Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Díl první: V zázemí – Díl druhý: Na frontě – Díl třetí: Slavný výprask – Díl čtvrtý: Pokračování slavného výprasku. Humoristický román českého spisovatele Jaroslava Haška přeložený do 58 jazyků, několikrát zfilmovaný i zdramatizovaný. Jde o nejvýznamnější Haškovo dílo, mnoha lidmi spojované s kongeniálními ilustracemi Josefa Lady. Smrt bohužel nedovolila Haškovi jeho dílo dokončit....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/345555/big_osudy-dobreho-vojaka-svejka-za-svet-BMx-345555.jpg 4.31211
Nahrávám...

Komentáře (165)

Kniha Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

VikyKleinik
18. dubna

Švejk je zajímavá postava, jeho osudy během první světové války jsou humorné a Hašek byl skvělý spisovatel a satirik.
Češi měli bojovat v konfliktu, kterému nerozumí za impérium, k němuž necítí žádnou loajalitu. Do toho je zasazen náš protagonista, u něhož si nemůžeme být jisti, jestli je to skutečný imbecil a nebo to jen předstírá, čímž se hravě dostává z krkolomných situací i odhaluje stupiditu války a armádní disciplíny. Je velkou smůlou, že toto vzácné dílo nebylo dokončeno. Hašek chtěl napsat 6 dílů. Stihl dokončit tři a začít čtvrtý. Na žádost vydavatele měl dílo dokončit Karel Vaněk, kterému podle všeho chyběla Haškova genialita. Vaněk se prý snažil dopsat díl 4 ještě v Haškově duchu, ale jelikož jsem to nečetl, nevím jak se mu to daří. Pátý a šestý díl, kde Švejk upadl do ruského zajetí se Vaněk od Haškova stylu odprostil, jsou prý více naturalistické a Švejkova osobnost je poněkud pozměněna. Čtenář napsal: "Je to Švejk, ale není to Švejk."
Já Haškově dílu nechci dát plný počet, protože prostě není dokončeno.

Dříve jsem si myslel, že je Švejk přeceněná kultovní záležitost naší zasmrádlé kotliny (jako třeba Pelíšky), kterou zahraničí hravě trumfne. Fakt, že je dílo přeloženo do 58 jazyků napovídá, že tomu tak nebude. Jasně, Hlava 22 má obdobné poznávají prvky, ostatně Heller sám pronesl, že kdyby nečetl Dobrého Vojáka Švejka, tak by své stěžejní dílo nikdy nenapsal, ale přesto tu jsou diference a za přečtení stojí obě knihy.
Ani filmová adaptace s Hrušínským v hlavní roli mě nebavila. Uznávám sice, že Hrušinský byl vhodnej casting, ale scénáři a režiji něco chybí. Celá ta hloubka a "barevnost" předlohy ve filmu zkrátka chybí. Všechno je osekáno tak, že na mě ten Haškův humor zkrátka vůbec nefunguje, ale kniha si mě získala už jen tím svým začátkem. Ten je snad i vrcholem knihy, takže pokud někdo váhá nebo smýšlí stejně, jako kdysi já, možná by tomu měl dát šanci.

Doporučuji i audioknihu namluvenou Werichem. Miluji totiž, když čitatel zní tak, jako by byl součástí knihy.

Mooneylan
01. dubna

O Švejkovi jsme se učili, o Švejkovi jsme slyšeli, Švejka citujeme, když voláme "Na Bělehrad!" nebo "...žral, kdybys mi dal." Ale ruku na srdce, kdo ho kdy doopravdy četl? Já určitě ne :D Až nyní, kdy jsem si tuto klasiku poslechla ve formě audioknihy, vyprávěné mistrem Werichem. Konečně dostal Švejk i jiný tvar, než mu vtisknul nezapomenutelný Rudolf Hrušínský. Jestli ještě váháte nad čtením klasiky, sáhněte po audioknihách. Ulehčí vám život a rozšíří obzory! :)


