Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428845/bmid_zuzanin-dech-mkh-428845.jpeg
5
3035
3035
Jsou tři. Zpočátku děti. Svět je v rovnováze. Později se všechno změní. Ona miluje jednoho z nich, ji milují oba dva. Zuzana Liebeskindová je dcera cukrovarníka. Nic jí nechybí, kráčí životem lehce, obklopena láskou. Vzduchem se vznášejí vlákna přepáleného cukru. Třicátá léta dvacátého století v malém městečku Holašovice jsou sladká. Teprve během německé okupace začne Zuzana dospívat. Bolestně vrůstá do dějin a dějiny se vpisují do ní. Protože má židovský původ, je její osud předem daný. Transport. Koncentrák. Zuzanini přátelé Hanuš a Jan zůstávají v Holašovicích. Jejich cesty se však rozcházejí. Po skončení války se Zuzana vrací z koncentračního tábora, ztráty jsou ale větší, než čekala. Dokáže po všem, co prožila, ještě milovat? A má vůbec na výběr?... celý text
Přidat komentář
Silný příběh. Dvě roviny, hravá a sladce šťastná, a pak syrová a mrazivě hořká.
Psáno jakoby bez emocí a přitom je jich tam plno. Zajímavý styl psaní. Hořkosladký …
Mám ráda styl psaní Jakuby Katalpy. Krátké výstižné věty. Sevřený děj bez zbytečných odboček. Její Němci pro mne byli objevem zajímavé autorky. Doupě se mně moc nelíbilo. A Zuzanin dech se podle mne vyrovná Němcům. Příběh Zuzany není žádná love story. Po sladkém dětství následuje koncentrační tábor a po návratu vůbec ne šťastný život. Jak už tady někdo napsal hořko sladký příběh. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout a četla a četla. Jakubu Katalpu mám ve svých oblíbených a těším se na její další knížku.
Knižní výzva - 19. Kniha, která má na obálce ️srdce
Příběh Zuzany je hodně syrový a drsný, ale krátké věty vtahují více a více do děje a vy najednou zjistíte, že jste na konci, který vás překvapí. Doporučuji k přečtení.
Co mi na románu přišlo výjimečné, je, jak autorka dokázala oddělit dva vesmíry. Ten vnější - historické události, které přes to, jak „velké“ jsou, tu slouží jenom jako kulisa. Před ní se odehrává to hlavní, o čem kniha je - mikrokosmos rodinných a milostných vztahů. Někdo se trápí, stárne, umírá, jiný se rodí, roste, miluje, nenávidí…
Rozdělení do tří časových dějství je taky super. Romantická první republika, kterou sledujeme naivníma očima Zuzanina dětství. Dusno a nejistota po nástupu Hitlera, když dospívání tří přátel přinese napětí i do vzájemných vztahů. A pak peklo protektorátu, války a holocaustu.
Úsporný styl psaní mi přesně sedl a postavy se mi rychle dostaly pod kůži (ani ne tak Zuzana, zato všichni ostatní). Jsem v šoku, kolik vynikajících českých spisovatelek máme, jak se nebojí složitých historických témat a jak výborně se jim daří je přibližovat.
Mám z knihy strašně smíšené pocity. Ačkoli je kniha protkaná cukrem, cítím hořkost na jazyku.
Zuzanu rozhodně obdivuji. Za to co si v životě vytrpěla si zaslouží určitě náš obdiv. Já osobně vím, že bych nezvládla ani polovinu toho, co Zuzana.
Jsem velmi ráda, že autorka neukazuje pouze koncentrační tábory, ale i chvíle před nimi a po nich. To je asi na knize speciální.
Kniha je rozhodně velmi čtivá (přečetla jsem ji asi za pět dní a to jsem pomaločtenář:)) Rozhodně věřím, že na čtenáře udělá dojem i to, že ne vše končí, tak jak si přejeme.
Troufám si říct, že Hanu to nepřekoná, ale i tak příjemné překvapení:)
Po přečtení Němců jsem se na Zuzanin dech hrozně moc těšila a logicky jsem od něj čekala hodně. A jo, zpočátku jsem byla nadšená. Líbil se mi autorčin styl, příběh jsem hltala a všechno bylo růžový. Jenže. Zhruba kolem půlky se to nějak zlomilo. Pomalu na každý desátý straně to někdo s někým dělal, dobře propracovaný děj začal ztrácet na propravovanosti, jazyk mi nejspíš zevšedněl, začal mi připadat zbytečně stručný, holý. Chyběly dialogy, postavám jsem moc neviděla do hlavy, takže jsem k žádný vlastně ani nijak zvlášť nepřirostla.
Cením si ale toho, že se autorka zbytečně nenimrala v každodennosti koncentračních táborů i toho, že neutla Zuzanin život hned po válce a směle pokračovala dál. A vlastně ani nemůžu říct, že by knížka byla propadák, jsem jen na Katalpu přísná, protože vím, že to určitě umí ještě mnohem líp. Zuzanin dech doporučuji dál a dál se těším na další autorčiny knihy.
Na počátku příběhu má Zuzana ráj .
Poté peklo střídá peklo. Naprosto si mě získala svými nádechy, najít cestu z bezvýchodné situace a zachovat si vůli žít .
Neobvyklou formou zpracované, ale velmi poutavé.
