné povzbuzení k tomu, co koneckonců potřebujeme všichni nejvíce - k odvaze být za všech okolností sami sebou a čelit tajemství života s radostí, důvěrou a bez výčitek.

11.02.2019


Vojna a mír - kniha první a druháVojna a mír - kniha první a druháLev Nikolajevič Tolstoj

Popravdě, příliš jsem nevěřil, že tuto knihu (ač tvoří pouhou polovinu díla) zvládnu přečíst. Annu Kareninu jsem odložil někde uprostřed a zdálo se mi, že i zde mne nakonec velké množství postav, mezi nimiž děj neustále přeskakuje, a prostředí večírků ruské smetánky unudí k smrti. Ale vytrval jsem a dobře jsem udělal - Tolstoj je prostě autor, který vyžaduje od čtenáře počáteční investici. Zhruba někde u dvousté stránky, kde leckterá jiná kniha pomalu končí, jsem se začal lépe orientovat v postavách, které se mi zprvu zdály ploché, ale poznenáhlu začaly získávat na hloubce a plastičnosti jako figurky vystupující postupně z materiálu pod dlátem zručného umělce. Najednou jsem se od knihy nemohl odtrhnout a silně prožíval osudy a psychologii postav. Dokonce i kus filosofie a duchovna se vešel děje, avšak ve velmi vyzrálé a přirozené formě, bez povrchní naivity či falešné mravoučnosti. SPOILER: Závěrem tohoto dílu se navíc autorovi podařilo vyvolat ve mně bouřlivé emoce, kdy bych nejraději bezohledného a hloupého Kuragina rozšlápnul jako švába a musel jsem ocenit Pierrovu morální sílu, čímž se asi v závěru stal mou nejoblíbenější postavou románu. KONEC SPOILERU. Každopádně, ač je to k nevíře, už se těším na dalších téměř 1000 stran druhého svazku.

04.06.2021


Druhé městoDruhé městoMichal Ajvaz

Myslím, že jsem celý život hledal druhé město - pod zvětralými cihlami v babiččině zahradě, ve starých, chátrajících budovách s ornamentální výzdobou pod oprýskanou omítkou a jejich sklepích dýchajících zatuchlinou, na bezcílných toulkách opuštěnými nočními ulicemi prázdných průmyslových čtvrtí, v dutinách ztrouchnivělých pařezů porostlých huňatým mechem, v antikvariátech a malých knihkupectvích, v symbolech starých věšteckých karet, na stránkách starých knih, knih o magii a alchymii zaplněných záhadnými obrazy... Narozdíl od hlavního hrdiny jsem však nikdy neprošel onou zásadní životní prohrou, která přetrhává pouta a otevírá daleké a exotické kraje. Párkrát jsem již stál těsně na okraji, ale asi jsem nenalezl dostatek odvahy přejít přes hranici, možná mě jakýsi pud života zadržel před rozhodujícím překročením demarkační čáry. A tak jsem se vždy díval na magii druhého světa jen jakoby přes tlusté sklo, nasával její zatuchlou a zároveň svěží vůni a nepochopená touha mi sžírala srdce, zatímco mé tělo mne stahovalo zpět k domovu těžkými okovy životních pudů, společenských konvencí, morálky a zodpovědnosti ke svým bližním.

27. února


Démon alkoholDémon alkoholJack London

Myslím, že přestože se celý obsah knihy točí kolem alkoholu, autorova vztahu k němu a role, kterou hrál v různých fázích jeho života, kniha zdaleka není jen o alkoholu (kdyby byla, asi by mne přestala zajímat po několika prvních stranách). Je to ale obecně zajímavá sonda do lidské psychologie (a řekl bych, že J. London je v tomto směru výjimečně bystrý a inteligentní pozorovatel) a v závěru obsahuje i pár zajímavých existencialistických úvah o životě a jeho smyslu.

