Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
Robert Fulghum
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/1286/bmid_vsechno-co-opravdu-potrebuju-znat-j-Koc-1286.jpg
4
2133
280
Školka je už více než patnáct let na světě. Stále vychází v dotiscích a mnoha překladech, a Fulghuma proto napadlo přečíst si to, co napsal před patnácti lety, novýma očima. Chtěl zjistit, jestli stále věří tomu, co napsal, jestli náhodou na něco nezměnil názor, a pokud ano, tak jak, v jakém smyslu a co s tím dělat. Obvykle se taková věc nedělá, autoři nemají takovou možnost. Školka je však o postoji k životu, jak se dívat na věci kolem sebe, a to se časem mění. Fulghum udělal na nové Školce nakonec víc práce, než čekal. Něco vynechal, protože to působilo zastarale, nebo prostě změnil názor na věc. Na oplátku přidal dvacet pět nových příběhů, co přinesl život, a co je dnes aktuální. Zdá se to jako hotová kniha?... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje
Vydáno: 2007 , ArgoOriginální název:
All I Really Need to Know I Learned in Kindergarten , 1988
více info...
Přidat komentář
Knížky od pana Fulghuma jsou vždycky milé pohlazení. Je v ní humor, poučení a myšlenky, nad kterými přemýšlíte, ale nikdy byste je nevyslovili, natož napsali. Určitě knížku pošlu dál dětem...
Co by si člověk měl odnést do života z ranného dětství:
1. O všechno se rozděl.
2. Hraj fér.
3. Nikoho nebij.
4. Vracej věci tam, kde jsi je našel.
5. Uklízej po sobě.
6. Neber si nic, co ti nepatří.
7. Když někomu ublížíš, řekni, promiň.
8. Před jídlem si umyj ruce.
9. Splachuj!
10. Teplé koláčky a studené mléko Ti udělají dobře.
ŽIJ VYROVNANĚ. Trochu se uč, trochu přemýšlej, každý den trochu maluj a kresli, zpívej, tancuj, hraj si a pracuj. Každý den odpoledne si zdřímni. Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě. NEPŘESTÁVEJ ŽASNOUT.
Jednoduché pravdy, jsem zvědavá, co si o knize bude myslet, když si ji přečtu třeba za 10-20 let..
Tak prosté, tak obyčejné a přitom tak hluboké a nadčasové.
Z knížky je znát, ze si zamyšlení autor připravoval pro svoje kázání.
Už v názvu knihy je hluboká pravda.
Jak tvrdí místní vyhlášená dětská psycholožka, do školy ( školky) nechodime proto, abychom se naučili, kolik je 1+1 a jaké i/y kam patří. Hlavním přínosem těchto zařízení je sociální zdokonalení jedince a nalezení správného místa ve společnosti.
V zásadách, které se Fulghum naučil ve školce a jsou vypsány na začátku této malé knížky, se beze zbytku shodneme.
V čem se s autorem vůbec neshodnu, je to, v co každý z nás věříme. To je taky vypsané na začátku.
Přesto si touto knihou získal Robert Fulghum muj respekt. Kéž by to samé ( vzájemný respekt) byli schopni cítit k sobě lidé, věřící každý v jiné učení…
Hned by bylo na světě lépe.
V povídkách Roberta Fulghuma převládá přívětivost, jemnost, dobrosrdečnost. Dokážou člověku zlepšit náladu. Zaujala mě hned úvodní povídka Kaluže. Je těžké z nich vybrat nejlepší, každá má své kouzlo. Rovněž shrnutí pravidel , které jsme se naučili v útlém dětství, obsahuje slušnost, lásku a základy hygieny. Vtom má autor zcela jistě pravdu a taky s ním souhlasím, že jsou hluboko v nás zakódovány a jen stačí, aby si je člověk připomínal a hned by byl svět o hodně lepší.
Tak tuto knížku si určitě ve své knihovně nechám. Úvahy o obyčejných věcech neobyčejným způsobem, to se mi líbilo moc.
