Vyznání

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Vyznání (latinsky Confessiones) je název jednoho z hlavních děl sv. Augustina, jež napsal mezi lety 397–398. Vyznání jsou poměrně rozsáhlým filosoficko-autobiografickým spisem o 13 knihách, v nichž autor (tehdy již hipponský biskup) líčí své bolestné hledání moudrosti a cestu ke křesťanské víře (knihy I-IX) a zamýšlí se nad otázkami paměti (X), času (XI), smyslu starozákonní knihy Genesis a soupodstatností Trojice (XII-XIII). – Třetí vydání, přetisk vydání Ladislava Kuncíře z roku 1926; přeložil Mikuláš Levý; upravil Method Kaláb; nové vydání připravili Lenka Karfíková a Václav Ventura....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/12_/122414/vyznani-122414.jpg 4.271
Žánr:
Duchovní literatura, Biografie a memoáry, Filozofie
Vydáno:, Česká biblická společnost, Kalich
Orig. název:

Confessiones (398)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (11)

Kniha Vyznání

Přidat komentář
matej7838
20. července

Autobiografie jednoho z největších myslitelů naší kultury, kterou může číst téměř kdokoli. Šťastnou náhodou mi padl do ruky překlad Ondřeje Koupila, Marie Kyralové a Pavla Mareše z roku 2015, a před všemi zmíněnými smekám. Nerušila mě ve čtení žádná archaická slova, mohl jsem se soustředit jen a jen na obsah. Věřím, že to nebylo lehké, při práci s 1700 let starou knihou. Navíc četnost a informovanost poznámek pod čarou je ohromující. Muselo to dát strašnou práci.
Ale abych vše nepřisoudil překladatelům. Augustin píše opravdu lehkým jazykem. A přitom je text opravdu hutný, co věta to myšlenka. Náročnost úvah autor bravůrně vyvažuje tím, že knihu pojímá jako příběh, vkládá dějové pasáže a dovolí čtenáři vydechnout. Augustin z hlubin antiky mluví k člověku dneška. Ani ke katolíkovi, ani k filozofovi, ale zkrátka k člověku. A může ho číst kdokoli má srdce a hlavu otevřené. Stojí to za to.

Chesterton
09.12.2018

Neklidné je lidské srdce, dokud nespočine v Bohu, je věta, kterou znám od dětství a čas od času si připomínám její pravdivost. Zatím mi to ze svatého Augustina asi stačí. Zkoušela jsem číst na doporučení - nezdařilo se. Teprve při čtení Svatého Tomáše Akvinského od Chestertona jsem pochopila proč tomu tak je. Je mi evidentně bližší Akvinského racionalita než Augustinova emocionalita. Nevadí. Kdo ví co přinesou roky příští :o) Třeba se k Augustinovi ráda časem vrátím.

archandelka
09.06.2018

"Stvořil jsi nás pro sebe a neklidné je naše srdce, dokud nespočine v tobě."
Neuvěřitelné dílo. Sice mi dalo neskutečně zabrat, ale jsem ráda, že jsem se rozhodla ho přečíst. Obdivuju Augustina, že takhle dokázal jít s kúží na trh a sepsat v podstatě zveřejnit svou generální zpověď. O to sympatičtější je jeho neustálé hledání pravdy, jeho boj o to, aby ji poznal a přijal do svého života. A nakonec spočinul v tom, kterého tak usilovně hledal.
I když do hloubky jeho teologicko-filozofických úvah jsem ještě ani zdaleka nedorostla, je pro mě obrovskou inspirací v tom, že je potřeba hledat a nevzdávat to, i když se ztrácíme. Protože "ten, kdo tě stvořil bez tebe, tě nevykoupí bez tebe."

Shindo
27.12.2017

Kniha sa nečítala ľahko. Ide o jedno zo základných diel kresťanskej spirituality a nie je to žiaden čajíček, prekladateľ však odviedol dobrú prácu a doplnil aj mnoho poznámok. Mňa osobne viac zaujalo Augustínovo osobné svedectvo, filozofické pasáže som nejako nedával a často ich musel čítať opakovane (a to ma niekedy kresťanská filozofia zaujímala). Nie so všetkým som sa však stotožňoval a s niektorými vecami vyslovene nesúhlasil.
Aj tak sa oplatí knihu prečítať, minimálne v rámci všeobecného prehľadu.

