Zadní dům
Anne Frank
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/413388/mid_zadni-dum-0Dh-413388.png
4
3330
554
Po dvaceti pěti letech vychází zcela nový překlad deníku Anne Frankové. Poprvé v češtině s názvem, který svému dílu zamýšlela dát sama jeho autorka. Deník v dopisech si Anne Franková vedla od 12. června 1942 do 1. srpna 1944. Psala si ho jen pro sebe až do chvíle, kdy na jaře 1944 vyslechla z vysílání londýnského Rádia Oranje projev nizozemského exilového ministra školství. Vyzýval, aby lidé po skončení války shromáždili a zveřejnili všechna svědectví o utrpení nizozemského lidu za německé okupace. Jako příklad uvedl mimo jiné deníky. Pod dojmem tohoto projevu se Anne Franková rozhodla, že po válce vydá knihu. Základem k ní měl být její deník.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2019 , TriádaOriginální název:
Het Achterhuis / Anne Frank Tagebuch , 1947
více info...
Přidat komentář
Vždycky, když si přečtu tuhle knihu, dojde mi, že by mohlo být i hůř. Daleko hůř. Forma knihy mi vyhovovala, každá myšlenka tak dostává jasný výraz. Třeba to pomůže i vám, když dneškem nastala další "těžká doba".
Při čtení jsem měla různé pocity. Na jednu stranu všechny obdivuju, že své "vězení" vydrželi tak dlouho. Na mnoha místech je cítit, že trpěli ponorkovou nemocí. Nad jinými pasážemi jsem se schovívavě usmívala, jako člověk, který své vlastní dospívání prožíval a vnímal podobně a teď o mnoho let později ví, jak byl tenkrát naivní nebo dokonce hloupý.
Každopádně je to zajímavá sonda do duše dospívající dívky žijící v nelehké době.
Kniha, která je na hodnocení velmi těžká, protože je to vlastně deník napsaný obyčejnou dívkou. Žádným profesionálním spisovatelem. A přesto zasáhla miliony lidí, mezi něž se počítám i já. Není tolik o druhé světové válce jako o dospívání v té nejtěžší době. Zároveň vám ale nabídne pohled na to, jak vypadala tato doba v Nizozemí, což není tak obvyklá lokace pro knihy o tomto tématu.
Nenajde se tu vylíčení války, ani události té doby, co se dělo, jak probíhala válka, kdo vyhrával, kam se jaká armáda přesunula atd. Celá kniha, je skutečným a jedinečným životem židovské rodiny a několikero dalších členů, jež se skrývají před smrtí. Nemohu popisovat, jaká kniha byla, zda nudná, či napínavá, páč to neni vymyšlený příběh, kde hodnotíme fantazii a kreativitu. Nedokážu pobrat, jak ti lidé museli žít, jak to dokázali. Roky se mačkat v malém prostoru s dalšími lidmi, zažívat tu bezmoc, strach, nevědět, kdy to zkončí, pokud vůbec konce někdy bude. Jen návštěva toalety, jak byla obtížná pokoušet se udržet v kondici, aby v tom malilinkym prostoru, kde nemůžou z okénka vykouknout se jim nezbortily svaly, nevedět, co se děje za dveřmi, jaká je realita, nezblbnout a vyčkávat, kdy přijde člověk, co jim pomáhá, zda vůbec přijde a nevykašle se na ně, hádky, co mezi sebou měli, odcizení ...... Nikdy nepochopim a nepřestanu smekat nad tím, co člověk dokáže vydržet a přežít. Bože díky za tuto dobu. Neochopitelný příběh utrpení lidí, tím spíše národa, který se ničim neprovinil.
"Člověk v sobě má pud k ničení, pud k zabíjení, k vraždění a běsnění, a pokud celé lidstvo bez výjimky neprojde proměnou, bude zuřit válka, bude všecko, co se vystavělo, vypěstovalo a vyrostlo, opět zdupáno a zničeno, a pak to začne nanovo."
Neuvěřitelně silný příběh. Anně se přeci jen splnil jeden z jejich snů. A to, že díky jejímu deníku, zůstala živá i dlouho po své smrti.
Tento deník mě chytil za srdce. Představa, že tohle všechno zažívala ve svých čtrnácti letech je hrozné, ale Anne Franková to brala svým způsobem stále pozitivně.
Nebudu lhát, že mi neukápla slza u čtení.
Kniha mi dala neskutečný emoční zážitek. Jsem velmi ráda, že tento deník svolil její otec vydat. Protože ne, že nám přibližuje světovou válku, ale také život a pocity židovské rodiny, které se skutečně staly.
Jsem moc ráda, že tento deník existuje. O druhé válce toho tam teda moc není, ale pro mě je to poklad.
