Zločin a trest

03.06.2023

Fjodor Michajlovič Dostojevskij mě velmi příjemně překvapil, navíc je to první ruský klasicistní autor, od kterého jsem nějakou knihu četl a tou knihou je dílo Zločin a trest v grafickém vydání Rybka Publishers 2022, kde kresby umocňují dojem z textu a krásně děj doplňují. Právě toto grafické vydání upoutalo mou pozornost a když jsem viděl samá kladná hodnocení přátel, říkal jsem si, že to také zkusím. Petrohradský student práv se rozhodne, že spáchá vraždu staré lichvářky. Zločin naplánuje, ale spíše než nouze ho k činu vábí, chuť zkusit něco nového, potrestat zlo. Dostojevskij velmi podrobně popisuje, čím si student prochází před i po vraždě, ostatně stejně pečlivě se věnuje profilování postav ostatních hrdinů knihy. Student Raskolnikov během knihy prochází i katarzí. Zde bych chtěl navíc vyzvednout nový překlad Michael Fišla a Bohumila Mužíka, který je velmi perfektní a i když se nejedná o mladé dílko, je překlad velmi srozumitelný, ale ponechává mu i styl tehdejší mluvy. Kniha je psána velmi květnaným jazykem s mnoha opisy, ale byl jsem při četbě velmi překvapen, jak mne kniha zaujala i po takové době od vydání. Je to opravdu z pohledu času mistrovské dílo a přesto stále aktuální. Zcela určitě si přečtu i jiná ruská klasicistní díla. Od Dostejevského to budou ještě bratři Karamazovovi a Idiot. Od Tolstoje Anna Karenina a jednou snad i Vojna a mír. Celkový svůj dojem z knihy bych shrnul jako velmi příjemný pocit při čtení této knihy, je zde mnoho filozofických otázek, květnané rozhovory, kde člověk musí číst s vyšší pozorností, poněvadž ten, kdo něco zmiňuje, nebývá často jmenovám v dialogu, ale vychází to například z názorové konfrontace komunikujících osob, kde dle znalosti uvažování hlavních hrdinů čtenáři dojde, kdo právě promlouvá. Doporučuji tuto knihu všemi deseti a pět hvězd je jistých. Na obsah této knihy jen tak nezapomenu, velmi mě zaujala a znovu podotýkám, že ilustrace tohoto vydání je překrásná.

02.06.2023

Velmi čtivá kniha, výborná zápletka, skvělé myšlenky a nadčasový příběh. Právem kniha patří mezi světovou klasiku.

29.05.2023

Naprostá klasika, která je extrémně nadčasová a pořád má co nabídnout. Je ale pochopitelně nutné vědět, že zrovna Dostojevskij byl ve své době placen od slova, takže jeho romány jsou obsáhlé s mnoha (leckdy nepodstatnými a zbytečnými) odbočkami a vedle jednoduché zápletky se odvíjejí další dva až tři minipříběhy dalších postav. Ale možná právě to z nich dělá fascinující dílo, které sice není pro každého, ale ten, kdo má na podobné "bichle" fetiš, bude nadšený. Zločin a trest není detektivka, je to psychologický román o tom, že v hlavě a plánech vypadá všechno jednoduše, jakmile ale přijde skutečnost, všechno je jiné a některé důsledky sebelépe připravený jedinec nedomyslí. Dostojevskij tu ukazuje, že každý normální člověk má po tak hrůzném činu, jakým vražda bezpochyby je, silné výčitky, s nimiž prakticky nejde žít a jediným řešením je přijmout trest. Navíc tu vytvořil postavu zdánlivě hloupého policisty, který svým chováním pachatele rozhodí a ten se nakonec sám usvědčí (viditelně jím byl inspirován populární Columbo). Pozoruhodné jsou i detailní popisy Ruska své doby a myšlení ruského člověka, na kterém se bohužel mnoho nezměnilo, i další podzápletky s více, či méně tragickými osudy lidí, kteří chtěli žít jinak, nedokázali ale najít způsob, jak to udělat. V neposlední řadě se musí ocenit i zvláštní romantická linie, která dominuje v závěru a potvrzuje teorii, že v určitých případech je možné jednoho člověka "donutit" k lásce jen tím, že se v jeho okolí neustále vyskytuje a zůstává v jeho mysli. Ostatně postava Soni je asi tou nejtragičtější vůbec, protože jako jediná se snažila žít poctivě a pomáhat své rodině, jen jí to okolnosti neumožnily a ona sama sebe potrestala tím, že přijala mnohem vyšší trest, než by bylo záhodno. Ano, Zločin a trest je zdlouhavé dílo plné popisů a jmen, v nichž je trochu těžší se orientovat, není to ale nic, co by zkušený čtenář nedokázal překousnout, protože odměnou mu je fascinující studie o lidské zvrhlosti, zvláštním způsobu uvažování i naprostých mukách, v něž se změní život po spáchání závažného činu. Speciální poděkování patří vydavatelství Rybka Publishers, které knihu vydalo v nádherném ilustrovaném vydání, v němž ilustrace jen dotváří temnou atmosféru díla a i díky kresbám na hřbetu knihy mu dodávají unikátní vzhled, který je ozdobou každé knihovny. 90 %

