Alizon komentáře u knih

Jedna z mych oblibenych knizek, ke ktere se rada vracim. I kdyz nektere povidky znam uz skoro nazpamet. Naslo by se par oproti ostatnim slabsich povidek, ale vetsina z nich je proste skvelych - a to i tehdy kdyz se tam vlastne nic moc prevratneho nestane. Capek byl zkratka mistr vypravec, ktery by i pouhy let mouchy dokazal popsat poutave.

45 03.10.2014

Prvni roman od tohoto autora, ktery jsem cetla. O postave Arsena Lupina jsem mela matne povedomi jako o "klasice" a tudiz jsem od toho cekala vic. I diky tomuto ocekavani nakonec po vahani mezi 2 a 3 hvezdami davam pouze dve. Osobne bych to oznacila jako "rodokaps" pro ty co se o prazdninach nudi, cist se to da, je to i celkem napinave i kdyz zapletka ohledne sifrovaneho dokumentu se dala vyuzit lepe - potencial to melo. Porad jsem cekala kdy prijde nejake "fantasticke tajemstvi" a ono nic.
Nektere knihy jsou nadcasove, tady u teto cas bohuzel zapracoval a mnohe pasaze na me pusobily vylozene smesne a konec az kycovite.
Az si budu priste chtit precist neco starsiho a lehciho, sahnu po jinych knihach (Arthur Conan Doyle, Agatha Christie).

12 25.09.2014

Okamzite se zaradila mezi jednu z mych nejoblibenejsich knizek. Milostny pribeh, ktery je vlastne strasne smutny, ale autor tak cini bez zbytecne sentimentality a nezklouzava do kyce, jak se tomu nekdy u podobnych pribehu deje. Uzasne vykresleni jednotlivych postav. Pelagii jsem mela diky filmu pred ocima jako Penelope Cruz a musim rict ze mi toto spojeni celkem sedlo. Uchvacujici pribeh jednoho naroda, trocha historie ze ktere mrazi a nuti vas se zamyslet. Par zivotu ve kterych se stridaji stastne obdobi se syrovou realitou valky, fanatismu, lidskych predsudku a politiky. Primerene poeticke, primerene naturalisticke.

43 25.09.2014

Kena Follettta mi nekdo nedavno doporucil a bylo to doporuceni skvele. Hned se zaradil mezi moje oblibene spisovatele. Opravdu vyborna kniha, kde sledujeme napinave popsane osudy nekolika hrdinu v ruznych castech sveta na pocatcich 20. stoleti.
Pad titanu me nadchnul, nekoho muze odradit pocet postav - a je pravda ze je az trochu usmevne jak se jejich osudy az nepravdepodobne vzajemne potkavaji, ale celkove je to skvela knizka a moc se tesim na dalsi pokracovani teto trilogie na ktere se chystam. Moc me nebavily nektere casti popisujici manevry na bojistich prvni svetove valky (ktere ovsem tvori jen malou cast knihy) a trosku jsem se v nich ztracela, ale o to vic me dostala celkova atmosfera knihy, osudy jednotlivych hrdinu, vykresleni tehdejsi spolecnosti a rozdilu v jednotlivych statech. Doporucuji.

30 10.07.2014

Vaham jestli dat 3 nebo 4 hvezdicky. Nakonec davam 4, je to napsano zajimave a pribeh je to silny. Na druhou stranu je ponekud predvidatelny. Jak tu pise jiny hodnotitel chybel tam nejaky zvrat, kniha mohla byt delsi. Usporne vypraveni bylo jiste zamerem a mnohe zaujme, ale s tim jak je kniha kratka, clovek to precte hrozne rychle, nestaci se s hrdinou vic szit, par vrazd, bum a je konec.

21 10.07.2014

Tuto knihu mam velice rada. Byla jednou z prvnich "dospelackych knih" kterou jsem dobrovolne (mimo povinnou literaturu) precetla a uz jako velmi mladou me nadchla - mozna prave tim ze byla tak jina nez knihy, ktere jsem do te doby cetla. Predchozi komentar poukazuje na to ze v Quo vadis (tu knizku mam mimochodem take rada) byl cely pribeh odlehcen pribehem dvou zamilovanych lidi. Na Neni rimskeho lidu se mi ale libi prave to ze to nijak odlehceno neni. Fascinoval me cely ten komplikovany vztah mezi Petroniem a Poppaeou Sabinou, ktery nikdy nemohl byt naplnen, jak byli ti dva odlisni. Fascinovaly me navraty do minulosti - Petroniovo detstvi a mladi, diky kterym vic rozumime jeho povaze. Libi se mi jak je Poppaea Sabina uvedena na scenu - jako prave Femme fatale.
Podruhe jsem ji cetla v mnohem pozdejsim veku a opet se mi kniha velice libila. Nevim jestli byla nekdy prelozena do jinych jazyku, pokud ne je to skoda, protoze tato kniha je pro me na urovni knihy svetove.
Milovnikum rimske historie rozhodne doporucuji spolecne s Quo Vadis - tu jsem cetla pozdeji a bavilo me porovnavat si zminene historicke postavy - jak byly zpracovany v jedne a druhe knize.

