Víťazi
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/511125/bmid_vitazi-C8y-511125.jpg
5
495
495
Medvědín / Medveďovce série
< 3. díl
Vyvrcholenie príbehu malého mesta s veľkými snami z románov Medveďovce a My verzus vy Prešli dva roky od tragických udalostí, na ktoré nikto nechce spomínať. Každý sa snaží posunúť v živote ďalej, ale minulosť sa niekedy vracia ako bumerang. Do malého mestečka uprostred severských lesov vtrhne veterná smršť. Trvá iba jedinú noc, ale jej dôsledky zmenia životy miestnych obyvateľov nepredvídateľným spôsobom. Kohosi pochovajú. Ktosi, kto bol dlho preč, je na ceste domov. Niekto sa zaľúbi, niekto sníva o NHL a niekto zase o pomste. Ktosi sa spolieha na najlepšiu priateľku, ktosi sa usiluje zachrániť manželstvo, ďalší sa pokúša ochrániť svoje deti. Niekto nenávidí, niekto sa pobije alebo vezme pušku a vyberie sa na štadión. Nie všetko, o čo ľudia bojujú, prežije, a nie všetci milovaní zostarnú. Takže čo vlastne znamená rodina? A čo hokejový klub? Alebo s,poločenstvo? Je to súhrn našich rozhodnutí a toho, čo sme ochotní obetovať na ich ochranu. Nič? Všetko. Kniha Fredrika Backamana Víťazi je záverečným dielom trilógie Medveďovce . Je to príbeh o dvoch malých mestách hlboko v severských lesoch, ktoré rozdeľuje a spája nielen láska k hokeju.... celý text
Přidat komentář
Jak nerada se loučím s touto knižní sérií...Medvědín se dočkal tak fantastického zakončení, že jsem sama byla překvapená, zda může být ještě něco lepšího, než povedené první dva díly a ono se to vážně podařilo! Fredriku, tohle byla taková dávka emocí, jak na horské dráze, ale asi i díky tomu můžu říct, že to byly nejlepší knížky, co jsem kdy četla...Přitom o hokeji vím jen to, že se hraje na ledě a je tam nějaký puk a střílí se do brány...Nechápu a obdivuju, byl to neskutečný knižní zážitek.
Backmana a tuhle sérii obzvlášť mám ráda, ale a to ale je tady bohužel velké. 400 stránek by stačilo, vážně jsem měla problém to dočíst, prokousat se. První dva díly jsem louskla jak oříšek, ale tenhle se prostě vlekl, takže díky, ale stačilo.
Backman se ve velkolepém finále hokejového města (nebo vlastně dvou hokejových měst) dotkne téměř všeho, co je podstatné - lásky, přátelství, rodiny, schopnosti překonávat překážky, ale opět také násilí a pomsty.
A také schopnosti (nebo naopak neschopnosti) odpouštět.
Někteří přežijí, někteří ne. Někteří mají budoucnost a naději, někteří o tu šanci přišli.
Tak jako v životě.
Hodnotím vysoko, maximálně, ale ač budu v menšině, je to nejslabších pět hvězdiček, v rámci hodnocení všech dílů série z Medvědína. Backman má svůj osobitý styl psaní, komentující, trochu odosobněný, přesto dokáže vzbuzovat hodně emocí, především situacemi a rozhodnutími, která před své hrdiny staví. Ale tento styl je hodně popisný, náročný na pozornost a více jak 600 stran mu, za mě, nesvědčí. Ano, i já bych krátila :-). Ale nakonec nevím, jestli za toto hodnocení nemůže trochu mistr Nesbo a jeho Zatmění, které jsem četla před touto knihou. Také hutný, náročný styl psaní a také bichlička, možná jsem tyto dvě knihy měla proložit nějakou oddechovkou:-). Ale i přes výše uvedené, hrdiny a hrdinky této skvělé série mám natrvalo zapsané v srdci a pořád to bylo nadstandardně dobré čtení, Backman je prostě výborný autor, které si určitě užijete. Nadšené komentáře mých oblíbených jsou toho důkazem:-).
Všechno jednou skončí, a tak se završil i příběh Medvědína, Hedu a všech, které jsem si při četbě oblíbila. Nikdy bych si nemyslela, že mě budou knihy o hokeji tak bavit. Je to lidech, kteří mají své sny a touhy, k jejich splnění vede dlouhá a nelehká cesta. Backmana mám ráda a budu se těšit,že nás nenechá dlouho čekat na svou další knihu.