Zdržím se toho, abych tomu dávala nějaký počet hvězdiček. Koneckonců, co bych vlastně měla hodnotit? Jak je to napsané? Psala to od svých třinácti do patnácti let, naprosto laicky a hlavně si to psala jen pro sebe. Tak mám hodnotit jak moc zajímavé a čtivé ty příběhy byly? To byl ale něčí život a ne vymyšlené povídky. Tohle se opravdu stalo.
Přiznám se, že jsem knihu nepřečetla na jeden zátah. Ani mi to nešlo. Měla jsem ale tak spoustu času srovnat svůj běžný život se životem Anne. A když si povšimnete, ona sama sebe kárá za to, že si dovolila být nevděčná, protože to co teď měli, bylo vlastně obrovské bohatství a štěstí oproti ostatním Židům. Člověku to otevře oči.
Paradoxní mi také přišlo, jak se sama sebe ptá, zda se jí jednou podaří napsat velké dílo jako ostatním velkým spisovatelům. A já jsem mezitím seděla na balkoně, v malém městě, v České republice a četla tyto řádky z knihy, která je pro mě velkým dílem.
Anne byla velice intelektuální a věřím, že kdyby to tehdy přežila, má světu ještě spoustu co nabídnout.
Plné naděje, snů a přesto smutné, duševní posun Anne za dobu pobytu v Zadním traktu je až neuvěřitelný.
Annin deník jsem dlouho odkládala a nebýt synovy čtenářské výzvy, asi bych se do knihy nepustila ani teď. Kniha mě nijak nelákala a musím přiznat, že se mi ani nijak zvlášť lehce nečetla, přesto jí nelze upřít jedinečnost. Stala se důležitým svědectvím z válečného období. Na pozadí každodenní rutiny ukazuje odhodlání a vnitřní sílu lidí, kteří svůj život nevzdali a věřili, že jejich životy budou po válce pokračovat tam, kde před válkou skončily a také neuvěřitelnou odvahu těch druhých, kteří se je snažili zachránit. Hodnocení pro mě není lehké, za mě 3,5*.
(7/20)
"Z doby kamemné "
Příběh dívky, která se nikdy nestala dospělou, ale pro svět se stala tou nezapomenutelnou, která po své smrti ukázala všem, že život za to stojí.
Normálně nečtu knihy, které se týkají holokaustu, ale tuhle jsem si přečetla. Nelituji. ... To uvědomění si, že to opravdu kdysi proběhlo. Že se ty události, které kniha popisuje, v životě Anny Frankové opravdu staly... Zároveň mě příjemně překvapily velmi vyspělé názory a myšlenky Anny. Také jde v knize pochytit, jak roste - dospívá. Její názory se časem trochu mění atd. I já jsem se nad některými jejími úvahami musela zamyslet.
Tuto knihu nelze číst jako příběh, ale opravdu jako deníkové záznamy. Důležité je také přenést se do věku Anne a snažit se pochopit její problémy. Vlivem událostí popsaných během celého deníku se z dětské a možná i trochu naivní Anne stává dospělá žena.
Velmi působivá kniha.
Další letitý dluh splacen. Díky dárku od dcery a jsem jí za to vděčen. Na tuto knihu se nedá dívat pohledem čtenáře běžné literatury. Její síla je primárně v osudu autorky a pro mě hodně překvapivě i ve zralosti úvah tak mladé dívky.
Dokonce bych si troufal poradit mladým, až jim ti starší budou předhazovat nezralost mládí, dát těm starším tuto knihu do ruky.
V komentářích už tady asi padlo vše, co může napsat běžný vášnivý čtenář. Ale přece si neodpustím jednu citaci, kterou by měli mít na paměti všichni ti, kteří nás stále vidí jako oběti dějin bez možnosti na nich něco změnit. Ten defetismus nemalé části národa je dle mého názoru naší tragédií.
"Nikdo si nevidí dál než na špičku nosu, nikdo nemyslí na to, že Angličani bojují za sebe a za svou zem; každý si myslí že jsou povinni co nejrychleji a co nejlépe spasit Holandsko.
Jaké závazky tedy Angličani mají? Čím si Holanďani zasloužili tu šlechetnou pomoc, kterou s takovou jistotou očekávaji?
Kdepak, Nizozemci se náramně pletou, Angličani se navzdory blufování rozhodně neblamují víc než všechny ostatní země a zemičky, které jsou ted okupované. Angličani se vskutku nebudou omlouvat, celá léta, kdy Německo zbrojilo, spali, stejně tak spaly všechny ostatní země, i země, které s Německem sousedí. Pštrosí politika k ničemu nevede, přesvědčila se o tom Anglie a přesvědčil se o tom celý svět, a ted za to jeden každý, a Anglie ne méně než ostatní, těžce platí."
