Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84764/bmid_zitkovske-bohyne-HEo-84764.jpg
4
6968
1392
Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili. Předávaly si ji z generace na generaci řadu století. Říkali jim bohyně, protože dokázaly bohovat – prosit Boha o pomoc. A jeho zásahům i trošku dopomoci… Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti. Proč tedy nezachránily tu svou? Dora Idesová je poslední z bohyní. Brání se přijmout zastaralý způsob života a věštit příchozím z odlitého vosku jako její teta Surmena. Vše se ovšem mění, jakmile pochopí, že co se v jejím životě zdálo být nešťastnou shodou okolností, bylo pečlivě promyšleným plánem. Její umístění v internátě, Jakoubkova ústavní péče, hospitalizace v psychiatrické léčebně v Kroměříži… Na konci 90. let na ni v pardubickém archivu ministerstva vnitra čeká operativní svazek vedený StB na vnitřního nepřítele – její tetu Surmenu. Dora nevěřícně rozplétá neznámé osudy své rodiny i dalších bohyní… Byly bohyně nebezpečím pro důvěřivé pacienty? Nebo byly skutečně ideologickou hrozbou normalizované společnosti? Či se o vyhlazení posledního reliktu pohanství postarala obyčejná závist a lidská zášť? Nový román Kateřiny Tučkové, autorky bestselleru Vyhnání Gerty Schnirch, je fascinujícím příběhem o ženské duši, magii a zasuté části naší historie. Kniha bude zfilmována, objeví se na jevišti zlínského divadla a je překládána do několika jazyků.... celý text
Přidat komentář
Rozhodně zajímavé a mě do této doby zcela neznámé téma jen mi trošku vadilo přílišné vkládání dokumentů z archivů, zvláště z období války to byla pěkná suchařina, že jsem něco ač to nerada dělám přeskočila. Celkově ale dobrá kniha, i když Vyhnání Gerty Schnirch se mi líbila o něco více.
Po otřesné Gertě Schnirch jsem k Žítkovským bohyním přistupovala s určitou podjatostí. Nemohu se zbavit dojmu, že Tučková prostě neumí napsat sympatické hlavní hrdiny, se kterými se čtenář dokáže ztotožnit. Dora je jakási jalová a nijaká (i když ne tak hrozně nesympatická jako Gerta). Její motivace jsou šíleně průhledné, myšlenkové pochody si občas protiřečily s jejími činy a dějová linka s jejím sexuálním životem šla úplně mimo mě. A soudy, které v duchu pronášela při čtení úředních spisů nad jejich strůjci, byly občas až úsměvné. Těch úředních spisů se také objevovalo místy až moc, později už ani nebylo zajímavé je číst dopodrobna. Přesto můžeme díky této (celkem čtivé) knize nahlédnout do světa, který se v prostoru nacházel tak blízko a přesto byl neuvěřitelně vzdálený a prakticky bez povšimnutí nám zmizel se smrtí posledních bohyní přímo před nosem.
Díky, díky, díky! Co víc napsat? Skvělý příběh, ikdyž smutný až tragický, ale já si alespoň rozšířila obzory a fakt mě to chytlo a nepustilo.
Jedna z knih v mém "vnitřním" seznamu.
Prostě jsem věděla, že ji chci přečíst.
A to přesto, že podobná témata ( léčitelství, esoterika) nejsou mými oblíbenými tématy.
Podle mne lidé velmi často otevírají dveře, o kterých ani trochu netuší, kdo, nebo co, jimi projde.
Tato kniha však byla psána jako životní příběh.
Příběh o lidech, o ženách, které díky svému přesvědčení trpěli pro svou odlišnost v minulém režimu a vlastně v mnoha jiných režimech také.
Ono se na jednom místě píše, že bohyně vždy platí za své nadání těžkým údělem v životě. Že jejich moc je vždy draze vykoupena. A to platilo o těch, co se skrze své dary rozhodly pomáhat i o těch, co se nezdráhaly naopak škodit.
Z tohoto důvodu hodnotím tuto knihu, která místy připomíná hodnověrný studijní materiál, vysoko. Praktiky bývalého režimu v době normalizace mi připomněly, že vše jiné a odlišné se neslučovalo s linií Strany, a bylo tedy násilně potlačováno.
Škoda, že máme tak krátkou paměť.
Snad nám tato kniha připomene cenu svobody, tak jako mně.
Velké uznání autorce, která ve svém mládí dokázala napsat tak čtivý a propracovaný román.
Doporučuji !
Jsem knihou nadšená. Netušila jsem, že existovaly "bohyně" a jsem ráda, že jsem se to díky této skvělé knize dozvěděla. Velmi poutavý příběh, chtěla jsem jí přečíst na posezení.
Výborně žravě vypracovaná kniha, doslova mě vtáhla do děje. Děkuji za příjemné počtení.
