Život na našej planéte

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Život na našej planéte je jedinečným svedectvom známeho bojovníka za zelenú planétu a moderátora Davida Attenborougha. Autor ako tvorca prírodopisných dokumentov precestoval svet a celý svoj život si uvedomoval ako človek ukrajuje z jedinečnej a nedotknutej prírody. David opisuje túto tragédiu dnešných dní a ponúka víziu pre budúcnosť, avšak s jednou podmienkou – ľudstvo musí začať konať ešte dnes. Musíme svetu navrátiť divokú prírodu....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/462789/big_zivot-na-nasej-planete-hne-462789.png 4.8106
Žánr:
Literatura světová, Biografie a memoáry, Ekologie, živ. prostředí

Vydáno: , barecz & conrad books
Originální název:

A Life on Our Planet – My Witness Statement and a Vision for the Future, 2020


více info...
Nahrávám...

Komentáře (31)

Kniha Život na našej planéte

Rihatama
včera

Za posledních 50 let se počet lidí na naší planetě zdvojnásobil ze 3,5 na 7 miliard a nárůst stále zrychluje... Tohle už není science fiction, to je vývoj za necelý jeden lidský život. A jednou ze zásadních příčin (vedle nezodpovědného chování lidského druhu) je nešetrná konzumace naší planety, která se tak neustále umenšuje, ať je řeč o odumírání deštných pralesů nebo vyhynutí celého řetězce živočišných druhů. Z našeho prostředí se slovy Attenborougha stává prostředí bez potravy, zdevastované, přehřáté, kyselé a toxické. Attenborough, spíše než kritizuje, podává smutná svědectví lidské arogantní dominance na planetě Zemi a uvádí kritická statistická čísla. Současně však nabízí celou řadu návrhů, jak z tíživé spirály pomalé (spíš rychlé) sebedestrukce vystoupit a rovněž neztrácí ve svém úctyhodném věku optimismus, pokud jde o schopnost divočiny najít si znovu své místo na slunci, což demonstruje na příkladu ukrajinské Pripiati. Neumím posoudit, zdali je příliš či málo optimistický, ale kloním se k názoru, že ať tak či onak, příroda se sama nakonec prosadí, byť velmi pravděpodobně na úkor existence člověka. Otázka je tak spíš kdy než jestli.

TerezaKlima
31. října

Moc krásná kniha plná moudrých slov a myšlenek. Ať ji otevřete na jakékoliv straně, můžete se začíst a hlavně se zamyslet. To, že vede k zamyšlení nad křehkostí přírody a všeho kolem nás, je její největší deviza.


perpe2a
24. října

Nádherná autobiografie.

Katrinreading
23. října

Cokoliv, co tento pán vytvoří, je neskutečně moudré.

Danka22
24. září

Zařadila bych tuto knihu mezi povinou četbu na školách, je totiž alarmující. A to od začátku. Zaujalo mě, jak autor rozdělil jednotlivé kapitoly, tak aby zdůraznil jak obrovské změny na zemi od 20. let minulého století do dnešních dnů nastaly. Svým svědectvím ukazuje, v jakém rozjetém vlaku jsme a že se sám nezastaví. Ten vlak se totiž jmenuje bezohlednost. A tou je lidské pokolení až příliš známé. Nevím, jestli tato kniha má dostatečnou sílu, aby se lidé probrali ale rozhodně žádného čtenáře nenechá na pochybách, že klimatické změny jsou problém a že se zastavit nedají. Lidé se těžko dají poučit.

