Velké maličkosti

16.12.2019

Rozsah by bylo možné snížit na polovinu, některé pasáže byly vyloženě nudné.

(SPOILER) Kniha, která mě vzala za srdce. Tragický příběh novorozeně Davise, velká nenávist fašistů a nelehká situace afroameričanů. Příběh měl spád, byla jsem vtažená do děje, některé části jsem četla se zadrženým dechem a některé se slzami v očích. Malinko mě zklamal konec knihy, nechce se mi věřit, že by Turk tak moc obrátil svoje přesvědčení.

10.12.2019

Knihu o rasismu jsem četla snad poprvé a v podání od této autorky se mi libila.. Po Vypravecce další dobrá kniha

09.12.2019

Už jsem četla několik knih od Picoultové a asi proto mi připadalo, že je tato kniha stejná jako ty ostatní. Úplně stejný koncept, vybrané kontroverzní téma, dobře zpracované, ale zrovna pro mě nějak neuvěřitelné? Hlavně závěr, na šťastné napravení padoucha nevěřím. Další knihu od této autorky už asi číst nebudu...

27.11.2019

Po Vypravěčce další vynikající Picoultová. Zajímavé pro mě bylo pochopení, že rasismus není jen problémem Jihu, že je v americké společnosti tak nějak pořád přítomen. A ano, ten, kdo patří k většině, se asi nikdy úplně nevžije do pocitů přehlížené nebo opovrhované menšiny.

22.11.2019

Jodi opět vtáhla a nepustila! Došlo mi, že nikdy se nevžijeme do pocitů lidí, kteří jsou členem nějaké menšiny.

09.11.2019

Další skvělé dílo od mé oblíbené autorky. Z rasismu mi bylo smutno a bezmocno...

05.11.2019

První kniha od této autorky a určitě ne poslední. Čtení jsem měla rozložené do několika dnů - nějak mi nešla přečíst najednou. Musela jsem o ní vždycky přemýšlet. I přesto, že je příběh smyšlený, vše dávalo smysl a nutilo k zamyšlení - málokdo z nás si skutečně umí představit, jak by se popasoval se situací být falešně obviněn na základě svého původu. Samotnou se mě při čtení zmocňovala beznaděj a bezmoc. A moc děkuji autorce, že poukazuje na problémy, které se děly, dějou a budou dít dál.

04.11.2019

Nádherná kniha o rasismu a předsudcích. Mnoho člověka naučí. Člověk by se neměl stydět za to, co je...

01.11.2019

Jedna ze slabších knih. Od Picolt jsem čekala víc .První polovina knihy mě takřka nudila.

31.10.2019

Úžasná kniha od které se neodtrhnete. Těším se na další knihy této paní spisovatelky a doufám, že budou stejně napínavé a dechberoucí jako tato.

31.10.2019

Skvělý příběh

31.10.2019

Je to moje již čtvrtá kniha od této autorky a ačkoliv ji považuje za své životní dílo, byla z nich nejslabší. První polovinou jsem se musela dost nuceně prokousat a začala mě bavit až druhá polovina - soudní řízení. Myslím si, že kdybych žila v Americe, budu na tu knihu nahlížet jinak. I přesto jsem ale četla např. Černobílý svět s podobnou tématikou, a z této knížky jsem byla naprosto unesena.

30.10.2019

Cituji z Autorčiny poznámky: "Když jsem prováděla výzkum k této knize, ptala jsem se bělošských matek, jak často se baví s dětmi o rasismu. Odpovědi občas, nebo nikdy. Na stejnou otázku černošským matkám, pak všechny odpověděly každý den." + "Máme 2 volby, můžeme se otočit zády nebo se pokusíme bojovat. Ano, mluvit o rasismu je těžké, ale my kdo patříme k bělochům se o tom bavit musíme."

UPŘÍMNĚ PROČ SE O TOM BAVÍ ČERNÍ/BAREVNÍ LIDÉ KAŽDÝ DEN A BÍLÍ VŮBEC? Američani více než kdo z národů hovoří o své zemi možností a tolerance, ale pak jsou přinejmenším pokrytci, nebo je něco shnilého na jejich systému, nebo si jen na něco hrají. Autorka ve své poznámce oslovuje obě skupiny zvlášť, což fakt nejde po celé knize pochopit!!!

