Meč osudu

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Meč osudu, brilantná fantasy Andrzeja Sapkowského, je plný tajomna a dobrodružstva. Geralt je sympatický bojovník proti zlu a všetkým jeho prejavom, pomáha ľuďom v zápase s temnotami a prikláňa sa zásadne na stranu rozumu, poznania a rešpektu voči prírode. Či už ide o boj s nebezpečným dopplerom, bytosťou schopnou meniť podobu podľa vybraného objektu, dobrodružstvo s morskou pannou, alebo o výpravu do Brokilonu, zázračného lesa dryád, v ktorom Geralt zachraňuje dievča Ciri, Zaklínač je pripravený konať. A hoci všade hlása odovzdanosť osudu, zároveň zdôrazňuje aktívnu úlohu človeka pri jeho napĺňaní. Jeho odkaz znie: „Meč osudu má dve ostria. Jedným si ty.“...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/26_/269270/mec-osudu-LE8-269270.jpg 4.72476
Série:

Zaklínač (2.)

Orig. název:

Miecz przeznaczenia (1992)

Žánr:
Literatura světová, Povídky, Fantasy
Vydáno:, Plus
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (199)

Kniha Meč osudu

Přidat komentář
TheGreatDusty
15. února

Kniha mě místy bavila, místy nebavila, ale ve finále je to opět povedené dílo jako „Poslední přání”, které se mi líbilo o trochu více, 8/10.

duch72
11. února

Tyhle povídky jsou protkány suchým humorem i lehce erotickými narážkami, a uprostřed toho všeho mne nadchl krátký, ale nádherně poetický Geraltův románek s Essi Daven.

Knihomolka10942
08. února

Naprosto nádherná povídková knížka, oproti předchozímu dílu mnohem hezčí! Mohu jen doporučit:-)

Enforcer
17. ledna

Možná o něco slabší než první kniha povídek, ale o to zásadnější pro vysvětlení vztahů mezi jednotlivými postavami

alfons9315
15. ledna

Zaklínač Meč Osudu se mi pravděpodobně líbil více než prvními díl této série pravděpodobně proto, že zde konečně dostává všechno smysl. Stále přeházený děj, při kterém nikdy nevíte z jaké doby bude další příběh mě moc nezaujal u prvního dílu. Ještě horší na tom byl fakt, že některé osoby jsou představeny jako známe, ale k jejich seznámení příjde následně v jiné povídce. Na Závěr to ale druhý díl zaklínače vše spojil do skvělé linie, kterou je už pochopit snadné.

Roselunda 1928
14. ledna

První povídky byly trochu slabší než z první knihy, ale poslední tři včetně epilogu mě okouzlily. Příběhy se dobře čtou, moc se mi líbily detaily jako nářečí trpaslíků, celkově mám opravdu dobrý pocit a těším se na další knihy.

Ale Yennefer a Marigolda bych občas vylískala... XD

Lucas.94
12. ledna

Stejně jako u prvního dílu - povídky jsou dobré, ale nic mě nenutilo číst dál. Aspoň dokud se nedostaneme k Ciri :-)

makynka911
04. ledna

Další díl série nezklamal. Povídky byly vtipné, čtivé a zajímavé. Zamilovala jsem si Lvíče z Cintry a opět si potvrdila, že Yennefer prostě nesnáším :) Myslím, že měl Geralt lepší známosti :)

Ale i tak, skvělý příběh, svět a skvělá hlavní postava. Za mě určitě 4* :)

Makropulos
03. ledna

Tak už jsem definitivně propadla Zaklínačovu kouzlu. Definitivně jsem podlehla vypravěčskému umu a fantazii pana Sapkowského. V povídkách se postupně odhaluje fantastický pohádkový svět, Zaklínačův nelehký život, objevují se další zajímavé postavy i nové záhady. Zaklínač, měl by být vlastně bez citu, pochybuje, hledá se, zabývá se osudem, miluje, rozlišuje mezi jednotlivými bytostmi i jednotlivými lidmi, je prostě svůj a velmi opravdový. A není sám. I v mnoha dalších postavách lze objevit dobré i špatné lidské vlastnosti, strachy, postoje a touhy. Abych to zjednodušila – prostě mě to baví.