23.05.2023

Odhodlal jsem se na klasika ruské literatury a nějak nevím. Samotný děj nijak zajímavý není, jedná se celkem o banální příběh, nicméně autor je schopen sondou do duše a myšlení hlavního hrdiny zprostředkovat bohatým a košatým jazykem mnohovrstevnaté myšlenkové pochody a motivace vlastního jednání. Skoro zajímavější, než samotný děj, mi však přišel popis života v Petrohradu v 19. století, a to včetně charakteru Rusů a jejich národní povahy. Docela mi přišlo zajímavé, že tuto knihu čtu právě v dnešní době a je zřejmé, že některé rysy ruské mentality se za těch pár století příliš nezměnily.
Několikrát mě během čtení napadlo srovnání s mým oblíbeným E. Zolou, který se také zaměřoval na precizní popisy motivu a zdůvodnění jednání svých postav v kontextu doby a okolností. Z tohoto minisouboje je pro mě vítězem francouzský spisovatel.

09.05.2023

(SPOILER) Přečteno v rámci povinné četby... jinak bych se k tomu asi nedostala - a nemyslela jsem si, že to řeknu, ale byla by to škoda.

Zločin a trest je rozhodně kniha hodná zamyšlení autor nám předkládá velmi zajímavý pohled na celou problematiku vraždy a nechává nás se pozastavit nad činy a myšlením vraha. Dílo je celkově nadčasové a určitě je dobré ho znát.

Občas to ale bylo zbytečně dlouhé, některé pasáže mi připadaly přehnaně popisné a často se pořád dokola opakovalo a řešilo to samé. Měla jsem problém se zorientovat i ve jménech, kterých tam bylo vzhledem k rozsáhlosti díla opravdu hodně, byla pro mě, pravděpodobně kvůli neznámému jazyku, příliš podobná a nějakou dobu jsem tak vůbec nevěděla, kdo je kdo.
Během čtení zvlášť nezajímavých pasáží jsem se nemohla zbavit pocitu, že jsem uvězněná v hlavě psychicky labilního člověka a jenom se přes jeho sáhodlouhé, zmatené vnitřní monology a jeho zvláštní uvažování snažím pochopit jeho motivy navíc jsem kvůli jeho často nepromyšleným činům pouze čekala, než bude odhalen.
Ke svému okolí Raskolnikov přistupoval s naprosto neoprávněnou pasivitou a tvrdostí, ke svým přátelům a rodině, která v něj vždy věřila a podpořila ho, se choval s neúctou a bezohledně. Byl mi celkově dost nesympatický, už jenom jeho teorie o nadřazených a podřazených lidech a vůbec připuštění té myšlenky, že by mohl mít právo někoho zabít