Když vynechám plno překlepů, což není chyba autorky a budu se držet tématu, pak 50:50. Je to kniha psaná Američankou a americkým pohledem na (svůj) svět. To nejde popřít. O tom, že rasismus, jak je tady prezentovaný černý a bílý, stále existuje (v USA, JAR aj.) asi víme, jen neznáme konkrétní osudy. Kdo z nás to zažil na vlastní kůži?

Je to kniha na téma rasismu, nebo jaké máme volby? Tady je postavena volba zdravotní sestry Ruth mezi profesionalitou a rasismem.... Kdyby byla stejná Ruth bílá, jak by se změnil soud?

Nemusel to být přece požadavek týkající se rasy, ale pohlaví, náboženství, stravy, politického či ekologického názoru,.... Proč mají za stejnou práci muži více peněz než ženy, co šikana, atd. atd. Tenhle svět je díky naší odlišnosti plný požadavků na druhé, o kterých se nám ani nesní, že jsou možné, ale denně na ně někdo musí reagovat. Předsudky máme všichni. Co třeba leváci (zmíněni i v této knize)? Kdo pamatuje co znamenalo být v ČR levák před rokem 1989? Dnes mají na míru vybavení.... Pokud jde o život, jako v tomto příběhu, jde to do hloubky, protože jinak často čekáme "až se něco stane".

Autorka dokonale popisuje hrdiny, prostředí a na stejnou situaci pohled více lidí (v tom je precizní stále, i když někdy je toho moc), ale co ten konec!!!??? V závěru "divně" postaví osobu X před 180 stupňů životní fakt, jež je samozřejmě také 100% zničující - hodně utažené. Takový opak amerického dobrého konce. Stejně jako osoba Y po vlastním rozhodnutí život o 180 stupňů změní. Takový americký dobrý konec.

CO TŘEBA O "TOM" (ROZDÍLNÉM) VŮBEC NEMLUVIT? NEUPOZORŇOVAT NA TO CO JE ODLIŠNÉ, PROTOŽE PAK PŘECE S TÍM PROBLÉM MÁME, AŤ CHCEME NEBO NE.... To bychom nežili v realitě a neměli skutečný každodenní život. V každém případě, stejně jako zamyšlení po tomto příběhu, myslím, že jde především o náš osobní přístup.....

29.10.2019

Očekávání, pramenící z již přečtených knih autorky, se bohužel nenaplnila. Celou dobu jsem měla pocit, že čtu černo-bílou (nebo bílo-černou) knihu, a to bohužel až do úplného konce, což určitě nebyl autorčin záměr. Nepřesvědčila mě. Ani kniha, ani autorka. A hrozně mě to rozčilovalo. Na knihu Černobílý svět se nedá zapomenout. Na tuto ano.
Nejsilnější moment z celé knihy? Str. 502: Hlava mi tepe z toho, jak musí držet tři nesmiřitelný pravdy: 1. Černoši jsou podřadní. 2. Brit je napůl černá. 3. Miluju Brit z celého srdce.
Ten vydal za celou knížku.

24.10.2019

Velmi dobre napsana kniha, jak uz jsem psala u "Vypravecky", autorka je vyborna "vypravecka". Celou dobu se neco deje, kniha ma spad, umi vyvolat emoce a otazky. Nebudu srazet hodnoceni, za nektere ciny nebo myslenky postav - i kdyz se nemusim uplne ztotoznit s tim, co je ctenari prezentovano jako to nejvic "spravne". Napsane je to dobre a mozna je prave to znamkou kvality knihy, ze dokaze vyprovokovat nejruznejsi reakce. Myslim, ze se s tematem Jodi Picoult celkove popasovala slusne. Jelikoz ve meste, kde spolu ziji nejruznejsi rasy, sama ziji, mam i nekolik praktickych zkusenosti a Jodi v knize mimochodem vystihla i to, jaci rasisti dokazou byt cernosi sami mezi sebou (kdyz pominu chovani extremisty Turka, ktery se ovsem rasismem nijak netaji, byly v knize na Ruth nejosklivejsi "cernejsi" kamaradky jeji "cernejsi" sestry, jen proto, ze ona sama byla "vic svetla" a dovolila si kamaradit se s bilymi). Epilog Jodi odpustim, ale ten si opravdu mohla odpustit.