01.01.2017


RacekRacekAnton Pavlovič Čechov

(+ SPOILER) Nějak jsem nepochopil, proč Čechov nazval tuto hru komedií, když je to čistá tragédie od začátku do konce. Není to ale tragédie vyumělkovaná, nýbrž že života. Knížečka, ač tenká, představuje úplné panoptikum lidských charakterů narušených různými vadami - egocentrickou a ješitnou Arkadinovou, nezodpovědného Trigorina, nerozumnou a citovou Zarečnou, neurvalého Šamrajeva, poníženého a uťápnutého Medvěděnka a především zneuznaného a nihilistického Trepleva marně hledajícího smysl svého života. Jedinou výjimkou by snad mohl být starý a nemocný Sorin, jehož okrajová postava snad, pokud právě nespí, vyjadřuje jakési zdravé životní jádro. Všichni pak dostávají to, co nechtěli, a chtějí to, co nemohou dostat (přičemž klíčem k pochopení lidského neštěstí je to druhé spíše než to první). Celé dílo je pak nadčasové, že by se stejně dobře mohlo odehrávat v Česku 21. století jako v Rusku století devatenáctého. Moje vnímání příběhu bylo do značné míry ovlivněno Klusovým stejnojmenným albem, které mě ostatně k jeho přečtení inspirovalo. V závěru jsem tak byl překvapen, když se zdánlivě schylovalo k happyendu, ale to si jen Čechov pohrál se čtenářem či divákem, aby vzápětí nechal vše vyústit v nevyhnutelný a nezvratný tragický konec.

20.10.2019


SiddhárthaSiddhárthaHermann Hesse

Ač svým rozsahem drobné, svým obsahem jedno z největších a nejhlubších děl o duchovním hledání člověka, jaká jsem kdy četl. Krásné, poetické, hluboce moudré, plné lásky a pochopení, křišťálově čisté, zářící a plné útěchy pro každého, kdo je na Cestě.

20.09.2020


1177 př. Kr. - Zhroucení civilizace a invaze mořských národů1177 př. Kr. - Zhroucení civilizace a invaze mořských národůEric H. Cline

Zajímavější mi přišla cca první polovina knihy popisující především podmínky předcházející vlastnímu kolapsu. Velká část informací pochází z korespondence mezi vládci a úředníky tehdejších mocností, kteří evidentně udržovali čilé obchodní i jiné styky. O "Mořských národech" se toho z knihy člověk moc nedozví, jednoduše proto, že se toho moc neví. Stejně tak o příčinách kolapsu se spíše spekuluje. Přesto je to kniha zajímavá a napsaná poměrně čtivě. Navíc jsou zde mnohé paralely k naší civilizaci, i když se domnívám, že dělat na jejich základě nějaké závěry pro naší dobu by bylo spíše zavádějící.

23.07.2021


Tanec realityTanec realityAlejandro Jodorowsky

Po delší době kniha, která mne opravdu zaujala. Zhruba do poloviny je to vyprávění člověka, který prošel dětstvím a mládím narušeným neuspokojivými vztahy s rodinou a spolužáky, člověka, jenž zoufale hledal svoje pravé já často v bizarních výstřelcích a výstřednostech. I v tomto těžkém období se však nechal vést spodním pozitivním proudem a láskou k lidem. Druhá polovina se již vyznačuje mnohem větší vyzrálostí a autorovo hledání v ní vyúsťuje ve svéráznou terapeutickou metodu tarologie, psychomagie a psychošamanismu. Ačkoliv nemohu říci, že bych tuto kombinaci hlubinné psychologie a rituální magie šité na míru (jakožto aktivní komunikace směrem k nevědomí) zcela chápal, pokud si Jodorowsky nevymýšlí, její účinnost je obdivuhodná. Bohužel, podobně jako v případě Junga, i zde je zřejmé, a patrně ještě větší měrou, že metoda sama o sobě tvoří jen část (tu menší) úspěchu, zatímco zásadní roli hraje samotná výjimečná osobnost terapeuta. Přesto a navzdory faktu, že mi jakožto introvertovi vždy byla bližší čistě mentální forma magie, než rituální, to bylo nesmírně zajímavé čtení.

