Vejce a já
Betty MacDonald
Kniha začíná obdobím před narozením hlavní hrdinky Betty. Její rodiče hodně cestovali, a to i po narození svých dětí. Nejdříve se narodila Mary, pak Betty, bratr Cleve a sestra Darsie. Vyrůstala ve velké dětmi oplývající rodině, často se stěhující, ve velkých domech s jídelnami, ložnicemi, tělocvičnami. Tatínek byl přísný a dodržoval řád chodu domácnosti, který sám vymyslel. Maminka s babičkou mu všechno kazily a nic nedodržovaly a tak se děti zmítaly mezi naprostou přísností a nedokonalou povolností. Vzaly to jako děti a líbilo se jim to. Když bylo Betty dvanáct let, zemřel jí otec a o pár měsíců později se narodila nejmladší sestra Alison. Smrtí otce se vše změnilo, chudoba zaklepala na dveře, děti už nechodily do tolika kroužků, rodina se semkla a vyrůstající děti pracovaly kde mohly. Betty dospívala a měnila se, Mary sháněla celé rodině práci, v Americe byla krize, někdy jim vypnuli elektřinu, ale radostného života se nevzdávali, chodili na dřevo do parku a zvali spousty hostů na nastavovanou sekanou. Hráli hry, zpívali, tančili, neopouštěli se. V sedmnácti letech se Betty zamilovala do o třináct let staršího muže, kterého přivedl její bratr na víkend. O rok později se s Bobem vzali. Chystali se koupit si farmu, protože to byl Bobův sen. Farmu koupili daleko v divočině na úpatí Olympského pohoří, zašlou starou, farmu bez vody s obrovským pozemkem naprosto zarostlým obřími semenáčky douglasovy jedle. Bobovi šlo všechno od ruky, měl fortel a cíl a byl šikovný, Betty se trápila se vším na co sáhla, uměla vyšívat, hrát na klavír, zpívat, ale zatloukat hřebíky, štípat šindele, vodit koně, sekat dřevo to neuměla. Z Boba se stal tvrdý farmář a na jaře zaplnil farmu tisíci narozených mláďat kuřátek, prasátek, štěňátek, koťátek, všude to volalo, pípalo, štěkalo, mňoukalo, Betty se narodilo miminko a měla na starost všechna ta mláďata. Sousedi byli daleko a přesto, že byli přívětiví, měli své starosti, své farmy, svoje zvířata, někteří sousedi byli pracovití a měli všechno zvládnuté perfektně a jiní byli líní, dobytek jim utíkal, všude byl nepořádek, ale taková sousedství byla pro Betty vysvobozením, šla klidně s kočárkem 7km k paní Kettlové jen aby si popovídala, aby zahnala samotu a dostala neskutečně dobré pohoštění a mateřskou náruč k tomu. Betty zjistila, že na farmě je každá návštěva vítaná, obsloužená, že jí musí být pomoženo a každá návštěva vždy přinese velké vzrušení a společenskou událost, ať jsou to dřevorubci, indiáni, kteří byli úplně jiní, než co se o nich píše v knihách, ale i osamělí lidé, kteří ze samoty zešíleli, podomní obchodníci a divoká zvířata. Když se Betty narodila druhá dcerka Janka byla pro ni samota už tak neúnosná, že svého muže opustila a vrátila se do města Seattlu za svojí velkou rodinou, která ji mezi sebe přijala jako znovunalezenou dceru se dvěma roztomilými děvčátky. Kniha je humoristický román o těžkém životě, o chudobě, o samotě, ale vyznívá optimisticky a hodně se u čtení nasmějete. Betty nebyla dříč, ale její popisy přírody a událostí jsou nesmírně rozmanité, řeč je tak květnatá až přechází do fantazie a její smysl pro humor už pomohl v těžké životní situaci mnoha tisícům nezkušeným mladých manželek.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2008 , ArgoOriginální název:
The Egg and I , 1945
více info...
Přidat komentář
Bylo to pěkné, ale bylo toho zbytečně moc. Opět se ukázalo, že kdo má příliš velká očekávání, bývá mnohdy zklamán.
Oddechovka. Celou jsem ji precetla jednou. Ale obcas ji vytahnu kdyz si chci precist neco nenarocneho. Otevru kdekoli a ctu. Asi je to i proto, ze dej je velmi jednoduchy. Autorka se spise venuje popisu aktualni situace.
