Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84764/bmid_zitkovske-bohyne-HEo-84764.jpg
4
7006
7006
Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili. Předávaly si ji z generace na generaci řadu století. Říkali jim bohyně, protože dokázaly bohovat – prosit Boha o pomoc. A jeho zásahům i trošku dopomoci… Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti. Proč tedy nezachránily tu svou? Dora Idesová je poslední z bohyní. Brání se přijmout zastaralý způsob života a věštit příchozím z odlitého vosku jako její teta Surmena. Vše se ovšem mění, jakmile pochopí, že co se v jejím životě zdálo být nešťastnou shodou okolností, bylo pečlivě promyšleným plánem. Její umístění v internátě, Jakoubkova ústavní péče, hospitalizace v psychiatrické léčebně v Kroměříži… Na konci 90. let na ni v pardubickém archivu ministerstva vnitra čeká operativní svazek vedený StB na vnitřního nepřítele – její tetu Surmenu. Dora nevěřícně rozplétá neznámé osudy své rodiny i dalších bohyní… Byly bohyně nebezpečím pro důvěřivé pacienty? Nebo byly skutečně ideologickou hrozbou normalizované společnosti? Či se o vyhlazení posledního reliktu pohanství postarala obyčejná závist a lidská zášť? Nový román Kateřiny Tučkové, autorky bestselleru Vyhnání Gerty Schnirch, je fascinujícím příběhem o ženské duši, magii a zasuté části naší historie. Kniha bude zfilmována, objeví se na jevišti zlínského divadla a je překládána do několika jazyků.... celý text
Přidat komentář
Žítkovské bohyně mě provedly nádhernou krajinou, povyprávěly mi o krásných zvycích naší lidové kultury, přiblížily mi zajímavou dobou plnou zvratů, ale nedokázaly, abych si některou postavu více oblíbila, své vlastní příběhy vyprávěly odtažitě a nakonec mě ještě naštvaly úplně pitomě umělou sexuální zápletkou. Bohužel jsem od nich čekala příliš mnoho.
téma knihy samo o sobě není vůbec jednoduché, přesto kniha je napsána tak, že se čte jedním dechem. Klobouk dolů před autorkou
Není to úplně typ literatury, který bych běžně vyhledával, přesto jsem ji četl téměř jedním dechem. Moc si u ní neoddechnete, je syrová a drsná, ale také podmanivá a okouzlující. Asi jako kraj, který popisuje. Klobouk dolů před autorkou.
teprve po shlédnutí divadelního představení všechno zapadlo do sebe.
z knihy jsem nebyla až tak nadšená, jako všichni okolo. jo, přečetla jsem ji za dvě noci, ale zdálo se mi plno děsivých snů, vlastně se mi "nelíbila", drsná, zčásti prvoplánová.
Zlínské divadlo ale vytvořilo skvost. Doporučuji k návštěvě. Jedna z mála věcí, kdy se mi to líbilo víc než kniha.
Kniha se mi líbila. Dobře se mi četla. Jen mě mrzí, že není více specifikováno, co je v knize pravda a co ne. Doporučuji.
Kniha je velmi zajímavá, velmi poutavě napsaná. ALE: Trváří jako literatura faktu, nicméně se jedná o beletrii, kde cokoliv může být úplně smyšlené. A mě trochu vadí, že nakonec není moc jasné, co se opravdu stalo, nebo alespoň mohlo reálně stát a co se víceméně hodilo pro větší atraktivnost příběhu. A ten závěr...ten je tedy graduje dost laciným způsobem. I tak jsem ráda, že jsem četla a chťela bych se o tomto fenomenu dozvědět víc.
Tak intenzivní, že mě celou dobu mrazilo po zádech... Autorka má velké nadání, měla jsem pocit, že jsem s hrdiny přímo na místě...
Děj knihy, kterou jsem četla již podruhé, mne vtáhl do Bílých Karpat. Stále před spaním "běhám po kopcích Kopanic" a přehrávám si osudy z knihy. Při druhém čtení jsem objevila dříve mi uniklé kousky dějů, přesto, jak o knize přemýšlím, se k některým místům ještě znovu vracím. Přes Hrozenek jsem jako dítě (v minulém režimu) jezdívala několikrát za rok na Slovensko, nikdy mne nenapadlo, jaké poklady okolní kopce ukrývají. Jen si pamatuji, v době Velikonoc, že jsem potkávala mnoho lidí v krojích a také se tam velmi dodržovaly tradice. Letos jsem se jela na Žítkovou jen na otočku podívat, je to tak krásné místo, že jsem se rozhodla zde prožít další dovolenou. Z debat ke knize jsem si přečetla, že místní lidé nejsou z literární turistiky moc nadšení, kupodivu se údajně nejvlídněji k turistům chovají "naplaveniny". Kraj to bude asi tvrdý, hlavně v zimě.
Obdivuji paní Tučkovou jak detailně popisovala záznamy z archivu, měla jsem zlost na zakomplexovaného Klouzka, referenta Švance, vychovatelku na internátu, nebála bych se říct bachařku..... Také mne udivil fakt s robotou. Že to obyvatelům neoznámili feudálové, je pochopitelné, ale udivuje mne, že to dopustila církev. Přece, pokud byli obyvatelé negramotní, od toho byl pan farář, aby poradil, přečetl, apod. A pak se zamýšlím nad tím, jako Bůh může, ve svých úmyslech s námi, dopustit "černou magii". V naší zemi je a bylo mnoho bylinkářek, léčitelek, čarodějnic. Pokud svým uměním okolí pomáhají a neškodí, je skvělé, že tento dar dostali (jsou mezi nimi i muži). Už se moc těším na filmovou verzi.