03.02.2021


Pole a palisáda: Mýtus o kněžně a sedlákoviPole a palisáda: Mýtus o kněžně a sedlákoviMiloš Urban

Moc hezky zpracovaná pověst o kněžně Libuši. Chvílemi jsem měl skutečně pocit, jako bych se přenesl do těch dob starých slovanských bogů, divoké přírody a teprve pozvolna se rodící civilizace. Ačkoliv mám daleko k jakékoliv formě vyhraněného nacionalismu, v posledních letech pociťuji zvláštní spřízněnost s tímto krajem mezi dvěma řekami a nemohu se zbavit silného pocitu, že ve mně nějakým způsobem, snad někde hluboko pod hladinou běžného vědomí, přežívá historie lidu, který zde žil. A za tyto magické reminiscence vděčím velkou měrou i knihám pana Urbana.

18.03.2021


Pustá dušePustá dušeDan Simmons

Obvykle nečtu tento druh knih. Se sci-fi jsem skončil někdy na počátku vysoké školy - přišlo mi, že v tomto druhu literatury příliš často odkazy na zábavnou vědou podloženou (nebo rádoby podloženou) fikci pouze maskují nedostatek hlubší myšlenky. Samozřejmě čest světlým výjimkám. V tomto případě mne zdejší komentáře přesvědčily přece jen to znovu zkusit. Začátek knihy mne bohužel nenadchnul - příběh mi přišel banální, proložený útržkovitými odkazy na vysokou matematiku, jejichž smysluplnost jsem nebyl schopný posoudit (moje matematika skončila v podstatě někde na gymnaziální úrovni). Víceméně to potvrzovalo mé předsudky a velmi jsem uvažoval o tom, že knihu odložím a už se k ní nikdy nevrátím. Ale vytrval jsem a byl jsem odměněn ... příběhem přeplněným patologickým násilím, zvráceností a hnusem. Maně mne v této fázi napadla pocitová podobnost s filmem Mlčení jehňátek, který jsem před lety nedokoukal, když jsem si uvědomil, jak odporné energie a pocity ve mně vyvolavá. Ale byl jsem již chycen - musel jsem uznat, že dějové zvraty jsou nečekané a že jsem velmi zvědavý na rozuzlení a pointu celého románu - je to násilí jen samoúčelný "by-product" nemocné americké duše nebo má v příběhu nějaký hlubší filosofický účel? Z mého hodnocení je asi zřejmé, k jakému závěru jsem nakonec dospěl. Aniž bych předkládal nějaký spoiler, musím konstatovat, že závěr knihy stál za to a přiměl mne k zajímavým úvahám o podstatě života a lidské mysli. Možná se ke knize v budoucnu znovu vrátím a dám si jí ještě jednou. Ostatním mohu její přečtení určitě doporučit, nebyla to ztráta času.

26. března


Kniha světelKniha světelChaim Potok

Velmi silná kniha. V té povrchnější rovině je to příběh o mladém muži studujícím kabalu, sloužícím v americké armádě v Koreji a jeho příteli snažícímu se vypořádat s rolí svých rodičů v tragédii Hirošimy a Nagasaki. Do toho se prolíná zvláštní snivá mystika vizí a hlasů, které promlouvají k hlavnímu hrdinovi. Ale v hlubší rovině se celou knihou vine otázka po smyslu lidského utrpení a životních ztrát, otázka, s níž je hlavní hrdina opakovaně konfrontován, aniž se však nechá zlomit a svést k nářkům nad svým osudem. A to mu dodává obdivuhodnou morální sílu a hloubku, tím větší, že si jí sám není plně vědom. Přál bych si alespoň malý odlesk tohoto kouzla nechat dopadnout i do svého vnitřního života.

