Vejce a já
Betty MacDonald
Kniha začíná obdobím před narozením hlavní hrdinky Betty. Její rodiče hodně cestovali, a to i po narození svých dětí. Nejdříve se narodila Mary, pak Betty, bratr Cleve a sestra Darsie. Vyrůstala ve velké dětmi oplývající rodině, často se stěhující, ve velkých domech s jídelnami, ložnicemi, tělocvičnami. Tatínek byl přísný a dodržoval řád chodu domácnosti, který sám vymyslel. Maminka s babičkou mu všechno kazily a nic nedodržovaly a tak se děti zmítaly mezi naprostou přísností a nedokonalou povolností. Vzaly to jako děti a líbilo se jim to. Když bylo Betty dvanáct let, zemřel jí otec a o pár měsíců později se narodila nejmladší sestra Alison. Smrtí otce se vše změnilo, chudoba zaklepala na dveře, děti už nechodily do tolika kroužků, rodina se semkla a vyrůstající děti pracovaly kde mohly. Betty dospívala a měnila se, Mary sháněla celé rodině práci, v Americe byla krize, někdy jim vypnuli elektřinu, ale radostného života se nevzdávali, chodili na dřevo do parku a zvali spousty hostů na nastavovanou sekanou. Hráli hry, zpívali, tančili, neopouštěli se. V sedmnácti letech se Betty zamilovala do o třináct let staršího muže, kterého přivedl její bratr na víkend. O rok později se s Bobem vzali. Chystali se koupit si farmu, protože to byl Bobův sen. Farmu koupili daleko v divočině na úpatí Olympského pohoří, zašlou starou, farmu bez vody s obrovským pozemkem naprosto zarostlým obřími semenáčky douglasovy jedle. Bobovi šlo všechno od ruky, měl fortel a cíl a byl šikovný, Betty se trápila se vším na co sáhla, uměla vyšívat, hrát na klavír, zpívat, ale zatloukat hřebíky, štípat šindele, vodit koně, sekat dřevo to neuměla. Z Boba se stal tvrdý farmář a na jaře zaplnil farmu tisíci narozených mláďat kuřátek, prasátek, štěňátek, koťátek, všude to volalo, pípalo, štěkalo, mňoukalo, Betty se narodilo miminko a měla na starost všechna ta mláďata. Sousedi byli daleko a přesto, že byli přívětiví, měli své starosti, své farmy, svoje zvířata, někteří sousedi byli pracovití a měli všechno zvládnuté perfektně a jiní byli líní, dobytek jim utíkal, všude byl nepořádek, ale taková sousedství byla pro Betty vysvobozením, šla klidně s kočárkem 7km k paní Kettlové jen aby si popovídala, aby zahnala samotu a dostala neskutečně dobré pohoštění a mateřskou náruč k tomu. Betty zjistila, že na farmě je každá návštěva vítaná, obsloužená, že jí musí být pomoženo a každá návštěva vždy přinese velké vzrušení a společenskou událost, ať jsou to dřevorubci, indiáni, kteří byli úplně jiní, než co se o nich píše v knihách, ale i osamělí lidé, kteří ze samoty zešíleli, podomní obchodníci a divoká zvířata. Když se Betty narodila druhá dcerka Janka byla pro ni samota už tak neúnosná, že svého muže opustila a vrátila se do města Seattlu za svojí velkou rodinou, která ji mezi sebe přijala jako znovunalezenou dceru se dvěma roztomilými děvčátky. Kniha je humoristický román o těžkém životě, o chudobě, o samotě, ale vyznívá optimisticky a hodně se u čtení nasmějete. Betty nebyla dříč, ale její popisy přírody a událostí jsou nesmírně rozmanité, řeč je tak květnatá až přechází do fantazie a její smysl pro humor už pomohl v těžké životní situaci mnoha tisícům nezkušeným mladých manželek.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2008 , ArgoOriginální název:
The Egg and I , 1945
více info...