Velmi vydařené završení trilogie Medvědín. Začátkem byl zprvu hodně rozlváčný, ale oceŃuji, že tam autor tuto rekapitulaci děje z předchozích knih vložil, protože jsem je četla několik let zpátky a už si na všehcno nepamatuju. Opět skvělen napsané, postavy věrně vykreslené, nelze je nemilovat. S těžkým srdcem jsem se s nimi loučila, i když jsem bylo po dočtení lehce PřeMedvědínovaná. Těším se na další knihy tohoto mého oblíbeného autora.
A už nikdy více...
Vcelku mě to přetlačování všeobecné nenávisti s všeobjímající láskou, dobrotou a soudržností, zaobalené v neuvěřitelném množství vaty značně iritovalo.
Ještě tři kapitoly a padaly by ze mě medové perníčky :-(
Ani pět hvězdiček nestačí. I tento poslední díl je o hokeji, ale také o ambiciózních rodičích, o přátelství, namyšlenosti, šikaně, o osobních tragédiích a o sounáležitosti a síle sportu. Backman prostě umí psát, pohrává si s emocemi, umí dojmout i rozesmát a snad všechny jeho postavy mi přirostly k srdci i ty z Doliny.
Nechtěla jsem ještě z Medvědína odejít, našla jsem si jeho zfilmování, zatím jsem viděla jen první sérii a je to příjemné zopakování příběhu, ale na knihu to nemá. Doporučuji a určitě jsem celou trilogii nečetla naposledy.
Tohohle dne jsem se obávala. Dne, kdy skončí série Medvědín? Ne - včera bylo pozdě - dne, kdy budu kritizovat svého nejmilejšího autora.
Nevadilo mi vydržet další díl v té strašné sektě, která si říká městečko. Dokonce mi těch divnolidí tam bylo až líto, jak si všichni mysleli, že se od posledně někam posunuli, nebo aspoň poučili. (Ani prd.)
To jen styl už byl vážně moc na sílu, ty hektolitry omáčky v dojemném kabátku - kdykoli jindy to miluju, ale když už to bylo tolikrát opakované, že jsem časem tušila, čím začne další kapitola, už toho bylo prostě moc. Kdysi dojemný příběh o drsném kraji se změnil v to, čemu se v AJ říká "tearjerker", čili něco, co se bude snažit z vás vydolovat pláč, i kdyby vám to mělo přijít škubat vlasy.
Taky dost podezřívám pana Backmana, že můj nehezký názor na lid medvědínský sdílí, jinak nevím, proč tyhle své postavy pořád tak týrá, aby byl ještě větší doják, přestože v ostatních příbězích se umí obejít i bez toho.
Teda to byla porce! 670 stránek v angličtině (nevím, co českému vydavateli tak trvalo, když slovenský překlad dávno vyšel)! Neskutečné natahování, spousta vaty, nezáživný děj, vlastně se nic neděje... až na úplném konci. Nejslabší díl. Tohle mě nebavilo. Dál mě táhla jen zvědavost.
První díl byl skvělej - příběh o sportovním fanatismu, lásce k hokeji, rodičovské lásce, životě v komunitě, zradě, odsouzení a lynči... Druhý díl byl výhradně o násilí. Třetí díl není o hokeji, jak tu spousta lidí píše. Je o pádu a škrábání se zpátky nahoru. O katastrofě, která toho ve finále tolik neudělá. O návratu domů. O hledání identity. O hluboké nenávisti. O pomstě. O smrti. A nakonec je to jedna OBROVSKÁ DEPKA...
Pořád dokola to samý. Dvě města se nenávidí a bojují spolu na ledě i mimo něj. Tentokrát dostáváme i pohled z opačné strany - rodiny z Hedu. A nenávist jiného druhu, malého chlapce k celému světu.
To neustálé Backmanovo vykecávání konce... Už na první stránce se dozvíte, že postava zemře. (Dělá to FB aby si získal Vaši pozornost? Má to zapotřebí?) A vy na to celou knihu jen čekáte. Žádné překvapení, happy end přichází jen částečně. Na konci dostaneme špetku naděje.
Z knihy je cítit beznaděj. Bolest. Strach, nenávist. Tolik negativních emocí. Ach jo. Všichni tu brečí. Z čeho? Z "nečekaného" konce? Nebo z té beznaděje?
50%
Velmi silné zakončení celé trilogie, sice lehce natahování, ale i přesto to bude 5 hvězdiček
Někoho může těch 640 stránek vyděsit, ale fanouška téhle série? Těžko!
Příběh uběhne jako voda, než se nadějete, je konec a vy si budete přát dalších 600 stránek!
