Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
Robert Fulghum
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/135071/vsechno-co-opravdu-potrebuju-znat-jsem-se-naucil-v-materske-skol-135071.jpg
4
2131
280
Autor se nápaditým, zábavným a srozumitelným způsobem zamýšlí nad vztahy mezi lidmi, nad smyslem a způsobem života, náboženstvím, otázkou domova a podobně. Oslovuje v čtenáři jeho lepší já, nalézá radost v maličkostech a klade důraz na potřebu tolerance a pochopení. Kniha vyšla poprvé v roce 1988 v USA a hned po vydání měla u čtenářů velký úspěch. Po patnácti letech se autor ke knize vrátil, aktualizoval jí a doplnil o pětadvacet nových příběhů.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje
Vydáno: 2012 , ArgoOriginální název:
All I Really Need to Know I Learned in Kindergarten , 1988
více info...
Přidat komentář
Jeden víkend jsem jako malá neměla co číst a mamka mi dala do rukou tuhle knížku s tím, že by mne to mohlo bavit. Říká se, že maminky mají vždycky pravdu a ani tehdejší situace nebyla výjimkou.
Úvahy, fejetony a podobné žánry mi nejsou cizí, ale nijak jsem k nim nepřilnula, avšak na krátké příběhy Roberta Fulghuma nedám dopustit. Během několika málo vět je schopen člověka vtáhnout do svých myšlenek, do různých prostředí, vyvolat všelijaké emoce od smíchu až po pláč. I po přečtení dalších jeho děl jsem pochopila, proč tento pro mne dlouho neznámý autor je tolik ceněný.
[ Spoiler]
Kromě toho, že Vám samozřejmě doporučuji přečíst celou knihu, já osobně nejvíce zbožňuji příběh o jeho tlusté sousedce, kterou "napadne" pavouk. S dovolením si sem dovolím dát úsek, kdy nejen, že se věnuje pohledu jeho sousedky, ale je do toho zapojen i nebohý pavouk.
Teď stejná situace z jiného pohledu. Nastupuje pavouk. Celkem běžná, šedá pavoučice středního věku. Byla vzhůru už před rozbřeskem a od té doby pracuje na své pavučině, všechno je v pohodě. Je krásný den, vítr nefouká, rosný bod tak akorát, že je všechno pěkně přilnavé. Je jí příjemně. Připravena k akci. Zničehonic nastane hotové peklo - zemětřesení, tornádo, sopka. Pavučina je přervaná a omotaná kolem freneticky se pohybující stodoly a nějaký ohromný kus zmalovaného masa vydává zvuky, jaké pavoučice ještě nikdy neslyšela. Je to moc velké, aby se to dalo zabalit a sníst později, a moc se to cuká, aby se to dalo zvládnout. Skočit po tom? Čekat a doufat?
Útlá knížka plná krátkých esejí, které sám Fulghum nazývá svou vlastní neukončenou kronikou. Některé jsou poučné, jiné inspirující, další třeba "jen" zajímavé. Najde se tu ale také dost těch, co mě úplně minuly, protože jsem se třeba do zmiňovaného životního období ještě nedostal nebo jsou klasickým cvičením na ohraná témata typu žijte, zpívejte a bavte se. Takže nic pro cyniky. Celkově neurazí, nenadchne, ale možná si díky ní zaplatím let balónem...
Ke "školce" jsem se včera dostala poprvé, dnes jsem ji dočetla. Vyčarovala mi přesně to, co jsem potřebovala: úsměv. :)
Taková normální krátká kniha plná příběhů ze života amerického univerzitního profesora. Některé příběhy pobaví, jiné mě přišli lehce trapné a o ničem. Celkově mám z knihy pocity více pozitivní než průměrné, ale nic závratného. Oddychové čtení.
Velmi příjemná kniha, která nás přes krátké příběhy nechá nahlédnout do života autora a je plná zajímavých životních myšlenek. Pro mne velmi relaxační četba.
Po letech znovu přečtená. Poprvé jako studentka. Dneska zhruba po 20 letech. Pokaždé jsem ji vnímala jinak. A stále se mi líbí a zůstává moje oblíbená!
Jakobyste se lupou dívali, jak žijí myšlenky v autorově hlavě a sami si někdy uvědomovali, že ty vaše se chovají v mnohých případech zrovna tak.
"Pastelky a obrazotvornost. Když jste dětmi, stačí vám to ke štěstí....Zkuste někdy jen tak darovat pastelky."
Trochu si myslím, že je to kniha, kterou by měli číst mladí, ale ocení ji až starší. Je v ní spousta moudrosti a laskavosti. V dnešní době spíš vzácné zboží.
Po letech jsem zatoužila opět si tuhle knížku přečíst a vyvolala stejné nadšení jako tehdy.
Autorova vnímavost je obdivuhodná.
Nedočetla jsem. Nesedl mi styl psaní. Hrozně jsem to lámala přes koleno, až jsem knihu vzdala.