27.08.2019


Vzpomínky / Sny / Myšlenky C. G. JungaVzpomínky / Sny / Myšlenky C. G. JungaAniela Jaffé

Vskutku fascinující kniha. Přestože je jako autor uvedena Aniela Jaffé, jedná se z větší části o Jungovu autobiografii psanou v "ich" formě a uspořádanou dílem chronologicky a dílem tematicky. Dodatek pak tvoří velmi stručný výběr z Jungovy korespondence, Jungovy medailonky tří významných osobností z jeho života, kapitola o Jungově rodině od A. Jaffé a malý, ale velmi zdařilý slovníček pojmů. Přiloženo je též pseudognostické Jungovo dílko Septem sermones ad mortuos, které mně před mnoha lety přišlo jako nesmírně hluboké filosofické pojednání, avšak nyní se mi spíše jeví jako trochu zbytečné žonglování abstraktními pojmy a možná i trochu rozumím, proč se k němu později Jung nechtěl příliš znát. Jako celek je kniha čtivá, nabitá informacemi a dobře uspořádaná. Taktéž nelze pominout vynikající překlad od pana Plocka včetně užitečných poznámek pod čarou a nádherné ediční poznámky svědčící o hlubokém zájmu, znalostech a pochopení Jungova díla. Jediné, co snad trochu chybí, je obrazová příloha. V každém případě tohle prostě nesmí chybět v knihovně žádného Jungova příznivce.

01.09.2020


Panský důmPanský důmHermann Hesse

Uf. To byla tedy síla. Hesse je mistr nad mistry v evokaci hlubokých, někdy temných a jindy zářících, každopádně však velmi opravdových pocitů lidské duše. Při čtení jeho knih se mi zdá, jako bych se čistotou prožívání vrátil někam do dětství nezatíženého naučenou všedností dospělého života, do dětství, kdy každý den má své neopakovatelné kouzlo. Pokud si však knihu chcete opravdu užít, rozhodně nečtěte text na její zadní straně, který bohužel prozrazuje dopředu úplně vše (kdo ho navrhnul, musel být buďto zlomyslný nebo praštěný).

30.07.2021


Valpuržina nocValpuržina nocG. Meyrink (pseudonym)

Tuhle knihu jsem nemíval moc rád, snad kvůli blouznivému Vondrejcovi, který nějak nevzbuzoval mé sympatie, možná kvůli běsnící lůze, z níž se mi obracel žaludek; celkově mi ten příběh přišel nepříjemně morbidní. Ale nyní vidím, že je to vpravdě mistrovské dílo, které na pozadí zbabělosti dává vyniknout odvaze, proti tuposti staví slávu živoucího ducha a psychopatickou bezcitnost kontrastuje s hlubokými lidskými city schopnými sebeobětování pro dobro toho, kdo je milován. Přitom však bez náznaku schematičnosti či černobílého vidění, s pochopením pro mnohovrstevnatost lidské osobnosti a komplikovanost vlivů formujících lidské chování. V díle se ovšem odráží i revoluční duch doby (rok 1917) a davového šílenství, které ještě mělo naplno propuknout o dalších 20 let později. V tomto se patrně Meyrinkova doba velmi lišila od té naší, která, řekl bych, nese poněkud jiné "vibrace". Přesto je to skvělé dílo, které má mnoho co říct i v 21. století.

08.04.2021


Stepní vlkStepní vlkHermann Hesse

Mistr opět nezklamal. Toto není běžné literární dílo, ale skutečná psychoanalýza, kterou, máte-li dost odvahy, můžete procházet spolu s hlavní postavou. Ta je postupně pitvána a rozbíjena na tisíc kousků a čtenář spolu s ní, což může být dost bolestný proces, zvláště jste-li přibližně ve věku Stepního vlka. Vše potom vrcholí v závěru knihy, který mne zanechal zcela beze slov. Krásné.

