Zvuk slunečních hodin
Hana Andronikova
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/410230/bmid_zvuk-slunecnich-hodin-7bd-410230.jpg
5
1209
303
Román vynalézavým způsobem spojuje několik rovin a časových pásem - Baťův Zlín, Indii třicátých let, poválečnou Ameriku. Před čtenářem se odvíjí strhující příběh, v jehož centru stojí milostný vztah Tomáše Kepplera a židovské dívky Ráchel viděný očima jejich syna Daniela. Za svůj debutový román získala autorka v roce 2002 ocenění Magnesia Litera v kategorii Objev roku.... celý text
Přidat komentář
Naprosto skvělá kniha. Četla jsem ji v rámci maturitní četby a rozhodně jsem od ní nečekala tolik! A jakožto zlínská rodačka mi bylo velmi symatické i prostředí.
Mám spíšené pocity. Souhlasím s komentáři níže, protože i já se ztrácela v časech a hlavně postavách. Časové skoky byly na můj vkus opravdu moc. Nejvíce mě "bavily" pasáže z Oswietimy a Zlína, naopak bych místa z frontové linie či Indie pro z mého pohledu nezáživnost nejradši přeskákala. Takový pelmel všeho, bohužel mi chyběla jakási ucelenost. Spíš už jsme se těšila, až knihu dočtu a sáhnu po další. Holt bohužel nebyla můj šálek čaje.
Kniha se mi líbila, ale mám z ní i rozporuplné pocity. Když jsem četla část z Osvětimi, některé scény mi přišly známé. Obzvlášť jsem si vybavila knihu Dívčí orchestr. Takže mě ani nepřekvapilo, že byla vzadu na seznamu hlavních zdrojů. Jen mě mrzí, že třeba scénu s Mendelovou a blonďatým dítětem Androniková snad okopírovala. Přesto hodnotím pozitivně, jako velmi čtivý a zajímavý příběh z dob rozkvětu firmy Baťa. Místy jsem byla zmatená v čase a postavách.
Na knihu jsem narazila díky hodnocení některého čtenáře, které bylo u Zuzanina dechu. Po přečtení dalších recenzí jsem ji objednala a nadšeně se pustila do četby. Začátek mě uchvátil - Baťův Zlín, život v Indii, návrat do Československa... příběh frčel a měl šťávu. Jak se ale začal následně drolit do jednotlivých linií, tak jakoby vyčichl. Měla jsem problém udržet se v něm, postupně mi začaly být osudy jednotlivých postav skoro lhostejné, jak nešly do hloubky a trhaly se na nitě. Celá ta forma vyprávění o Ráchel někým dalším mi neseděla. Asi jsem měla moc velká očekávání, ale za sebe musím říct, že jsem na tohle téma četla lépe a čtivěji zpracované romány. Za sebe hodnotím výš Hanu i Zuzanin dech.
Nemám slov. Byla jsem naprosto uchvácena a pohlcena příběhem i událostmi, které nám paní Hana utkala z pavučiny slov, která se na na vás řítila místy šílenou rychlostí stejně jako doba, ve které se většina děje odehrávala. Musím nechat v sobě všechno doznít, ale i tak už vím, že i přes beznaděj v knížce vidím šanci v životě, v náhodných setkáních, v příbězích kolem nás. O to víc je mi líto, že autorka již není mezi námi..
" My jsme příběhy. My jsme mýty a pohádky. Jsme poezie. Naše životy jsou knihy. Knihy plné listů popsaných rukopisem vlastního štěstí a smutku, vlastních úspěchů a porážek. Jsme stránky popsané lidmi a událostmi, které nás potkaly. Hýčkáme rukopisy těch, co nás okouzlili krásou svých těl a duší, těch, co nás obdařovali světlem a poznáním, rukopisy, které hřály a hladily. Rukopisy milovaných.
Jenže naše knihy skrývají v nitru i listy temnější než tiskařská čerň. Stránky poleptané bolestí a křivdami. Stránky bezohledně počmárané, znásilněné lidmi a událostmi, které vtrhly do našich životů jako potopa, jako mor. Stránky černé zaschlou krví utrpení a bezmoci. Stránky bolavé ostnatými dráty. Bez lidských tváří. Jsme knihy plné otřesných věcí, o kterých jsme nikdy nechtěly psát. Kruté mýty a krvavé balady. Můžete je zkusit vymazat. Vymazat tiskařskou čerň. Můžete je zkusit vytrhnout. Vytrhnout si srdce z těla. Můžete je zkusit upálit. Ale je ten, kdo hází knihy do ohně, ještě člověkem? "
Perfektní kniha. Hodně zajímavé mi přišly informace z Indie a života tam. Taky postavy byly dobře popsané. Dobře se mi to četlo. Určitě by si zasloužila lepší komentář, ale nevím teď co napsat.
Jen pár knih za život se vryje tak hluboko pod kůži, jména hlavních hrdinů i dějovou linku překryjí další přečtené knihy, ale ten pocit, ten zůstává...
Kniha byla svým způsobem zajímavá. Momenty být zaměstnancem samotného Bati, prolínání s odsunem židů do koncentračních táborů ... Mám v záloze další knihu od paní Androníkové, na jejíž poslech se těším.
Četla jsem už před časem, ale dojem, který na mě kniha udělala, nemizí. A ta krásná atmosféra baťovského Zlína! Dopručuju všema deseti!
