Víťazi
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/511125/bmid_vitazi-C8y-511125.jpg
5
508
508
Medvědín / Medveďovce série
< 3. díl
Vyvrcholenie príbehu malého mesta s veľkými snami z románov Medveďovce a My verzus vy Prešli dva roky od tragických udalostí, na ktoré nikto nechce spomínať. Každý sa snaží posunúť v živote ďalej, ale minulosť sa niekedy vracia ako bumerang. Do malého mestečka uprostred severských lesov vtrhne veterná smršť. Trvá iba jedinú noc, ale jej dôsledky zmenia životy miestnych obyvateľov nepredvídateľným spôsobom. Kohosi pochovajú. Ktosi, kto bol dlho preč, je na ceste domov. Niekto sa zaľúbi, niekto sníva o NHL a niekto zase o pomste. Ktosi sa spolieha na najlepšiu priateľku, ktosi sa usiluje zachrániť manželstvo, ďalší sa pokúša ochrániť svoje deti. Niekto nenávidí, niekto sa pobije alebo vezme pušku a vyberie sa na štadión. Nie všetko, o čo ľudia bojujú, prežije, a nie všetci milovaní zostarnú. Takže čo vlastne znamená rodina? A čo hokejový klub? Alebo s,poločenstvo? Je to súhrn našich rozhodnutí a toho, čo sme ochotní obetovať na ich ochranu. Nič? Všetko. Kniha Fredrika Backamana Víťazi je záverečným dielom trilógie Medveďovce . Je to príbeh o dvoch malých mestách hlboko v severských lesoch, ktoré rozdeľuje a spája nielen láska k hokeju.... celý text
Přidat komentář
Ani jsem nerušil, že Medvědín má pokračování. Takže když jsem to spatřil na webu, musel jsem si to hned koupit a přečíst. A rozhodně jsem nebyl zklamán. Výborné pokračování, které se vydalo zase trochu jiným směrem.
Backman to se mnou prostě zatraceně umí. Brečím, nebo se přihlouple usmívám a je úplně jedno, jestli čtu doma, nebo v hromadné dopravě. U My proti nám jsem psala, že si dovedu představit nekonečnou sérii knížek o Medvědíně, protože vždycky se najde další osud, který stojí za to vypíchnout. A Fredrik Backman mi to potvrdil i v tomto díle, o kterém jsem vlastně netušila, že bude a tak jsem byla naprosto nadšená (a teď jsem trochu smutná, protože už ho mám za sebou). A za tou minulou větou si tedy stojím, kdyby se k medvědínským a hedským někdy zase vrátil, vůbec bych se nezlobila. I další postavy a osudy, co se objevily ve Vítězích byly krásné, dojemné, srdcervoucí. A fakt jsem se s nimi ráda seznámila. A bude se mi vážně stýskat. Po těch obyčejně neobyčejných lidech, po těch neobyčejně obyčejných lidech.
"Vždycky jsou dva, jeden, co je vidět, a druhej, co není."
Jestli se dá zamilovat do neživého předmětu , tak tedy zamilovaná jsem :) Miluju sérii Medvědín. V těchto knihách je shrnuto všechno , smích, pláč , život -jeho radosti i strasti. Konec mě dostal, byla jsem totálně emocionálně rozložená . Na tohle budu ještě dlouho vzpomínat, také zde nemusím rozepisovat , zda to stojí za přečtení, protože Backman je geniální. Všichni z Medvědína i Hedu mi budou fakt chybět.
Čtete. Víte,kam to celé směřuje a v duchu s autorem smlouváte o zvrat, který způsobí, že se to stane jinak. Tohle je neuvěřitelně silná kniha. Působí na vaše vědomí i podvědomí a do určité míry vás nutí si uvědomovat, ještě velmi dlouho,cenu života a vliv prostředí, v kterém máte štěstí, nebo smůlu vyrůstat.
Wow!
Asi nebudu moc objektivní, já totiž Medvědín miluju. Zbožňuju všechny ty blázny, kteří by pro hokej a své město dýchali. Jsem u vytržení ze všech mouder, která pan Backham servíruje s lehkou ironii a přitom jen tak mimochodem rozehrává smrtelně nebezpečnou emocionální jízdu. Když už je všechno tak nějak sluníčkové moc, přijde narážka na budoucí neblahý osud a vaše emoce se zhoupnou zase na druhou stranu.