31 10.07.2014

At si kdo chce co chce rika, ze je Dumas brak. Tuhle knizku zna snad kazdy - cte se sama, je napinava, jen tak na ni nezapomenete. Pro me klasika ke ktere se rada vracim. Lituji jen jedne veci, ze jsem ji necetla driv a nezamilovala si tak driv Francii a jeji historii (a nemela vetsi motivaci ke studiu FR, kterou jsem pozdeji pracne dohanela).

28 09.07.2014

Krasne a poeticke. Cetla jsem ji pred lety pujcenou z knihovny. Chystam se ji precist znovu.

20 08.07.2014

Kniha meho detstvi, kterou stale jeste mam schovanou a chystam se z ni cist pro dceru.

27 08.07.2014

Moc jsem od toho nastesti neocekavala. Proste takovy denicek Elisabeth o tom jak pri cestovani hledala sama sebe. "Duchovno a boj s depresi" me moc nepresvedcili. Nejspis i proto, ze cely pribeh zacina v dobe, kdy uz ma Elisabeth to nejhorsi za sebou a az na jeden vecer v Italii, kdy se zacne opet citit depresivne (nebo spis smutne), si pobyt v Italii uziva. V Indii resi problemy s meditaci (tato cast knihy me asi mela "duchovne" oslovit, ale nestalo se), no a v Indonesii se konecne neco zacalo dit. Italska atmosfera byla na jednu stranu vykreslena ve stylu dolce vita - ale pro me (jako milovnici pamatek a historie) tam neco chybelo, nejzajimavejsi - diky postrehum ze zivota mistnich lidi byla nakonec Indonesie. Neni to vylozene brak, ale clovek nema potrebu se ke knize vracet a nejaky velky dojem nebo takovy ten neodbytnou potrebu o knize i po precteni neustale premyslet to ve me nezanechalo.

19 07.07.2014

Napinave a zajimave. Vzdycky jsem si pohravala s myslenkou jak nekdy muze uplne drobna vec (stihnete nebo nestihnete vystoupit z metra) uplne zmenit cely dalsi beh veci. Tato kniha opakovanych navratu toto tema vyuziva podobne. Jinak naprosto souhlasim s komentarem od HanaNov, pouze bych se opakovala. Rozhodne si od autora planuji precist dalsi knihy.

14 07.03.2014

Cetla jsem nadvakrat - poprve jako hodne mlada - nic mi to nerikalo, u nekterych pasazi me sice zamrazilo v zadech, ale celkove jsem ji vyhodnotila jako prapodivnou, krutou a tezko uveritelno splacaninu. Po letech jsem se k ni vratila a zrejme v nejakem vhodnejsim rozpolozeni a tentokrat jsem ji precetla na jeden vikendovy zatah.

Mam rada historicke romany a po nadsenych ovacich na tuto knihu jsem se opravdu tesila ... ale ... prestoze kniha pomerne zajimave popisuje zivot v tehdejsi dobe a dej je pomerne napinavy (i kdyz mnohdy na hranici predvidatelneho kyce), knizka ve me zanechala spis rozpacity pocit. Nemohla jsem se "ztotoznit" s hlavnim hrdinou, nebyl to on ani zadna jina z postav, ktera by me "vtahla do deje". Po pravde receno me hlavni hrdina rozciloval, mnohe jeho skutky jsem nechapala (napr. jeho zbabele chovani vuci zenam, ktere melo strasny vliv na jejich dalsi osud) a bylo mi celkem jedno jestli to s nim dopadne dobre nebo spatne. Cast knihy jsem preskocila, docetla konec a odlozila, vracet se k ni zrejme nebudu.

15 19.02.2013

Moc se mi libi cela saga Dedictvi otcu, nezklamal me ani tento dil. Rozhodne doporucuji, zvlaste milovnikum historie Francie, ke kterym patrim i ja.

20 31.01.2013