martin8550
31. března

Po několikarém poslechu audio verze s Janem Werichem mám na tomto díle závislost. Je neskutečné, že se všemi postavami románu se setkáváme i v dnešním životě, i s různými drobnými specifiky, které Švejk ve svých povídačkách uvádí. Galérka postav je dokonalým rozborem české společnosti platným jak ve 20. tak i v 21. století. Švejk je dokonalý znalec lidských vlastností a díky tomu se dokáže vysekat s každé šlamastiky. Taková postava by byla hvězdou každého psychologického pracoviště. Kniha mi hodně připomíná psychologická dramata Dostojevského, zde však k vystižení povahy postav místo depresivního drsného dramatu nastupuje vtipná karikatura, mráz z požitku a pochopení však běhá po zádech v případech Haška i Dostojevského.

chomic_pisek
28. března

Tady není o čem, navíc ve formě audioknihy načtené panem Werichem. Švejk je fajn, ale všechny ty dohady o tom, co tím vlastně autor chtěl říci, přenechám povolanějším. To já neumím uchopit a ocenit. Mým hrdinou je Baloun, jeho chápu na 100% a pokaždé, kdy nemohl ochutnat, jsem trpěl s ním.

paganblood
12. února

Klasika klasik.

Paulika
21.09.2021

Skvělý Haškův nedokončený román, u kterého jsem se na konci rozčiloval, že se už nikdy nedovím, jak to vše dopadlo. Ano, zkusím Vaňkovu verzi, ale moc si od toho neslibuji.
U knihy jsem se opravdu bavil a porovnával jsem se scénářem filmového Švejka. Vesměs se to ve zkratce překrývá, ale plno známých filmových hlášek z filmu jsem v knize nenalezl. Výborné ilustrace Lady jsem zase paralelně čerpal z knihy Můj přítel Švejk, kde je i dokončení Švejka podle samotného Lady.
Nezkrácená verze je velmi dobře namluvená jako audiokniha Oldřichem Kaiserem, který propůjčuje svůj hlas postavičkám z románu tak bravurně, že celý příběh se vám krásně promítá v mysli jako na filmovém plátně. Občas se mi zdálo, že se Kaiser snaží hlasem imitovat herce z filmového Švejka. Jeho imitace a intonace poručíka Duba (F. Filpovského) je famózní.

666Jitka
09.09.2021

Poslouchala jsem jako audioverzi v podání Jana Pivce. Tento světově proslulý satirický román nemůže zklamat snad v žádném podání, ať už jako úžasný příběh svěřený papíru, film hraný, kreslená nebo loutková verze, divadlo nebo jako poslech. Člověk se může s kontroverzní postavou Švejka potkat 100x a stejně se bude vždy dobře bavit.