Na druhou stranu jsem si oblíbila Raskolnikovu rodinu, jeho matku a sestru, které byly schopné se pro něj obětovat podobně jako Soňa, která se ho i přes jeho nevhodné, místy dokonce hrubé chování rozhodla následovat na nehostinnou Sibiř odpykávat jeho čin a odejít tak od svého domova a dosavadního života.
I přes bezútěšně pochmurný děj nás na konci knihy překvapí nečekaně optimistický zvrat Raskolnikov si připustí svou lásku k Soně, úplně se promění, uzná svou vinu a najde opět sám sebe.
V současné době jsme zvyklí na rychlý spád děje filmů, knížek i celého života, takže ano, kniha pro mě byla zdlouhavá, ale zároveň jsem ráda, že jsem se s tímto dílem seznámila a mohla díky všem popisům plně vnímat propracovanou psychiku zločince a uvědomit si, že i oni mohou mít svědomí.

07.05.2023

Dostojevskij se mi trefil do černého. Jak myšlenkami, úvahami, hlavní postavou, tak taky ponurým prostředím, občasnou surovou brutalitou a perfektním koncem. Dílo, které právem spadá na špici světové literatury. V budoucnu se k tomuto počinu rozhodně vrátím.

23.04.2023

Prostě bomba! Co k tomu dodat, Dostojevskij to opravdu umí.

08.04.2023

Prvně musím říct, že těch pět hvězd je jen díky skvěle namluvné audioknize. Jinak by to zřejmě byly váhavé čtyři - ze zdvořilosti :)))
trochu moc blabla a opakovaných blabla o blabla, ale celkově obsahem super. Rodion anti-sympoš až mi ho bylo líto. Bokem jsem to i četla a nějak mi uhranul ten přebal - ten co je vyobrazený zde u knihy. Boží. Překreslila jsem si ho vlastní rukou a vydržím na to opakovaně civět.

Rodion: ,, Chtěl jsem být jako Napoleon. Už tomu rozumíš?
Soňa: ,,Ne.

20.03.2023

Bol to určite zážitok. Za klady považujem napätie, atmosféru Petrohradu v 19. storočí, nemálo podnetov na zamyslenie, a tiež spletenec osudov postáv, z ktorých nejedna bola ozaj prepracovaná. Na nervy mi liezla častá ukecanosť (občas ozaj ako "baby na trhu") a tiež pričasté konflikty náhodných postáv (krik, hádky, bitky), ktoré sa okolo hlavného deja diali každú chvíľu na každom rohu. Nebolo to ľahké čítanie, ale zase ani veľmi ťažké, a určite sa oplatilo ;)

26.02.2023

“Co myslíš, nezahladí se ten jeden nicotný zločin tisíci dobrých činů? Za jeden život tisíce životů ušetřených hniloby a rozkladu- tomu se říká matematika!”

Nechci tu rozebírat myšlenku a děj románu, ten si můžete přečíst v anotaci a rozborů je tu taky dost a dost. Snad jen pro ty, kteří stále ještě váhají otevřít (podobně jako já ještě nedávno) některý Dostojevského román a bojí se, že to není čtení pro ně. Ne, lehké to není, ale je to mistrovské! Autor drží čtenářovu pozornost, vývoj situace je stále více a více gradován až do samého konce, děj není složitý a postav je tam tak akorát. Filozofické myšlenky o bytí, svědomí, vině…
Doporučuji k přečtení.

18.02.2023

Literární skvost, doporučuji.

16.02.2023

"Mily Fjodor Michajlovic, pisete obsirne ze som popri Vasom romane stihol precitat este tri dalsie knihy. Vas Peta."