Chci poděkovat za fantastický překlad, bez něj by ta kniha neměla ani zdaleka takové kouzlo.
Doporučuji! Brečela jsem jako želva.
Backman ukazuje, že nic není černobílé. Ukazuje jak drobná rozhodnutí ovlivňují další a někdy mnohem větší události.
Jak to, že někomu prokážete drobnou laskavost, může změnit celý jeho vesmír.
Tato série stojí na postavách.
A já je miluju.
Všechny!
Miluju Ramonu, Miru, Anu, Boba, Adri,
A Benjiho, kdo by nemiloval Benjiho?
A i když je třeba nemilujete, tak jim rozumíte a naprosto chápete, proč udělali všechno tak, jak udělali.
Nemůžu nezmínit, že kniha je to opravdu dlouhá, protože má téměř 650 stran.
A já osobně bych ji klidně o 200 stran zkrátila. Vyškrtala bych všechno to, co autor opakuje, aby nám připomněl předchozí díly. Já se totiž těšila, takže jsem se připravovala a znovu si předchozí díly přečetla. Ten kdo ale před tím paměť neosvěžil, možná opakování ocení.
Zkrátka miluju to!
Rozhodně jsem tuto trilogii nečetla naposledy a do Medvědína se vrátím!
Backmana od první knihy nekriticky zbožňuju. Píše přirozeně a lehce, přesně zachytí pocity postav, ať je to puberťák, rodič, osamělý důchodce nebo hokejista. Píše o tom, jaké je to být člověkem se všemi chybami, nejistotami a slabostmi. Pohrává si s emocemi, kalkuluje, ale já to od něj beru.
Závěr trilogie Medvědín mě sejmul. Prásk, prásk, prásk. Dva dny jsem se odhodlávala knížku dočíst, protože jsem nechtěla, aby se stalo to, co jsem věděla, že se stane. Začne to vichřicí a skončí taky vichřicí - emocionální. Nepamatuju si, že by mě nějaká knížka takhle vyřídila, snad ani Modlitba za Owena Meanyho ne.
Nejdříve vichřice a pak se dlouho vlastně nic neděje. Nebo se děje úplně všechno. Takhle by to asi shrnul pan Backman.
V této obsáhlé knize nejde ani tak o děj, jako o lidské povahy. Backman všechny rozebere na šroubečky. Od začátku jsem věděla, že to bude přesně takové a stejně jsem to všechno spolkla i s navijákem. Backmanovy knížky čtu ráda, přestože vím, že jede stejným stylem, se svými zajetými klišé.
Pro mne byla tato kniha čtenářský svátek a nádherné zakončení celé trilogie. Slzy, smích, dojetí.., všechno, úplně všechno.
Benji, Maya, Amat, Bobo, Ana a další postavičky znovu ožívají, domů se vrací ti, kteří odešli a mezi Medvědínem a Hedem to stále vře. Dvě malá městečka, kde se vše točí kolem hokeje. Rivalita, láska, nenávist, násilí, dětství šťastné i složité, manželství poznamenané tragédií, přátelství od prvních bruslí, předčasně ukončené dětství...
Příběh o lásce k hokeji, o lidech, kteří jím žijí, i o těch, kteří ho až tolik nemusí a stejně jsou jejich životy s ním spjaty. Krásně napsané, plné backmanovského moudra a velkého srdce. Děkuji, pane Backmane, jednou se do Medvědína zase vrátím a třeba už zapomenu a budu doufat,
že všichni skončí jako vítězové...
A pokud si myslíte, že to dáte bez kapesníčků, tak hodně štěstí!
Hodně štěstí.
Ach... Celá série je prostě skvělá. Opravdu mě chytla za srdce a budu se k ní ráda vracet. Asi jako většina miluju Benjiho a nebojím se to přiznat. Musela jsem si knihu rozložit a číst fakt pomalu, protože to jinak nešlo. Na něco takového se potřebuju soustředit a užít si to. I když se některé myšlenky občas opakují,tak mi to vůbec nevadilo. Prostě trefa do černého. Prásk!!