P.S. Po přečtení pár komentářů musím konstatovat, že dovětek autora byl zcela na místě. Je opravdu podivuhodné, s jakým nepochopením se tento román setkává. Ale možná to samo o sobě je zdařilý vtip, kterým nás počastovali "nesmrtelní", mezi něž se mezitím Hesse nepochybně zařadil :-)

27. ledna


Anděl západního oknaAnděl západního oknaG. Meyrink (pseudonym)

Není pro mne snadné psát komentář k této knize. Příběh je nabitý symboly, čemuž je ostatně věnován i doslov mého vydání, možná lze celý děj chápat alegoricky, což ovšem získává zcela jiný rozměr ve světle poznání, že celý náš život je možné chápat jako jakousi alegorii, dramatickou hru symbolů, jejichž hloubka spočívá v jejich schopnosti vyvolávat v nás emoce a evokovat jakési tušení či přímo vnímání smyslu. Napadá mne přehršel dalších nesouvislých myšlenek v souvislosti s tímto románem, ale omezím se na konstatování, že toto je jedna z nemnoha knih, kterou člověk může číst stále znova a nacházet v ní nové významy podle aktuálního stavu a rozvoje své psýché ... jako v magickém zrcadle.

13. března


Jadvižin polštářJadvižin polštářPál Závada

Tahle kniha tak trochu mate tělem. Dostal jsem ji k narozeninám a po zběžném prolistování jsem se na ni díval s určitým despektem - vypadalo to, že jde o poměrně povrchní příběh jakéhosi primitivního vztahu dvou jednoduchých venkovských lidí. Přesto jsem ji nakonec vzal na milost a zkusil číst. Díky tomu jsem zjistil, že jde o úžasný, i když převážně velmi tragický román s hlubokou psychlogií postav. Již samotná forma vyprávění je unikátní - jedná se o deník slovensko-maďarského statkáře, proložený zápisky jeho ženy dopsanými po jeho smrti, v nichž zesnulého oslovuje, vypravuje, vysvětluje, ospravedlňuje... Tím vzniká jakýsi fiktivní dialog, v jehož průběhu postupně vyvstává tragédie nefunkčního vztahu na pozadí dalších událostí a postav. V tomto kontextu autor zdařile ilustruje negativní stránky lidské povahy jako pudovost, zbabělost, egocentrismus, sebeklam vedle překvapivé poetičnosti, pokory, sebereflexe a obětavosti. Postavy nejsou černobílé a pokud se dopouštějí "špatností", velmi dobře jim rozumíme a vyvolává to vesměs spíše pochopení a soucit než odsouzení. Ale tímto se mistrovství autora nevyčerpává. Celý příběh dostává ještě další rovinu v podobě jakýchsi poznámek pod čarou od osoby, jejíž totožnost, povaha a osud se jen pozvolna odhalují, aby kulminovaly v samém závěru knihy. Opravdu skvělá kniha, kterou mohu doporučit každému, kdo snese pohled na lidskou existenci bez růžových brýlí.

07. května


Den, kdy jsem se naučil žítDen, kdy jsem se naučil žítLaurent Gounelle

Kniha ve mně zanechala hluboký dojem. A to přesto, že z filosofického hlediska nepřináší nic nového a dějové zvraty jsou často předvídatelné. Je však napsaná velmi čtivě (dělalo mi opravdu problémy se od ní odtrhnout a kdyby mi to okolnosti umožňovaly, asi bych ji přečetl na jeden zátah) a děj je uvěřitelný. Připomíná člověku, co je v životě důležité opravdu a co jen zdánlivě, rozkrývá iluze, o nichž často víme, ale ještě častěji na jejich existenci zapomínáme a tím jim podléháme. Je to ale jen kniha a obávám se, že pouhé přečtení knihy ještě nikdy nikomu život nezměnilo. Pokud však hledáte inspiraci a pozitivní, ale nepřeslazené, povzbuzení, stojí tohle dílo za přečtení.

05.03.2017


Člověk v blázinciČlověk v blázinciJohanes Anker Larsen

Anker Larsen překrásným způsobem spojuje dva zdánlivé protipóly - život časný a ducha věčného v jednotu božího stvoření, byť Bůh sám zůstává jaksi stranou a nepojmenován. Opakující se ústřední motiv Larsenových knih je zde ilustrován na životě jednoho muže, jehož životní příběh se prolíná s podobenstvími a alegorií. Nemohu za sebe tvrdit, že bych vždy zcela chápal, o čem autor mluví. Přesto však ve mně zůstaly hluboké dojmy klidu a radosti, které ve mně tato kniha vyvolala. A věřím, že se k ní v budoucnu ještě vrátím.