Dejf_ano
30.12.2018

Geralt je prostě frajer. Za velké plus považuji to, že vzhledem k tomu, že autor je polák je prostředí zaklínače pro nás velmi blízké :)

JP
25.12.2018

Zejména od druhé půle, povídky "Trochu se obětovat", "Meč osudu" (což snadno aspiruje na nejvíc klišé název ve fantasy) a "Něco více", to nabere kvalitní spád a vlastně už se začínáte pomalu dotýkat ságy, namísto jen útržkovitých textů, kde se Geralt objeví a zmizí, aby za sebou zanechal větší plášť tajemství, než když přijel. I když se nad nimi kdovíjak nepozastavím, stvoření a monstra mají poměrně slušnou škálu, souboje jsou rychlé, prudké, možná je to jen mojí absencí od žánru a tím, že Sapkowski dost často vychází ze středoevropských lidových pověr a má to zkrátka ten punc zdejších krajů. Rovněž zajímavá je i rovina osudu, která se line sérií už od začátku, člověk tak úplně nemá jasný rámec toho, co vlastně Geralt sleduje tím, že osud utváří, ale zároveň se mu vzpírá (je obtížné popsat to jednodušeji), stejně tak je poznamenán i jeho nejistý a nejasný vztah s Yennefer a stejně tak nejasná je i jeho úloha (a identita), coby Zaklínače, vymírajícího druhu námezdného zabijáka-mutanta-tuláka, proměněného sérií těžkých otrav, vykořeněného ve všech ohledech od ostatních... kterého prakticky všichni nenávidí, dokud ho nepotřebují k tomu, v čem vyniká. Toliko pochyb umožňuje se s postavou silně identifikovat, protože kdo z opravdových lidí nemá o sobě pochyby a čím opravdovější jste, tím víc o sobě pochybujete. Zaklínačův pohled na svět, život a jak ho vést mnohdy vše komplikuje a to nejen pro něho, v tomhle ohledu je zajímavý onen kodex, který podle mě slouží jen jako záštita pro výmluvné řečnické kličky. Sám Geralt se tváří jako muž principů, tzv. "ledovej kliďas", co se vzápětí nechá strhávat emocemi. Je možné, že tohle je něco, nad čím si člověk lépe popřemýšlí až po kompletním dočtení celé ságy a s odstupem času. Každopádně Sapkowski velice chytře utváří a halí hlavní postavu do tajemna, které ji nikdy nepřestane dělat fascinující, všechny ty dohady a nejasnosti, nezodpovězené otázky, vynechané a nedokončené dialogy (a že skrz dialogy skutečně buduje postavy), obdobně jako život, spousta komplikací a much nad věcmi, které se ani komplikovat nepotřebují, ale protože člověk je ovládán emocemi, dějí se. Stejně tak musím zmínit i zaklínačský vztah k jedům, elixírům, halucinogenům. Někde bylo zmíněno, že i tohle vše si vybere svoji daň. A je bláznovství věřit, že by tomu tak nebylo, jako to v tomhle ohledu ostatně je se vším, co jíme, co užíváme (cigarety, alkohol, psychedelika, drogy). Mnoho skvělých odboček a rozměrů na relativně obyčejně se tvářící fantasy... a to vše v závěru Sapkowski zabije tím, že spustí post-credit jak ze Shreka, kterej je vyloženě parodií, ale to už se tak nějak musí očekávat, protože Sapkowski, minimálně na téhle databázi, klame tělem, ten vážně se tvářící člověk, co stojí za tou seriózně se tvářící fantasy (jak jsem ho viděl všechny ty léta), ve skutečnosti mluví 19 jazyky, rád cestuje a je to samej šprým (ale taky chce svoje zatracený prachy!), inteligentní člověk, Zaklínač dostává po poslechu přednášek a rozhovorů s ním docela jinej rozměr. Líbilo se mi, že sám sebe na otázku zde je jedním z nejdůležitějších současných polských autorů reagoval "Ne. Je spoustu lepších autorů. A navíc já jsem pořád spisovatel fantasy. Spisovatel fantasy je něco jako idiot, kterej píše něco pro mladý, kteří se ještě ani nenaučili masturbovat."

