Žert

28.06.2016

Báječná knížka o tom, jak jeden hloupý žert dokáže změnit život spoustě lidem.

24.03.2016

Kniha, kterou jsem začala číst jen díky povinné četbě. Po dočtení se stala knihou, díky které jsem zjistila, že i v povinné četbě jsou perfektní čtivé knihy a hlavně, že mě čtení baví! Kniha, ke které se budu určitě vracet. Perfektní!

20.02.2016

Existují dva druhy knih. Jedničky se čtou jen jednou. K těm druhým se člověk vrací. Žert je kniha první jakosti druhé kategorie, kterou jsem nečetla naposledy.

17.01.2016

Po knížce jsem sáhla znovu po třiceti letech. A znovu bomba. Znovu jsem pochopila proč je Milan Kundera tak oceňovaný spisovatel. Možná pro dnešní generaci trochu těžší na pochopení, určitě bych tuto knihu nedávala maturantům jako povinnou, pro ně bych vybrala nejdříve směšné lásky. Jinak znovu opakuji úžasná knížka, i když mi při ní mrazí, možná teď víc než tehdy.

16.01.2016

Ačkoliv jsou kritikou výše hodnocené jiné Kunderovy romány, mým favoritem je Žert, a tomu se podle mého názoru vyrovná už jen Nevědomost, která bohužel zatím nevyšla česky.
V obou je knihách je cynicky nahlížena směšnost téměř veškerého lidského počínání. Ona je vůbec směšnost přítomná skoro ve všech jeho dílech, ale v těchto dvou hraje skoro hlavní roli.
I za Nevědomost plný počet hvězd.

05.01.2016

Kniha není mojí první od Kundery, proto už něco málo vím a chápu styl psaní. Kniha se mi velmi líbila. Trošku obtížněji se mi četli pasáže za Jaroslava, jelikož byt velký folklorista, což mě osobně nic moc něříká, a dokázal se o folkloru rozhovořit přes více stránek. Ludvíkův příběh mi přišel zajímavý, stejně tak jako příběh Lucie. Knížku vřele doporučuji.

30.11.2015

Mě ta kniha tedy neoslovila, nebavilo mě to a do čtení jsem se spíš nutila. Charakter hlavní postavy mi sice nevadil, ale to, že od začátku bez jakékoli znatelné souvislosti vypráví tři postavy tři rozdílné děje (které mají návaznost, ale to se dozvíme až ke konci) bylo dost unavující a ztrácela jsem se díky tomu ve spojitostech. Snad toho nemám dost načteno, ale Kunderova "geniální práce s časovými rovinami" se mi zdála pro někoho, kdo Žert čte poprvé (a znova ho číst nehodlá), zmatená.

Ukázka:

„A přece k tomu, abych byl tehdy dosáhl toho těla, po kterém jsem tak zoufale toužil, stačilo jen jediné a zcela prosté: abych jí rozuměl, abych se v ní vyznal, abych ji miloval nejen pro to, čím se obracela ke mně, ale i pro to, co se mne na ní bezprostředně netýkalo, čím byla jen sama sobě a pro sebe. A já jsem to neuměl a ublížil jsem tak sobě i jí. Zalila mne vlna hněvu vůči mému tehdejšímu věku, pitomému lyrickému věku, kdy je člověk sám sobě příliš velkou záhadou, aby se mohl obracet k záhadám, jež jsou mimo něho, a kdy jsou pro něho druzí (i ti nejmilovanější) jen pohyblivými zrcadly, v nichž s úžasem shledává svůj vlastní cit, své vlastní dojetí, svou vlastní cenu. Ano, já jsem celých těch patnáct let myslel na Lucii jen jako na zrcadlo, které mi uchovávalo můj tehdejší odraz!“

Kniha, ve které všechno klapne tak, jak si autor vymyslel, a ještě je na to doslova poukázáno, aby to čtenářům došlo.

05.09.2015

Četla jsem ji, díky povinné četbě.. Ano, píšu DÍKY, protože mě kniha velmi zaujala. Autor píše svým stylem, trochu jsem se sice ztrácela, kvůli retrospektivní kompozici, ale i tak jsem se nenechala odradit.. :-) Příběh byl poučný, knihu bych si klidně ráda přečetla znovu.