Keď k nám prichádzala babička z dediny s plným košíkom vajec, naša detská mestská predstavivosť nám predostrela koláčikové, praženičkové a iné vajíčka využiteľné hody a prázdninové spomienky na naháňanie rozpŕchajúcich sa kuracích kŕdľov, idilické kŕmenie hrsťami zrna, pátranie po znesených vajciach a hrdinské bránenie získaných úlovkov pred rozhorčenými sliepkami na dedine.
Po prečítaní Vajce a ja sa mi v potravinách pri regále s vajciami predostieral obraz neustáleho nevyspatia, neutíchajúceho neticha, gumákov obalených nevábne zapáchajúcou hmotou záhadneho zloženia a moja osobná bielovaječná tapeta, kde len pohliadnem = hotová nočná mora! ;D
Obdivujem autorku, že pri spätnom pohľade na tie neľahké podmienky a situácie, dokázala v tom objaviť humor, ktorým nás zahreje, pobaví a my si môžme vďačne pogratulovať, že predsa len žijeme niečo iné.
Nejoblíbenější knížka me 86lete babičky, ktera vyrůstala na statku. Četla jsem ji diky čtenářské výzvě. Docela jsem se při čtení nasmála, ale podruhé ji číst nebudu. Autorka zbytečně vše popisuje, nic moc děj.
První část knihy mě ještě zaujala, ale zbytek byl docela nuda. Nic důležitého se nestalo, prostě to vyšumělo do prázdna.
Odpočinkové čtení, ale Bob mi teda lezl na nervy a Betty mi bylo líto a zároveň jsem obdivovala, jak to zvládá.
Velmi, ale velmi popisná kniha. Dějová linie do první poloviny není příliš výrazná. Nástup sousedu do děje, knihu trochu zpestří a rozveselí. Líbilo se mi, jak autorka personifikovala spoustu věcí. Umocňovalo to boj se samotou hlavní hrdinky. Kniha mě z počátku hrozně nebavil, ale když sem se čím dal více posouvala, začala se mi líbit. Představovala jsem si sebe, jak takhle žiji a přemýšlela jsem, jak dlouho bych to za daných podmínek vydržela. Obdivovala jsem Boba za jeho, nadšení, organizovanost, píli a dosahování vytyčených cílů. Byl úplným protikladem Betty (a mě samotné) :-)
Jedna z mých nejmilejších knih. Během svého života jsem jí přečetla třikrát a i po třetí se smála nahlas.
Kniha životných spomienok a pamätí, ktorá je napísaná trochu v ironickom jazyku. Kniha mi celkom nesadla pre jej monotónnosť s prevažne rozsiahlými opismy, ktoré boli väčšinou neosobné a vecné. Možno by ma viac chytila za srdce keby obsahovala aj opisy vnútorných prežitkov a emócií. Takto som jej ten optimizmus, nadhľad, humor a iróniu nemohla uveriť a skôr som pri čítaní mala pocit, že autorka týmto potlačila iba frustráciu, sklamanie, zatrpknútosť a smútok z prežitej určitej časti života.
Tato kniha je pro mě zklamáním, už několik let jsem ji měla vyhlídnutou a teď jsem si ji teda konečně přečetla. Jako malá jsem od tété spisovatelky četla Paní Láryfáry, byla to série knih pro děti a mně se to opravdu líbilo. Byla jsem natěšená na román pro dospělé, který měl být navíc humoristický. No nevím…já se teda nesmála ani jednou. Kniha je popis opravdu tvrdého a nezáviděníhodného života na absolutní samotě v horách, kde Betty se svým nesympatickým manželem chová slepice. Děj žádný, humoru málo. Začátek knížky mi přišel zajímavý, Betty popisovala, jak to na takové farmě bez elektřiny a bez vody chodí, jak se pere, vaří, atd. Mnohokrát mi jí bylo nesmírně líto, obdivuji ji, že to zvládala. Určitě mi tato kniha něco dala, ale myslím, že by stačilo, kdyby byla poloviční. Vynechala bych obrovské množství popisů nezajímavých věcí, jako například, co všechno a jak zavařovali, jak přesně se těží dřevo nebo detailní popisy sadby zeleniny.
Knihu jsem četla před mnoha lety a teď se k ní vrátila díky Výzvě. Bohužel už si nepamatuji s jakými pocity jsem ji četla tenkrát, ale teď jsem rozhodně cítila obdiv a pokoru před těžkou každodenní prací kolem slepičí farmy. A že můj názor co se týče slepic jako hloupých zvířat, sdílí i autorka, to mně potěšilo :-) Bylo to fajn čtení, plné laskavého humoru a nezištného přátelství.