Vojslava
14.09.2016

Co dodat k takové srdcové knížce? Konečně se mi ji povedlo, opět s větším pochopením, zvolna dočíst do konce - zásluhu na tom mají nejen fundované úvody a poznámky, ale hlavně neobyčejně kvalitní překlad, kde jsem si vychutnávala každou stránku. Pokud někoho od Vyznání odrazovaly starší překlady, téměř jistě se zde do toho bohatého textu začte. Kdyby bylo hvězdiček šest, budou v hodnocení tady.

Hanka_Bohmova
06.08.2016

Spousta věcí se mi na Augustinovi líbí. Ta urputná touha znát, poznat pravdu... často mi přišlo na mysl Pavlovo přirovnání z řeči na Areopagu - "zda by se ho snad nějak mohli dohmatat". Vášnivý vztah k Bohu - mluvíme (vzdycháme, úpíme a zpíváme) stejnou řečí. Láska k Písmu. Z jeho vyprávění v některých místech cítím možná kocovinu, jednostrannost, ale jako konvertitku mě to příliš neznepokojuje, moc dobře si vzpomínám na sebe, navíc (dle mé zkušenosti) člověk se ke svým kocovinovým tématům po čase vrátí jako po spirále - slova téměř stejná, jen o něco/mnoho zdravější, těžko říct, ve které otočce spirály byla vyřčena a zda za nimi hledat skutečně to, co evokují mně nyní.

Bacileus
26.12.2015

Přiznávám, že hodnotím jedenáctou hlavu, knihu, část. Přiznávám, že se mi nečetla lehce (proto jsem ji četl třikrát). Přiznávám, že jsem zhnusen. "Autor, jenž sklenul patristiku s novoplatonismem," tak tomu bych rozhodně věřil. To ufňukané pohrdání tělem mají oba směry společné, abstraktní všeláskovské vše slibující a přesto stranou stojící dobro považujme za výsledek. Napravený fracek neobjevně medituje o čase a bere si za svědka autoritu, kterou (ale vážně!!!) nikdo zpochybnit nemůže. Boha, kdyby někdo náhodou nevěděl.
Jedna hvězda za zajímavou konfrontaci Aristotelova pojetí času. Snad po mě nikdo nechce, abych byl férový. Četl jsem to třikrát!

alef
12.10.2015

Kniha, jako je tato, se opravdu nečte lehce ... mluvíme tu o knize, která měnila svět ... mluvíme tu o veřejné zpovědi - Bohu a lidem ... a tak se nám celkem lehce při četbě může stát to, co se stalo Augustinovi, když četl poprvé Písmo ... zaskočíme svou vlastní mysl spoustou nezodpovězených otázek :-) (které autor pokládá sobě a Bohu) ... hledání moudrosti často bývá bolestné :-) ... a tak, aby jste dostali šanci, alespoň trochu pochopit ... nejspíš budete nuceni číst víckrát.

Augustin se nám tu ukazuje jako celkem nesmlouvavý soudce vlastního života ... oproti Bohu je člověk nic, lidský život je věčný boj ... "nejvyšší dobro, láska a pravda jsou v Bohu" .. a pro Augustina, hledajícího pravdu je touto pravdou Bůh ... a pak samozřejmě jako filozof :

... u něj můžeme hledat počátky chápání Boha jako krásy:
"Lidé mohou tedy nalézat uspokojení a určitou radost i v krásách smyslových, avšak milovat by měli jen Krásu věčnou. Ve všech srdcích, uvnitř každé lidské bytosti by měla být ukryta Krása největší, ta Krása, která nikdy nepomine a bude zde navždy ..."

... u něj můžeme hledat filozofická zkoumání času:
"Co jest tedy čas? Vím to, když se mne naň nikdo netáže; mám-li to však někomu vysvětliti, nevím."
"Co jest vlastně čas? Kdo to může snadno a krátce vysvětliti? Kdo jej může pochopiti svými myšlenkami, aby pak vyjádřil slovy?"