Vyděděnec a jiné povídky

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Howard Phillips Lovecraft je znám především jako autor hororů, v jeho díle se však mísí mnohem víc: snová poetika, přehlídka tvorů na rozhraní mezi lidským, zvířecím a nadpřirozeným světem, cynický náhled na svět, okouzlení krásou i suchý humor. Vybrané povídky, včetně nejznámějšího Lovecraftova textu Volání Cthulhu, dokládají autorovu představu, že svět není takový, jak se na pohled jeví. Za stěnou spánku, ve zdech mansardy, ve městě s podivnou pověstí nebo pod hladinou moře, všude se mohou skrývat věci nečekané - a poměrně znepokojivé. Co se ale přihodí těm, kteří se budou snažit odkrýt dosud skryté?...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/49269/vydedenec-a-jine-povidky-8rI-49269.jpg 4.5116
Žánr
Literatura světová, Horory, Povídky
Vydáno, Dokořán
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (14)

Kniha Vyděděnec a jiné povídky

Přidat komentář
Seabeast
11.12.2019

Naprosto skvostné a originální vydání několika zásadních povídek od Lovecrafta. Určitě jedna z mála publikací, když tápete, jak s Lovecraftem začít. Grafické zpracování perfektně vykresluje pochmurnou atmosféru a knížka se dá vcelku rychle přelouskat. Bohužel se ale hůře shání (okamžitě berte, pokud na ni narazíte), ovšem pro fandy je to moc pěkné zpestření knihovničky.

Metla
22.04.2019

S několika povídkami H.P. Lovecrafta jsem se setkala už dřív, věděla jsem tedy, co od knížky můžu čekat - že to pro mě nebude úplně to "pravé ořechové". Přesto jsem měla radost, když jsem "Vyděděnce" vyhrála: nakladatelství Dokořán se s tímto vydáním hororové klasiky skutečně pomazlilo a výsledkem je hotové umělecké dílo. Brožované vydání na běžném papíře, bez ilustrací a s jednoduchou grafickou úpravou by zdaleka tolik nepodpořilo temnou atmosféru jednotlivých příběhů. Nepatrnou výhradu mám k polevení pozornosti při korekturách poslední povídky, tam se namnožilo pár přehlédnutí.

Vyčkala jsem pro jistotu patřičně pochmurné nálady, abych si četbu co nejlépe užila. Lovecraft má dar vtáhnout čtenáře do své doby; ocitala jsem se v mlhou zahalených uličkách, osvícených plynovými lampami, kde na mokrých kočičích hlavách zní klapot koňských kopyt a drkotání kočárů... Nebo v potemnělých hradech, tichých (až na znepokojivé zvuky), plných děsivých stínů.
Se stavbou příběhů je to horší: obvykle (zcela zaměnitelný) vypravěč popisuje své někdejší zážitky nebo pátrá v něčích zápiscích - zde by se k oživení přímo nabízela forma různých deníků či výstřižků, ovšem Lovecraft ji nevyužívá. S dialogy se čtenář také nepotká a čím delší povídka byla, tím více mi jejich absence vadila, čtení vázlo a nevítané návštěvy se dožadovala vtěrka Nuda. Tenhle stav naštěstí nastal jen u "Volání Cthulhu", kde autor třemi různými liniemi líčil totéž a já si v závěru říkala: "A to bylo všechno? Kde je nějaká gradace, dechberoucí finále nebo alespoň skvělá pointa?" Překvapení jsem se nedočkala žádného a občas jednání postav vzbudilo shovívavý úsměv ve chvíli, kdy se na mých vlasech měla zřejmě projevit erekce z hrůzy.

Uznávám Lovecraftův přínos a jsem ráda, že inspiroval nemálo mých oblíbených spisovatelů, pro mě však tato sbírka zůstane na pohled, na omak i na přičichnutí perfektně zpracovanou knihou, s povídkami sice vyrovnané, leč "pouze" lehce nadprůměrné kvality. Soudobější tvorba je mi zkrátka bližší a čtvrtá hvězda je čistě poklonou za již vychválené luxusní provedení.


danny_21
30.11.2018

Průměrná sbírka povídek, v tomto případě nejlepší kusem je titulní Vyděděnec - 50 %

Krub
22.04.2018

Už dlouho jsem si chtěl od Lovecrafta něco přečíst. Tolik z mých oblíbenců bylo ovlivněno jeho tvorbou. Lovecraft byl velikou inspirací nejen pro Stephena Kinga a G.R.R. Martina, ale třeba i Justina Roilanda a Dana Harmona (Tvůrci Ricka a Mortyho) nebo Hidetaka Miyazakiho (Tvůrce Dark souls). Zajímalo mě, co je na něm tolik výjimečné, tudíž má očekávání byla vysoká...