Jedna z nezapomenutelných knih, které mému náctiletému já, ( a to už je hodně dávno:-)), doporučila moje maminka. Již několikrát jsem se k ní vrátila a pokaždé mě pobavila, rozesmála a jak šla léta vždy jsem v ní našla i něco nového.
Na propršený podzimní víkend výborný antidepresátor, který vždy zabere a s léty neztratil nic ze svého kouzla a vtipu.
Super čtení napříč generacemi!!!
Jedna z mych nejoblibenejsich. Vtipna, mila. Z poznamek o nevydarenych kuratkach se vzdy muzu smichy potrhat :) Krasne prostredi a vtipne popsane starosti a tezkosti zivota uprostred lesu a hloupych slepic. Doporucuji
Čteno podruhé, s odstupem více než dvaceti let. A musím souhlasit s Olgou Tokarczuk, která ve svých úvahách (Okamžik medvěda - https://www.databazeknih.cz/knihy/okamzik-medveda-189882) doporučuje jednu knihu číst vícekrát za život s odstupem minimálně pěti až deseti let. Opravdu jsem v tom příběhu našla tolik nových věcí, které jsem prostě v -nácti nevnímala. Jako bych četla úplně jinou knihu.
Stejně jako kdysi mi přišla velmi milá, čtivá a vtipná. Ale tentokrát jsem viděla i to nesmírné, šílené, nepředstavitelné množství dřiny na slepičí farmě uprostřed divočiny, takřka bez (dnes již tak samozřejmé) mechanizace. Myslím, že takovou dřinu by dnes již současní zhýčkaní farmáři prostě nezvládli (nemluvě o běžných městských smrtelnících). A Betty a její muž Bob ji nejenže zvládli, ona o tom dokázala ještě vtipně psát! Měla by dostat medaili za hrdinství prvního řádu in memorian.
Vtipné, čtivé, povedené!! Knihu bych si sama nikdy nekoupila, jelikož to není můj vkus. Dostala jsem jí jako dárek a musím říci, že mě vůbec nezklamala ba naopak. Doporučuji.
Štítky knihy
humor zfilmováno venkov autobiografické prvky pro dívky farmáři vejce dívčí romány
Autorovy další knížky
| 2004 |  Vejce a já |
| 2010 | Paní Láryfáry |
| 1987 | Co život dal a vzal |
| 1993 | Čáry paní Láryfáry |
| 2008 | Morová rána |
Kniha Vejce a já je v
| Právě čtených | 62x |
| Přečtených | 4 633x |
| Čtenářské výzvě | 986x |
| Doporučených | 326x |
| Knihotéce | 1 104x |
| Chystám se číst | 715x |
| Chci si koupit | 68x |
| dalších seznamech | 14x |
...krásná kniha, která umí pobavit a vytáhnout ze špatné nálady....…:-)
...Muži jsou co do přátelství mnohem méně nároční…Žena chce, aby její přátelé byli dokonalí.
Utvoří si představu, obvykle dost podobnou sobě samé, položí přítelkyni do téhle formičky a trápí se a přežvykuje každý malý nedostatek, který není v souladu s obrazem, jež si vytvořila…
Přátelé, jejichž nedostatky bijí do očí nebo jsou nenapravitelné, odkládá jako špatně padnoucí šaty, i kdyby to mělo znamenat, že nebude mít vůbec žádné přátele, protože je bez přátel zřejmě šťastnější, než s nějakou nedokonalou bytostí, jíž byla nucena učinit ústupky.
Mužský má kamaráda. Tečka…A s tímhle kamarádem se kamarádí proto, že oba chodí střílet kachny. Skutečnost, že slovní zásoba přítele sestává výhradně z jednoslabičných výrazů, že se myje zřídkakdy, že žvýká tabák a neustále si odplivuje, většinu času je úplně opilý – to všechno nemůže na přátelství mít vůbec žádný vliv. Jestliže si muž těchto nepatrných trhlinek na přítelově dokonalosti vůbec všimne, všimne si jich velice zběžně, asi tak, jako zaznamenává jeho výšku, barvu očí, šířku ramen – a vřelé přátelství přetrvá ve své vroucnosti mnoho a mnoho let…