21.07.2015

Kniha se v Evropě proslavila především svým plastickým a sžíravě kritickým popisem „doby kultu“ v poválečném Československu. To ale rozhodně není největší devizou Žertu. Ten je totiž hlavně výtečným románem, který pomocí poutavé zápletky, stylisticky bravurně rozrůzněnému vyprávění jednotlivých dílů a suverénní práci s jazykem říká opravdu mnoho o lidech, jejich vztazích, tužbách a hlavně emocích – lásce a nenávisti, mstě a odpuštění. Několik lidských osudů se v různých místech a časech proplétá, až je cesta svede do slováckého maloměsta. Když Ludvík pozoruje Jízdu králů, nachází pro ni slovo „nebohost“. To přitom dokonale vystihuje i jeho životní osud a především mstitelskou misi, kterou jel do svého rodného města vykonat na choti svého nenáviděného „kata“ z minulosti. Pak i sám prozře: „Většina lidí se klame dvojí chybnou vírou: věří na věčnou památku (lidí, věcí, činů, národů) a v odčinitelnost (činů, omylů, hříchů, křivd). Ve skutečnosti je to právě naopak. Vše bude zapomenuto a nic nebude odčiněno.“ Krátce řečeno, velmi silná kniha s řadou chytrých postřehů. (10/10)

24.05.2015

No tak nevím co si o této knize mám myslet. Možná byla poplatná a populární v jiné době, ale v současné? Mě to připadalo jak ,, budovatelské knihy" naruby. Tam se už nebudovalo, byl tam náznak 50. let. Nebyla tam narážka manželství jistého spisovatele a herečky? nebo na tom jak děti tzv,, kulaků se snaží přizpůsobit nové době, ale nějak se jim to nedaří? Opravdu nevím jak to hodnotit.

Veliká škoda, že za mého mládí to nebyla povinná četba.Knihu jsem četl jedním dechem

12.05.2015

Žert a sex s láskou a (hlavně) bez lásky, osudovost a banalita... Ach ano!
Helena mě štvala.
Lucie jsem litovala.
Do Kostky jsem se zamilovala. Stejně tak do Ludvíka.
Jára mi byl sympatický asi jako folklor, který tvořil.

Žert je duha, precizně vypracovaná. Co člověk, to jiný styl, za to autora opravdu obdivuji!

20.04.2015

Často jsem slýchala, že Milan Kundera je náš největší současný spisovatel, a že bych si od něj tudíž, jako náruživá čtenářka, měla něco přečíst. Vybrala jsem si jeho asi neznámější knihu - Žert.
Zpočátku jsem měla problém vžít se do doby ovládané socialismem, schůzemi a kádrovými posudky, avšak od okamžiku Ludvíkovy pohlednice na stranické soustředění s dnes již ikonickými větami ,,Optimismus je opium lidstva! Zdravý duch páchne blbostí! Ať žije Trockij!" mě děj knihy doslova pohltil. Lucie, s její ztrátou víry v pravou duševní i tělesnou lásku, mi bylo upřímně líto, a Jaroslav, s jeho tradicemi a Jízdou králů, mne naopak příliš neoslovil. S postavou Ludvíka Jahna jsem se ale dlouho nedokázala ztotožnit, v rozhodujícím okamžiku s Helenou jsem jím byla přímo znechucena. Závěr knihy potom poněkud opravil můj pohled na jeho charakter - když jsem vzala v úvahu, co všechno prožil, a jak se k němu strana, nebo lidé jako Zemánek či Markéta zachovali, nemůžu se jeho povaze již déle divit...