10.01.2018


Co se děje se světem?Co se děje se světem?Václav Cílek

Václav Cílek je jednou z mála veřejně známých osobností (v jeho případě se mi nějak příčí použít slovo "celebrita") našeho národa, které podle mne opravdu stojí za to poslouchat a číst. Autor v jedné ze závěrečných kapitolek knihy píše: "Zcela převládají knížky na téma, že to s námi blbě dopadne, ale většina děl klasické literatury je útěšná stejně jako barokní hudba nebo krajinomalba 19. století." A stejně tak útěšná a krásná je i tato kniha, která v sobě dokázala harmonicky skloubit pragmatické otázky a poezii. To vše doplněno fantastickými kresbami Kateřiny Piňosové. Mne osobně, jakožto nadšeného zahrádkáře, první část knihy nazvaná Res rustica bohemica, dostala do skutečně zvláštní nálady, jež byla směsicí nostalgie, smíření, harmonie a důvěry v přírodu. Celá kniha vyznívá nakonec přes mnohá varování a nastínění hrozeb, jimž budeme muset v budoucnu čelit, velmi optimisticky. Možná je to také tím, že přesně v duchu Sorokinovy proměny smyslové kultury v duchovní, kniha promlouvá spíše než ke konzumní a pudové přirozenosti člověka k jeho schopnosti přesáhnout vlastní přízemnost a titěrnost v poměru k Všehomíru :-)

28.05.2017


CísařovnaCísařovnaNorbert Frýd

Tragický příběh Maxmiliána Mexického a jeho ženy Charloty ukazuje na pozadí monumentálních kulis v podstatě archetypální vzor mnohého lidského života počínajícího sebevědomým a optimistickým mládím, které touží dobít svět a vytváří smělé plány, jejichž realizace se zdá být snadná a na dosah ruky. Posléze jsou však jeho hroty nemilosrdně obrušovány střety s tvrdou realitou, jež jaksi nemá pochopení pro neomezený rozlet mládí, ideály se hroutí a ustupují kompromisům, až dokud z nich nezbydou jejich bezcenná torza. A z rozvalin původních vizí jako z trosek babylónské věže spěchá zbědovaného člověka vysvobodit smrt. Jiným obecně platným principem, který je zde barvitě ilustrován, je vliv žen na muže, kteří zdánlivě tvoří dějiny, ale pohled do zákulisí je často odhaluje jako, mnohdy nešťastné, loutky v rukou ctižádostivých manželek. Avšak z ještě většího odstupu zdá se být jasné, že historie národů a civilizací je již předem zákonitě dána a konkrétní jedinci již jen více či méně dobrovolně přijímají hotové role. Kniha se nečte úplně zlehka, ale je podložena autorovým rozsáhlým studiem historických materiálů, sleduje události v širokém kontextu a má potenciál inspirovat k zajímavým úvahám o podstatě života vezdejšího. :-)

31.08.2017


Labyrint světa a ráj srdceLabyrint světa a ráj srdceJan Amos Komenský

Tak nevím - mé dojmy z tohoto díla jsou rozporuplné. Měl jsem vysoká očekávání a zprvu přišlo velké zklamání. První, delší část knihy, mne brzy začala nudit a musel jsem se občas nutit, abych vůbec pokračoval - opakuje se totiž donekonečna stále stejné schéma: poutníku je představeno další světské zaměstnání, povolání či cíl snažení, poutník přistupuje s nadějí, odhaluje však nešvary, klam a pokrytectví a znechucen se odvrací. Celá první část by se tak dala při troše nadsázky shrnout jako celý svět je prohnilý, marnost nad marnost. V druhé části pak poutník nalézá své štěstí v Kristu - Komenský tu pak pronáší mnohá moudra (nejen křesťanské) mystiky. Osobně na mne působí mírně rušivě onen křesťanský kontext (Bibli jsem nějak nikdy úplně nepřišel na chuť), ale to je hodně subjektivní; celkově je druhá část celkem milá, ale nijak objevná.

10.09.2017


1