Citam po stvrty krat v zivote. Ano, raz za 8-10 rokov si najdem ten cas... Tentokrat z lenivosti, z nejakej tuzby po zmene zazitku, ako audioknihu. Velmi dobry pozor som daval na to, aby to nebolo nejaka skratena, zdramatizovana verzia. Avsak, preklad je uz zmodernizovany, kedysi som si asi viac uzival archaickejsi preklad. Stale ma vsak sokuje aky moderne posobiaci je ten text odhliadnuc od skeslenia interpretacie prekadatelov. Pripominam ze nie som nejaky adorant Dostojevskeho, Преступление и наказание je jediny roman co som od neho cital, a snad kedysi este nejaku jeho novelu. A ani sa nechystam citat nieco dalsie. MIlujem tento pribeh, toto vnutorne analyzovanie, milujem sceny z pribehu, ako ked sa vraciam k dobremu filmu.

Namiesto toho aby som skusal plocho hodnotit, dame si nieco zaujimavejsie, co tak citat, co o svojom romane napisal sam Dostojevskij? Citujem jeho opis ako ho sam vidi, svoj buduci roman.
"Je to psychologický záznam o jednom zločine. Odohráva sa v súčasnosti v tomto roku (poznámka t. j. 1865). Mladý človek, vylúčený spomedzi poslucháčov univerzity, malomeštiackeho pôvodu, z ľahkomyseľnosti, z názorovej rozkolísanosti podľahol niektorým “nedonoseným” ideám, ktoré sa vznášajú vo vzduchu a rozhodol sa jedným razom zbaviť svojej hanebnej situácie. Rozhodol sa zabiť jednu starenu, vdovu po titulárnom radcovi, ktorá požiačiava peniaze na percentá. Starena je hlúpa, hluchá, chorá, lakomá, berie židovské percentá, je zlá a utláča iný život tým, že pri sebe mučí ako slúžku svoju mladšiu sestru. “Je nanič”, “Prečo len žije”, “Je vôbec nejak užitočná?” atď. – Tieto otázky metú mladého muža. Rozhodne sa ju zabiť a okradnúť s úmyslom zariadiť šťastný život svojej matke, ktorá žije na vidieku, zbaviť sestru, ktorá robí spoločníčku v jednej statkárskej rodine chlípnych ambícii hlavy tejto rodiny, ambícii ktore jej hrozia skazou, dokončiť štúdium odísť za hranice a potom byť celý život čestným, pevným, neochvejným pri plnení “humánnej povinnosti voči ľudstvu”, čím sa pochopiteľne “zmyje zločin”, ak sa dá vôbec nazvať zločinom čin spáchaný na starene hluchej, hlúpej, zlej a chorej, ktorá sama nevie načo žije na svete, a ktorá by možno tak ako tak za nejaký mesiac zomrela. … Čistou náhodou sa mu podarilo svoj úmysel uskutočniť rýchlo a úspešne.
Potom uplynie takmer mesiac, než nastane definitívna katastrofa. Žiadne podozrenie na neho nepadá a ani padnúť nemôže. Tu sa práve rozvíja psychologický proces zločinu. Pred vrahom sa objavujú neriešiteľné otázky, netušené a neočakávané pocity trýznia neho srdce. Božia pravda, pozemský zákon si vymáhajú svoje a vrah končí tým, že je donútený sa priznať. Donútený, aby dajme tomu zahynul v trestnici, ale spojil sa opäť s ľuďmi; pocit odlúčenia a odtrhnutia od ľudstva, ktorý spoznal hneď po spáchaní zločinu, ho trýznil. Zákon pravdy a ľudská prirodzenosť si vzali to čo im patrí… Zločinec sa sám rozhodne prijať muky, aby vykúpil svoj čin."
FMD. Dopisy.

