Zákon Azylu

10.12.2021

Fajn čtení, dobře jsem si u něj odpočinula. Děj působí logicky a věrohodně, což oceňuji.

11.11.2021

Četla jsem od autorky několik povídek a na knihu jsem se moc těšila. A ačkoliv byla kniha trošku jiná než povídky, které jsem znala, tak jsem byla absolutně nadšená! Líbilo se mi prostředí i atmosféra, hrdinové byli sympatičtí, objevovaly se neotřelé nápady a hloubka autorčiných znalostí je úžasná (takže jsem se i hrozně moc naučila). Nadchla mě kombinace nadpřirozena různých oblastí a fandím klasickým bytostem českého prostředí. Prostě krása!

07.11.2021

Většina knihy se odehrává v Praze a jeho blízkém okolí, a to mě těší, jelikož si myslím, že naše země a naše stověžaté město nám má co nabídnout. Hlavně tedy, když se jedná o historií, báje, legendy a starou dobrou mytologií.

Kniha je napsána pěknou čtivou češtinou. Děj plyne rychle a přímočaře. Příběh je velmi lineární a točí se vlastně jen okolo hlavní skupinky hrdinů. Autorka je dobrý vypravěč a do příběhu vás hned vtáhne a veze vás v něm jak na horské dráze. Na první pohled jsem si říkal, že půjde o přímočarou zábavnou věc, ve které jde hlavně o atmosféru mýtické noční Prahy a lov monster, jenž se skrývají v jejich stínech. Ono to je zábavné to ano, je tu dost chytlavých a dobře napsaných soubojů s monstry, jenž mají hustou atmosféru, ale ten příběh není tak jasný a jednoduchý, jak se mi na první pohled zdálo. Onen přechod z lovu a pátrání na doslova rodinné drama nebyl pro mě zrovna optimální volbou pro základ příběhu a vymodelování hlavního záporáka. Motivace i celkový vzniku byl za mě velmi přiřazeny za vlasy. Působilo to na mě až moc strojeně. Chápu kam autorka svým příběhem mířila, na co se snažila poukázat, ale mě to moc nesedlo. (Nebudu to více rozvíjet nechci spojlerovat).

Jako celek hodnotím knihu kladně, jedná se o fajn jednohubku, která zabaví a nenudí. Nejedná se sice o nic dech beroucího, ale je tu spousta zajímavých nápadů a dobře napsaných postav (pražský vodník je super). Autorka navíc literárně pěkně popisuje děj a místa, takže si to člověk dokázal dost dobře představit. Tak jako bych si dokázal představit Zákon azylu jako vícedílnou sérii, kde Benedikt a jeho přátelé bojují proto démonům a přízrakům z podsvětí.

17.10.2021

Sakra, sakra, sakra! (vesměs úchvatně pozitivní zvolání, ale prosím, čtěte celou recenzi)

Herdek filek krucajs element, tohle je tedy opravdu oříšek! Tak skvělá kniha, ale... Ale pořád skvělá!

Během čtení se mi střídalo mnoho emocí, kolotoč zarytých postojů, úžas nad rozmanitostí postav, smutek nad nevyužitým potenciálem Yissl, neskutečné propojení mezi autorem a čtenářem...ale... Jo, zase ale...

Na začátku vše vypadá skvěle. Postavy, situace, akce i veškerá omáčka okolo. Lucie umí psát, píše nádherně, neskutečně poutavě, její čeština i zvolené výrazy jsou skvostné, lahodné a smyslné, tajemné tam, kde je potřeba. Klobouk dolů...ale (jo, já vím...) na začátku jsem měl pocit, že se vše děje bez čtenáře. Prostě děj pluje svým tempem a směrem, který mi není úplně jasný. Ne, že bych byl snad úplný idiot (doufám), ale přijde mi to trochu přímočaré. Následujeme první stopu, prostě jdeme. Pak se najednou ocitneme v intermezzu rodinně společenských problémů různého kalibru, uspíšení děje (SPOILER: sex je divnej) a strašidelně svištíme dopředu, přičemž tempo a důvod ví jen autorka a hlavní postava jen tuší. Prolíná se minulost, dávná minulost a čtenář (tedy já) je zmaten... Končí to předvídatelně nepředvídatelným Gordickým uzlem, přičemž ale...Stojí to za to!!!

No, nevím, jestli vám mí milí čtenáři má recenze pomohla, nicméně čtyři hvězdy nedávám ze soucitu, ale proto, že mě to bavilo.

ALE jedno vím jistě. Tuto knihu si přečtu i po druhé. A pak znova... LuLu (jak familierně autorce přezdívám) má co nabídnut a mám pocit, že násobné přečtení bude na síle jen přidávat!

02.10.2021

Jestli Lucie Lukačovičová něco umí, tak jsou to příběhy, v nich se snoubí žánr fantasy s legendami a náboženstvími různých národů. S detektivním pátráním, městskými legendami, duchy a náboženskými kulty si pohrála i ve své nejnovějším románu. A protože Azyl je nadnárodní organizace, najdeme v knize, jíž dal název Kabalu a vietnamské vlivy, křesťanství i zhmotnělé bytosti z Latinskoamerických legend. Stejně tak se zde setkáme s Pražskými strašidly, nebo odkazy na literaturu a hudbu Argentiny. Možná to na první pohled vypadá jako nestravitelný multi-kulti guláš, ale opak je pravdou. Autorka z těchto ingrediencí ukuchtila výtečnou omáčku Chimichurri, do které naložila své hrdiny, aby je záhy vystavila plamenům pekelných soubojů s démonickými bytostmi i křivdami minulosti. On totiž v sobě Zákon Azylu ukrývá nejenom řádnou porci nadpřirozena okořeněnou slušným množstvím akce, ale také trochu toho zamyšlení na téma odpuštění, hříchy minulosti či nefunkční rodinné vztahy. Autorka přitom nijak přemrštěně nemoralizuje, maximálně dává námět k zamyšlení.