Čekala jsem novelu, a dostala jsem kratičké úvahy laskavého dědečka o běžných denních příhodách :) Je to milé, při čtení jsem se pousmála, že někdy existovala doba před internetem a mobily, kdy člověk uvažoval o prostých věcech a psal si o tom na papír, místo aby si to vygooglil.
Dozvěděla jsem se třeba, že Fulghum v domácnosti pomáhá s praním a věší na sebe ponožky nabité statickou elektřinou. Tohle mikrotéma se dokonce dočkalo pokračování v závěru knihy, kde vzal několik úvah a s odstupem je dopověděl, jak to vidí po pár měsících nebo možná letech, nevím. Tak furt ještě pral. Pak mi taky utkvělo, že rád chodí do zoo a pozoruje žirafy, které nemají hlasivky. A že si představuje, jak leží na louce místo lva a kolem sebe má šest samic. A že jednou hodil vánoční přání od přátel do krabice, šoupnul to na půdu a vybalil v srpnu, a když ho viděla sousedka, udělali si na zahradě v plavkách vánoční party i s koledama.
Nic jiného od knihy nečekejte, ani nic moc osobního, název se váže k nějaké úvodní miniúvaze, která snad patří ještě do předmluvy. Tam byla vlastně hezká naivní myšlenka, že by svět vypadal jinak, kdyby si všichni nastavili školkovej režim, takže by si po obědě dali šlofíka a ve tři koláček s mlékem. Jak by potom politika vypadala jinak. A to je asi fakt.
Knihu jsem měla jako povinnou četbu. Přišla mi zdlouhavá, některé povídky trochu nudné. Na druhou stranu mi přišly zajímavé myšlenky a pohled na svět autorovýma očima. Krásné sepsání myšlenek. Knihu bych si dobrovolně nepřečetla.
Jednoduše popsané holé pravdy o životě, které jsou stále platné. Zatím.
Obávám se, že v uni-eko-pseudo-virtual-kontrolované společnosti už bude jejich znění náležitě po-upraveno a do-vysvětleno s milionem nepochopitelných a velmi dlouhých poznámek.
Mám rada laskavé vyprávění a jednoduché úvahy Roberta Fulghuma o obyčejném žití. Nejednou jsem se přistihla, že ten jeho nekomplikovaný pohled na svět je krásný, úsměvný a obrací starosti k lehkosti bytí. Ne všechny příběhy doputovaly až k branam mého srdce, na tu s názvem Pomoc v nouzi ovšem dlouho nezapomenu. Moudrý příběh o radosti, o pomoci druhým.
Kdybych měla hodnotit obsah knihy, dala bych tři hvězdičky. Několik příhod se mi líbilo a pobavily, ale většina mě nudila. Fulghum se potácí mezi idealismem a cynismem a některé jeho úvahy nelze snad ani brát vážně. Hvězdičku navíc dávám za možnost sdílení. Rozhodně se vyplatí svým blízkým několik historek přečíst a pobavit se s nimi nad knihou. Autorovi se povedla knížka, kterou si můžete dát na lednici, přečíst rodině a sejít se nad ní. A nad tím smekám.
Byl jsem zvědavý na tuto knihu a musím říci, že se mi kniha líbila. V knize se vyskytují krátké povídky, je v nich humor i zamyšlení, některé příběhy jsou také smutné. Některé povídky se mi líbily méně, ale celkově hodnotím knihu pozitivně. Podtitul knihy zní: Neobyčejné přemýšlení o obyčejných věcech. Život není procházka růžovou zahradou, a i když člověk prožívá v životě špatné chvíle, nesmí klesat na mysli, a pokud má někdo z vás chmury a necítí se příliš dobře, tak tato kniha by vám mohla zvednout náladu a mohla by vás přivést na jiné myšlenky, byť na krátkou chvíli. Několikrát jsem se u knihy zasmál. Odpočinková kniha, která má však přesah. Knihu hodnotím na 100 %.