Moje druhá kniha od Kateřiny Tučkové a rozhodně nebude poslední. Naprosto mi vyhovuje její styl psaní. Velmi se mi líbily dokumenty v textu, díky nimž mi připadala kniha celistvá a příběh naprosto skutečný. Téma žitkovských bohyní mě ohromilo, dokonalé prostředí Bílých Karpat, životy lidí, které jsou v těch kopcích tolik vzdálené ostatnímu životu a přesto jsou tak důležité.
Nezlobila bych se za detailnější popisy života bohyní a dění na Žitkové. Ale i tak jsem velmi nadšená.
Chci bydlet v Bílých Karpatech... Kniha naprostá pecka! Pro mě jedna z nejlepších v poslední době. Hlavní postava Dora sice nemastná neslaná a její soukromí je tak trochu povrchně popsané, což je škoda, člověk si ji nestihne moc oblíbit. Ale Surmena skvělá, i když se zdaleka nedozvíme vše. To ale tak trochu přidává víc tajemna do celé knihy. Celá historie bohyň je skvěle zpracovaná a taky je zde hezky ukázáno, jak všechny režimy se snažily nějakým způsobem bohyně zničit nebo z nich profitovat, ale jen bolševik dokáže likvidaci (a to nejen zde v knize) dovést až na dřeň. Proti komunismu je každá tyranie slabý odvar. Skvěle zpracované osudy lidí, autorce se moc povedlo.
Tak nevím tahle kniha mně celkem zklamala čekala jsem od ní něco víc.Nemohu se přidat k všeobecnému nadšení u mně je to za 3 hvězdy vůbec mne kniha nezaujala více dát nemohu.
Pro mě jednoznačně jedna z nejlepších knih vůbec - velmi zajímavé téma, perfektně vystavěná složitá zápletka, popisy, které mě jakoby vtáhly přímo na ta místa. Knihu jsem poslouchala jako audioknihu a i načtení bylo hodně dobré. Nemohla jsem se od poslouchání vůbec odtrhnout .Super zážitek, děkuji!
Zručne prepletená minulosť dávna, minulosť nedávna a súčasnosť. Inak spracované "kladivo na čarodejnice" v spojení s praktikami v socializme poprepájané s tematikou náboženstva, domova a česko-slovenských lazov. Nejde o ľahké čítanie, ale o to pútavejšie a "na zamyslenie".
Dlouho jsem váhala, každý mi ji doporučoval, každý se k ní vracel a i když ji nečetl, věděl. Kniha mě oslovila, už jen proto, že ten kraj znám, je nádherný, nádherně divoký a drsný. Místa, která autorka popisuje, nejsou pro mne jen body na mapě, ale místa, která znám z osobní zkušenosti, byť jsem návštěvníkem a nikoli odrodilcem. když se mě ptali, tak jsem říkala, čte se to blbě, zvlášť ty dokumenty, ale přitom na to nemůžu přestat myslet a nemůžu přestat číst. Zůstala spousta otazníků, na druhou stranu chápu, že pak by to nebylo ono, tak to má zůstat. Jsem ráda, že jsem neodolala.
Kniha byla velmi čtivá, vyprávění o tom, jak žily a jaké byly osudy žen, které bohovaly v okolí Hrozenkova mě opravdu zaujalo. Těším se na další dílo od této autorky.
Tato kniha mne velmi oslovila. Dostala jsem se k ní celkem pozdě, až po té, co proběhl asi ten největší boom, takže jsem měla dost vysoké očekávání. Ale nemohu říct, že by mne kniha zklamala, naopak jsem jí přečetla téměř jedním dechem. Autorka má velký potenciál, dovede vyprávět velmi zajímavým, trochu temným způsobem, což se mi velmi líbí. Určitě si ráda přečtu i jiné knihy od Kateřiny.
Má první kniha od Kateřiny Tučkové - doufám, že ne poslední. Přestože uděluji čtyři hvězdičky z pěti, kniha se mi velmi líbila a až na dvě věci jí nemám co vytknout.
Za prvé, dlouho jsem si nemohla zvyknout na absenci uvozovek, přímou řeč autorka zahajuje pomlčkou a mně to přišlo velmi matoucí a nepřehledné. Na konci jsem to už nevnímala (což považuji za důkaz toho, jak kniha čtenáře pohltí), ale na začátku mi to vadilo.
Za druhé, přiznám se, že jsem několik stránek přeskočila. Chápu, jak nesmírně obtížné musí být vysvětlit naprosto neinformovaným čtenářům problematiku bohyň a seznámit je s historií a společností regionu. A dokážu si těžko představit, jak bych to udělala jinak než vkládáním dokumentů, jako to udělala autorka. Ale člověk to podle mě moc dlouho číst nevydrží, obzvlášť pak moje generace - musím říct, že po prvních výskytech "buržoazie", "marxismus" a "nepřítel státu" jsem se do dokumentů pouštěla jen velmi nerada. Ovšem je to nedílnou součástí příběhu a celé knihy, jen jsem kvůli tomu chvilkami nabyla dojmu, že mě kniha nudí, což si po menším odstupu rozhodně nemyslím.
Teď k kladům.
