Zlodějka knih
Markus Zusak
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26831/bmid_zlodejka-knih-43M-26831.jpg
5
8273
2055
Mladý australský autor sepsal silný, zajímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2009 , ArgoOriginální název:
The Book Thief , 2005
více info...
Přidat komentář
Je to jako, když vám někdo podkopne nohy a pak vám nabídne ruku, která vás zvedne ze země. Přesně tak Zusak píše. A já to miluju. Miluju, jak se mi slova vtiskávají až do morku kostí. Miluju, jak je to jiné než všechno ostatní. To Zusak umí a předvádí ve Zlodějce knih. A taky to, jakou nepředstavitelnou moc nám dávají slova.
Nedělejte stejnou chybu jako já. Raději si nejdřív přečtete knihu, a pak si pusťte film, jinak přijdete o mnoho...
Styl psaní mi vyhovoval. Žádné přestřelky zpoza zákopů, Zuzak zachytil hrůzy II. světové z pohledu malé holčičky. Ne Liesel, to krutá vypravěčka s vlídnými slovy krade ze všech nejvíc. Lidské životy...
Nejdřív jsem si obtížně zvykala na způsob vyprávění, tedy, že vypravěčkou je Smrt, ale později se mi to začalo líbit, a také to v závěru dává víc smysl. Možná, že na začátku se autor v tom stylu teprve hledá a zkouší hranice. Upřímně, čím dál jsem byla v knize, tím lépe se četla, až na trochu, dle mého, protahovaný konec. Na knize se mi moc líbila poetika vyprávění, která mě úplně unesla, i když šlo o tak hroznou dobu. Jednou větou - nerada čtu knihy o válce, ale jsem moc ráda, že v tomto případě jsem udělala výjimku.
Ještě jsem nečetla nic podobného. Málokdy se mi stává, že by mi již první stránky knihy přišly tak poutavé. Není co bych knize vytkla. Nejvíc se mi na knize líbí vypravěčka a její pohled na život, válku a smrt. Opravdu úžasné dílo!
Koho dnes ještě zajímá II. světová, či holokaust? Lásku jsme degradovali na soulož, smrt zparodovali v přímém přenosu. A vida, jde to i krásně a poeticky. Příběh jako kdyby vyprávěl potulný bard za dlouhého zimního večera při svitu petrolejky. V kamnech praskají polena, za oknem metelice, dospělí hltají každé slovo, staří moudře pokyvují hlavami, děti pod stolem a na peci, oči vykulené, ani nedutají. Mistrovský kousek. Úctu vzdávám i panu Penkalovi za skvělý překlad. Doporučuji.
Super kniha,originální nápad a zpracování. U konce jsem i brečela,prostě nemám slov.
skôr 3,5*. Po všetkých tých 5* hodnoteniach a nadšených recenziách som asi mala príliš vysoké očakávania. Mám rada príbehy z tohoto prostredia, o vojne a holokauste by sa malo písať čo najviac aby ľudia nikdy nezabudli čo sa dialo, a viac si vážili toho čo majú teraz. Najväčší problém som mala so štýlom rozprávania, ktorý ma stále vytrhával z deja. Smrť ako rozprávač je určite zaujímavý nápad, ale v tomto prípade, nešťastne realizovaný. Tiež mám rada príbehy písané z pohľadu detí, ktoré vojnu a dianie okolo seba vnímajú inak ako dospelí. Z príbehov písané takýmto spôsobom ma oveľa viac zaujala Osvětimská knihovnice a v Šedých tónoch.
Film jsem ještě neviděl, nemohu tedy, na rozdíl od řady ostatních, srovnávat. Ale určitě se na něj podívám. K téhle knize toho tady bylo napsáno už opravdu hodně, takže ani nemohu napsat něco objevného a proto se omlouvám uživatelce "rusalka123", že si dovolím citovat několi jejích vět, protože lépe bych to napsat nedokázal - a ona v těch větách přesně vystihla i mé pocity: " Zusak má dost osobitý a bezesporu velmi zajímavý styl psaní, který mě nejdřív fascinoval, ale ke konci už mi přišlo lehce únavné, jak to vypadalo, že nic nenapíše "normálně", ale pro všechno hledá neotřelá slovní spojení a přirovnání. Na tom by nebylo v zásadě nic špatného - naopak - kdyby se mi ale nezačalo chvílemi zdát, že to nepůsobí vůbec přirozeně... Jako kdyby tím chtěl čtenáře fascinovat, jako by na tom tu knížku cíleně postavil..."
Za sebe snad jen dodám, že MNĚ tedy vypravěčka smrt opravdu nesedla. Té osobitosti shledávám v knize příliš.
To ale neznamená, že se mi knížka nelíbila. Naopak - ale s výše uvedenými výhradami.
Nemam slov! První knížka, u které mi i slza ukápla :) Prvních pár stránek jsem byla ze stylu psaní zmatená, ale jakmile jsem se začetla, měla jsem jasno: od toho se jen tak neodtrhnu! Knížku jsem zařadila mezi svoje TOP. Neuvěřitelně silný příběh, doporučuju všema deseti!
Výborná knížka. Poutavý děj, zápletka a dokonce se čtenář dozví něco z historie. Konec byl smutný, ale bez toho by to nebylo ono. Určitě doporučuju přečíst i podívat se na film!
Kniha se mi libila. Popis pribehu z pohledu smrti je zajimavy a neotrely. Uzasny konec, je az k neuvereni kolik toho Liesel vytrpela, kolik smrti videla uz v detskem veku.
Úžasná knížka, skvělý námět, originální.. Mělo to v sobě něco, co ani nedokážu popsat, ale bylo to super :)
Přečetla jsem ji před více než půlrokem a stále na Zlodějku vzpomínám. V tom nejlepším.
Nevzpomínám si, že by mě nějaká kniha pohltila natolik, abych u konce nebyla schopná zastavit pláč. A to se přiznám, že jsem to od této knihy nečekala, říkala jsem si, že je to zase další módní vlna, ale obsah nebude tak skvělý jak se tvrdí. Jsem ráda, že jsem se zmýlila.
Jestli by něco mělo být v povinné četbě, tak tohle.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Adolf Hitler smrt zfilmováno Německo australská literatura Němci o knihách holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zlodějka knih |
| 2012 | Posel |
| 2014 |  Roky pod psa |
| 2019 | Clayův most |
| 2015 | Smečka rváčů |
Nádherná kniha, plná hlubokých myšlenek. Vypravěčka popisuje příběh velmi poutavě (mě připoutala do časných ranních hodin), bez moralizování a nadbytečného sentimentu. I když se děj odehrává děsivé době předválečné a válečné, nejsou vlastně v mezi obyvateli Himmelstrase žádné záporné postavy. Zlo i když stále přítomné, je na pozadí. O to víc jsem se o všechny ty lidi bála. Závěr byl velmi dojemný..ale po dočtení jsem neměla pocit marnosti nad lidským pokolením. Pevná přátelství, láska a potřeba pomoci druhým i za cenu vlastních ztrát, je pocit který jsem si z knihy odnesla v největší míře.