SlamLenka
16.11.2018

Já tu Yennefer fakt nesnáším, takže finále mě zklamalo (neřku-li, že mi zlomilo srdce... =), nicméně do dalších knih se pustím, o tom žádná.
Sapkowski umí vystavět svět velmi pečlivě, důvěryhodně a především do detailů, přitom přes všechnu fantastičnost jeho příběhů zachovává realističnost fungování společnosti i v podobě, jak ji známe dnes - a to je více než zajímavé, navíc i poučné!
...a stejně Yennefer nesnáším a těším se, až tam zase bude Triss - mnohem a mnohem sympatičtější čarodějka a moje favoritka. =)

gretl74
13.11.2018

Zaklínači ani Sapkowskému nemám co vytknout - tudíž plný počet hvězd ,)

MisaSutcliff
03.11.2018

I když mě trochu láká říct, že Meč osudu byl o maličko slabší než předchozí kniha, byla bych sama proti sobě. Ani tady se nemohu rozhodnout jaká povídka mě bavila víc a případně jaký z nich byla nejslabší. I když i zde je viditelná inspirace evropskými pohádkami, není jí tolik jako v Posledním přání a naopak se pomalu začíná viditelněji rýsovat směr děje pro romány. Ano, Nilfgaard zaklepe na bránu Cintry a Geralt dojde svojí Sudby. Oproti předchozí knize zde není intermezzo spojující celou knihu do celku a tak jsou jednotlivé povídky jen střípky Geraltova života, kterými nás autor vede tam, kde nás potřebuje. K dalším osudovým seznámením i k nečekaným shledáním. A přestože jsem ani Meč osudu nečetla poprvé, Epilog mi znovu zlomil srdce. I když je tam zmíněna spousta postav a událostí, které se objevují až v románové sáze, tak si nemyslím si, že se jedná o spoiler, jako spíše o vytoužený šťastný konec. Konec, jaký by si všichni zasloužili. Ale to musí posoudit každý sám.

frantisek6180
24.10.2018

Za mě jedna z nejlepších knih o zaklínačovi, povídky jsou dle mého názoru ještě zajímavější (a vtipnější) než v díle prvním, kromě předposlední povídky, která alespoň na mě působila značně chaoticky si kniha rozhodně zaslouží přečtení, stejně jako 5 * :-)

pompačka
19.10.2018

Pěkné čtení chytlo me to .Musim jít číst další díl .

BaHa
16.10.2018

Tak půjdu trochu proti proudu, pro mě mnohem lepší, než první díl. Povídky byly výborné, příběhy se mi moc líbily, kniha samozřejmě žije především setkáním s malou Ciri. Ano, je to samej osud, ale tady mi to vůbec nevadilo.

Ginosaji
02.10.2018

Trochu slabší než Poslední přání, ale i tak čtivé a záživné.

Etule
08.09.2018

O něco slabší díl než jednička. Nemůžu se zbavit pocitu, že původně měl mít Zaklínač pouze tyto dvě povídkové knihy, vzhledem k informacím o některých postavách, které se ještě ani nevyskytly v příběhu. Moc se mi líbilo jeho setkání s Ciri, to jsem se tak nějak připitomněle usmívala. :) Poslední povídka mi tam ale jaksi neseděla, stejně jako mnohým jiným, jak tak koukám. Přišlo mi to jako dost křečovitý závěr.
Jsem zvědavá na další knihy.

Atlantis
29.08.2018

Výrazně slabší než první díl a to až do té míry, že zajímavé a zábavné jsou ve skutečnosti pouhé dvě povídky. Zbytek knihy není špatný, vůbec ne, ale spíše jaksi jalový a průměrný. Pod pojmem Zaklínač bych čekal vyšší kvalitu.