Pablo Kral
24. září

Knihu jsem nedočetl. Hned vysvětlím: v závěru knihy je autor polapen do sítí nepatřičného optimismu, který nereflektuje nespočitatelné množství vstupních proměnných. Lidstvo je masívně přemnožené a páchá na divoké přírodě neodpustitelné zločiny. To by jeden hořce zaplakal. Nejsem žádný mizantrop a osudy lidí i lidstva mne zajímají. Ale taky nejsem nějaký ekologický aktivista, či environmentalista (či jak se to všechno nazývá), avšak to systematické vykořisťování a drancování divoké přírody jednoduše odsunuje v mých očích lidstvo na druhořadou úroveň. Ten podivný sofistikovaný, agresívní lidoop, který to populačně dotáhl na 8 miliard, a dále expanduje (množí se jako myši), je zkázou Země a ostudou vesmíru. A ještě radikálněji: Bez divoké přírody nebudou mít naše životy smysl. Kam se jenom podíváme - všechno na světě se točí jenom kolem nás - lidí. Opakuji - nejsem mizantrop, ale redukce populační hladiny na přirozených 500 milionů lidí na celou planetu Zemi by byla optimální (shodují se poměrně jednomyslně odborníci). Takže co s panem Attenboroughem? Celý život jsem si ho vážil a hltal jeho dokumenty. A to se nikdy nezmění. Přesto je závěr této knihy založen na nepodloženém, ale hlavně na nemístném optimismu a spekulacích. A teď se konečně chci zmínit proč dám knize pět hvězdiček: skvěle se to čte, knihou se line moudrost člověka, který celý život zasvětil přírodě, kniha je krásná svými ilustracemi i fotografiemi. Ale hlavně sir David zaslouží za celý svůj život a práci absolutorium. Klaním se mu.

ElInWonderland
23. září

Kniha je krásná a zároveň strašná. Je neuvěřitelné jak se během jedno lidského života vše změnilo a ne zrovna vše k lepšímu. David zažil zcela určitě jedinečný život a jeho stálé odhodlání v jeho věku je obdivuhodné.

