Vejce a já
Betty MacDonald
Kniha začíná obdobím před narozením hlavní hrdinky Betty. Její rodiče hodně cestovali, a to i po narození svých dětí. Nejdříve se narodila Mary, pak Betty, bratr Cleve a sestra Darsie. Vyrůstala ve velké dětmi oplývající rodině, často se stěhující, ve velkých domech s jídelnami, ložnicemi, tělocvičnami. Tatínek byl přísný a dodržoval řád chodu domácnosti, který sám vymyslel. Maminka s babičkou mu všechno kazily a nic nedodržovaly a tak se děti zmítaly mezi naprostou přísností a nedokonalou povolností. Vzaly to jako děti a líbilo se jim to. Když bylo Betty dvanáct let, zemřel jí otec a o pár měsíců později se narodila nejmladší sestra Alison. Smrtí otce se vše změnilo, chudoba zaklepala na dveře, děti už nechodily do tolika kroužků, rodina se semkla a vyrůstající děti pracovaly kde mohly. Betty dospívala a měnila se, Mary sháněla celé rodině práci, v Americe byla krize, někdy jim vypnuli elektřinu, ale radostného života se nevzdávali, chodili na dřevo do parku a zvali spousty hostů na nastavovanou sekanou. Hráli hry, zpívali, tančili, neopouštěli se. V sedmnácti letech se Betty zamilovala do o třináct let staršího muže, kterého přivedl její bratr na víkend. O rok později se s Bobem vzali. Chystali se koupit si farmu, protože to byl Bobův sen. Farmu koupili daleko v divočině na úpatí Olympského pohoří, zašlou starou, farmu bez vody s obrovským pozemkem naprosto zarostlým obřími semenáčky douglasovy jedle. Bobovi šlo všechno od ruky, měl fortel a cíl a byl šikovný, Betty se trápila se vším na co sáhla, uměla vyšívat, hrát na klavír, zpívat, ale zatloukat hřebíky, štípat šindele, vodit koně, sekat dřevo to neuměla. Z Boba se stal tvrdý farmář a na jaře zaplnil farmu tisíci narozených mláďat kuřátek, prasátek, štěňátek, koťátek, všude to volalo, pípalo, štěkalo, mňoukalo, Betty se narodilo miminko a měla na starost všechna ta mláďata. Sousedi byli daleko a přesto, že byli přívětiví, měli své starosti, své farmy, svoje zvířata, někteří sousedi byli pracovití a měli všechno zvládnuté perfektně a jiní byli líní, dobytek jim utíkal, všude byl nepořádek, ale taková sousedství byla pro Betty vysvobozením, šla klidně s kočárkem 7km k paní Kettlové jen aby si popovídala, aby zahnala samotu a dostala neskutečně dobré pohoštění a mateřskou náruč k tomu. Betty zjistila, že na farmě je každá návštěva vítaná, obsloužená, že jí musí být pomoženo a každá návštěva vždy přinese velké vzrušení a společenskou událost, ať jsou to dřevorubci, indiáni, kteří byli úplně jiní, než co se o nich píše v knihách, ale i osamělí lidé, kteří ze samoty zešíleli, podomní obchodníci a divoká zvířata. Když se Betty narodila druhá dcerka Janka byla pro ni samota už tak neúnosná, že svého muže opustila a vrátila se do města Seattlu za svojí velkou rodinou, která ji mezi sebe přijala jako znovunalezenou dceru se dvěma roztomilými děvčátky. Kniha je humoristický román o těžkém životě, o chudobě, o samotě, ale vyznívá optimisticky a hodně se u čtení nasmějete. Betty nebyla dříč, ale její popisy přírody a událostí jsou nesmírně rozmanité, řeč je tak květnatá až přechází do fantazie a její smysl pro humor už pomohl v těžké životní situaci mnoha tisícům nezkušeným mladých manželek.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2008 , ArgoOriginální název:
The Egg and I , 1945
více info...
Přidat komentář
Tak toto jsem opravdu nečekal. Tuto knihu jsem koupil jako dárek mé mamce k narozeninám. Vybíral jsem ji s tím, že jí nechci obdarovat klasickým ženským románem, který obvykle čte. Chtěl jsem něco, co bude lehké a oddechové čtení, ale ne prvoplánové a naivní. Nakonec jsem se k přečtení dostal dříve než ona a skutečně to bylo oddechové čtení, které mě ale opravdu překvapilo.
Kniha byla plná zajímavých popisů krajiny a doby mě neznámé, tudíž pro mě obohacující. Líbil se mi autorčin styl psaní a hlavně to, když používala k popisu různé metafory. Mnohokrát jsem se u ní zasmál. Nachází se tam mnoho vtipných situací. Autorka s lehkostí a nadhledem popisuje tíživé události a těžkou práci na slepičí farmě. Ztotožňuju se s pohledem autorky a je mi velmi sympatická (i její rodina, například její babička, která pekla nekonzumovatelné koláčky). Líbilo se mi i to jak byla kniha členěna po tématech.
...Když k nám Kettlovic krávy vtrhly asi podesáté, zahnal je Bob nazpátek a přiletěl ke Kettlům a dožadoval se okamžité nápravy. Pádnost a vážnost jeho vstupu byla poněkud narušena skutečností, že když došel k verandě, ocitl se tváří v tvář paní Kettlové, pohodlně usazené na otevřeném záchodku a začtené do katalogu jakési firmy. Namísto aby se spěšně a zmateně odklidila, nejenže zůstala, kde byla, ještě se živě účastnila rozhovoru, jenž následoval.