Andronikova defintivně není špatná, to chci říct předně, protože už její 'Nebe nemá dno', ke kterému jsem se dostal několik let zpátky bylo zvláštní atmosférou onoho blížícího se konce jejího života... to si pamatuju dobře. 'Zvuk slunečních hodin' je více standartní román v klasickém slova smyslu, kde se překrývají tři roviny z odlišných koutů planety a odlišného času. Slušně napsaný debut, ale v rámci toho, co jsem už načetl, pro mě minimálně, nepřinesl nic nového.
Zajímavá kniha se silným příběhem, jen styl vyprávění mi nějak nesedl, často jsem se musela vracet a číst znovu, protože jsem se v příběhu ztrácela
Trošku chaotické, chvílemi jsem nevěděla o čem čtu. Ale na druhou stranu dojemné, smutné, příjemné čtení.
Výborná kniha, zvláštní styl, ale mě se četla dobře. Velká škoda, že už si nic nového od autorky nepřečteme. Pro mě bylo novinkou to, jak v Indii stavěli Baťovi Češi továrny. Příběh byl - jak jinak - velmi dojímavý a smutný, jako většina příběhů této doby. Jsem rád, že jsem si knihu přečetl, byla trochu jiná, než většina knih o holocaustu a byla velmi dobrá.
Opravdu zajímavý příběh, který možná i strčí Hanu do kapsy. Mně však nesedl autorčin styl vyprávění, někdy jsem se ztrácela a nebavily mne pasáže z Indie. Kniha ale rozhodně stojí za přečtení, jsem ráda, že jsem na ni narazila.
Jeden z nejkrásnějších a nejsilnějších příběhů, jaké jsem kdy četla. Byla jsem unesena opravdovostí a hloubkou vztahu Tomáše a Rachel i úžasným vypravěčským stylem. Prostě nádherné!
(SPOILER) Velice zajímavě a čtivě napsáno. Příběh, který může být ale nemusí skutečný. Hodně silné téma, dobře rozložené a až do konce Vás nepustí. Je fakt, že postupně v každé části příběhu jsemsi říkala, tak a co bude dál, vždyť jsou na konci. A přesto mě autorka pokaždé překvapila. Konec asi všichni očekáváme, přesto ve skrytu duše toužíme po happyendu... a myslím že se nakonec dostaví. Přesně ten, ke kterému celá kniha směřuje. Jsem ráda, že jsem tuto knížku mohla "potkat". A věřím že ne naposledy.
Audiokniha. Příjemný poslech, doslova pohlazení na duši nebýt těžkých témat války.
Waw! To bylo počteníčko. Pěkně vystavěný příběh prolínající se několika časovými rovinami, který společně vypráví několik osob.
Rodinné vztahy, pouto k milovanému člověku, dítěti, přátelům a výpověď o dění v meziválečném a válečném období 2. světové války .... Děj měl spád. Vytříbený styl psaní ...určitě to není moje jediná kniha této spisovatelky. Děkuji za mimořádný čtenářský zážitek. Dojemné emotivní dílo, na které hned tak nezapomenu.
Ak slnečné hodiny znejú tak, ako jazyk tejto knihy, tak ich zvuk prevyšuje zmysel času, pre ktorý boli stvorené. A aký zmysel má čas, keď slnečný orloj stratí svoje slnko?
"Najdu tě ve slunci zmizelého světa, abys holýma rukama odnesl můj popel řece."
Paprsky spaľujú, nielen v ďalekej Indii, čas je neúprosný, nielen v koncentračnom tábore...
Tá rezonácia slov, z každého obdobia, z každého kúta sveta, ktorý sa v knihe objavil, je očarujúca. Láska Danielovych rodičov, jeho detstvo, krutosť holokaustu a jedno náhodné stretnutie v Coloradu, ktoré zavŕši otvorený príbeh. Andronikova ho skutočne zakončí až v poslednej chvíli a do tej chvíle v nás horí nádej, že sa "slnečné hodiny rozozvučia"....
....a všetci, ktorí sme čakali na ten zvuk, sa spoločne ocitneme na rozkvitnutej lúke...
"Zůstanu tady."
Dokonalé dielko, ktoré nejde ohodnotiť inak ako 5/5
Štítky knihy
Indie koncentrační tábory láska česká literatura Zlín (Gottwaldov) ságy holokaust, holocaust historické romány Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2001 |  Zvuk slunečních hodin |
| 2010 | Nebe nemá dno |
| 2014 | Vzpomínky, co neuletí |
| 2002 | Srdce na udici |
Kniha Zvuk slunečních hodin je v
| Právě čtených | 21x |
| Přečtených | 1 696x |
| Čtenářské výzvě | 435x |
| Doporučených | 226x |
| Knihotéce | 350x |
| Chystám se číst | 899x |
| Chci si koupit | 152x |
| dalších seznamech | 18x |
Všichni milují Hanu Aleny Morrnštjanové. Aleniny knížky mám také moc ráda. Pokud ale chcete příběh s tématikou holocaustu se silným ženským a milostným příběhem, sáhněte spíše po Zvuku slunečních hodin. Androniková je “paní spisovatelka”, píše nádherným jazykem, a puká mi srdce z toho, že už si od ní nic nepřečteme.