Takze co si ja myslim o diele je nepodstatne a ci som ponal vsetko co Fjodor chcel vyjadrit, netusim. Pamatam si ze pri prvom citani kedysi ked som mal mozno 20 rokov, som si uzival hlavne detektivny pribeh, dialogy Raskolnikova a inspektora, hru macky s mysou. Pri dalsich citaniach si uz viac vsimam myslienky, ideje, vedlajsie postavy a ich stvarnenie. Pri tomto poslednom "pocuvani" som sa uz vlastne vratil k staremu znamemu a vychutnaval som si hrozienka z kolaca. A snad maly dovetok, Fjodorovi by som odkazal ze ja by som tiez kludne dokazal zabit cloveka, ktory je zly, ktory okolo seba rozsieva hrozu alebo nespravodlivost. A asi by som ani nemal take vycitky ako Raskolnikov. Ked mas slabe nervy, nepustaj sa do vrazdy. No, neviem ci toto by prave Dostojevskij chcel pocut, snad by mi to nejak rozhovoril.
Tak...zase o par rokov dasvidania.

PS: Maly myslienkovy experiment, pre tych co tvrdia ze kniha nie je genialna, priekopnicka, ze sa len tvarime ze chvalime po tych co ju chvalili pred nami. Aby ste docenili jej vyznam a velkost, genialitu, skuste si odmysliet vsetky knihy napisane po nej. Alebo jednoduchsie? Nechajte si v kniznici len len diela ktore boli napisane pred rokom 1865, tie citajte, a potom Zlocin a trest. Predstavte si v akom prostredi sa zrodila, v akej dobe. Porovnajte to s nejakymi hoci aj velkymi literatmi predoslej doby. TOP 100 najvplyvnejsich knih vsetkych cias? Zlocin a trest bude urcite v hornej polovici.

19.01.2023

Psal jsem to už u Běsů. Je fascinující, jak se rozebíhá Dostojevského fantazie. To, co by jiným vydalo na tři knihy, on vměstná do jedné. Jenže. Za mě: kdyby se soustředil čistě na ten souboj Raskolnikova s vlastním svědomím a s „detektivem“ Porfirijem Petrovičem, udělal by líp. Ale možná to tlačím moc do současné psychologické detektivky. Každopádně když to srovnám třeba s Tolským, tak tam mi ty odbočky a ten všeobjímající popis všeho nevadí, ale tady mi to překáží a brání si to pořádně užít.

26.12.2022

Zásadní důkaz toho, jakým způsobem Velká říjnová revoluce pošlapala kulturní skvosty, které k nám z carského Ruska přicházely. Dostojevskij nám představuje geniální vykonstruovaný příběh, který nás neušetří jediné emoce na celé její škále. Pokládá nám otázky, na které nám odpovídá až s dalším vývojem příběhu ale zároveň s takovou otevřeností, že žádná odpověď ve výsledku není špatně. Jedná se o prožitek ze zločinu jednoho muže, který prochází klasickými psychologickými fázemi. Otázka, která se nabízí: "Jsme všichni schopni vraždy?" Není to samozřejmě otázka na motiv, kvůli kterému byl zločin spáchán, ale na následné přemýšlení o tom, na nemožnost vrátit tento čin zpět a vyrovnáním se s tím. Není to totiž příběh sociopata ani psychopata, je to příběh někoho, kdo nepřemýšlel nad důsledky vlastního jednání - a takových je nás spousty. Ale jsme schopni přijmout odpovědnost za svá rozhodnutí? Na to nám kniha neodpoví, musíme sami.

23.12.2022

Ne tak mnohovrstevnaté jako autorův opus magnum Bratři Karamazovi, ale za to je to román určitě přístupnější, méně náročný a zábavnější, proto je také nejznámějším a nejčtenějším Dostojevského dílem. Výborné zpracované je zde jednání vraha a hlavní postavy Raskolnikova po provedené vraždě, jeho myšlenkové pochody a pochyby, obavy z dopadnutí a konečně jakási jeho filozofická obhajoba vlastního činu, nám krásně ukazuje, jak si náš mozek dokáže utvořit vlastní představu o mylné spravedlnosti našich zločinů. Konec nabízí jakýsi skoro až “happyend", na kterém má lví podíl Soňa. Protikladná postava Raskolnikova je Svidrigajlov, který se snaží napravit své křivdy a poté se rozhodne pro zcela jinou cestu. Čteno nové vydání od Rybka publishers s ilustracemi mého oblíbeného kreslíře Dave McKeana, ve stejném formátu už vyšel i Bulgakovův román Mistr a Markétka, snad se v budoucnu dočkáme u nakladatelství i dalších takových bibliofilských skvostů.