Přidat komentář
Když jsem před dvěma týdny odmaturovala, otevřela jsem knihovničku, že si přečtu něco pěkného oddechového, nicméně police zpravidla plné knih z knihovny po dlouhých měsících učení zely prázdnotou, tudíž jsem se po mnoha letech začala přehrabovat v domácí knihovně a dohrabala jsem se k této skvostné knížce. Byla přesně tím, co jsem potřebovala: nenáročný, nikoliv však hloupý humor (kterému se občas s chutí zasmějete nahlas, což je u mě dost neobvyklé), žádné složité zápletky a velké zvraty, ale mile plynoucí vyprávění o jednom docela normálním a zároveň dost nenormálním životě. Ideální k povalování se na zahradě pod třešní a užívání si ukončeného středoškolského života (nebo pláči po něm?). Díky Betty MacDonaldové, že takto pěkně nastartovala mé krásné, věřím, že zasloužené, čtyřměsíční prázdniny.
Jsem na rozpacích, když čtu některé zdejší komentáře. Zřejmě jejich autorům (hlavně autorkám) zcela unikl smysl knih Betty MacDonaldové. Je vidět, jak se doba změnila a jak odlišně se aktuální mladá generace staví k literárním dílům minulosti. Napsat, že se v knize vlastně nic nedělo nebo nestalo, je opravdu odvážné. Tahle knížka totiž opravdu nepatří do kategorie akční literatury (aby se v ní přece pořád něco dělo) a nepatří ani do fantasy (aby to jednoho bavilo, že), neřeší aktuální potřebu politické korektnosti (kristapána, jak to ti chudáci indiáni zkousli, takovou potupu!) ani současné zásadní maminkovské problémy (že nejede wifi?). Nechci se někoho dotknout, ale dost mi vadí odsudky knihy, která nebyla tak úplně čtenářem (čtenářkou) pochopena. A za to vážně nemůže ani ta kniha ani Betty MacDonaldová. U mne bude mít vždycky za pět...A teď se do mne, milé dívky a dámy, pusťte.:-)
Kniha byla skvělá, odpočinková. Přestože jsem četla po kouskách, nikdy jsem se nemusela v textu vracet. Určitě se k ní jednou vrátím.
Byla to první kniha pro dospělé, kterou jsem jako dítě přečetla. Maminka za mnou tehdy přišla do pokoje aby zkontrolovala, proč se tak hlasitě řechtám. Od té doby se k ní vracím...
Když se Betty rozhodne opustit život ve městě, na který je od mládí zvyklá, aby si na venkově s manželem založili slepičí farmu, chce to bezesporu hodně odvahy a odhodlání. Realita je tvrdá, ale brát těžkosti s humorem, je šance, jak to zvládnout. Když máte pocit, že už je toho na vás moc, přečtěte si příběh Betty a jejího manžela Boba a zjistíte, že může být i hůř. Četla jsem tuto knihu už před mnoha lety a teď po letech jsem vnímala díky životním zkušenostem nejen ty humorné situace.
A napsat doslova odporna rasistka neni napadání? Samozřejmě, kritika na knihu mi nevadí, pokud je konstruktivní..
Chtěla jsem knihu do čtenářské výzvy, ale bohužel. Po prvních několika desítkách stran jsem si říkala, že deníku jedné ženy z roku 1945 už stačilo... Přeskočila jsem, přeskočila... Všude stejné. Další kniha, kterou odkládám a nerozumím, proč je takovou klasikou. Každý máme vzpomínky na své dětství, pubertu, chození s budoucím manželem a těžké budování svého prvního hnízdečka - a některé z nás to umí napsat i do deníků... Ale "neobtěžují" tím knižní svět. V dnešní době stovek blogů (včetně matek na mateřské, které se potýkají se současnými potížemi) a dennodenních komentářů lidských životů na facebooku, kterými jsme zaplaveni, je kniha už jen přežitkem své doby. Nicméně se Betynce nedá upřít, že byla zřejmě první a pravzor :-)
Po letech jsem poslouchala audio podobu knihy, která se mi na střední celkem líbila a připadala vtipná. Můžu podepsat AllyKumari například. Žasla jsem s odstupem nad minimem vtipnosti a přesilou poplatnosti době. Asi chápu proč se v dobách komunistického Temna tak šířila :) Pichlavý smysl pro humor jsem objevila i po letech, ale spousty podivné manipulativnosti také. Místy vtipná kniha ovšem myšlenkově velice jednoduchá až prázdná. Opravdu slípka na manželově farmě :(( nebo se autorka potřebovala vypsat z nesnadné doby:)
Podle mně každá žena musí nutně tuhle knihu přečíst! Humorně jsou vykreslené těžké životné situace ženy, která si vzala za muže o 13 let staršího pána a přestěhovali se na statek, vzdálený od civilizace, zpočátku bez vody a elektřiny. Pak přibyly slepice! Brzké ranní vstávání, vaření, krmení slepic, neustálé praní, pak přišlo miminko a ona se musela postarat o dalšího člena rodiny. Když máme pocit, že jsme doma v těžký situaci, máme moc domácích prací, stačí si přečíst tuhle knížku, aby jsme zjistily, že může být i hůř :-)
Několikrát mě svým nepříliš poutavým názvem odrazovala, ALE po přečtení prvních stránek jsem věděla jak moc jsem se v ní zmýlila. Originální, nic nezatajující a hlavně neskutečné vtipná kniha.