Na počátku knihy stanovil autor několik pravidel, kterými bychom se měli řídit, abychom se v životě cítili lépe (např. O všechno se rozděl. Hraj fér. Nikoho nebij. Neber si nic, co ti nepatří aj.) Během jednotlivých příběhů si pokládá několik otázek jako např. „Proč dělají vozíčky v samoobsluze tak, že jedno kolečko šilhá, jak chce, a jede jinam než ostatní tři?“ „Proč tolik lidí při čištění zubů zavírá oči?“ „Proč si lidé myslí, že když zmáčknou knoflík několikrát, výtah přijede rychleji?“ apod. Některé povídky mi byly blízké, např. Hodiny s kukačkami, protože podobné hodiny jsme vlastnili v minulosti. Autor nás v některých povídkách zavádí do daleké minulosti. Zajímavé byly části, ve kterých přemýšlí nad tím, co by si pořídil, aby si udělal radost. :)
Líbilo se mi vypravěčovo vyznání víry, které se vyskytuje na počátku knihy:
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
ROBERT FULGHUM sám o sobě nejraději říká, že je filosofem, ale filosofem lidovým, přemýšlejícím o těch nejobyčejnějších lidských věcech. O tomto autorovi jsem věděl, že existuje, ale během života jsem ho odsunoval stranou, ani nevím, z jakého důvodu a určitě je to škoda. Pokud budu chtít zlepšit náladu a pobavit se a zároveň se trochu i zamyslet nad životem, určitě šáhnu po knihách tohoto autora. :)
7 bodů z 10
Kniha nebyla nijak obyčejná sbírka povídek. Děj jednotlivých povídek vás buď zaujme, nebo ne. Každá měla jiné poslání s novou myšlenkou. Některé příběhy byly nudné a nezáživné, jiné mě ale zase donutily přemýšlet a některé byly velmi vtipné.
Nejvíce mě zaujala povídka „Schovávaná“. V této povídce autor přemýšlí nad lidskou touhou skrýt se a potřebou být hledán. A když se schováte moc dobře, lidé vás přestanou hledat. Povídka mě zaujala natolik, že jsem nad ní poté ještě dlouhou dobu přemýšlel.
Knihu doporučuji všem, kteří se rádi zamýšlí a hledají odpovědi. Je to ideální četba například na cestování do vlaku, letadla nebo večer před spaním.
Na zmínky o této knížce jsem narážela všude možně. Odkazy na Školku se objevovaly v internetových komentářích a novinových článcích tak pravidelně, až jsem musela po knize sama sáhnout, abych tomu udělala přítrž. Útlá knížka plná krátkých úvah mě překvapila svou milou řečí, úsměvností i nostalgií. Autor se zamýšlí nad běžnými až banálními situacemi a okamžiky, kterých během života zažijeme bez velké pozornosti spoustu, a ukazuje nám tak svůj postoj k životu. A postoj k životu Roberta Fulghuma – spisovatele, pastora, filosofa, cestovatele a mimo jiné i mnicha je opravdu zajímavý.
Štítky knihy
eseje povídky humor americká literatura fejetony úvahy a zamyšlení
Část díla
Autorovy další knížky
| 2007 |  Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce |
| 1996 | Už hořela, když jsem si do ní lehal |
| 2004 | Třetí přání |
| 2011 | Drž mě pevně, miluj mě zlehka: Příběhy z tančírny Century |
| 1996 | Možná, možná ne |
Kniha Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce je v
| Právě čtených | 49x |
| Přečtených | 3 552x |
| Čtenářské výzvě | 293x |
| Doporučených | 253x |
| Knihotéce | 730x |
| Chystám se číst | 591x |
| Chci si koupit | 116x |
| dalších seznamech | 6x |
Milá kniha plná slušnosti, nadhledu a mírné ironie vůči sobě samému. Příjemné čtení, při kterém máte pořád lehký úsměv na tváři.