Kniha plná vtipných príhod zo života. Moja najoblúbenejšia je o kukučkových hodinách, dokáže ma vždy rozosmiať.
Poslouchal jsem jako audioknihu. Příjemné vyprávění o celkem obyčejných věcech, s velkou dávkou nadhledu a optimismu. Nemůžu říct, že mám potřebu přelouskat další knihu od autora, ale když na to přijde, nebudu se bránit. Autor svým pozitivním přístupem dokáže pěkně pozvednout náladu.
Má první kniha od tohoto autora; netušil jsem, co od knihy čekat, a tak jsem k ní přistupoval bez předsudků, výsledek nebyl tak špatný. Krátké příběhy, které měly pohladit po duši, přinést pobavení či donutit k zamyšlení, byly zajímavě koncipovány. Párkrát člověku i vykouzlily úsměv na tváři. Někde jsem četl, že jeho knihy je příjemnější číst po "kouskách", to jsem nezvládl a knihou jsem přečetl najednou. Musím uznat, že autorovy myšlenky byly až přespříliš koncentrovány v krátkém časovém úseků, což z knihy mohlo dělat jakousi změť sentimentálních vzpomínek a příběhů.
Citlivější lidé v nich najdou možná nějaké hlubší myšlenky, ostatní občas naleznou alespoň úsměv na tváři.
Četla jsem o trošku starší vydání, cca v roce 2002 a jako puberťačku v deváté třídě mne to moc bavilo. Fejetony a historky ze života, kterým nechybí špetka černého humoru, se báječně hodí třeba na cestu do vlaku :)
Příběhy kapitána školky jsou nezapomenutelné. Nejvíc mě utkvěla v paměti ta o kukačkách, o koledníkovi "koledu nebo něco vyvedu" a o drobné Albánce v šárí, která si převzala cenu pojmenovanou po vynálezci dynamitu. Prožít alespoň z poloviny tyto příběhy, co víc si přát. Fulghum se prostě neočte.
Nejlíp knížku asi vystihuje jakýsi podnadpis (podnázev?) "neobyčejné přemýšlení o obyčejných věcech". A já si ji zamilovala a četla povídky dokola a podivovala se nad tím, jak ladně dokázal objevit kouzla v oněch věcech, které popisuje. A jak tím dokáže uklidnit a zároveň pobavit, že všude je to stejný a všichni jsme výjimeční a máme právo na to, co si přejeme.
Tenhle typ knížek moc nemusím. Takové ty hladivě motivační, které vám řeknou, jak naložit se svým životem, nebo jak zaručeně dojít ke štěstí, či jak se celý vesmír spojí, aby vám vyplnil vaše přání, a někteří (čeští) čtenáři to žerou horem dolem, a vůbec nehledí na to, že spousta těchto knížek byla psána zahraničními autory pro zahraniční lidi, a že jsou tedy nastaveny podle tamějších standardů.
Uznávám ale, že tahle fulghumárna byla něco trochu jiného. Všechny životní poznatky v ní uzavřené byly sice neuvěřitelně plytké (upřímně – na papír by je dokázal hodit i obyčejný, možná trochu starší, školák), ale ten lehký, nenásilný, vtipný, místy originální styl, jakým byly podávány, se mi docela líbil. Taková humoristická literatura.
Za humor dávám 3 pobavené *, ale jelikož gró knihy (poučení) bylo opravdu jako pro malé děti, nemůžu dát víc.
Nikdy nepochopím, jakože jsem se ke knihám R. Fulghuma nedostala dříve. Nicméně jsem ráda, že přece.
Mám zvláštní slabos pro přebaly, které vypadají jako tisknute bramborovým razítkem.
Jen tam mimochodem, zkoušel jste někdo číst knihy po kouskach jak radí sám autor? Povedlo se to někomu? Mě zatím ani jednou.
Nějak mě kniha zklamala, některé úvahy byly zajímavé, některé příběhy dobré, ale většina mě neoslovila (raději si příště přečtu Nepila), nebo jsem je vyloženě nepochopila. Nevím co má společného larva a mravenec s ženou a mužem na párty. Fakt netuším.
Štítky knihy
eseje povídky humor americká literatura fejetony úvahy a zamyšlení
Část díla
Autorovy další knížky
Kniha Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce je v
| Právě čtených | 49x |
| Přečtených | 3 551x |
| Čtenářské výzvě | 293x |
| Doporučených | 253x |
| Knihotéce | 730x |
| Chystám se číst | 591x |
| Chci si koupit | 116x |
| dalších seznamech | 6x |
Povinná četba pro všechny, kdo věří, že základní hodnoty jsou vlastně prosté a znali jsme je už jako malé děti. První kniha, kterou Fulghum vydal, když mu bylo zhruba padesát let a která ho proslavila. Nezaměnitelné fejetony, které zahřejí na duši a můžete je číst opakovaně.