Kniha mě hned strhla, měla jsem jí na dovolené a zhltla jí za jeden den. Nikdy bych neřekla, že četba archiválií bude tak zajímavá, ale části, kde pátrá v archívech a příběh se skládá jako puzzle, se mi moc líbily. Konec velmi podivný, můžete si myslet co chcete, já myslela na to, že přece jí muselo dojít, kdo je ta osoba s ťupkou na čele. A že by si měla dát bacha.
Každopádně velmi velmi zajímavé.
Velmi sugestivní vyprávění, kterému archivní materiály dodávají ještě více autenticity (jakkoliv jsou fiktivní). Rozhodně to ve mně bude ještě chvíli rezonovat, což jen dokládá, že se autorka trefila do myšlenkových tendencí dnešní společnosti. Na druhou stranu už bych možná některé části mohl považovat za přitažené za vlasy (např. noční návštěva u Mahdalky, abych tady moc neprozrazoval,...). Nicméně obsese zmiňovaného podobnými záležitostmi je všeobecně známá, takže vlastně sám nevím. A to je asi zrovna fakt, který mě na knize přitahuje nejvíce - hranice mezi reálným a fiktivním se tak prolíná, že jsem přístupný ji za reálnou považovat celou. V tom je její síla.
Dlouhou dobu jsem knihu odkládala, protože nemám ráda bezpráví. Teď jsem dočetla a jsem nadšená. Je psána tak, že mě nenechala v klidu jít spát. Obdivuji nashromážděné informace autorky, které jsou použity tak, že nevíte, kdy začíná fikce a končí pravda.
Zeliny mám letos nasbírané, ze zaříkávání mám strach, ale kdyby tu nějaká bohyně byla, neváhala bych ji navštívit.
Knihu jsem dočetl minulý týden a jsem z ní poněkud rozpolcen. Zajímavé téma, dobré zpracování. Pravda, druhá polovina se mi zdála lepší, Ale ten konec. Jako by autorce došel dech, nebo měla splněný počet stran a tak lup Doře za uši. S tím se ještě dalo pracovat. Nicméně, od Kateřiny Tučkové si ještě něco přečtu.
Jezdím kolem Bílých karpat, ale že se tam kdysi odehrávali takové příběhy jsem nevěděl. Vím tedy jak to tam vypadá a proto byl můj zážitek ze čtení této knihy umocněn. Text je poutavý a zápisy z archivů to dokonale doplňují. Obdivuju autorku, která dokázala takhle podat a přiblížit podle mě dnes masám ne moc atraktivní téma. Takhle vypadá knížka od někoho, kdo tématu věnoval spoustu času a nadšení. Nakonec jsem koupil i audioknihu do auta... takového autora stojí za to podpořit. Těším se na další.
Kniha o žítkovských bohyních, o kraji, kde žily a provozovaly své bohování, mě zavedla do světa, o kterém jsem neměla tušení.Vše je psáno s úžasným přehledem a znalostí. A pak sloh Kateřiny Tučkové mě nadchnul. Je to hvězdné *****.
Tak a mám přečteno, splněno a s odstupem několika dní tak nějak stále netuším, jak správně vyjádřit své osobní pocity z této knížky. Ne, že by to byla povinnost, můj koment tady velmi brzy zapadne mezi spoustou jiných, povětšinou pochvalných hodnocení... Já se ale na tuto stranu přidat nemohu a ani nechci, protože to všeobecné nadšení až tak úplně nesdílím. Ano, autorce rozhodně nemohu upřít velmi pěkný a čtivý styl a z dobových dokumentů lze i poznat, že přípravě asi věnovala hodně času... Ale ten konečný výsledek - propojení reality a fikce se, dle mého, ne úplně povedl... Po dočtení mám v sobě spíš chaos, zmatek a spoustu otázek a proto se chci co nejdříve pustit do stejnojmenné knížky od pana Jilíka a věřím, že v jeho knížce odpověď na své otázky najdu a budu mít konečně jasno...
Autorce dávám 100% ještě další šanci a přečtu si i zde tolik chválenou Gertu Schnirch a budu jen doufat, že příště to snad bude za plný počet...
Skvělá kniha! Pravda, Gerta mě rozsekala víc, ale to bude možná tím, že jsem z Brna. Nicméně i Bohyně vtáhnou čtenáře do děje tak, že není možné od nich odejít. Už teď se těším na autorčiny další knihy! :-)
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Knihu jsem dočetla asi před půl hodinou...od té doby jsem už prošmejdila google, stihla přečíst nějaké rozhovory s Kateřinou Tučkovou, mrkla na reportáž a fotky a prostě...asi nejde po přečtení téhle knihy jen tak říct, ok, tak co si přečtu dalšího? Těch pocitů a otázek je tolik, že ani nevím, co vlastně napsat...možná by bylo lepší psát komentář třeba po týdnu:) Ale asi to shrnu jednoduše - když se mě přítel ptal, o čem ta kniha je, a já mu odpovědla o žítkovských bohyních, tak ho moje odpověď samozřejmě neuspokojila. Jenže já po půlce knize nebyla schopna říct, o čem to vlastně je...o bohyních? o válce? o přírodě? o léčitelství? o ženství? o vztazích? literatura faktu? ... Tahle kniha se prostě musí přečíst...aby si každý udělal svůj úsudek... pro mě osobně velmi zajímavá četba, zejména pro to, že do nedávna jsem vůbec netušila, že nějaké bohyně z Žítkové existovaly... a navíc, styl psaní Kateřiny Tučkové mi opravdu sedl:)