Pokud jste si "medvědínské" oblíbili a přirostli vám k srdci, připravte se ve třetím, závěrečném dílu na pořádnou emocionální nálož. Jsem starý cynik, nepamatuju si, kdy naposledy jsem u knížky brečela, pokud vůbec. Ale tady jo.
Backman umí dojmout bez patosu. A kdybyste už náhodou přece jen měli pocit, že je toho dojetí moc, v pravou chvíli atmosféru naprosto přesně rozředí vtipem. Od začátku téměř fyzicky cítíte, jak se nad vašimi oblíbenými postavami stahují mračna a dobře víte, že to prostě nemůže dopadnout dobře... A najednou vám autor nabídne první lásku, tak nekomplikovanou a samozřejmou, až si říkáte: Sakra, stihl/a jsem tohle vůbec zažít?
Předešlé dva díly jsem nejdřív četla a po nějaké době poslouchala jako audio od skvělého Pavla Soukupa. Těším se, až si za nějakou dobu pustím i třetí díl. I když "těším" asi není úplně to správné slovo...
Sentiment k prvnímu Medvědínu mě přesvědčil pustit se (po nepříliš povedeném druhém dílu) i do Vítězů, abych nakonec dostal podruhé převařený čaj bez cukru a citronu, který mi byl navíc místo v hrnku servírován v dvacetilitrovém kanystru. Zřejmě s pocitem, že "když je toho hodně, tak to musí být dobré".
Dvě města nešťastných lidí plných zloby, nenávisti a neštěstí i smůly, kteří spolu buď nemluví nebo mají vztahy plné nedorozumění či tajností, případně se záhadnou dynamikou, kdy původně sobě nejbližší lidé proti sobě najednou kují pikle, či alespoň nově sdílí tajemství s lidmi, o které by si předtím neopřeli ani kolo.
Tuny stránek plné moralit, prázdných mouder a banálního filozofování zabalené do těch nejprovařenějších klišé a stereotypů.
Tabulku vede klub, který nemá s týmem nic společného a jehož hráči spolu nejen nekomunikují, ale ani se vlastně pořádně neznají, k čemuž všemu intenzívně přispívá svými "psychologickými metodami" trenérka.
NHL loví talenty ve švédské pralesní lize, kterou ovšem mezi sebou hrají prakticky pouze dvě "prdele" (omlouvám se) ze severu, jenž jsou v tabulce vždy buď první nebo poslední.
Fredrik Backman psát bezpochyby umí, proč ovšem pořád píše dokola stále to samé?
Záver trilógie ma úplne rozsekal. Končím so slzami v očiach. Niekto podo mnou napísal, že kniha mala byť kratšia aj o 200 strán. Ako by mohla? Ja by som naopak brala aj ďalších 200 naviac. Aj keď nám Backman dovyprával životné príbehy všetkých postáv, nechcelo sa mi prestať čítať, nerada prichádzam o ich spoločnosť.. Koľko je takých nezabudnuteľných diel, čo sa vám navždy zapíšu do duše?
Backman mě zase dostal. Vůbec neřeším literární úroveň, tady jde o emoce. O čem ta knížka je? O rodičovství, přátelství, lásce, parnerstí, toleranci, nenávisti, zlu i dobru v nás, o pomstě, obětavosti, zkrátka o lidech. Jo a taky o hokeji.
Backman má zvláštní styl, který se nebude líbit každému, no jaká knížka a jaký autor se líbí všem? Časté odvolávky na to něco, co se v budoucnu stane, způsob, jak autor seznamuje čtenáře s dalšími osudy postav, některá zamyšlení a moudra, to nemusí sednout. Mně to ale rozhodně nevadilo.
Co nejvíc oceňuji?
Za prvé pro Backama typickou lidskost a pochopení pro lidské slabosti. I postavy, které nejsou zrovna klaďasové a vzory všech ctností nakonec čtenář většinou chápe. A ti dobří mají samozřejmě chyby.
A za druhé jak a proč odlišné byly nakonec osudy dvou dívek, které prožily podobné trauma již v prvním díle Medvědín.
Úžasná kniha plná emocí, skvělých myšlenek a pravd. Příběh o neobyčejně obyčejných lidech, kteří milují hokej, které potkává radost ale i smutek, kde se rodinou stávají naprosto cizí lidé...a všichni tito lidé vám neskutečně přirostou k srdci. Jedině pan Backman mi takhle dokáže zlomit srdce.