jadran
03.12.2021

Snad nic nevystihuje postoje a povahy lidí v Česku, než jejich vnímání, hodnocení a vysvětlování téhle nesporně nejznámější literární osoby, pocházející od nás. Podle určité skupiny takzvaných intelektuálů a příslušníků "elit", kteří si osobují právo všechno hodnotit a vysvětlovat druhým, je obchodník se psy z Prahy a potom pěšák jednadevadesátého pěšího pluku z Budějovic Josef Švejk přímo ztělesněním české zbabělosti, vypočítavosti, vlezlosti, a neschopnosti chápaní čehokoliv velkého a vznešeného. A samozřejmě naprosté absence respektu, úcty a podřízenosti nezpochybnitelným autoritám a "velkým" idejím. Jenže tak to prostě vůbec není. Švejk rozhodně není zbabělec. Jeho komunikace i aktivity vyžadují nezřídka kdy značnou odvahu. Ze svého počínání rozhodně žádný výrazný profit nemá. A o jeho intelektuálních schopnostech maskovaných onou předstíranou „blbostí“ svědčí, že se umí vždycky trefit naprosto přesně a adresáty svých aktivit vysoce převyšuje, protože je vždycky dostane tam, kde je chce a potřebuje mít. Švejk má řadu předchůdců, vrstevníků i následovníků. Asi není náhoda, že i v české literatuře má své souputníky, ale nikdo nedosahuje jeho úrovně. V zahraničí je oblíbený, je pozoruhodné, že hloupé řeči o české zbabělosti jsou domácího původu. Ve skutečnosti je Švejk zrcadlo. Nemilosrdné, hladké a nezkreslující. Jisté přísloví, jehož autorství si střídavě nárokuje ukrajinská slovesnost a samotný Gogol, nabádá, aby člověk nenadával zrcadlu, když má sám hubu křivou. A přesně tohle platí pro Švejka. Ti, kteří v něm vidí zbabělce, hlupáka a vyžírku mají tyhle vlastnosti podvědomě sami v sobě. Zejména onu zbabělost a vyčůranost. Švejk není odpůrcem autority jako takové, ale autority předstírané, dané ne vlastnostmi nositele, ale autority vynucené a dané jenom vnějšími znaky. S nadporučíkem Lukášem – podle mě kladnou a sympatickou osobou, vychází dobře a je ochoten pro něj i leccos udělat. Nejlépe to dokládá scéna, kdy ho Lukáš pošle s milostným psaníčkem k paní Kakonyiové. Když se to celé zvrtne, také vinou maďarobijce a sapéra Vodičky, nadporučíka Lukáše zaštítí a nepodrazí. A není to zdaleka jediný případ. Lukáš představuje určitou přirozenou autoritu, stejně jako třeba drogista Vaněk. I potrhlého, ale v jádru sympatického feldkuráta Katze je schopen hájit do roztrhání těla. Ve skutečnosti je ve Švejkovi jiná osoba, která je předobrazem oněch negativních vykladačů Švejka – rezervní lajtnant Dub, největší pitomec u kumpanie, všeználek – je přece středoškolský profesor, a navíc o všem už někdy mluvil s panem okresním hejtmanem. Na všechno má hned ten jediný správný názor. Přitom podvědomě chápe, jak ho Švejk vysoce převyšuje, ale nemá absolutně na to, aby ho někdy a nějak „dostal“. Nepřipomíná nám to leckoho z naší žhavé současnosti? A tak se Dub aspoň vybíjí na pod ním se nacházejících vojácích, kteří ho ale rovněž nerespektují a jehož autoritu představuje právě jen ta jedna hvězdička na límci. A samozřejmě nebohý Kunert. A pak ještě hipster (smál jsem se snad celý zbytek dne, když se mi vybavilo, že ho takhle označila jedna moje kamarádka, která byla nucená Švejka ze studijních důvodů přečíst) kadet Biegler. Tihle dva spolu představují dvojku, ve které i dneska můžeme vidět rádoby inteligenty a myslitele, znalce všehomíra a lidi nadřazující se oné šedé mase dole. No, a tím se dostávám k tomu jedinému, co mi na tomhle svým způsobem úžasném díle vadí. Tím je, jak se od chvíle, kdy marškumpačka míří do Haliče, začíná dosud perfektně sevřená struktura děje rozpadat. Jistě, kniha je nedopsaná, ale s tím se nedá nic dělat. „Vaňkovinu“ bych do ruky nevzal, o podobný počin, jako bylo dopsání Švejka, se pokusil jiný „lajtnant Dub“ – pokračovatel Jirotkova Saturnina Macek. A tak nezbývá, než být rád, že tohle dílo máme, ale spoň v takové podobě, jako je. Ono se totiž primárně nejedná o antimilitaristické a nebo dokonce protirakouské dílo, jak je také někdy vykládáno. Je to sžíravá satira, mající svou trvalou platnost i dneska. Poručík Goodbody je sice ještě prvoplánově zábavnější, Černí baroni rovněž, ale je to zábavnost klouzající po povrchu a více svázaná s čistě vojenským prostředím, a to ještě v určité konkrétní situaci. A tak na závěr děkuji Mi-380 za přesnou citaci onoho parku na Karláku na stromech s vojáky bez disciplíny...to je přesně to, o čem ta kniha je.

1 ...