Podobně jako Saturnin, tohle je balzám na jakoukoli nepřízeň osudu.
U žádné jiné hrdinky jsem nezaznamenala tak vtipně komentovat své problémy, nedostatky, neštěstí. Smála jsem se jak idiot.
I po desátém přečtení se mi knížka zdá vtipná. Na Betty MacDonald obdivuju, s jakou lehkostí píše o vážných věcech. Nikdy nesklouzne do patosu a sebelítosti, i když by se to nabízelo.
Musela to být dáma s vtipem a nadhledem.
Knihu jsem oprášila po možná dvaceti letech a nyní se mi líbila mnohem víc než v mládí. Je s podivem, jak autorka dokázala vše popsat s humorem, obzvlášť když si člověk uvědomí jak to bylo doopravdy s jejím skutečným manželem. Nicméně od této autorky je moje nejoblíbenější ta kniha z tuberkulózní léčebny :)
Knížku jsem četla po dlouhé době a musím říct, že mě kniha sice bavila, ale už jsem z ní nebyla tak nadšená jako při prvním čtení. S Betty ale naprosto souhlasím v tom, že být farmářovou manželkou v odlehlé divočině nemá s romantikou vůbec nic společného. Já bych tam nevydržela ani tu první zimu:-)
Spousta popisů a květnatých přídavných jmen, nehorázně dlouhé věty. Navíc (v dnešní době zvláště) dost nepochopitelné odevzdání hlavní hrdinky a podřízení celé osobnosti manželovi. Nebýt čtenářské výzvy, tuto knihu bych v necelé třetině odložila stejně jako před patnácti lety. Dvě a půl bych dala za pár vtipných míst...
Nemuzu rict,ze by se mi kniha nelibila,ale neni to muj zanr.nektere kapitoly byly velmi vtipne,a nektere jsem jen preletla.
Táto kniha má naozaj takmer 100 rokov? Resp. jej dej sa odohráva takmer pred 100 rokmi? Humorná, vtipná, genderová a predsa feministická. V kapitolách v tejto knižke sa nasmejete viac ako na kadejakých fejtónoch v ženských plátkoch.
Většina knih, ale i filmů ověnčených různými cenami, jsou takové ty tragické, smutné, poukazující na špatné lidské vlastnosti, temná období. No já to mám naopak. Podle mě je nejtěžší napsat knihu nebo scénář plný laskavého a inteligentního humoru, který následně ocení celé generace. Betty McDonaldová tohle umí na jedničku. A i přesto, že měla na farmě těžký život, mizerného manžela (doporučuji přečíst si knihu Hodně smíchu a pár slz), ona o tom dokáže vyprávět s humorem a nadsázkou. Nelze než ji obdivovat.
Kniha mě pobavila, někde jsem se zasmála (většinou), někde zhrozila, kolik práce tehdejší život obnášel... Když vám šéfuje slepice (vlastně jakékoli zvíře), je to prostě pech...
Asi neumím úplně zcela ocenit toto dílo. Každý o této knize neustále mluvil, samozřejmě hlavně ženy a starší ročníky, nedalo mi to a přečetla jsem si ji taky..
Určitě je to zajímavé z pohledu autobiografického, Betty si takový život opravdu prožila, ale pro mě některé pasáže zdlouhavé a vlastně stále na jedno téma slepice-kuřata-vejce! Ano, o této epoše svého života se rozhodla Betty psát, a to právě proto, že si takový život a tak těžké začátky prostě pamatovat budete, možná i přes klepajícího Alzheimera, ale mě to opravdu neoslovilo. A už vůbec představa, že bych toto dobrovolně podstoupila..na druhou stranu velký obdiv, že takový život zvládla, mně by z toho asi šiblo. :-)
Zvláštní kniha...na jednu stranu si hlavní postavu (autorku) oblíbíte, ale na tu druhou se zase modlíte ať už kniha skončí. Trvalo mi dlouho než jsem se začetla, chvílemi mi bylo i protivné, jak autorka až přehnaně kritizuje určité věci. Celkově však byla kniha zajímavá a určitě si přečtu další díly, abych zjistila, jak se autorka se svým životem nakonec poprala.
Štítky knihy
humor zfilmováno venkov autobiografické prvky pro dívky farmáři vejce dívčí romány
Autorovy další knížky
| 2004 |  Vejce a já |
| 2010 | Paní Láryfáry |
| 1987 | Co život dal a vzal |
| 1993 | Čáry paní Láryfáry |
| 2008 | Morová rána |
Ke knize jsem se dostala diky vyzve a bodu Oblibena kniha rodicu ci prarodicu. Kniha byla milym ctenim, obcas usmevnym, obcas jsem si rikala, jak strasne ta doba byla jina v pristupu k rodine a k zenam a zase i obrazcene, jak zeny vnimaly sve role a obcas jsem premyslela, jak vubec tak mohla zit a zaroven jsem ji za to obdivovala...
Opravdu se mi libilo, s jakou nadsazkou autorka o vsem pise.
Ale i v teto knize jsem nasla par slabych mist, kdy jsem se treba chvili nudila a nejaka pasaz me nebavila, proto zlaty stred a 3 hvezdicky...