Jaký rozdíl od knihy Nesnesitelná lehkost bytí.Kniha bravurně popisuje život v krutých 50 letech.Pan Kundera má za 1

19.01.2015

Marnost, bezmocnost, pesimismus, vítězství lži a nenávisti nad pravdou a láskou. Takto pochmurným dojmem působilo na mě čtení Kunderova Žertu. "Rozpad iluzí, ztráta věr, rozklížení charakterů..." takto popisuje v doslovu román Zdeněk Kožmín. Příběhy jednotlivých postav - Ludvíka, Heleny, Jaroslava, Kostky - se rozvíjejí samostatně, aby se v poslední kapitole setkaly na folklorní slavnosti Jízda králů. "Ani vy, Ludvíku, protože nevěříte v Boha, neumíte odpouštět. Stále si pamatujete plenární schůzi, na které zvedli všichni jednomyslně proti vám ruku a souhlasili s tím, aby byl zničen váš život. Vy jste jim to nikdy neodpustil. Nejenom jim jako jednotlivým osobám. Vy jste to nikdy neodpustil lidstvu. Dovedu vás pochopit, ale to nic nemění na tom, že taková obecná zášť k lidem je strašná a hříšná. Stala se vaším prokletím. Protože žít ve světě, v němž není nikomu odpuštěno, kde jsou všichni nevykoupitelní, to je jako žít v pekle. Vy žijete v pekle, Ludvíku, a já vás lituji."

16.01.2015

Kniha, která na mě zapůsobila, jako málokterá. Četla jsem ji kdysi, a pak znovu po mnoha letech a ani trochu neztratila na své působivosti.
Přitom okolnosti pro ni nejsou příznivé - nejprve dvacet let na indexu a po návratu svobody už téma, které je zdánlivě pasé - komunista a jeho problémy v padesátých a šedesátých letech, bude to někoho ještě dnes zajímat, porozumí tomu dnes ještě někdo?
Pro mě navzdory tomu úžasná, nadčasová kniha, kterou mohu číst opakovaně a vždy mě až nepochopitelně vezme za srdce.

09.01.2015

Silná kniha a mé první setkání s tímto světoznámým autorem. Trošku Tarantinovský formát přeskakování děje. Vše však velice rafinovaně propletené, vůbec ne uměle a okatě, ale velice jemně se dotýkající příběhy. Až jsem přiznám, že jsem se někdy ztratil v postavách a kdo kdy vypráví. Krásné psychologické drama. Ačkoliv téma socialismu apod. není mým favoritem i přesto jde o velice čtivé, poutavé a mistrně napsané dílo, které kombinuje děj, filozofii, psychologii a silné sdělení. Myslím si, že za 20 let bych věděl v brilantně skládaných větách, vzkazech a myšlenkách opět nové poselství a myšlenky. Vše skutečně tak geniálně zapracováno a přitom tak přirozené. Kundera určitě ano.

01.12.2014

Pan Kundera ve mě vždycky vyvolává velikou ambivalenci.

Miluji jeho styl psaní. Trocha filosofie, znalost hudby, historie, souvislostí, intelektuálství, psychologie postav, která je rozebrána až na kost, věty, které mne donutí cítit stejné emoce jako hrdina - to všechno mne uvádí v úžas a nezbývá, než se poklonit spisovatelskému umu mistra Kundery.
Co je druhá věc - to, jak se Kunderovi hlavní hrdinové chovají k ženám mne dokáže rozžhavit absolutně do běla, nejraději bych příslušné stránky trhala na miniaturní kousíčky a křičela, jak je možné, aby byl někdo takový sobec, arogantní dosebezahleděnec využívající ženy pouze k sexu, jak může všechno tak zkazit, pohřbít a vůbec nemít výčitky. Ludvíkův vztah k Lucii byl romanticky abstraktní a krásný - až do chvíle, kdy se dočkal finále ve vypůjčeném bytě, nehledě pak na cykličnost toho stejného s paní Helenou. Budiž proklet, že mě tak rozčílil :-)

Také osobitá kompozice díla dokáže rozkrýt mnohé a dělá vlastně Kunderu Kunderou.

Proto a pro tisíc dalších věcí, dávám 5 hvězdiček, protože i když teď Ludvíka nenávidím, pořád to nepřesáhlo mez, kdy bych s ním nemohla součítit jeho beznadějnost, deziluzi a trpkost. Pro mne emocionálně velmi silná kniha, což se mi, coby ledové královně :-), stává opravdu zřídkakdy.