Jane007
29.08.2018

Knížka přečtena díky sázce se sestrou, která na oplátku musela přečíst Naslouchače. Až na první a poslední povídku se mi četla velmi dobře, místy jsem se dokonce i musela smát. Hvězdu srážím za poslední povídku, která se mi tam nehodila.

milos3533
21.08.2018

Tohle je prostě pecka.

Kaik
20.08.2018

Před osudem nelze utéct. Lze s ním pouze bojovat.
Tato druhá kniha zaklínačových příběhů je ještě o chlup lepší než předchozí. Většina povídek má vedle slovanské poetiky i hlubokou myšlenku, kterou, řekl bych, člověk ocení až spíše časem. A opět nejde pouze o skvělé souboje s příšerami - mnohem zásadnější jsou správná rozhodnutí a kompromisy, které musí Geralt citlivě volit ve složitém, neklidném světě. Avšak osud... ten si vždy najde cestu.
Nakonec famózní epilog - mejdan jak má být!

jaroiva
20.08.2018

Druhá sbírka povídek se mi líbila víc než první. Možná že proto, že už Geralta znám, možná prostě víc povídek mě zaujalo. Snad jen jedna mi nebyla až tak blízká. Doporučuji a jsem zvědavá na další - nepovídkovou - knihu.

Šošán
15.08.2018

Příjemná fantasy, která vás snadno pohltí neboť nestačí přečíst jen tuhle knihu ;-)

RyonMathrin
31.07.2018

„Meč osudu má dvě ostří. Jedním z nich jsi ty.“

Druhá sbírka se mi líbí skoro víc než Zaklínač I. - Poslední přání. Hlavně povídky Hranice možností a Meč osudu, to je prostě paráda. Borch Tři Kavky, zerrikánky... brokilonské dryády ... Za mě nejoblíbenější záležitosti, jednoduše nemají chybu.

... „Jak se vlastně jmenuješ?“ otázal se Geralt té, která zůstala u stolu. Vea blýskla bílými zuby. Košili měla hluboko rozepnutou – k hranici možností. ...

Svoby42
11.07.2018

Sapkowski mě nepřestává udivovat. Kniha nabrala potřebné tempo a i díky tomu tak trochu pomalejší jedničku naprosto překonala. Doporučuji.

Hanka_Bohmova
07.07.2018

Knihu jsem nyní četla vlastně omylem. Měla jsem svému milému sehnat "tu povídku se strigou", ale sáhla jsem v knihovně po špatném svazku a abych ho netáhla domů úplně nadarmo, znovu jsem si povídky přečetla, přiznávám, že místy spíš prolétla (některé části dodnes poznávám slovo za slovem).
No... ty doby, kdy jsme na konci tisíciletí netrpělivě očekávali vydání dalšího dílu zaklínačské pentalogie, jsou dávno pryč. Zbylo z nich pár kamarádů a přezdívka, na kterou už dnes neslyším, takže zůstanu u této své retro-ochutnávky a do dalších povídek ani ságy se pouštět nebudu. Pořád jsou to pro mě silné knihy se silnými příběhy, reflektující závažná témata lidského jedince i společnosti. Pořád jsou v tom tuny osudovosti a patosu, celá plejáda nepěkností, jichž je člověk schopen, a nechybí ani humor. Pořád je to zatraceně chytlavé. Jen můj kompas už dnes ukazuje jinam.

Aleydis
19.06.2018

Jako velký fanoušek fantasy musím zaklínače jenom doporučit, sice jsem teprve dočetla druhý díl ale nadchlo mě to. Je to mnohem lepší než díl první, byla jsem moc ráda, že se tam více vyskytovala Yennefer. Musím sice uznat, že některé pasáže mě trošku nudily ale jinak super.

kuruteku
18.06.2018

Nechal se zlákat a přečetl. Dá se to. Ale něco tomu stále chybí - nadhled? Učesanost? Něco vlastního? Výskyt Galahada na konci už pro mne byl za hranou, nebo že by s ní měl autor nějaký záměr do budoucna? Opakuji se, ale jsem zmlsán Pratchettem - tady je humoru méně, zamyšlení méně, poučení méně. Jediné snad - svému osudu člověk neujde, ať na něj věří nebo ne.