A nejsem vůbec zklamán. Nad každým příběhem se drží zvláštně snová, skoro "kafkovská" záclona. Je to něco jako mlha hned časně zrána, kdy se vzbudíte dřív než obvykle, vykouknete z okna a jste ještě natolik rozespalí, že sotva rozeznáte sen od bdění. Takové jsou Lovecraftovi povídky - připomínají noční můry a ona zvláštní mlha se nad nimi drží od začátku do konce. Lovecraft jen postupně usměrňuje její množství.

Způsob jakým je čtenáři vyprávěn příběh je podobný jako byste se přibližovali k nějaké starobylé, pošramocené vile zapadlé v mlze. Už od počátku vidíte obrys, matně tušíte, kam směřujete. Důležitější než kam jdete, ale je, kudy tam jdete. Procházíte dlouhatááánským dvorkem. Cosi v mlze šramotí. Cosi v ní šustí větvemi. Cosi v ní praská klacíky. Cosi v ní číhá. Co tam je? Číhá to na vás? Proč to tam je?

Čekáte, že čím blíž budete, tím více se dvorek vyjasní, ale je tomu naopak. Lépe vidíte místo, kam jdete, ale ten dvorek, kterým procházíte je stále nejasnější. A právě v této nejednoznačnosti, nejistotě cosi číhá. Vy i Lovecraft víte, že tam něco je. Jenže co? Jdete blíž a blíž ke dveřím a když už konečně vejdete do domu a zdá se, že jste prošli celým dvorkem, dojde vám jak málo jste vlastně viděli, slyšeli, vnímali, věděli. A v ten moment se To (ať už je to cokoliv ) odhalí.

A co se vlastně skrývalo v mlze?

Těžko říct. Lovecraftovi povídky lze vyložit jako brilantní metafory na noční můry potvrzující myšlenky hlubinné psychologie. Stejně tak se dá tvrdit, že autor čtenáři předhazuje, jak málo víme a vnímáme. A jak málo toho vůbec jsme schopni vnímat. A že je to tak dobře, protože kdybychom věděli o všem, co se děje v hlubinách, zcvokli bychom se z toho. Nebo chtěl Lovecraft vážně jen strašit.

Na každý pád jsou Vyděděnec i jiné Lovecraftovi povídky silný a neopakovatelný zážitek.

Miro.slav
11.10.2017

Miniatúra mapujúca výber z pera majstra kozmického hororu, a môjho (viac než) obľúbenca. Do rúk sa čitateľovi dostáva originálne poňatá zbierka (i menej) známych Lovecraftových príbehov. Už samotné diela navodzujú plíživú atmosféru desu, a ilustrácie v tomto diela ju vizuálne potvrdzujú. Všetkým záujemcov o dielo H. P. Lovecrafta môžem iba odporučiť. A pre šialencov a nadšencov tohto autora povinnosť (som rád, že daný titul mám v knižnici).

Lazy
17.11.2015

Konečně jsem se dostal k HPL. A z této série povídek se mi asi nejvíce líbila hned ta první, Vyděděnec. Bohužel mi to moc hororové nepřišlo, možná až Krysy ve zdech, ale četlo se to moc dobře. Zpracování je taky výjimečné. A ještě jedno tu musím napsat - Cthulhu

Sandruše
21.06.2014

Je to temné. Je to zvrácené. A je to neskutečné dobré. Samotné zpracování knihy po výtvarné stránce je pomyslnou třešničkou na dortu.

tanuki
02.01.2016

The Call of Ktulu. Písně se mohou jmenovat všelijak, ale tento název mi vždycky ležel v hlavě. Něco za ním vězelo. Něco tajemného. Nejdřív zvonivé vybrnkávání na nezkreslené kytary následované přechodem do tvrdší části, kdy kytary nekompromisně odsekávají rytmus, do něhož vtrhne nespoutané sólo plné napětí, které se po zničujícím ataku na posluchačovy uši přece jen uklidní a přejde zpět do tiché pasáže.
To byl důvod, proč jsem tuto knihu četl. Potřeboval jsem tu povídku poznat. Byla znepokojivá, stejně jako ty ostatní. Takovým starosvětským způsobem se snažila vzbudit strach, tíseň a obavy. Z věcí, které se kolem nás mohou skrývat a které nevidíme. Byl to téměř ten dětský strach z temných plesnivých koutů, šramotivých zvuků, tajných rituálů a neznámých stvoření. Které tam někde mohou být...

1