Líbila se mi a opravdu musím uznat, že FB je mistrný spisovatel, který umí rozesmát a dojmout na jedné straně. Co se týká vyprávěčského řemesla je to výborná práce, způsob splétání jednotlivých linek, způsob načasování, pohledy do psychologie postav, to všechno je na vysoké úrovni. Kniha je dobrá a zaslouží si pochvalu a doporučení k přečtení.
Nicméně zároveň jsem i lehce rozladěn, neb jsem měl asi vysoká očekávání. Kniha je zbytečně dlouhá, mohla být o 200 stran kratší a nic by se nestalo. Příběh má příliš mnoho postav, budu rád, když si za rok budu pamatovat půlku z nich. Rozjezd a opakování co se stalo v minulých dílech je v součtu snad půlka knihy a vleče se to. Na druhou stranu posledních 250 stránek je prostě strhujících a nedovolí Vám knihu odložit a musíte to dát na jedno posezení. Hlavní sdělení díla je za mne ale skoro stejné jako v prvním díle. To podle mne ukazuje, že se FB začíná opakovat (postavy, zápletky, moudra) a pro to je mne mínus a musím ubrat jednu hvězdu. No a těch mouder, těch je tam na můj vkus opravdu až příliš a je to vlastně inflace a snížení hodnoty toho moudra a i knihy jako takové. Stejně tak FB nadužívá vypravěčské předpovědi "co se stane později", nebo falešné stopy, kdy vede čtenáře jinam - jako třeba "mít za manžela blbce", nadužívání těchto postupů je ve výsledku podle mne na škodu.
Pokud chcete znovu něco jako Medvědín, tak tu máte dobrou knihu jen v jiném odstínu, ale pokud hledáte nového Backmana, tak to číst nemusíte.
Prásk, prásk, prásk... Backman se i potřetí trefí přesně do černého. Pokračuje příběh Medvědína a Hedu. Když bych chtěla ten děj shrnout, zase tak moc se tam toho neděje, a přitom se tam děje všechno. Backman umí vyhmátnout pravdivost v lidech. Ta knížka je tak plná emocí všeho druhu. Moc se mi líbí, jak umí věci popsat. Člověk by kolem toho nakecal a navysvětloval, ale autor napíše dvě věty a vyhmátne podstatu. A čtenář jenom kýve hlavou, jak je to jednoduché. Jediné, co mi vadí, že už ta knížka skončila. Je skvělá, úžasná a otvírá srdce. Díky za takové autory.
Ten večer mám v paměti celý
Poslední mír pred výstřely
Prišels k nám na malou chvíli
Tak jak sme o tobě snili
Tvé tělo hrálo
Tvé srdce hřálo
Byl si vším čím chtěl si být
Měls radost volnost a klid
Příteli netuším kdepak si teď
Doufám že mají tam pro tebe led
Už sa mi to dlho nestalo, aby som vydržala čítať aj po polnoci, ale dnes som dotiahla poslených 100 strán po polnoci, lebo som už nemohla odložiť knihu. Budem ešte nejaký čas spracovávať, ale Fredrik Backman to zasa dokázal. Napísať dobrý záver akejkoľvek série je brutálne ťažké a toto bol dobrý záver trilógie z Medvědína, aj keď budem dlho spracovávať osudy niektorých postáv (tí, ktorí ste čítali, tak viete :( ).
Backman je jediným autorom z mojich obľúbených, od ktorého mám prečítané úplne všetky knihy a už teraz sa teším, kedy ma poteší ďalšou skvelou knihou.
Dík Fredriku! Tuhle bichli jsem si fakt užila. Medvědín i Hed mi přirostli k srdci i s jejich obyvateli. Takhle uvěřitelné postavy umí vykouzlit jen ti nejlepší a to já autora tedy za jednoho z nejlepších považuji.. Mě se normálně bude stýskat :-) Bylo tady už řečeno všechno a já mohu jedině doporučit, pokud jste četli předchozí díly, určitě si nenechte ujít závěr.
Štítky knihy
švédská literatura znásilnění mezilidské vztahy lední hokej severská literatura švédské romány
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Kéž by kniha měla minimálně ještě jednou tolik stran