Adrastea komentáře u knih
Tak tohle je... trapné. Od začátku až do konce! Pseudovtipy, které jsou spíš urážlivé, než úsměvné. Rádoby napodobenina Evžena Bočka, která ovšem, díky vulgaritě a obecným klišé, úplně nezafungovala tak, jak si, nejspíš, autorka představovala. Nevím, no. Možná by to chtělo nějaký kurz kreativního psaní.
No, tak já musím souhlasit s Twigxi, že je to neskutečně samolibé a povrchní. Ne vše je potřeba vydat... Ale chápu, že toto má jistý prodejní potenciál.
Já jsem, kvůli čtenářské výzvě, byla nucena sáhnout po knize Stephena Kinga. Četla jsem Tělo. Zřejmě to nebyla dobrá volba, ale za mě to byla neskutečná slátanina. Autor tu přeskakuje z tématu na téma, nemá to spád, je to takové nijaké... Nechci Kingovi nijak stranit, ale mě absolutně neoslovil.
Jedna z mála knih, kterou jsem nedočetla. Pardon, ale to se fakt nedá... Ty historky jsou více než trapné. Můj šálek kávy to tedy rozhodně není. Ve mě to, spíš než pohodu, vyvolává vztek a odpor.
Já nevím. Od toho autora to byla moje první kniha a upřímně mě nijak extra nenadchla. Zápletka zajímavá, prostředí zajímavé, ale ten závěr... čím víc ke konci, tím je to větší a větší americká slátanina. Já prostě nemám ráda tyhle příběhy, kdy hlavní hrdina/hrdinové, sami proti hordě lumpů, zvítězí a vše je rázem zalito sluncem.
No, upřímně. Dlouho jsem přemýšlela, zda tuto knihu dočtu. Já nemám ráda nedotažené věci do konce, takže ano, dočetla... Ale můj šálek kávy to prostě není. Vůbec mě to nebavilo, nijak se to nevyvíjelo, bylo to takové nanicovaté.
Za mě tedy neskutečná trapárna. Odložila jsem po 2. kapitole...
No, já jí taky milovala. Vydupala jsem si jí na výletě do Zoo Praha a cestou domů jí v autobuse přečetla celou. Až jsem z toho tenkrát měla výčitky. A když jsem zjistila, že poprvé vyšla v roce, ve kterém jsem se narodila - to mě vskutku pobavilo a hned jsem jí dala do výzvy. ;)