Widow Embalmer
21. října

David Attenborough je především (show)byznysman a tak vytváří produkt takový, jaký ho chce spotřebitel. Dělal to vždy a v tomto přístupu je konzistentní. Kdo se chce udržet na špici mainstreamu, musí prostě nechat vlát plášť tam , kam fouká vítr. A tady právě začínám mít s Attenboroughem zásadní problém. Vždy jsem ho měl rád a skoro vše, co vzniklo o přírodě pod jeho taktovkou, je moje srdcovka. Ovšem bohužel během jeho dlouhého života se vítr natolik obrátil, že obrácení pláště po větru z něj zhruba od Zmrzlé planety udělalo neskutečného pokrytce. Moderní mainstream žije ideologií, že způsob života asi od průmyslové revoluce až doposud byl celý špatně a co nejrychleji musíme začít žít všichni jinak. To, co jsme si mohli díky technologiím za poslední dvě století dovolit si užívat a používat, jsme v podstatě nikdy dělat neměli a dle této ideologie je stav alarmující a musíme se vrátit do souladu s přírodou.
Já mám spíš problém v tom, kdo plebsu tyto ideologie káže a životní způsoby vnucuje. Attenborough ve své knize kritizuje způsob života horních 16% populace, tam ale on bezpochyby patří a jeho dosavadní kariéra to více než potvrzuje. Neskutečné množství soukromých leteckých cest v rámci natáčení, produkce atd.,distribuce produktů po célém světě, nutnost mít na ně přijímače atd.Attenborough mluví o nutnosti být uhlíkově neutrální, ne-li přímo dokonce pozitivní, ale sám svou kariérou (a vším a všemi, co se na ni nabalilo) podle mě udělal uhlíkovou stopu větší něž několik českých vesnic za celou tu dobu a teď nám na sklonku života bude říkat, že po tom, co on si užíval desítky let luxusu, cestování, spotřeby a hojnosti, tak my bychom to dělat neměli, protože je to špatné pro planetu. Mluví o střídmosti a zbytečném plýtvání, ale sám tuto myšlenku distribuoval ve formě vysokorozpočtového dokumentárního filmu, tištěné knihy v pevné vazbě na drahém křídovém papíře, audioknihy a ještě mnoha konferencí. Zde střídmost a šetrnost k planetě nevidím, jen dobrý byznys.
A zde se dá záležitost globalizovat na v podstatě dětský výkřik:„JÁ CHCI TAKY!“. Lidé chtějí také cestovat jako Attenborough, když už je na to konečně dostatečně levná infrastruktura a životní úroveň. Západní civilizace si vytvořila oproti zbytku světa luxusní podmínky pro život tím, že proběhla masová industrializace všeho a díky tomu je dostupné vše více méně všem. A teď bude Attenborough, DiCaprio, OSN, WHO, IMF, atd., a „vyspělé“ státy tvrdit „méně vyspělým“, že oni si musí blahobytu dosáhnout „zelenou“ a zatím tedy velice drahou cestou, protože ta naše byla vlastně moc fuj a my už nechceme ani naše fuj a vaše fuj už vůbec ne. Toto pokrytectví autorit u mě vyvrcholilo rozhodnutím evropské komise, která chce zakázat od jádrem a uhlím vyráběné energie po všechny spalovací motory, benzínové sekačky a kamna v rodinných domech, kdy si členové komise schválili na příští rok (2022) navýšení finančních prostředků pro cesty soukromými letadly, která jsou dle jejich statistik prokazatelně nejhorší v poměru osoba/znečištění planety vůbec, aby mohli cestovat po konferencích a hlásat nutnost zákazu fosilních paliv, omezení produkce masa a dalších. A zde je podle mě zcela zásadní si uvědomit, že tato ideologie je velice arogantní vtom, že staví lidstvo do pozice hybatele všeho zla a že případné neblahé následky při „devastování přírody“ na lidstvu, jsou pro přírodu to zásadní. Po téměř 300 stránkách pláče nad tím, jak ubližujeme přírodě sám Attenborough píše, že ať uděláme cokoliv, tak si s tím příroda poradí, ale možná už bez nás. Této myšlence je v knize věnováno jen pár řádků, ale je podle mě nosnější a důležitější, než celý zbytek knihy. Tedy že zde nejde o přírodu jako takovou, ale o lidstvo. Současný způsob žití totiž ohrožuje jen určité druhy na planetě, ale nikoliv život samotný, ten si cestu vždycky najde a možná mu i bude o něco líp bez lidí.
Navíc samotné snahy o zachraňování druhů jako správný krok vůči přírodě je přinejmenším také diskutabilní. Protože většina druhů by vůbec nevznikla, kdyby nedošlo před cca 66 mil. lety k vymření většiny velké fauny, díky čemuž mohli nastoupit savci. A ani většina „dinosaurů“ by tu nikdy nebyla, kdyby nedošlo před cca 201 miliony let k tzv. vymírání trias-jura, kdy byla zcela drasticky ochromena biodiverzita, o které Attenborough hojně mluví. A hele, biodiverzita se znovu a znovu přetransformovala i po zcela devastujících katastrofách na planetární úrovní. Jsem možná ochoten se na toto téma bavit se vzdělanými lidmi, kteří mají za sebou nějakou výzkumnou činnost a po zjištění, že jsme všichni v pytli, se oni sami stali vegetariány, kteří chodí bosky do své jeskyně a ve volných chvílích bojují nejen proti masu, ale třeba i avokádu, které se stalo symbolem moderních uvědomělých lidí, ovšem obrovské plantáže na avokáda jsou pro planetu také slušným pohlavkem, ale mluvit o tomhle produktu se tomuto názorovému proudu úplně nehodí, protože co už by člověk měl teda vlastně zatraceně asi žrát, že jo. Já rozhodně nepřestanu jíst maso, protože ho někdo přede mnou snědl už hodně, rozhodně se nechci vzdát individuální motorizované dopravy, abych se dostal do práce, odvez děti do školy nebo rodiče k doktorovi, protože někdo přede mnou moc lítal letadlem. Rozhodně se nechci vzdát svého životního prostoru, protože jiné kultury mají tendenci expandovat. Prostě ne! Protože JÁ CHCI TAKY! Zde už to ale začíná být moc politické, proto své úvahy nad tématem ukončím a vrátím se ke knize samotné.
Attenborough v podstatě přejímá a zjednodušuje myšlenky vyřčené jinde, máloco je tedy vlastně v knize původní a tak láká spíše slavné jméno, než obsah. Většina věcí byla napsaná jinde šířeji a lépe, proto doporučuju v rámci tohoto tématu sáhnout spíše po dílech těchto popularizačních autorů: N. Harari, M. Kaku, H. Rosling, S.P. Huntington, nebo třeba i P. Wohlleben. Pokud máte rádi Attenborougha pro co, čím po většinu života byl, raději se jeho současné doktríně vyhněte úplně a pusťte si spíš znovu Zázračnou planetu.

1