Kniha hezká. Ze začátku jsem si teda musela zvyknout na slohový styl psaní, ale i tak to nebyl úplný prožitek ze čtení, jako z knihy, která má přímou řec a vše okolo. Tady člověk ani nemohl vědět, co si ta osoba myslí, číst jí myšlenky. Valná většina knihy byla o dětství a dospívání, to se mi taky nejvíce líbilo. Koncentrační tábor tam byl jen tak rychle prolétnut a život s Hanušem měl taky rychlý spád. Zajímavě to psané bylo, místy i vtipné, postava Zuzany zvláštní, ale bylo to celkově takové milé. Příběh tedy smutný až do samého konce, nic snad nebylo pozitivní, až na to dítě na konci. Jako kniha hezká, ale nedokázala jsem se prostě úplně vcítit do těch postav. Jiné knihy ve mně zanechají hluboký šrám a přemýšlím nad nimi ještě dlouhou dobu, ale tady to tak bohužel nebylo. Škoda.
Mas rád/a tématiku druhé světové války? Líbí se ti netypické romány? Hodně zvláštní povahy hlavních postav? Toto všechno je zde!
Jeden z nejlepších stylů psaní, který se mi kdy dostal do ruky. Jasné a stručné věty, v přítomném čase. Všechno psáno tak živě a přitom se mě to vůbec nedotýkalo. Asi jsem nikdy nečetla podobnou knihu. Opravdu souzním s vysokým hodnocením a v hlavě mi zní jedno velké: Doporučuji!
Tedy tolik bolesti a utrpení dostat do jedné knihy! Ač byl příběh místy až příliš silný, nemohla jsem se odtrhnout a přečetla téměř jedním dechem.
Obehrané téma 2. světové války, chtělo by se říct. Katalpa však válku využila spíše coby kulisy a příhodné prostředí pro rozehrání lidských vztahů v kdysi kamarádském trojúhelníku než k výpovědi o válečných hrůzách. I skoky v čase začnou dávat smysl, když si uvědomíme, jak dějově očekávaný, předvídatelný a lineární příběh s židovskou postavou se tak asi odehrává v průběhu let 1939, 1945, 1948. Čtenář se tak nedozvídá jestli, ale jak a proč. Pouze samotný závěr mu zůstane utajen do samého konce.
Válka a židovské pogromy jsou tisíc a jedenkrát popsané v análech a literatuře, stejně jako motivy a osobní atributy, které pomáhaly člověku přežít. Katalpa se tak dle mého s těmito kulisami pustila na docela tenký led. Osud Zuzany, cukrovarnické dcery, představuje tragické životní drama, jaké potkalo tisíce dalších židů. O to není méně hrůzné, přesto ve mně jeho popis nedokázal probudit zcela odpovídající city. Zůstávala však přinejmenším zvědavost dozvědět se, jak to celé s těmi třemi kdysi kamarády dopadne. Válka u každého z nich působila coby destruktivní katalyzátor k projevení neskrytějších, ne právě pěkných rysů jejich povah. Závěr je sice trochu překvapivý, ale z mého pohledu logický a přitom nemálo originální. Utnutý právě včas, aby si čtenář mohl domyslet možné následky. Příčiny byly více než zřejmé. Až na výjimky neholduju příběhům dovyprávěným do nejmenších konečných detailů. Za ten dávám čtvrtou*.
Mně se to nelíbilo. Styl psaní, přítomný čas, holé věty, občas skoky do budoucna.
Příběh, aby v něm bylo všechno, láska, rivalita, kontrasty, bohatství, chudoba, židé, továrník, koncentrák, zrada... pro mě zbytečně všechno.
Až tuhle knížku vezmete do ruky a začnete číst, tak ji odložíte až s poslední přečtenou stránkou. Dřív to prostě nedokážete.
Noooo...tak to je zase příběh, který mě zasáhl až do morku kostí..přečteno na jeden zátah během dne.
Postavy líčené tak, že jsem si k nim hned utvořila vztah...hospodyní Tomášovou počínaje.
I tomu Hanušovi jsem celou dobu fandila. Bylo mi ho líto...do návštěvy Gestapa.
To, co si Zuzana zažila po návratu z lágru, mě dostalo víc než její pobyt v Osvětimi. Takové vyústění jsem tedy opravdu nečekala...
Knihu rozhodně doporučuji.
Příběh ve mě stále rezonuje a jako bych cítila v ústech chuť cukru. Hořkosladkou chuť cukru.
Hodně mi připomíná Hanu, ale styl je jiný. Četla se dobře, příjemná, ale můj šálek kávy to nebude
Přečteno jedním dechem. Když si Zuzana myslela, že má za sebou to největší peklo, přišlo peklo další. Osudy bývají někdy opravdu kruté. Velmi pěkně napsáno. Naprosto příhodný název jsem pochopila skutečně až na konci.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) zneužívání milostné příběhy romantika domácí násilí ženy v 2. světové válce perzekuce holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 | Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Autorka má velmi úsporný styl psaní, žádné zbytečné kudrlinky a přímo k jádru pudla. A tak se nám tedy na pouhých 300 stranách odvíjí příběh jedné židovské dívky a provází nás od dětství až k dospělosti. Věty jsou kolikrát odsekávány s takovou surovostí, že člověk musí přestat číst a vstřebat, co se vůbec dozvěděl. Musela jsem si chvíli na její styl psaní zvykat, ale rozhodně si ji po této knize přidávám do oblíbených.