Velmi mě zaujala hlavní postava knihy a její přístup. Celkově mi přijdou jednotlivé postavy velmi povedené a líbí se mi, že ač pochází víceméně ze stejného prostředí, jsou odlišné. Také musím pochválit mistrné zmapování jednotlivých osudů postav. Trochu mě mrzí, že jsem se na samém konci nedozvěděla víc podrobností, které bych určitě chtěla znát - kdo četl určitě pochopí na co narážím. Myslím, že by to krásně uzavřelo celou historii, ale na druhou stranu to krásně navodí pravdivou skutečnost, že dnes už svět bohyní a jejich příběh stejným stylem jako Dora vyprávět nemůže.
Co se týče členění knihy, velmi se líbí, jak je kniha rozdělena na pět částí , jejichž kapitoly jsou přehledně členěny a soustředí se na jednu myšlenku - to u mnoha knih postrádám.
Za největší plus knihy asi považuji autorčinu schopnost přenést čtenáře do prostředí a navodit správnou atmosféru. Obdivuji fakt, že mě jakožto Pražačku, která na venkově strávila minimální čas a ještě ke všemu knihu čte po tramvajích a ve škole, dokázala Žítkové a Bílé Karpaty zcela pohltit a až do samotného konce nepustit. Velkým plusem pro mě také je, že nechybí sex ani násilí, ale podané je to tak, že si pak po přečtení nepamatujete kdo zemřel a kdo ne (jak tomu bývá u většiny knih) , ale že si odnesete širší obraz.
Proto bych knihu spíše doporučila, i když věřím, že téma a netradiční styl jeho podání mnoha lidem nesedne.
10lidí 10 názorů, asi tak bych to schrnula.
O knížku jsem zakopávala dlouho ale šáhla jsem po ní až ted. Téma čarování magie bohování je mi velmi blízské, a tak to pro mě bylo zajímavé. Ano, některé pasáže byli nudné, ale autorka to prostě chtěla udělat jinak trochu dokumentárně, takže mi to nevadilo. Také jsem měla ze začátku problém najet na její styl a co mě hodně vadilo, byla absence uvozovek nahrazena pomlčkou. Ale budiž, dalo se zvyknout. Místy jsem měla problém že jsem nevědela zda je to přítomnoust nebo minulost, to bylo taky špatně rozenatelny. ale Mě to bavilo, dneska je každá druhá knížka o tom stejném a tak to byla pro mě příjemná změna. Žádné násilý, žádný sex, romantika, prostě knížka když vám neni hej...
Pro mladé lidi to bude asi nudné nezajímavé.
Jo a ještě malý dodatek, znám osobně jednu bohyni, a je opravdu užasná a co dokáže wow
měla jsem možnost něco od ní pochytit, takže nedám dopustit na alternativní medicínu bohyň:-))
Asi jsem čekala víc. Trochu připomíná učebnice dějepisu a v těch si čtenář většinou moc neužije.
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Zpočátku se mi do knihy moc pouštět nechtělo, ale Kateřina Tučková mě velmi mile překvapila. Čtivé, působivé a hlavně - pravdivé. Jedinou vadou jsou možná příliš obsáhlé informace z archivu, ale protože nerada vynechávám určité pasáže z knih, prokousala jsem se jimi. Bohyně se mi líbily natolik, že jsem si je vybrala i jako téma závěrečné seminární práce - výborný román. :)
„... Nicméně ten pocit, že jsou výjimeční, v nich přetrvával. Protože žili ve výjimečném prostředí. Tím by Dora tehdy ráda začala. Jenže uvádět akademickou práci statí o hornaté krajině, jejíž svahy porůstají lesy plné karpatských buků a dubů, jejichž kmeny ani nelze obejmout, kde jsou stráně s loukami, na nichž se v létě blyští vzácné orchideje, vstavače a sasanky, a mezi nimi shora dolů kloužou úzká obdělaná políčka s chalupami tisknoucími se k zemi, je holý nesmysl. Vědecký text nelze začít popisem svěžího horského léta, které se v jediném okamžiku může změnit v pekelnou smršť bouře, jež zahalí hřebeny do temných, nepropustných mračen, nebo popisem tuhé zimy, během níž se mezi kopci zvedají sněhové víry, jaké by jeden čekal na Sibiři, ale určitě ne na jihu Moravy. Na stránky takové práce nelze vykreslovat obrovský kulatý měsíc, který nad špičkami semknutých kopců šlemují cáry nočních oblak, nebo psát, že když je noc bez mráčku, je vidět na cesty po svazích skoro stejně jako ve dne. A že když se v takovou chvíli člověk postaví na zápraží chalupy, co stojí na hřebeni kopce, tak má pocit, jako by byl v nebi, protože se mu pod nohama otevírá celý svět. Z protější stráně mu v tu chvíli svítí vstříc poházená světla chalup a z dolíků mezi kopci na něj mrká Hrozenkov, jako dítě z kolébky, a všichni, až vzájemně vzdálení, o sobě vědí. Sami, a přesto spolu. ...“