Zakázané ovoce
Jojo Moyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/376193/bmid_zakazane-ovoce-bzH-376193.jpg
4
814
224
Poklidné přímořské městečko Merham se ještě vzpamatovává z následků druhé světové války, když poklidné místní vody rozčeří příchod bohémské skupinky s nejasnými vzájemnými vztahy, která se nastěhuje do moderního, na tu dobu architektonicky výstředního domu na pobřeží. Konzervativní obyvatelé Merhamu jsou pobouřeni, mladou Lottie a její přítelkyni Celii však dům i jeho osazenstvo neodolatelně přitahuje. A do pohybu se dává lavina událostí, jejíž tragické následky přetrvávají i po padesáti letech…... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2018 , Ikar (ČR)Originální název:
Foreign Fruit , 2004
více info...
Přidat komentář
Čekala jsem od knihy víc, předešlé knihy autorky byly dle mého názoru mnohem čtivější.
Tak nevím, knihu jsem dočetla s velkými obtížemi, což mě dost překvapilo, protože předešlé knihy této autorky jsem přečetla jedním dechem. Zpočátku byla kniha velká nuda, zhruba v polovině se trochu rozjela a dala se dočíst. Takže kdo se do čtení pustíte, vydržte bude lépe.
Četla jsem asi všechny knihy od autorky, co vyšly v češtině, ale tahle se mi líbila nejméně. Linka z minulosti mě bavila moc, z přítomnosti už méně. Kniha se čte dobře, ale prijde mi nezapamatovatelna, bez vetsiho děje... Jojo Moyes mám ráda, ale tahle kniha mě nenadchla.
Když překonáte prvních asi 70 velmi nezáživných stran, je kniha docela hezkým počtením. Je však poznat, že jde o jednu z prvních knih Moyesové... Mezi její nejlepší knihy bych ji nezařadila. Na druhou stranu se mi kniha líbila víc než Krasojezdkyně nebo Jeden plus jedna.
Tak tahle kniha pro mě bohužel byla velké zklamání. Příběh odehrávající se v minulosti se mi líbil - chtěla jsem si toho přečíst více o Lottie a Guyovi...
Proto když začala současná část už mě to moc nebavilo. Určitě k tomu přispěly velmi nesympatické postavy, zejména Daissy - z té jsem šílela.
Než jsem tě poznala patří k mým nejoblíbenějším knihám, ale ostatní autorčina tvorba se mi už prostě nelíbí.
Jojo Moyes prostě umí krásně vyprávět. Zakázané ovoce je krásná kniha, která vás chvilkami přiměje se zamyslet nad tím, jaký život žijete. ..Nebo respektive, já se při čtení v určitých pasážích zamyslela. Pro mě jsou její knihy balzámem, vždy si krásně odpočinu a při dočtení mi vyloudí úsměv na rtech. Zakázané ovoce mě vtáhlo a nepustilo. Jen škoda, že už jsem jej dočetla.
Jeden z nejlepších příběhů této autorky. Líbilo se mi, jak se propojily dějové linky z různých období.
Po přečtení recenzí na tuto knihu, které byly rozporuplné, jsem byla velice zvědavá. Mě se kniha líbila. Srovnávání s knihami jako Než jsem tě poznala není asi fér, protože Zakázané ovoce je vydané v r. 2004, jenom k nám se kniha dostala až v r. 2018. Autor se nějakým způsobem vyvíjí.
Za mě tedy knížka moc pěkná. Je pravda, že jsem chvílemi musela přemýšlet, co je zase takhle postava zač :) Hlavně ve chvílích, kdy dějová linka přeskočí pár desítek let. Příběh mi přijde ze života a to se mi u J. Moyes moc líbí, že si příběh umím představit v reálu.
Kniha se mi velice líbila, mám ráda, když se dějová linka posune o roky a čtenáře to nutí přemýšlet, jak spolu různá období souvisí. Jojo Moyes ani tentokrát nezklamala. Už se těším na další její knihy.
Tak bohužel toto nebylo pro mě. Mám přečtené všechny knížky od autorky Stříbrná zátoka mě nebavila a Zakázané ovoce je další, která mě vůbec neoslovila. První třetina knihy mě nudila, druhá třetina nebyla o moc lepší. Poslední třetina už je čtivější , ale zápletka mi přišla nijaká, plochá,tuctová, žádné napětí, žádná akce, žádné emoce.....
Krasny pribeh. Sice je pravda, ze na zacatku knihy to nebylo dle mych predstav.Bylo tam celkem dost postav, hodne popisu a celkove me to moc nebavilo. Ale pak se objevil Guy a ja se nemohla od knihy odtrhnout. Prolog jsem pochopila az po precteni knihy :-D I kdyz ten zacatek byl takovy nic moc, stejne davam maximalni pocet hvezdicek, protoze se mi pribeh i tak libil - Dělejte jen, co sama doopravdy chcete," dodal. "Tak nikdy nebudete muset ničeho litovat.
Určitě jedna z lepších kousků od Moyesové. Po předchozím zklamání s Krasojezdkyní, byla tato kniha opět můj šálek kávy. Příběh se mi líbil, oblíbila jsem si postavu Daisy.
Tím, že děj se odehrává ve dvou časových liniích, musí být čtenář trochu ve střehu, aby neztratil nit, ale na tento typ četby jsem zvyklá, takže to mi vůbec nevadilo.
Jen mi tam možná chybělo větší tajemno v rodinné historii, čekala jsem ještě nějaký velký zvrat, který bohužel nepřišel. Občas mi to trochu připomínalo Poslední dopis od tvé lásky, ale ten je u mě na prvním místě).
Celkově se mi příběh líbil a těším se na další autorčiny knihy :)
První kniha od Jojo Moyes.
Wow! Dle některých komentářů tato kniha patří k těm "méně povedeným". Já tedy nemám srovnání s jejími dalšími knihami. Kniha se mi moc líbila. Jestli ty ostatní jsou ještě lepší, tak to se již velmi těším na další autorčina díla.
Příběh mě nezaujal hned od prvního slova, chvilku mi trvalo, než jsem se začetla, ovšem pak mě příběh naprosto pohltil. Nejzajímavější postavou je pro mě Joe- on je prostě "hrdina", výjimečná osobnost.
Jsem ráda, že jsem konečně dala šanci Jojo Moyes. Teď už jen zbývá vynahradit autorce místečko v knihovně a pomaličku si kompletovat její sbírku knih.
Mně se kniha líbila. Ale je pravda, že musí člověk přelouskat začátek a epilog jsem asi taky nepochopila :-)
Štítky knihy
Anglie pro ženy romance prolínání minulosti a současnosti maloměsto
Autorovy další knížky
| 2013 |  Než jsem tě poznala |
| 2013 | Poslední dopis od tvé lásky |
| 2015 | Dívka, již jsi tu zanechal |
| 2018 | Sama sebou |
| 2015 |  Stříbrná zátoka |
Jojo Moyes se stala mojí oblíbenkyní, když napsala román "Než jsem tě poznala" a tak bych si nerada nechala ujít její další knížku. Tady je třeba opravdu vytrvat těch 70 - 100 stran a pak už příběh začíná být čtivý a zajímavý. Je to opravdu klasická "romanťárna", která se do dnešních krásných slunečních dnů pěkně hodí. Příběh se četl sám a byl to příjemný odpočinek od severských thrillerů.