Naprosto fascinující postřeh mladé slečny na samém pokraji dospělosti. Nemálo politiků by si tohle mělo číst každý večer před spaním.
Člověk si u čtení řekne, že se tam nic neděje. Že se nudí, že tam není žádný děj... Avšak pak vám dojde, že tohle se skutečně stalo. Že jste vtrhli do života jedné dívenky, která neměla nikoho, komu by svěřila své myšlenky.
Je mi docela smutno, že tento deník vidělo více lidí, než by si ona sama přála. A věřím, že ona sama by nechtěla být jen tou, která zemřela v koncentračním táboře. Promiň Anno, že jsme vtrhli do tvého soukromí a že jsme z tebe, tvého deníku a z domu kde jste se ukrývali, udělali turistickou atrakci...
Nevím proč, ale nechápu tak vysoké hodnocení této knihy. Na tuto knihu jsem čekala přes rok v knihovně. A upřímně to za to nestálo. Ano, jedná se o svědectví z hrozné doby, ale mě to prostě přišlo, jako deníček rozmazlené teenagerky, bohužel se špatným koncem. Možná, že čtení ani nepomáhá to, že všem je známý osud Anny.
Knih s tematikou holokaustu a druhé světové války už jsem přečetla docela dost, proto jsem váhala, jestli s Deníkem Anny Frankové začít. Protože je ale tak známý, usoudila jsem, že bych ho přečíst měla. Nelituji, je to zase trochu jiný pohled na jinou formu strádání, než je koncentrační tábor. Musím říct, že mě překvapilo, jak dospěle na mě Anne působila. I když v některých pasážích bylo znát, že si prochází pubertálním obdobím, byla to nesporně inteligentní slečna. Možná tomu napomohl překlad a jiné úpravy textu, ale věřím, že z ní mohla být dobrá spisovatelka.
Deník Anny Frankové jsem četla kdysi na střední škole, tedy to starší vydání z roku 1957. Už tehdy na mne kniha zanechala obrovský dojem a vyvolala ve mne velký obdiv k dívce, která nedostala šanci svůj nesporný talent uplatnit dál. Nyní už mám v knihovně desítky knih a pamětí o holokaustu a byla jsem zvědavá na nový překlad deníku. Musím říci, že je psán mnohem svěžejším jazykem rozhodně bližším k jazyku dnešní mládeže. V novém překladu byly použity i části, které v původní verzi chyběly. Některé tyto části nám čtenářům ještě více přiblížily niterný a citový svět Anne. Samotnou mne to až uvedlo do rozpaků a občas mne vytanula na mys otázka, co by tomu řekla Anne, že si tu teď čtu její myšlenky, které měly zůstat tajné.
I když se vlastně jedná jen o deník mladé dívky, je hrozně důležité, aby ho lidi četli a aby věděli o všech těch hnusech, jaké se za války děly a jak se lidem během té doby žilo. Mrzí mě, že jsem se k němu dostala až teď.
Hrozně se mi líbilo, jak Anne byla pozitivní a neustále věřila tomu, že válka brzy skončí a už zase bude chodit do školy a dělala si plány do budoucna. Zároveň mě to samozřejmě hrozně štvalo, protože všichni víme, že to nakonec dopadlo špatně.
Obdivuju je, že tam takhle zvládli žít.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) deníky zfilmováno Anne Frank, 1929-1945 dospívání autobiografické prvky Nizozemsko Amsterdam, Amsterodam holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 1956 |  Deník Anne Frankové |
| 2020 | Povídky a příhody ze zadního domu |
| 2022 | Souborné vydání |
Kniha Zadní dům je v
| Právě čtených | 109x |
| Přečtených | 5 539x |
| Čtenářské výzvě | 1 511x |
| Doporučených | 398x |
| Knihotéce | 774x |
| Chystám se číst | 1 549x |
| Chci si koupit | 399x |
| dalších seznamech | 69x |
Kdybych měl jedním slovem vyjádřit, o čem kniha byla především - pak řeknu o dospívání. O hledání sama sebe, nezávislosti na rodičích a jejich kritice, o růstu sebevědomí a vyrovnávání se s pocity méněcennosti. O hledání důvěrnosti, intimnosti a přítele. Holocaust není hlavní téma, jen tohle všechno urychlil. Kniha je stejně rozpolcená, jako její hlavní hrdinka. První polovinu píše kritická hádavá holčička, druhou polovinu melancholická bytost, která hledá sama sebe a své místo ve světě. Je mi líto, že nikdy nemohla dospět a splnit si tak svůj sen stát se spisovatelkou. Na druhou stranu by tak asi nikdy nevyšel její deník. Myslím, že by ho přepracovala na knihu o zadním domě.