Připravte se na horskou dráhu emocí, budete milovat, budete nenávidět, budete se smát a budete plakat. Bože, jak vy budete plakat.. Takhle si pohrávat s emocemi čtenáře umí jenom Backman!) On je pro mě jednoznačně jeden z nejlepších současných autorů a budu ho doporučovat pořád dokola. Jeho styl psaní je natolik jedinečný, tak poetický, úderný, čtivý. Kdybych si měla zatrhávat každou větu, kterou bych si nechala zarámovat, tak během čtení nedělám téměř nic jiného.
Backman je jednoduše láska. Tak mu dejte taky šanci si ho zamilovat :)
Děkuji za tuhle trilogii, za ty obyčejné lidské příběhy, ve kterých se dokáže najít každý z nás. Tahle se jisto jistě objeví v nejlepších knížkách tohoto roku!
Je to, jako bych se po letech znovu sešla s kámošema - jejich radost je moje radost, jejich smutek je můj smutek. Tak dobře je ta knížka napsaná, tak skvěle jsou vykreslený postavy. Prostě Backman. Ten chlap má dar a zachází se slovy jako da Vinci se štětcem. Skoro 650 stránek zaplnit smysluplným obsahem pro něj není problém. V 74 kapitole přišel Aha! moment, který mě překvapil a v posledních cca 30 stránkám jsem nedala kapesník z ruky, a to už je co říct. Kniha opět plná myšlenek, které se člověka až nečekaně dotknou.
Jedna myšlenka za všechny: "Je-li dostatečný počet lidí dostatečně přesvědčený, že na to máte, je dost těžké nezačít tomu sám věřit. Z "mohl bys" se stalo "měl bys," z "měl bys" se stalo "musíš." Musíš to dotáhnout až tam. Naděje přešla v pres, radost v stres..."
Každopádně se nezdráhám tvrdit, že Vítězové budou patřit mezi top 3 knihy, které jsem letos četla, zatím jsou rozhodně na první příčce.
Existují příběhy, u kterých máte pocit, že jste jejich součástí. Celá tato trilogie k nim patří.
Vítězové jsou stejně jako u předešlých dílů o rodině, přátelství a komunitě. Místu, kam patříme. Fredrik Backman nám ukazuje různé druhy osobností tak, jak jsou. Se všemi jejich silnými a slabými stránkami. Nejvíce oceníte, že vše, co se semele, se může stát v kterémkoliv jiném městě. Ať už jde o ztrátu blízkých, drogy, znásilnění, nefunkční rodiny apod. Nejedná se tedy o lehké čtení, ale věřte mi, že toto město a lidi v něm žijící potřebujete.
Abych byla upřímná, tento díl mi přišel ze všech nejslabší, ale přesto jsem si jej velmi užila. Trochu mě mátla politika a vše vyplívající na povrch okolo klubu a sponzorství. Nicméně mě mrzí, že přišel čas se s těmito postavami rozloučit. Backman je vskutku mistr vypravěč, jenž vás svým stylem snadno pohltí a bude držet vaši pozornost až do poslední stránky. Pokud stále váháte nad tím, zda se do Medvědína pustit, opravdu neváhejte. Je to zážitek, který stojí za to!
4,75/5*
Štítky knihy
švédská literatura znásilnění mezilidské vztahy lední hokej severská literatura švédské romány
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Poslední, nejobjemnější kniha trilogie o dvou hokejových městech, která se nenávidí tak, že bez sebe nemohou samou láskou být. Fredrik Backman svůj příběh ve Vítězství dotáhl k dokonalosti. Osudy svých postav, které v prvních dvou dílech obtočil kolem jedné otřesné události, roztáhl do více vrstev, připojil nové hrdiny, mnohem více zapojil do příběhu Medvědína sousední Hed a propojil cesty jednotlivých postav novými přátelstvími, láskou, rivalitou i nevraživostí. Jeho ironicko-sarkastické filozofování typické zejména pro první díl tu vklouzlo do hlubší analýzy lidských vztahů, otázek svědomí, poutu k otčině i soubojům mezi ambicemi a pokorou. V tomto posledním díle jde mnohem víc o dramatický příběh, který k sobě přitahuje hlavní postavy, aby je od sebe zas odpuzoval. Mnohem pečlivěji se věnuje vztahům rodičů a dětí a také dětí, které se stávají dospělými, mezi sebou. A jak byl předchozí díl v rovině My proti všem, kdy temné stránky maloměstské společnosti převažovaly, tak ve Vítězech se tato rovina převrátí a osamocené nakonec zůstává zlo. Je to dojemný vývoj obyvatel dvou měst kdesi v lesích, které nakonec paradoxně spojilo násilí, a také smrt - ano, Backman nechává své postavy umírat.