Celkem čtivá knížka u které mě ale překvapilo ,za jak dokonalou se autorka vydává vůči sousedkám. Dělání si srandy z vady řeči sousedů a rasistický přístup k Indiánům (,,zkrátka neměla jsem Indiány ráda a čím víc jsem je poznávala, tím víc jsem docházela k názoru, že vzít jim tuhle krásnou zemi byl báječný nápad''). Je to spíše čtení pro ženy, ale jsem rád ,že jsem se touto populární knihou,(přesto, že popularitu tohohle dílka nechápu) prokousal.
Měla jsem moc předsudků. Že je to pro "zasloužilý matky s pěti dětma" a že to jinak nepochopím. Ale prd. Pochopila jsem to všechno, a jak jsem se nasmála u těch "starých" vtipů. A už si jedu na autobiografické vlně Betty MacDonaldové, a směju se pořád, i když téma není tak úplně k smíchu.
Knížka se mi četla dost těžce a dlouho, nebyla tak čtivá, jak jsem doufala. Ale i tak jsem ráda, že jsem ji nakonec přelouskala, bylo to milé čtení. Vtipná a pohodová kniha, dnes už vlastně klasika.
Opět další z mých "opáček" knih, které jsem četla již kdysi dávno. Tentokrát jsem si Bettynku poslechla jako audioknihu. Mám její knihy moc ráda, i když se přiznám, že Vejce a já o něco méně než Co život dal a vzal. Nicméně děkuji paní Betty, že již kdysi na střední mě čtení Vejce a já utvrdilo v tom, že bych v životě nemohla žít na nějaké odlehlé farmě :-), na tento pocit při čtení si pamatuji naprosto přesně :-)
Betty MacDonaldová byla nadaná spisovatelka s pichlavým smyslem pro humor, a bohužel to také byla odporná rasistka ("Vzít Indiánům tuto zemi byl báječný nápad" - ano, genocida je přeci super, když jsou lidé jiní, než je váš standard). Kniha je vlastně pouze snůškou propojených anekdot, což by bylo v pořádku, ale po nějaké době toho bylo prostě moc. Do čtení jsem se musela nutit a nikdy jsem nepřečetla více než 10 stránek najednou, což je u mne značně neobvyklé. Satira funguje jen tehdy, pokud je vlastně míněna dobře. Ovšem ze satiry Betty MacDonaldové to vypadá, že ona byla jediná slečna dokonalá, jediná, kdo se koupal a měl hygienicky ošetřené dítě, a jediná, kdo všechno kdy dělal správně.
Jedna z knih, jejich ohromující popularita mi naprosto uniká.
Vůbec jsem to nečekala, ale zamilovala jsem si ji hned po pár stránkách. Velmi vtipně napsané. Občas se cítím podobně jako Betty a to nežiji na samotě. Rozhodně se k ní ještě vrátím. Až budu mít pocit, že všechno a všichni jsou proti mmě...
Tak tohle je moje srdcovka,přečetla jsem ji už mnohokrát.Je to prostě pohlazení po duši.
Štítky knihy
humor zfilmováno venkov autobiografické prvky pro dívky farmáři vejce dívčí romány
Autorovy další knížky
| 2004 |  Vejce a já |
| 2010 | Paní Láryfáry |
| 1987 | Co život dal a vzal |
| 1993 | Čáry paní Láryfáry |
| 2008 | Morová rána |
Návrat ke knížce mého mládí... Zase jsem se smála, až jsem slzela. Pohled autorky na život je mi blízký, ráda bych uměla, jako ona, vše v humor obrátit. Škoda, že to už leckomu nic neříká.