11.12.2022

S každou další přečtenou knihou "povinné četby" zjišťuji, že ony knihy nevybírali náhodou. Pro ruské klasiky devatenáctého století to platí obzvlášť. Jednalo se o mé první setkání s Dostojevským. A jsem úplně stejně nadšen jako z Tolstého Vojny a míru. Zločin a trest není tak obsáhlé dílo, ale je také dosti dlouhé. Přesto nemá problém udržet pozornost čtenáře od začátku do konce. A to i přesto, že místy obsahuje i několikastránkové monology různých postav. Nebo snad právě proto? Jedná se o hlubinnou psychologickou sondu do jednoho zločinu, jeho motivu a následků. Na malém prostoru a v malém čase autor rozehrává přesné charakteristiky plně životných postav, každé jedinečné a originální, a jejich interakcí. Děj je ve své postatě velmi prostinký. Okořeněn je množstvím filosofických úvah o podstatě lidského bytí, o smyslu života a podobných hlubinných tématech. Vřele doporučuji nenechat se odradit velikostí románu a pustit se do čtení!

06.12.2022

Před, během i po čtení mně běhal mráz po zádech. Dostojevskij je Shakespeare ruské literatury, a to dokázal především svými opera magna Bratři Karamazovovi a Zločin a trest.
Raskolnikov je člověk, který vyzkoušel své teorie ve skutečnosti. V hlavě vše dávalo a i po selhání dává smysl. Ale všechno se zvrtlo, jako by se svět neřídil jeho řádem. Uvědomil si, že svět se řídí svou etikou. Krutá skutečnost života s ním nemá slitování. Raskolnikovovi přijde, že může obelstít život vůbec takým nesprávným přestupkem. Raskolnikov před oním činem a po něm není táž osoba.
Dostojevskij byl pravoslavný existencialista, ptal se, jak je vůbec člověk schopen žít s vědomím, že bude muset snášet utrpení mnohem větší než plody, které sklidí. Jeho odpověď zněla: žíti ctně podle Boha, přijmouti křesťanství jako jedinou dobrou odpověď. Dostojevskij byl také pravý myslitel a chtěl své myšlenky podrobit tvrdé zkoušce. Jako protihráče svých myšlenek si zvolil nejsilnějšího oponenta, Raskolnikova, jemuž dal ty nejvhodnější a nejlepší podněty a podmínky k zločinu. Tohoto oponenta vybavil i přesvědčením, že bez boha je vše dovoleno, a v něm ho i potvrdil. Poté nechal experiment perem běžet a hle toto dílo.
Naprosto mistrovský román 19. století. Toto je povinné čtení ne školou, nýbrž samo sebou.

19.11.2022

Vskutku působivý kus literatury, u nějž člověka dopředu ani tolik netáhne děj kapitolu od kapitoly jako spíše vývoj celé situace. Nejednou jsem četla se zatajeným dechem, pak musela knihu odložit a chvíli to rozdýchávat. Navzdory hutným popisům a sáhodlouhým rozmluvám se kniha četla jedna báseň, jen na ni, pravda, musí mít člověk klid.

04.11.2022

Psychologicky dokonale zpracované utrpení člověka, který je bičován obavami z prozrazení jeho zločinu a zároveň trýzněn vlastním svědomím.
Dostojevskij vytvořil nezapomenutelné dílo, které patří zaslouženě mezi základní knihy světové literatury.