21.10.2019

Moje první setkání s touto autorkou, jejíž kniha se mi hodila do letošní Výzvy. Velice působivě vyprávěný příběh. Protirasistická a soudní tématika mi připomněla mého oblíbence Johna Grishama, zde ovšem s výrazně ženským přístupem a silnými emocemi. Rozhodně čtenářský zážitek.

14.10.2019

Tak tohle bylo opravdu silný kafe.
Já vím, máme tu knihy s autentickými příběhy z koncentračních táborů, máme tu knihy, kdy nám při čtení příběhů vstávají hrůzou vlasy na hlavě. Ale TOHLE?! K sakru, co to mělo být!?!
Ještě asi v první třetině jsem byla na 99% rozhodnutá, že knihu zavřu a litovala jsem, že jsem si ji koupila a naletěla na to, jak Jodi každý vychvaluje. Tolik násilí, naturalistické popisy a nespravedlnost především! Tohle bylo na můj žaludek vážně hodně!
A víte co? Nemám ve zvyku knihu zavírat před tím, než zjistím, jak dopadne, i když mě vůbec nebaví a do čtení se musím nutit. A stejně to bylo i v tomhle případě.
Jenže právě v ten moment, kdy jsem se rozhodla knihu dočíst, se ve mě něco změnilo. Nedokážu přesně říct co, ale v tuhle chvíli vím, že jsem vděčná za tuhle knihu. Že jsem vděčná za to, co ve mě probudila. Že jsem vděčná za tu práci, výzkumy, rozhovory a odhodlání, které Jodi stálo při psaní.
Ten příběh není pro slabší povahy. Jodi si často nebere servítky a neservíruje nám události na růžovém podnose, ale spíše nás nechá nahlédnout pod pokličku a ochutnat, co se v hrnci zrovna vaří.
Jsem zapřísáhlý odpůrce násilí, a jen číst o něm ve mě vyvolává pocity paniky, strachu a stísněnosti. Postava Turka mi tak rozechvívala vnitřnosti přesně tímhle stylem.
Ruth, ač jsem se snažila sebevíc, nechápala jsem dlouho její jednání. A je pravda, že i nyní si říkám, že měla víc štěstí než rozumu. Ale budiž jí to přáno.
Naprosto jsem se ale dokázala ztotožnit s Kennedy. A kdo z nás bílých ne? Ač mám rasismus a veškeré jiné ideje segregující lidstvo do různých podřízených nebo nadřízených skupin v nelibosti, a aktivně se na nich rozhodně nepodílím, díky Jodi jsem si uvědomila, že ale pasivně v sobě ty kořeny mám. Třeba jen, když procházím městem kolem party ne-bílých, o to víc si tisknu kabelku k tělu. A dělám to naprosto nevědomě. Přiznat si to, pro mě bylo a je dost těžké. A stydím se za to.
Takže, díky Jodi, díky za to, žes mi pomohla spatřit ve své vlastní povaze to, co jsem si nikdy nemyslela, že v ní budu mít. A omlouvám se za své prvotní pocity, když jsem knihu začínala číst.
Z hlediska společenského přesahu je to jedna z nejlepších knih, jakou jsem kdy četla.
DĚKUJI!

11.10.2019

Příběh o Ruth, která již 20 let pracuje jako porodní asistentka. Při její službě umře novorozenec a Ruth je za jeho smrt obviněna. Otec dítěte je bělošský americký fašista a Ruth je černoška. Hraje barva pleti roli v tomto případu?
Velice silný román o rasismu v Americe. Téma, které si v naší zemi nedokážeme úplně přesně představit. Knížka je nabitá emocemi. V některých částech knihy jsem měla tendenci nahlas křičet "Proč?"....
Postavy jsou skvěle vykreslené. Díky tomu se do nich dokážete vcítit. Kniha je vyprávěna pohledem Ruth, otce novorozeněte Turka a obhájkyně Kennedy. Zvláště v tomto příběhu to je důležité, neboť stejný problém vidíte z pohledu každé postavy a můžete si tak dobře udělat svůj názor.
Toto je druhá knížka od Jodi Picoult. První jsem přečetla Vypravěčku, která mě nenadchla. Ale jelikož jsem na autorku slyšela jen samou chválu, tak jsem jí ještě dala šanci :-) a právě díky Velkým maličkostem mám potřebu si přečíst i její další knížky.