Zánik městečka Olšiny (6 povídek)
Jaroslav Havlíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/122352/bmid_zanik-mestecka-olsiny-63e3beba32790.png
4
19
4
Sbírkou fantastických povídek je kniha Zánik městečka Olšiny (V. Petr 1944). První dvě povídky konfrontují čerta s obyčejnými lidskými hrdiny, jasnovidné schopnosti figurují v povídce Jasnovidka, hrdina příběhu Pes, úředník Vořech, se proměniv psa. V povídce Hodinky pana Balabána umožňují zvláštní hodinky svému nositeli žít v čase pozpátku. Vrcholem sbírky je bizarní romaneto Zánik městečka Olšiny (poprvé časopisecky Cesta, 1930, č. 29–33). Obyvatelé malého městečka jsou jednoho dne navštíveni smutnými anděly, oznamujícími smrt Boha. Městečko je vzápětí zaplaveno čerty a ďábly, pokoušejícími se svést obyvatelstvo na scestí. Schyluje se k poslední bitvě, kterou budou muset svést andělé, zanechaní na pospas chaosu, se silami Zla. Autor mistrně kombinuje velké, odvážné téma s prostředím českého maloměsta.... celý text
Přidat komentář
„Není boha, není času, není společenské smlouvy, není umění, co tedy je? Já jsem. Co budu dělat? Co se mi líbí. Co že se mi líbí? Plést punčochu. Proč zrovna punčochu? Protože to k ničemu není. To je všechno, co jsem vám chtěl říct. Sbohem!“
Vzniknout něco podobného dnes, autor by přímým expresem zamířil mezi českou fantasy špičku. Zánik městečka Olšiny začíná jako horor, pokračuje jako čistokrevná groteska (obzvlášť útok mrtvých je fenomenální) a končí jako vynikající sonda do života českého maloměsta a lidských povah. Pro mě jedno z největších literárních překvapení posledních měsíců.
Havlíčka miluju obecně, jeho strašidelné a ponuré Petrolejové lampy a Neviditelného, zalidněné vesměs postavami podivnými, místy poněkud zvrácenými, ale tahle útlá knížečka je perla. Fantasy z Jilemnice! Autor úžasně kloubí měšťácké poměry maloměsta s čarami a kouzly, demaskuje nízkost lidských povah, zbabělost až připosranost, licoměrnost a hloupost,nádherně čtivě s nepřekonatelnou fantazií a humorem.
Štítky knihy
Část díla
- Čert na zdi 1928
- Hodinky pana Balabána 1931
- Jasnovidka 1930
- Pes 1929
- Ubohý čert 1928
Autorovy další knížky
| 1963 |  Neviditelný |
| 1957 | Petrolejové lampy |
| 1940 | Helimadoe |
| 1939 | Ta třetí |
| 1999 |  Muž sedmi sester |
Kniha Zánik městečka Olšiny (6 povídek) je v
| Přečtených | 27x |
| Čtenářské výzvě | 7x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 16x |
| Chystám se číst | 25x |
| Chci si koupit | 3x |
| dalších seznamech | 1x |
Opět vynikajicí Havlíček. Toto je původní výbor, který vyšel v roce 1944 a kde titulní je poslední povídka Zánik městečka Olšiny. (Letos, v roce 2023 vyšel jiný výbor s jinými povídkami, nazvaný stejně, což si myslím, že je od nakladatelství Carcosa zhovadilost. Proč to nepojmenovalo podle jiné povídky? - jako to udělali editoři Smaragdového příboje?) Na těchto povídkách je vidět, že se Havlíček teprve sebíral ke svým velkým románům. Jsou to vlastně taková mysteriózní stylistická cvičení - například Pes je vyloženě etuda, a to i délkou. Jak Čert na zdi tak Ubohý čert jsou povídky zdánlivě pohádkové, které vytvořenou situací nahánějí hrůzu, ale vždycky se vše vysvětlí zcela logicky a velmi civilně. Ale je to hra, kterou Havlíček se čtenářem - i s postavami - hraje a je to skvělé. Jasnovidka je nečekaně o pomstě a Hodinky pana Balabána jsou skvělým předchůdcem Podivuhodného příběhu Benjamina Buttona (2008), a Zánik městečka Olšiny je o 13 dnech naprosté mravní zkázy malého městečka, ve kterém se nezapře Havlíčkova rodná Jilemnice. Mimochodem jsme se byli v Jilemnici podívat na jeho rodný dům a přestože ho tam oslavují (např. místní knihovna se jmenuje podle něj), tak z rozhovoru s pracovníky Muzea jsem vyrozuměl, že Havlíčka považují "za trochu zvláštního člověka"....No aby ne, když v Neviditelném, Helimadoe, Petrolejových lampách i Synáčkovi - a i v městečku Olšiny to své Jilemnici nedaroval. To jsou všechno kritické sondy do maloměstských způsobů uvažování, do hamižnosti, nepodložené pýchy, nadřazenosti a v podstatě ubohosti, kterou jeho městečko asi trávilo už za jeho života dost těžko. A Zánik městečka Olšiny to jen korunuje. Závěrečná scéna s andělským peřím je vrcholem imaginace, vpravdě filmová scéna. Klobouk dolu!