Vlaštovka v bublině
Markéta Lukášková
Píše se rok 2045, Barbora leží v nemocnici a nemoc ji připravuje o poslední vzpomínky na minulost, lásku i rodinu. Důkazem, že skutečně žila, jsou hlavně její děti – nejistý Michal a suverénní Magda, která už stihla rozprodat matčin majetek. Díky novému léku se ale Bára pomalu vrací. Přes dvacet let vzdálené zážitky získávají jasnější kontury a současná Bára stojí před odhalením tajemství rozpadu své životní lásky.... celý text
Přidat komentář
Po 50. stránce jsem to vzdal, ale nemohu se zbavit podezření, že je to spíš moje vina. A tak raději ponechávám bez hodnocení.
Když jsem se do knihy začetla, nemohla jsem se od ní odtrhnout... Potěšilo mě, že kniha volně navazuje na všechny předešlé knihy a tím pádem jsem byla v obraze, Bára (Losos v kaluži), Tereza (Panda v nesnázích)... Bavil mě i sci-fi přesah z roku 2045, ono to zase není tak daleko, toho bych se ještě mohla dožít a pak si třeba říct, sákryš ta Lukášková to trefila přesně..., a nebo taky né. Kniha je ale skvělá a doporučuju číst knihy Markéty Lukáškové postupně. Teď už se těším na Majonézu k snídani... :-D
Zde mě zaujalo velmi autenticky popsané chování psychopatické osobnosti - jedné z vedlejších postav románu, mrazivý a ne moc potěšující pohled do nepříliš vzdálené budoucnosti /rok 2045/, prolínání příběhu ze současnosti s postupným odkrýváním minulosti hlavní postavy románu, která dosud trpěla amnézií v důsledku Parkinsonovy choroby, vztahové propletence... je to první kniha od této autorky co jsem přečetla, takže nemohu posoudit, jak navazuje nebo nenavazuje na předchozí knihy, postavy mi nebyly moc sympatické, ale podle mého názoru to nebylo špatně napsáno, zkusím ještě asi Pandu :-)
Byla to moje první kniha od autorky. Moc jsem se na ni těšila. A jsem strašně zklamaná. Nudné myšlenkové pochody hlavních postav, postavy značně nesympatické a sci-fi budoucnost mne vyloženě nebavila. Knihu odkládám nedočtenou.
Svižné, nápadité, kniha ani chvíli nenudí a není hloupá. Jednu hvězdíčku ubírám jen kvůli té hrdince, která mi byla svým uvažováním vzdálenější než postavy v Mechanickém pomeranči.
Jsem ráda za závěr, jaký byl. S matkou Davida mi to přišlo utahle za vlasy... Na mě zbytečně dlouhé.
V každé rodině je něco, co se skrývá pod povrchem a více či méně ovlivňuje vztahy všech jejích členů. Neméně zajímavý je pak pohled na jednotlivé události očima různých protagonistů a postupné odkrývání pravdy a vzpomínek zahalených mlhou zapomnění, ale i cíleného popírání. A v neposlední řadě mě bavily vize budoucnosti, některé úsměvné, některé velmi prorocké.
Krásně napsaná oddychovka, ale se silným emočním příběhem. Autorka proste umí a jen tak dál.
Je zajímavé uvědomit si, že můj pohled je jen můj a ostatní totéž vnímají po svém. Stejně tak je fajn, když si dovolíme dát najevo své pocity a druhým otevřeme dveře do svého nitra, které jsou mnohdy zavřené i před námi samotnými...
Pribeh me opravdu bavil a nemohla jsem se odtrhnout. Bavilo me postupne odkryvani minulosti, ackoliv jsem neco cekala. A myslim, ze autorka celkem uveritelne popsala, jak by mohla vypadat budoucnost, pokud budou vladnout ekoteroristi a budou se protezovat mensiny...
Chtěla jsem vyzkoušet nějakou novou českou spisovatelku a Lukáškovou jsem již delší dobu měla v hledáčku. A jsem spokojená. Zajímavá myšlenka s posunutím přítomnosti postav do naší budoucnosti a dobře zvolená hlavní zápletka umožňují velký rozptyl dějových linek i vývoj charakterů hlavních postav, přičemž vše do sebe plynule a přirozeně zapadá. Mírný nádech sci-fi knihu oživil, jen mi jedna ze změn připadala až moc přehnaná (nebudu tu ale spojlerovat:-)), když se jedná pouze o 25 let. Ale to je jen můj názor a myslím, že to jinak nijak zvlášť knize neubírá na věrohodnosti.
Tak na půl :) Líbily se mi různé časové roviny i náhled do budoucnosti, navrácení paměti u Barbory. Vadily mi nesrovnalosti v čase, podivné "náhody" a štvala mě Magda.
Příjemná, čtivá kniha, moje první (a rozhodně ne poslední) od paní Lukáškové. Zajímavý byl i pohled na to, jak to může třeba vypadat za 23 let.
(SPOILER)
Četla jsem všechny knihy od Markéty Lukáškové a všechny knihy mi neskutečně sedly.
Hned jak jsem knihu začala číst, jsem se od ní nemohla odtrhnout. Děj byl milý, napínavý, smutný a veselý zároveň.
Bára, hlavní hrdinka z první knihy, leží v nemocnici a její děti už ani nemají důvěru, ze by se mohla uzdravit. Ale zázraky se dějí…
Bára si ovšem spoustu věci nepamatuje ale postupně si začne vzpomínat. Jenže ne všechno je tak, jak si myslela.
Její děti mají své životy, s manželem to není tak, jak si pamatuje, cely svět se změnil a Bára se musí přizpůsobit a zvyknout si.
Příběh o lásce, (ne)přátelství, rodinném poutu, manželské krizi a chuti bojovat a vrátit se do života.
*doporučuji si před touto knihou přečíst autorčinu prvotinu Losos v kaluži. Tato kniha na ni volně navazuje a lépe se Vám budou chápat souvislosti.
Knížka sama o sobě je trochu smutná, ale příběh je velmi reálně popsaný.
Celou dobu jsem to s Bárou prožívala a doufala, že si postupně na vše rozpomene.
Děsivé bylo i číst, jak může vypadat taková daleká budoucnost, která nás možná všechny čeká – mikročipy, nedostatková káva, a život, který se bude tolik lišit od toho nynějšího.
Knížku doporučuji. Příjemná oddychovka :-)
Štítky knihy
budoucnost tajemství rodinné vztahy
Autorovy další knížky
2017 | Losos v kaluži |
2018 | Panda v nesnázích |
2021 | Majonéza k snídani |
2020 | Vlaštovka v bublině |
2019 | InTyMně |
Je to uz treti kniha od autorky, co jsem precetla celkem jednim dechem. Je to ctive, je to trochu holcici, konec sladsi, ale uprimne? Rada jsem si to precetla a nemohla se odtrhnout. Akorat jsem nepochopila, ze Tereza je z pandy.